Nakladatelství Tváře strana 3 z 3

Zpěváka Karla Zicha mnozí znají jako nepřehlédnutelnou osobnost české populární hudby. Avšak méně se už ví, že pocházel z rodiny s mimořádnou kulturní a intelektuální tradicí. V knize Jak šli tím zdejším světem ožívají příběhy jeho otce Otakara, který na Univerzitě Karlově založil první katedru logiky, i obou dědečků: významného estetika a skladatele Otakara Zicha a Karla Moravce, violisty a člena světoznámého Ševčíkova-Lhotského kvarteta. Děje se tak prostřednictvím fotografií, korespondence, strojopisných vzpomínek a též vyprávění zpěvákovy sestry Marie Bořek-Dohalské, s jejímž manželem Václavem, potomkem starobylého šlechtického rodu, pojilo Karla hluboké přátelství. Postupně tak čtenář rozmotává klubko vztahů a vazeb rodin Dohalských, Zichových, Moravcových a jejich pozoruhodných přátel ze světa kumštu, vědy i politiky, kam náleželi Jan a Rafael Kubelíkovi, Karel a Emil Burianovi, Ema Destinnová či Rudolf Firkušný. Do této mozaiky příběhů patří také František a Klotylda Vuršrovi, praprarodiče Karla Zicha, kteří na konci 19. století založili pensionát Krásnohorská na České Kubici. Ve své době byl vyhledávaným místem českých vlastenců a milovníků umění. Právě tady, v odlehlých místech česko-bavorského pomezí, kdysi všechno začalo. Dnes už o historii a návštěvnících Krásnohorské skoro nikdo neví. Ale zůstaly tu střípky paměti, které se autor publikace, historik Zdeněk Hazdra, pokusil poskládat do podoby rodinného alba. Možná se vám při listování vybaví i to, co v jedné ze svých nejkrásnějších písní zpíval Karel Zich: Jak rostem, marná sláva, cosi dál nám našeptává, že slunce, hvězdy, měsíc i čas, to vše se točí kolem nás. A pak tu nejsme a stejně svítá.

Šestnácti občanům Vysočiny, kteří aktivně zasáhli do veřejného života v období první republiky, je věnována tato publikace. Životní příběhy známých i dosud neznámých vojáků, ministrů, poslanců, senátorů a diplomatů. Jsou to tito: S. Bláha, V.Brdlík, V. Donát, V. Klofáč, S. Mentl, J. Mezník, J. Nečas, F. Staněk, A. Stránský, L. Sychrava, J. Syrový. B. Šmeral, J. Švec, S. Taub, J. Zadina a B. Zahradník.

indřichohradecké úzkokolejky, ačkoli ani na našem území nejsou jedinou dodnes přeživší úzkorozchodnou dráhou rozchodu 760 mm, nejsou jen dráhou sloužící cestujícím a přepravě nákladů, ale i technickým a kulturním dědictvím a fenoménem. Třiatřicetikilometrová trať Jindřichův Hradec – Nová Bystřice (otevřená už 1. listopadu 1897 coby státem garantovaná) a šestačtyřicetikilometrová trať Jindřichův Hradec – Obrataň (provoz zahájen 24. prosince 1906 pod zemskou garancí) zmapované převážně historickými snímky, plánky a pohlednicemi ožívají na stranách knihy Richarda Cily a Martina Navrátila ÚZKOKOLEJKY Z JINDŘICHOVA HRADCE DO NOVÉ BYSTŘICE A OBRATANĚ. Záměrně volíme slovo ožívají, protože pro insolvenci provozovatele dráhy a drážní dopravy byl na jindřichohradeckých úzkokolejkách v roce 2022 zastaven provoz a přežití této jedinečné železnice je vážně ohroženo.

Kniha „Armádní generál Jan Syrový – Jeden velký český osud“ je první ucelenou biografií, která objektivně zkoumá mimořádný životní příběh armádního generála Jana Syrového. Uceleně je zdokumentována jeho cesta 1. světovou válkou v řadách československých legií v Rusku. V roce 1926 se stal prvním československým náčelníkem Hlavního štábu. V letech 1933-1939 působil jako generální inspektor branné moci. Byl též členem několika vlád a ministerským předsedou. Cílem této knihy je podstatně přispět k celospolečenské a morální rehabilitaci Jana Syrového, na němž byla po 2. světové válce spáchána mimořádně těžká křivda, a jenž se stal obětí jednoho z prvních zpolitizovaných soudních procesů v Československu. Na základě absurdního a extrémně nespravedlivého obvinění jej Národní soud v Praze odsoudil v dubnu 1947 ke dvaceti letům vězení. Jako záminka posloužilo především setkání armádního generála Jana Syrového s Adolfem Hitlerem z 16. března 1939. Při něm došlo k podání rukou, které inicioval nacistický diktátor. Z výkonu trestu byl Jan Syrový propuštěn na amnestii v roce 1960. Vrchní soud v Praze zrušil v dubnu 2022 zmíněný rozsudek Národního soudu. Jméno a památka armádního generála Jana Syrového byly konečně očištěny.

Hasiči patří k nejpočetnějším společenským organizacím v České republice. Nejvíce sborů dobrovolných hasičů nalezneme na venkově, kde jejich členové patří k těm nejobětavějším. Jejich činnost je samozřejmě spojena s humorem. Jeden z nich, Drahoslav Ryba, posbíral hasičské anekdoty od nás i ze zahraničí a doplnil je kresbami Stanislava Berkovce. Přinášíme je v drobné knížce „Hasičské anekdoty – Na vlastní nebezpečí“. Symbolicky se zde v počtu stránek a v ceně odráží dvě telefonní čísla pro volání hasičů – 112 a 150.

V polovině třicátých let minulého století zareagovala Československá republika na rostoucí ohrožení ze strany agresivního hitlerovského Německa budováním moderní a výborně vyzbrojené armády. Součástí rozsáhlých obranných příprav se po vzoru našeho francouzského spojence stala i výstavba mohutného fortifikačního systému, jenž měl alespoň částečně zmírnit nevýhodu extrémně dlouhých státních hranic ČSR. Jedním z jejich nejdůkladněji opevněných úseků se stalo okolí městečka Králíky na území dnešního Pardubického kraje. Tamní široká kotlina, rozkládající se mezi východním hřebenem Orlických hor a masivem Králického Sněžníku, totiž nepříteli poskytovala ideální místo k průniku jeho divizí do našeho vnitrozemí. Proto zde měl hrozícímu nebezpečí vzdorovat impozantní počet pevnostních objektů. Vedle tří tvrzí (Berghöhe, Bouda a Adam) to bylo i 38 izolovaných pěchotních srubů rozmístěných mezi Dolní Moravou a Zemskou bránou. Kniha Eduarda Stehlíka „Pohraniční pevnosti 1 – Pardubický kraj“ vypravuje jejich příběh na desítkách unikátních dobových fotografií, z nichž nemalá část dosud nebyla nikdy publikována.