Nakladatelství Tváře

Kniha Santiniho hvězda je malou poctou umění stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichla a jeho odkazu pro Žďár nad Sázavou. Fotograf Milan Šustr a historik Stanislav Mikule odhalují čtenářům tajuplnou symboliku čísel, jedinečné symetrie tvarů a hry světla a tmy. Opomenutý nezůstává ani duchovní význam celé stavby i historie poutí, které jsou jejím základním smyslem. Santiniho hvězda, tedy Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, vtiskla okolní krajině nezaměnitelný charakter. I po třech stovkách let ji lidé z celého světa nepřestávají obdivovat. Kostel na Zelené hoře je místem setkávání poutníků z dalekých míst i duchovního spočinutí. Je vyhledávaným exkluzivním cílem turistů i všedních rodinných procházek.

Na rostoucí ohrožení ze strany sousedního nacistického Německa zareagovala v polovině třicátých let minulého století Československá republika, po vzoru již tehdy legendární francouzské Maginotovy linie, výstavbou mohutného fortifikačního systému. Ten měl alespoň částečně zmírnit nevýhodu extrémně dlouhých státních hranic ČSR. Orlické hory a Náchodsko, jimž je věnován 2. svazek úspěšné edice „Pohraniční pevnosti“, představovaly již od počátečních úvah o opevňování Československa jedno z klíčových míst naší obrany. Svědčí o tom i skutečnost, že v prostoru mezi Zemskou bránou a Červeným Kostelcem mělo být vybudováno 155 objektů těžkého opevnění, z toho 126 izolovaných pěchotních srubů, jedna dělostřelecká pozorovatelna a 28 objektů v rámci dělostřeleckých tvrzí Hanička, Skutina, Dobrošov a Jírova hora. Z tohoto počtu bylo 103 objektů zadáno stavebním firmám a 86 z nich do září 1938 skutečně vybetonováno. Kniha vypravuje jejich příběh na dvou stovkách unikátních dobových fotografií, z nichž velká část dosud nebyla publikována.

Po úspěšné monografii Eduarda Stehlíka Jan Kubiš. Nezastaví mne ani to nejhorší…, věnované našemu nejznámějšímu parašutistovi, se nakladatelství TVÁŘE vrací k této významné osobnosti našich dějin. Tentokrát nejsou součástí knihy pouze osudy Jana Kubiše, ale i jeho jednadvaceti krajanů, kteří během druhé světové války prošli v rámci československé zahraniční armády na Západě parašutistickým výcvikem a kurzem útočného boje. Polovina z nich byla zařazena do připravovaných výsadkových operací, ostatní byli začleněni k československým a spojeneckým jednotkám. Sedm mužů bylo nakonec vysazeno v rámci paraskupin ANTHROPOID (Jan Kubiš), BRONZE (František Vrbka), KARAS (Jaroslav Krátký), CALCIUM (František Široký), BARIUM (Josef Šandera), POTASH (Jan Bartejs) a TUNGSTEN (Leopold Musil) do okupovaného Československa, kde plnilo bojové a zpravodajské úkoly. Další medailony popisují životní osudy vojáků, kteří prošli výcvikem, byli zařazeni do paraskupin, ale k jejich vysazení nedošlo – Vojmír Matus (NICKEL), Pavel Hodáč (PLATINUM), Ladislav Vyskočil (CHURCHMAN) a Miroslav Pajer (COTTAGE II). Zbývající hrdinové této knihy jsou vojáci, kteří z různých důvodů nebyli zařazeni do výsadkových operací a konce války se dočkali při bojovém nasazení u Československé samostatné obrněné brigády při obléhání přístavu Dunkerque ve Francii (Josef Bukáček, Vítězslav Houdek, Václav Málek, Vlastimil Mareček, Bohumil Míča, Vladimír Musil, Filip Stupal, Václav Vondrák a Blahoslav Zavadil) nebo ve spojenecké armádě Svobodné Francie (František Lopaur). Zcela odlišný je smutný osud Ladislava Zahrádky, který v Anglii tragicky zemřel. Autory knihy jsou historici Moravského zemského muzea v Brně Jan Břečka, Jiří Mikulka a Lukáš Lexa společně s ředitelem Památníku Lidice Eduardem Stehlíkem a s dlouholetým badatelem Petrem Kopečným.

Celobarevná publikace srovnávacích fotografií "Jihlava za socialismu a dnes" je stejně jako tři díly "Jihlava včera a dnes" z let 2021-2023 připravená ve spolupráci s historiky Muzea Vysočiny v Jihlavě. Na dvojicích snímků zachycuje podobu dalších míst krajského města na Vysočině. Čtenáři tak mají možnost vidět jednotlivá místa v Jihlavě, jak vypadala v období 1948-1989 a jejich dnešní podobu prostřednictvím srovnávacích fotografií akademického malíře Martina Kosa, ale také se díky textu paní Sylvy Pospíchalové dozvědět spoustu zajímavých informací.

