Nakladatelství Tváře strana 2 z 4

Kniha mapuje životní osudy dalších šestnácti bývalých legionářských velitelů (div. gen. Karel VOŽENÍLEK, brig. gen. Antonín Mikuláš ČÍLA, brig. gen. Ing. Jaroslav MATIČKA, div. gen. Bohuslav VŠETIČKA, div. gen. Oleg SVÁTEK, gen. Rudolf MEDEK, gen. JUDr. Robert VOBRÁTILEK, brig. gen. František KRYŠTOF, brig. gen. Karel HAŠEK, div. gen. František HORÁČEK, sbor. gen. Jan KRATOCHVÍL, arm. gen. Karel KLAPÁLEK, div. gen. Oldřich ŠPANIEL, brig. gen. Jaroslav LISÝ, brig. gen. Josef SVATOŇ, brig. gen. Rudolf SMETÁNKA). Najdete mezi nimi velitele bojových jednotek, techniky i vojenské pedagogy. Bojovali v srbských jednotkách, v československých legiích v Rusku, ve Francii i v Itálii a později dosáhli hodnosti československého generála. Dva z nich in memoriam. Většina z nich se významným způsobem zapojila i do protinacistického odboje, a to jak na domácí frontě, tak i v zahraničí. Vedle popisu jejich osudů v knize naleznete téměř 200 fotografií a seznámíte se i s klíčovými okamžiky vzniku našich legií v Rusku, Francii a Itálii, stejně jako s významnými boji, jimiž českoslovenští legionáři prošli.

Oblast okolí Blanska je neodmyslitelně spojená s Moravským krasem. Původně ji lidé pro svou poetičnost nazývali Moravským Švýcarskem a zejména na přelomu 19. a 20. století se stala oblíbeným místem návštěvníků nejen z Brna, ale i ze vzdálenějších míst. Pojem Moravské Švýcarsko vymezuje pás území, táhnoucí se od Sloupu až po brněnskou Líšeň. Najdeme tady vše, co může příroda nabídnout. Ať již krasové útvary, přírodní památky, či různé druhy flóry a fauny, vyskytující se právě zde, na tomto nádherném místě jižní Moravy. Je to také místo mnoha bádání, ať již speleologů nebo historiků, které umožnilo nahlédnout do nitra krasových jeskyní a poznat život prvních předchůdců člověka na tomto teritoriu. Kniha blanenského sběratele pohlednic Milana Sýkory a fotografa Milana Šustra nazvaná „Moravské Švýcarsko na starých pohlednicích“ však nenabízí pouze přírodu, ale také díla vzniklá lidskou činností. Najdeme v ní vedle města Blanska, Adamova či Bílovic nad Svitavou i další lidská sídla Moravského Švýcarska. Na starých pohlednicích můžeme společně obdivovat Nový hrad či zámek v Rájci, poutní místa ve Vranově, Křtinách a Sloupu, železné hutě nebo železniční trať s původně desítkou tunelů vinoucí se údolím podél řeky Svitavy od brněnských Obřan až po Rájec nad Svitavou.

Na počátku října 1941 byl ve Velké Británii zahájen výcvik dvojice československých parašutistů, jejichž úkolem bylo pomstít stovky českých vlastenců, kteří skončili na popravištích poté, co se v Praze ujal moci SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich. Začal se tak odvíjet příběh vlastenectví, odhodlání a nezměrného hrdinství, který nemá v našich novodobých dějinách obdoby. Ve středu 27. května 1942 byl v okupované Praze proveden úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tím, kdo tohoto zlosyna navždy sprovodil ze světa, byl rotmistr československé armády Jan Kubiš. Kniha vojenského historika plk. gšt. PhDr. Eduarda Stehlíka, Ph.D., MBA s názvem Jan Kubiš Nezastaví mne ani to nejhorší vypravuje na základě neznámých archivních dokumentů a svědectví pamětníků životní příběh tohoto neobyčejného mladého muže. Celobarevná publikace na 300 stranách vedle autorova poutavého textu nabízí i stovky historických fotografií a dokumentů, z nichž mnohé jsou uveřejněny poprvé.

