Nakladatelství Olympia strana 23 z 73

Výběr jeden a třiceti komentářů z rozmezí deseti let, které představuje tato útlá kniha, pozitivním způsobem nabourává stereotypy o práci novináře. Čapkova věta o tom, že nic není starší než včerejší noviny, v případě Jana Schneidera neplatí. Domnívám se, že hned ze dvou důvodů: témata, jimiž se autor zabýval a zabývá, postihují ty nejnebezpečnější problémy naší doby (o čem jiném by také měl psát dobrý bezpečnostní analytik?) a následně jde na samu dřeň jednotlivých kauz a konfrontuje je s obecně platnými morálními principy. Připomíná tím starozákonního proroka, který byl zároveň soudcem. Občas tím bývá až protivný, takže jsem dodatečně pochopil biblické zprávy o kamenování proroků. Dosáhl tím však neobvyklého efektu, popsaném v názvu knihy. Jeho slova nepadají do prázdna každodennosti, ale do myslí a duší čtenářů. Za svou tvorbu byl autor oceněn v roce 2017 Krameriovou cenou za nezávislou žurnalistiku.

Praha má tisíce krás a tisíce pozoruhodností velkých i malých. Známý knihkupec, moderátor a propagátor literatury Vráťa Ebr se ve své nové knize zaměřil na drobné i větší zajímavosti různých částí Prahy, na významné i méně známé osobnosti, které se v její historii mihly a mnoho dalšího. Drobničky Vás seznámí s historií jednotlivých míst a památek a ukáží čtenáři nevšední pohledy na ně. V jeho knize naleznete zábavné a zajímavé kvízy, vtipné básně a v neposlední řadě překrásné ilustrace malířky Zdeňky Rambouskové. Tato kniha není žádným nudným průvodcem po městě ani literaturou faktu. Je to kniha, která Vás zaujme i pobaví zároveň a jistě potěší každého milovníka Prahy i sběratele pragensií.

ZAPOMEŇTE NA ČERNÉ BARONY! TEĎ JE TU SVĚTLO! Alena Vitásková ve své knize Solární baroni – Organizovaný zločin přichází s humorným příběhem s reálným základem ve světě byznysu a politiky. Dozvíte se, jak nenápadně vytunelovat státní pokladnu a vytřískat z toho „prospěšný projekt“, jak se dělá dnes populární lobbing, jak se z jedněch mohou stát „Solární boháči“, zatímco z druhých „Solární chudáci“. A konečně dozvíte se, jakou cenu má slunce pro vás i pro ty druhé. Nehledejte zde jména z obrazovek televizorů, podobnost je čistě náhodná, i když fantazii se meze nekladou. Především se zasmějte a pobavte, ale i zamyslete nad tím, jak moc je román podobný dění kolem nás.

ZAPOMEŇTE NA ČERNÉ BARONY! TEĎ JE TU SVĚTLO! Alena Vitásková ve své knize Solární baroni – Organizovaný zločin přichází s humorným příběhem s reálným základem ve světě byznysu a politiky. Dozvíte se, jak nenápadně vytunelovat státní pokladnu a vytřískat z toho „prospěšný projekt“, jak se dělá dnes populární lobbing, jak se z jedněch mohou stát „Solární boháči“, zatímco z druhých „Solární chudáci“. A konečně dozvíte se, jakou cenu má slunce pro vás i pro ty druhé. Nehledejte zde jména z obrazovek televizorů, podobnost je čistě náhodná, i když fantazii se meze nekladou. Především se zasmějte a pobavte, ale i zamyslete nad tím, jak moc je román podobný dění kolem nás.

ZAPOMEŇTE NA ČERNÉ BARONY! TEĎ JE TU SVĚTLO! Alena Vitásková ve své knize Solární baroni – Organizovaný zločin přichází s humorným příběhem s reálným základem ve světě byznysu a politiky. Dozvíte se, jak nenápadně vytunelovat státní pokladnu a vytřískat z toho „prospěšný projekt“, jak se dělá dnes populární lobbing, jak se z jedněch mohou stát „Solární boháči“, zatímco z druhých „Solární chudáci“. A konečně dozvíte se, jakou cenu má slunce pro vás i pro ty druhé. Nehledejte zde jména z obrazovek televizorů, podobnost je čistě náhodná, i když fantazii se meze nekladou. Především se zasmějte a pobavte, ale i zamyslete nad tím, jak moc je román podobný dění kolem nás.