Autoři Karel Černý, Roman Jeschke, Martin Navrátil a Martin Štěpán v knize připomínají nejen nostalgii rakousko-uherské a československé prvorepublikové železnice, ale prostřednictvím originálních fotografií a zajímavých textů také ukazují na mistrovství projektantů, techniků a dělníků, kteří železniční síť a její zázemí na území dnešního Pardubického kraje v druhé polovině 19. století a na počátku 20. století vybudovali a uvedli do provozu. Kniha je rozdělená do kapitol po jednotlivých tratích postavených v době monarchie v letech 1845-1899, poslední kapitola je věnovaná síti úzkokolejek Železničního pluku Pardubice a působení tohoto vojenského útvaru v období první Československé republiky.

Celobarevná publikace „Zlín včera a dnes I." zachycuje historickou a také nedávnou podobu Zlína. Historické snímky města doplňují současné fotografie Petra Oriána a Kateřiny Lebedové. Čtenáři tak mají možnost vidět město Tomáše Bati, jak vypadalo během 20. století a dnes, a také se dozvědět zajímavé informace z poutavých textů Pavla Stojara.

Kniha „Rohatec včera a dnes" nenabízí pouze pohled do historie obce díky dobovým fotografiím, ale ukazuje i srovnání se současnými fotografiemi. Celobarevná publikace tak zve na pomyslnou procházku Rohatcem (3459 obyvatel) v okrese Hodonín a ukazuje proměny, jakými obec ležící na česko-slovenské hranici během posledního století prošla.

Kniha historika PhDr. Jiřího Plachého, Ph.D. z Vojenského historického ústavu v Praze primárně sleduje životní osudy 27 rodáků z předválečného politického okresu Chotěboř, kteří v letech 2. světové války sloužili v jednotkách československé zahraniční armády na Západě i na Východě. Všímá si však i těch, kteří se sice narodili jinde, ale s některou obcí na Chotěbořsku byli spjati institutem domovského práva a zmiňuje také ty, kteří za hranicemi sice předstoupili před odvodní komise a z nějakého důvodu službu v čs. jednotkách nenastoupili. Čtenáři v knize najdou mj. osudy Miloslava Krumla (jeden ze zakladatelů čs. vojenské jednotky v Polsku, z tzv. krakovské šestky), Josefa Vrzáčka (velitel Smíšeného přezvědného oddílu 1 ve Francii), pilotů RAF Josefa Stránského, DFC a Karla Vykoukala a dalších vojáků Františka Nedělky (parašutista skupiny CHALK), Jana Haruse (2. čs. paradesantní brigáda), vězně sovětského gulagu Stanislava Kobrleho, který padl na Dukle, Ladislava Kafky, MBE nebo Jiřího Pujmana (oba Čs. samostatná obrněná brigáda). Pozornost věnoval autor i jednomu z nejmladších vojáků Milanu Stránskému a také Anně Stokláskové, která během války sloužila v britské armádě a s čs. zahraničním odbojem jí pojily těsné vazby. Publikace, doplněná obecným úvodem připomínajícím historii čs. zahraničních jednotek za 2. světové války, je založená převážně na primárních archivních zdrojích a připomíná známé i téměř zapomenuté osobnosti tohoto regionu.

Historie železnice v Jihlavě je bohatá a plná zajímavých událostí a milníků. Její počátky sahají do roku 1871, kdy do města přivedla od Vídně svoje koleje Rakouská severozápadní dráha. Ta postavila velké nádraží s technickým zázemím, a poté, co byly z Jihlavy do jižních Čech v roce 1887 položeny koleje Českomoravské transverzální dráhy, přibylo ve městě, blíže centru, druhé nádraží. Propojením obou nádraží přemostěním údolí řeky Jihlavy se stal z města železniční uzel a z železničního viaduktu jeden ze symbolů města. Publikace je sestavena z historických fotografií, které sesbíral, uspořádal a zasvěcenými texty doplnil jihlavský patriot a propagátor železnice pan Richard Cila. V knize se podíváme na technické památky a historické stavby spojené s železnicí. Mnoho z nich představuje cenné svědectví o vývoji železniční dopravy a technologií. Mosty, nádražní budovy a další infrastruktura jsou nejen funkčními prvky dopravního systému, ale i významnými kulturními a historickými památkami. Jihlava a železnice jsou neoddělitelně spojeny a jejich společný příběh je i příběhem mnoha lidí, kteří svůj profesní život spojili s železnicí.