Celobarevná publikace, plná historických fotografií, pohlednic, plánků drážních staveb a dalších dokumentů z konce 19. a první poloviny 20. století, je věnovaná nostalgické dráze vinoucí se podél řeky Sázavy. Ve skutečnosti jde o několik tratí, které jsou různé významem, dobou vzniku, majitelem, resp. provozovatelem a nakonec i vývojem. První díl, věnující se úseku mezi dnešními městy Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Světlá nad Sázavou a Kácovem, představuje nejstarší část (úsek mezi tehdejším Německým Brodem a Světlou z roku 1870) na páteřní dráze společnosti Rakouská severozápadní dráha Vídeň–Praha/Děčín, kterou na přelomu 19. a 20. století, v době vyvrcholení druhé lokálkové vlny výstavby místních svépomocných drah, doplnily Místní dráha Německý Brod–Žďár (1898) a Místní dráha Světlá–Ledeč–Kácov (1903). Nyní už stačí nasednout ve Žďáře do pomyslného vlaku a můžeme vyrazit proti toku času až do Kácova, malebné, dnes mezilehlé stanice, která pro svou autentičnost v minulých letech nejednou posloužila filmařům nabídkou moderními zásahy nedotčeného nádraží. Provázet nás bude – chvíli vpravo, chvíli vlevo – třpytící se hladina Sázavy. Co se nemění, je její krása a romantika, která odsud nezmizela a na níž se velkou měrou podílela i železnice.

Celobarevná publikace, plná historických pohlednic, fotografií a plánků drážních staveb z období první poloviny dvacátého století, je věnovaná nostalgické dráze propojující české Jizerské hory s polskou stranou Krkonoš. Autoři chtějí prostřednictvím této (již deváté) publikace připomenout nejen nostalgii rakousko-uherské (v tomto případě i pruské) a naší prvorepublikové železnice, ale také vzpomenout na mistrovství projektantů, techniků a dělníků, kteří před více než stoletím vybudovali a uvedli do provozu jizerskou železnici z Liberce přes Tanvald do Kořenova a její krkonošské pokračování přes Harrachov do dolnoslezské Jeleni Góry (dříve Hirschberg). Úsek trati mezi Tanvaldem a Kořenovem je nejstrmější a jedinou normálně rozchodnou ozubnicovou železnicí v České republice. Pomocí ozubnice Abtova systému vlak vyšplhá na necelých sedmi kilometrech mezi Tanvaldem (466 m n.m.) a Kořenovem (701 m n.m.) o 235 metrů výše! Ozubnicovými pásy v kolejišti jsou vystrojeny tři nejstrmější úseky o celkové délce 4,4 km a pomocí nich ozubnicové vlaky překonávají největší sklon o hodnotě až 58 promile tak, že ozubená kola lokomotiv zapadávají do zubů pásové ozubnice. Výstavba této horské trati v létě roku 1902 si vyžádala proražení čtyř tunelů, mnoha skalních zářezů a výstavbu několika mostů. Z Kořenova pokračuje trať přes 25 m vysoký Jizerský viadukt esovitým tunelem do Harrachova a přes Novosvětský průsmyk (886 m n. m.) do polské Szklarske Poręby a Jeleni Góry. Dráha, která nyní slouží převážně pro osobní dopravu, nabízí mnoho výhledů na Jizerské hory a Krkonoše, včetně nejvyšší české hory Sněžky (1602 m n. m.).