Vlakem, na kole, autem, po řece, autobusem a také se tam chodí pěšky. To proto, abyste se dostali do ráje. Do úžasné vsi při Berounce, do zasněných údolí té skvělé řeky, do hlubokých lesů nad jejími zákruty a peřejemi, k tamním divokým skalám. Ale také na Štíhlici, ke Klíčavě, na prosluněné Noviny, k dalekým výhledům do kraje a třeba na starobylý Křivoklát. O všem tomto píši a také o tom, jak jsem to vídal jako kluk, jak ta místa vidím a vnímám dnes. Přijmete-li pozvání této knížky, nejenže budete nadšeni výlety, které vám v ní nabízím, ale především sami poznáte, že ten kraj, položený v Královském hvozdu, není o nic méně krásný, zajímavý a lákavý, než byl v dobách, o kterých si můžeme už jen vyprávět.

Zatopená a zmizelá města, zmizelé pevniny, neuvěřitelné stavby, portály mezi světy, starověké civilizace, zvláštní symboly a znaky, neuvěřitelné nálezy věcí, které neměly existovat. Nová kniha Magdaleny Zachardové hovoří právě o těchto a dalších věcech. Autorka velmi čtivým způsobem přináší čtenářům řadu zajímavostí ze světa mystérií a záhad, se značným zaujetím a přitom s nadhledem. Posláním knihy není čtenáře přesvědčit o jakékoliv pravdě, ale dát jim podnět k zamyšlení nad některými zajímavými a často fantastickými jevy a objekty kolem nás. Kniha je volným navázáním na publikaci Vynálezy z budoucnosti (Olympia, 2016)

Zkušený spisovatel a bývalý zaměstnanec drah Petr Vokáč připravil ojedinělého turistického průvodce po významných historických a technických památkách na našem území, přehledně rozdělených do jednotlivých kategorií od historických staveb, tunelů, mostů a viaduktů, lanových drah a dalších zařízení. Jednotlivé památky jsou popsány z hlediska historického i funkčního, průvodce je navíc doplněn vysvětlením základních pojmů. Kniha je zařazena do známé populární edice průvodců Navštivte… a je doplněna obrazovým materiálem v textu i samostatné příloze. Součástí jsou i mapové prvky a odkazy na fotografickou galerii a příslušné internetové stránky pomocí systému QR code.

Jak daleko byli nacisté za druhé světové války s přípravou atomové bomby? Kam se poděly jejich plány a vědci, kteří pracovali na jaderném programu? A jak spolu souvisely komponenty z nacistického programu a jaderného programu Američanů? Petr Vokáč se ve své nové knize zabývá otázkou, zda nemohla být jedna z bomb svržených na Japonsko v roce 1945 vyrobena ze surovin zadržených v Německu nebo zda ji nemohli nacisté dokonce zcela vyrobit sami. Kromě technických specifikací zde autor uvádí celou řadu méně známých faktů okolo daného tématu a zároveň ponechává pro čtenáře dostatek volného prostoru, aby si udělal svůj vlastní názor.

Strhující příběh na podkladě skutečných událostí zachycuje boj lesníka ze šumavských hvozdů s organizovanou skupinou nelegálně těžící dřevo v jeho revíru. Byl v lese napaden muži, kteří se zde dopouštěli závažné trestné činnosti, byl krutě zbit, bylo mu jimi vyhrožováno, že mu uříznou hlavu motorovou pilou a že mu zabijí celou rodinu. Nevzdal se a šel podat trestní oznámení na policii. Dozvěděl se, že on byl ozbrojen a mimo to, že staví jedno svědectví proti svědectví tří mužů, kteří budou vypovídat, že je napadl on. Kniha nás zavádí do prostředí vazeb mezi organizovaným zločinem, policisty, právníky a státními zástupci.

Svět je v nevídaném pohybu. Petr Hájek, spisovatel a publicista, bývalý vicekancléř prezidenta Klause, po odchodu z Hradu založil a čtvrtým rokem rediguje webový časopis Protiproud. Čtenáři oblíbený a politickým i mediálním establishmentem nenáviděný. Na základě dvanácti „prorockých“ textů z minulého roku se autor vrací k tomu, co se měsíc za měsícem odehrávalo. Analyzuje příčiny ostrého zvratu, k němuž ve světě po Brexitu a s Donaldem Trumpem dochází, kam se politika v roce 2017 vydá a jaké to pro nás může mít důsledky. Pro desetitisíce čtenářů Protiproudu, ale i všechny ostatní – čtenáře jeho úspěšných knih – jde o „průvodce riskantním světem“, doplněným vtipnými kolážemi Ondřeje Höppnera. Stručný „kapesní kompas“ roku 2017, který měsíc za měsícem vede každého, komu nejsou dnešní děje lhostejné, od minulosti do blízké dramatické budoucnosti.