Po knize „Hasičské automobily na Vysočině (první polovina 20. století)“ z roku 2021 vychází volné pokračování, které je věnované hasičské technice z období od druhé poloviny čtyřicátých let do roku 1970. Současné fotografie dochovaných automobilů doplňují tovární a další historické snímky vozů Praga Aero, Praga RN, Praga V3S, Tatra 805, Tatra 138, Škoda 706, ale také zahraničních automobilů Robur Garant, Robur Kurýr LO 2500, ZIL 157 a ZIL 130. Autoři chtějí touto knížkou připomenout hasičské automobily z období 1945–1970 a současně složit poklonu těm, kteří tuto krásnou techniku stvořili, stejně jako těm, kteří ji obětavě ve vztahu k bližním obsluhovali.

K nejhezčím železničním tratím u nás jsou právem považovány ty, které byly situovány do údolí řeky Sázavy. Někdejší inženýři, stavitelé a dělníci tu odvedli dílo, na které mohli být pyšní a které dones uvádíme jako ukázky umu techniky a železničního stavitelství. Milovníci viaduktů a tunelů tu naleznou ty nejvýznamnější stavby. V letošním roce uplynulo sedm let od vydání knihy „Posázavská dráha Žďár–Německý Brod–Světlá–Kácov“. Knihou Karla Černého a Martina Navrátila „Posázavská dráha Praha–Čerčany–Kácov s odbočkami do Dobříše a Kolína“, s téměř třemi stovkami unikátních fotografií, nabízíme volné pokračování knihy z roku 2017. Tentokrát se vydáváme Posázavským pacifikem opačným směrem – z Prahy proti toku Vltavy a Sázavy. Vedle zajímavých textů mohou čtenáři vidět mnoho dosud nepublikovaných snímků z archivních zdrojů i sbírek soukromých sběratelů. Patří mezi ně zejména soubor kolorovaných fotografií z počátku 20. století ze sbírek Národního muzea v Praze.

Kniha „Armádní generál Jan Syrový – Jeden velký český osud“ je první ucelenou biografií, která objektivně zkoumá mimořádný životní příběh armádního generála Jana Syrového. Uceleně je zdokumentována jeho cesta 1. světovou válkou v řadách československých legií v Rusku. V roce 1926 se stal prvním československým náčelníkem Hlavního štábu. V letech 1933-1939 působil jako generální inspektor branné moci. Byl též členem několika vlád a ministerským předsedou. Cílem této knihy je podstatně přispět k celospolečenské a morální rehabilitaci Jana Syrového, na němž byla po 2. světové válce spáchána mimořádně těžká křivda, a jenž se stal obětí jednoho z prvních zpolitizovaných soudních procesů v Československu. Na základě absurdního a extrémně nespravedlivého obvinění jej Národní soud v Praze odsoudil v dubnu 1947 ke dvaceti letům vězení. Jako záminka posloužilo především setkání armádního generála Jana Syrového s Adolfem Hitlerem z 16. března 1939. Při něm došlo k podání rukou, které inicioval nacistický diktátor. Z výkonu trestu byl Jan Syrový propuštěn na amnestii v roce 1960. Vrchní soud v Praze zrušil v dubnu 2022 zmíněný rozsudek Národního soudu. Jméno a památka armádního generála Jana Syrového byly konečně očištěny.

Ve středu 10. června 1942 byla v rámci krvavých represálií, rozpoutaných nacisty po atentátu na zatupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, vyhlazena středočeská obec Lidice. Muži starší patnácti let byli zastřeleni, ženy odeslány na doživotí do koncentračního tábora a děti, až na několik málo výjimek, zavražděny v plynových autech v Chelmnu nad Nerrem. Ves byla srovnána se zemí a její jméno vymazáno. Tento zrůdný zločin, který si vyžádal životy 340 lidických obyvatel, otřásl tehdy celým civilizovaným světem. Kniha Eduarda Stehlíka s pomocí stovek unikátních, často dosud nikdy nepublikovaných fotografií, vypravuje příběh Lidic. Jak staré obce a jejích obyvatel, tak i bestiálního zločinu, který na ní byl německými okupanty spáchán. Rodila se na základě vzpomínek pamětníků tehdejších událostí, bádání v našich i zahraničních archivech a při studiu dokumentů i vzácných snímků dlouhá léta pietně opatrovaných přeživšími a jejich rodinami. Vznikla proto, abychom věděli, jak staré Lidice žily a co se zde v roce 1942 odehrálo. Věděli a nezapomínali.