V prvních mírových týdnech roku 1945 se do Československa začali vracet naši vojáci, kteří dlouhé roky bojovali za hranicemi za svobodu své vlasti. Spolu s nimi se vrátilo i osm mužů, kteří v tomto boji zaplatili tím nejcennějším - vlastním životem. Vrátili se však jen jako bezejmenní hrdinové na sérii poštovních známek vytištěných ještě za války v Londýně. Každý, kdo někdy sbíral československé známky, musel na londýnskou sérii narazit a také si možná položit otázku, komu patří ty tváře odhodlaných mužů ve vojenských uniformách. Kniha Karla Černého přináší životní příběhy těchto osmi statečných mužů doplněné dvěma stovkami historických fotografií pečlivě vybraných z archivních fondů i ze sbírek soukromých sběratelů. Vedle známého hrdiny od Sokolova Otakara Jaroše, pilota Aloise Vašátka a parašutisty Jozefa Gabčíka se čtenáři seznámí s osudy pilotů Jiřího Krále a Stanislava Zimpricha, bojovníků ze severoafrické pouště Františka Adámka a Pravoslava Řídkého a také vojenského lékaře MUDr. Miroslava Nováka.

V polovině července 1940 se ve vojenském táboře československého vojska v Cholmondeley u Chesteru setkali tři bývalí studenti velkomeziříčského gymnázia. Brzy se stali jedněmi z prvních příslušníků 311. československé bombardovací perutě ve Velké Británii a všichni tři si slíbili, že ten, který to vše, co je čeká, přežije, předá pozdravy domů. Skončila válka a F/Lt František M. Doležal splnil slib, který si dali před pěti léty tři kamarádi. Ještě z poslední základny 311. perutě Tain ve Skotsku odešly dva dopisy. Jeden oznamoval, že P/O Leonard Smrček, radiotelegrafista Wellingtonu Mk.IC T2990 (KX-T), je od 23. června 1941 nezvěstný z náletu na Brémy, a druhý, že F/O Karel Novotný, pilot Liberátoru GR.Mk.V BZ717 (L), zahynul 19. července 1944 při návratu z protiponorkové hlídky, když jejich letoun narazil v mlze do kopce v Marlborough Village poblíž letiště Bold Head v hrabství Devon. Osudům těchto tří letců a jejich šesti spolubojovníků z 311. čs. bombardovací perutě RAF (F/Lt Zdeněk Procházka, Sgt Stanislav Rouš, Sgt Alois Mezník, Sgt František Horký, P/O Karel Rybníček, F/Lt Jaroslav Doležal) je věnována tato kniha Jiřího Rajlicha a Karla Černého.

Kniha mapuje životní osudy dalších patnácti bývalých legionářských velitelů (arm. gen. Ludvík SVOBODA, arm. gen. Jan SATORIE, gen. šéf tech. zbroj. Jaroslav HRBEK, brig. gen. Prokop KUMPOŠT, brig. gen. Petr NOVÁK, brig. gen. Vladimír HOBZA, brig. gen. Mojmír SOUKUP, brig. gen. Jaroslav MALEC, genpor. Václav ŠOLÍN, div. gen. Čeněk RŮŽIČKA, brig. gen. František FANTA, genmjr. František ČECHMAR, brig. gen. Jiří JAROŠ, brig. gen. Václav LYSÁK, gen. tech. zbroj. Karel MAREŠ). Najdete mezi nimi velitele bojových jednotek, zpravodajce, techniky i vojenské pedagogy. Bojovali v československých legiích a většina z nich se významným způsobem zapojila do protinacistického odboje, a to jak na domácí frontě, tak i v zahraničí. Generálskou hodnost všichni získali až po 15. březnu 1939. Někteří z nich bohužel in memoriam, poté co za svobodu vlasti zaplatili vlastními životy. Vedle popisu jejich osudů v knize naleznete více než 170 fotografií a seznámíte se i s klíčovými okamžiky vzniku našich legií v Rusku, Francii a Itálii, stejně jako s významnými boji, jimiž jejich příslušníci prošli. V tuto chvíli autoři dokončují knihu „Legionáři s lipovou ratolestí III.“ s osudy dalších generálů-legionářů.