Svěží a vtipné vyprávění o manželských strastech i radostech v běžných, mimořádných či zdánlivě nezvládnutelných situacích, kterým se člověk v manželství nevyhne, zvláště když se stejně jako autor postaví před oltář dokonce třikrát. Své bohaté manželské zkušenosti zúročil humornou a neotřelou formou, která potěší všechny manžele, manželky i svobodné. Pořád je lepší vzít si boxerku než Maryšu. Ta vás neplácne. Ani náhodou. Ještě s vámi posedí u kávy. Jednou přišla řeč na to, jak mohl svést tolik žen. „To je jednoduché,“ řekl, „vyprávím ženám, jak jsou neodolatelné, a když jim to říkám dostatečně dlouho, nakonec opravdu neodolají.“

Většina národů Evropy má své hrdinské eposy, ovšem my mezi ně nepatříme. Máme však četné pověsti a legendy, které je nahrazují. Rytíř byl ve středověku předobrazem všech ctností, které si jen dovedeme představit. Měl být odvážný, čestný, poctivý a věrný svému panovníkovi, zemi a samozřejmě své dámě. Skutečnost byla samozřejmě jiná. Jedním ze zdrojů informací o rytířích jsou také legendy a pověsti, jichž máme u nás nepočítaně. Ve své knize přináší Petr Bahník ty nejzajímavější z nich.

Když Paulovi Géraldovi, významnému francouzskému básníkovi a dramatikovi, vyšla v roce 1908 jeho první sbírka Les Petites Âmes, šlo o první literární pokus, jemuž se dostalo pouze průměrné pozornosti. Už za čtyři roky ale zazářil sbírkou Toi et moi, jejíž první český překlad držíte nyní v ruce. Tato útlá knížečka vzbudila zájem kritiků i veřejnosti a Géraldyho jméno se díky ní dostalo na seznam nejlepších a nepopulárnějších básníků Francie první poloviny 20. století. Jeho poezie je jednoduchá, verše prosté, ale zvučné. Snad právě proto měla tato sbírka takový ohlas u běžných čtenářů a dosáhla neuvěřitelného nákladu přes jeden milion výtisků. I když se básnické tvorbě věnoval i nadále, v dalším období života se těžiště jeho literární tvorby přiklonilo k divadelnímu dramatu. Celkem napsal dvanáct úspěšných her. Bohužel se mu do cesty postavila druhá světová válka. Po skončení tohoto krvavého konfliktu vznikla poptávka po zcela jiném druhu umění, než jaké mohl Géraldy světu nabídnout. Vyšly sice ještě sbírky Vestiges (1948) a Vous et moi (1960), nicméně většího úspěchu již nedosáhly. Ještě za svého života se dostal do stínu mladších umělců a málem se na něho zapomnělo, dokud ho krátce před smrtí nepřipomněl Francii i světu novinář Jean-François Kahn. To byl poslední záchvěv bývalé slávy tohoto básníka a dramatika. Zemřel v roce 1983 v Neuilly-sur-Seine. Jan Cimický přeložil tuto básnickou sbírku k poctě výše uvedeného autora a předkládá tak čtenářům to nejlepší z jeho tvorby. Cimický, sám velmi kvalitní básník, dokázal nejen zachovat význam veršů, ale dal jim i čistotu verše v českém jazyce, což je u překladu poezie to nejtěžší. Toi et moi, tedy Ty a já, potěší jistě všechny milovníky francouzské literatury a poezie.

Dosud nevíme, jak si máme vysvětlit existenci lidského druhu, stejně jako modely letadel. Před tisíci lety se prováděly chirurgické operace a výpočty, ke kterým dnes potřebujeme výkonné počítače. Možná, že před dávnými věky žili na Zemi bytosti mnohem rozvinutější, než si dokážeme představit.

Grónsko se manželům Aleně a Jaroslavu Klempířovým stalo doslova druhým domovem. Za roky pracovních pobytů poznali krásu grónské přírody, polární dny i kouzlo polární noci. Tolik drsné, přitom fascinující, nezapomenutelné. Poznali život Gróňanů a toto poznání jim nadobro změnilo pohled na život. Stali se zajatci své touhy po blýskajícím se ledu, zářivém polárním slunci, polární noci a hlavně po lidech tak přátelských. Během let bádání shromáždili mnoho písemných dokumentů z historie i současnosti Grónska. Hledali stopy, které na ostrově zanechali misie Moravských bratří. Zpracovali historii skleněných korálků, které jsou nejvýraznějším ozdobným prvkem na kroji grónských žen a jejichž výroba sahala na Jablonecko, do Podkrkonoší. V jednotlivých kapitolách knihy jsou uvedeny osobní vzpomínky ze setkání s význačnými osobnostmi Grónska, z uměleckého, vědeckého i politického života. Jsou popsány osobní zážitky, leckdy mile humorné, postřehy ze života, prožitý čas Vánoc, svátků a lidových slavností. Kniha je proložena inuitskými bájemi s odkazem na původní náboženství, v notovém zápisu je uvedena hymna a zlidovělé písně. Druhé vydání této úspěšné publikace je doplněno o nové kapitoly, dokreslující krásy přírody i život v této nám tak vzdálené zemi.