Zpěváka Karla Zicha mnozí znají jako nepřehlédnutelnou osobnost české populární hudby. Avšak méně se už ví, že pocházel z rodiny s mimořádnou kulturní a intelektuální tradicí. V knize Jak šli tím zdejším světem ožívají příběhy jeho otce Otakara, který na Univerzitě Karlově založil první katedru logiky, i obou dědečků: významného estetika a skladatele Otakara Zicha a Karla Moravce, violisty a člena světoznámého Ševčíkova-Lhotského kvarteta. Děje se tak prostřednictvím fotografií, korespondence, strojopisných vzpomínek a též vyprávění zpěvákovy sestry Marie Bořek-Dohalské, s jejímž manželem Václavem, potomkem starobylého šlechtického rodu, pojilo Karla hluboké přátelství. Postupně tak čtenář rozmotává klubko vztahů a vazeb rodin Dohalských, Zichových, Moravcových a jejich pozoruhodných přátel ze světa kumštu, vědy i politiky, kam náleželi Jan a Rafael Kubelíkovi, Karel a Emil Burianovi, Ema Destinnová či Rudolf Firkušný. Do této mozaiky příběhů patří také František a Klotylda Vuršrovi, praprarodiče Karla Zicha, kteří na konci 19. století založili pensionát Krásnohorská na České Kubici. Ve své době byl vyhledávaným místem českých vlastenců a milovníků umění. Právě tady, v odlehlých místech česko-bavorského pomezí, kdysi všechno začalo. Dnes už o historii a návštěvnících Krásnohorské skoro nikdo neví. Ale zůstaly tu střípky paměti, které se autor publikace, historik Zdeněk Hazdra, pokusil poskládat do podoby rodinného alba. Možná se vám při listování vybaví i to, co v jedné ze svých nejkrásnějších písní zpíval Karel Zich: Jak rostem, marná sláva, cosi dál nám našeptává, že slunce, hvězdy, měsíc i čas, to vše se točí kolem nás. A pak tu nejsme a stejně svítá.

Když 7. června 1967 obsadily jednotky Izraelských obranných sil východní Jeruzalém a jeho Staré Město, do té doby kontrolované Jordánskem, upravila Naomi Šemer svou jen pár týdnů starou píseň "Jeruzalém ze zlata". Skladba, oslavující krásu města v srdci Judských hor, se rázem stala druhou, neoficiální hymnou židovského státu a obletěla celý svět. Už tři dny po spojení rozděleného města ukončilo Československo s Izraelem diplomatické styky a píseň o městě ze zlata a mědi, kde vane horský vzduch s vůní borovic, mohli Češi a Slováci slýchat jen na zakázaných rozhlasových stanicích. Na dobré vztahy Masarykovy republiky se sionistickým hnutím a dobu, kdy poválečné Československo sehrálo klíčovou roli při vzniku Státu Izrael, navázala federální vláda až v únoru 1990, kdy její tehdejší ministr zahraničí Jiří Dienstbier přivítal v Praze šéfa izraelské diplomacie Moše Arense. Od té doby je pro české a slovenské cestovatele zase otevřeno nejen sedm bran jeruzalémského Starého Města, ale celý Stát Izrael ve své až neuvěřitelné pestrosti a kráse. Po úspěšné knize Arménie - země hor, klášterů a vína vydává Robin Böhnisch svou další velkorysou obrazovou publikaci. Při její přípravě zúročil nejen desítky svých cest do Svaté země, ale také celoživotní zájem o přírodu a její ochranu, nebo hlubokou znalost blízkovýchodního vinařství. I díky tomu jeho kniha vede čtenáře Izraelem po jiných cestách, než průvodci - ať už tištění, nebo ti živí. Publikace sama konečně nemá ambici být bedekrem, je ale lákavou pozvánkou tam, kde si podávají ruku biblické dějiny s moderním světem. Do vskutku fascinující země na křižovatce tří kontinentů.

Kniha věnovaná samotným počátkům československé státnosti i dějinným okamžikům, které jí předcházely. Okamžikům, které sehrály zásadní roli v boji za samostatnost českého a slovenského národa pod vedením profesora Tomáše Garriqua Masaryka, dr. Edvarda Beneše a generála Milana Rastislava Štefánika. To, že má tato trojice výjimečných mužů nehynoucí zásluhy o vznik našeho státu, je obecně známo. V jejich stínu však neprávem zůstávají desetitisíce našich legionářů, kteří za naši svobodu bojovali se zbraní v ruce. A to, že se řada z nich později aktivně zapojila do politického života jako členové vlád, zákonodárci, diplomaté, či vysocí statní úředníci, ví dnes jen malá hrstka zasvěcených. Osudy tří desítek mužů zaznamenané v této knize se sice začínají odvíjet právě v legiích, avšak autor pozorně sleduje i jejich další zapojení do budování demokratického státu na půdě Národního shromáždění Republiky československé a nezapomíná ani na léta druhé světové války, během níž se řada z nich stala aktivními účastníky protinacistického odboje. Někteří z nich tehdy položili na oltář vlasti to nejcennější svůj život. I proto na ně nesmíme nikdy zapomenout a tato kniha je důkazem, že nezapomínáme.