Nakladatelství Tváře strana 2 z 3

V prvních mírových týdnech roku 1945 se do Československa začali vracet naši vojáci, kteří dlouhé roky bojovali za hranicemi za svobodu své vlasti. Spolu s nimi se vrátilo i osm mužů, kteří v tomto boji zaplatili tím nejcennějším - vlastním životem. Vrátili se však jen jako bezejmenní hrdinové na sérii poštovních známek vytištěných ještě za války v Londýně. Každý, kdo někdy sbíral československé známky, musel na londýnskou sérii narazit a také si možná položit otázku, komu patří ty tváře odhodlaných mužů ve vojenských uniformách. Kniha Karla Černého přináší životní příběhy těchto osmi statečných mužů doplněné dvěma stovkami historických fotografií pečlivě vybraných z archivních fondů i ze sbírek soukromých sběratelů. Vedle známého hrdiny od Sokolova Otakara Jaroše, pilota Aloise Vašátka a parašutisty Jozefa Gabčíka se čtenáři seznámí s osudy pilotů Jiřího Krále a Stanislava Zimpricha, bojovníků ze severoafrické pouště Františka Adámka a Pravoslava Řídkého a také vojenského lékaře MUDr. Miroslava Nováka.

Celobarevná publikace představuje město Svratku a okolní obce či místní části některých obcí (Herálec, Chlumětín, Kameničky, Krouna - m.č. Čachnov, Pustá Rybná, Křižánky, Březiny, Sněžné – m.č. Milovy) společně s krásnými přírodními dominantami tohoto kraje. Nabízí čtenářům možnost společně nahlédnout do historie Svratky a okolních obcí, a to prostřednictvím historických pohlednic z první poloviny 20. století, které doplňují barevné fotografie srovnávající přítomnost s minulostí.

Celobarevná publikace, plná historických pohlednic, fotografií a plánků drážních staveb z období první poloviny dvacátého století, je věnovaná nostalgické dráze propojující české Jizerské hory s polskou stranou Krkonoš. Autoři chtějí prostřednictvím této (již deváté) publikace připomenout nejen nostalgii rakousko-uherské (v tomto případě i pruské) a naší prvorepublikové železnice, ale také vzpomenout na mistrovství projektantů, techniků a dělníků, kteří před více než stoletím vybudovali a uvedli do provozu jizerskou železnici z Liberce přes Tanvald do Kořenova a její krkonošské pokračování přes Harrachov do dolnoslezské Jeleni Góry (dříve Hirschberg). Úsek trati mezi Tanvaldem a Kořenovem je nejstrmější a jedinou normálně rozchodnou ozubnicovou železnicí v České republice. Pomocí ozubnice Abtova systému vlak vyšplhá na necelých sedmi kilometrech mezi Tanvaldem (466 m n.m.) a Kořenovem (701 m n.m.) o 235 metrů výše! Ozubnicovými pásy v kolejišti jsou vystrojeny tři nejstrmější úseky o celkové délce 4,4 km a pomocí nich ozubnicové vlaky překonávají největší sklon o hodnotě až 58 promile tak, že ozubená kola lokomotiv zapadávají do zubů pásové ozubnice. Výstavba této horské trati v létě roku 1902 si vyžádala proražení čtyř tunelů, mnoha skalních zářezů a výstavbu několika mostů. Z Kořenova pokračuje trať přes 25 m vysoký Jizerský viadukt esovitým tunelem do Harrachova a přes Novosvětský průsmyk (886 m n. m.) do polské Szklarske Poręby a Jeleni Góry. Dráha, která nyní slouží převážně pro osobní dopravu, nabízí mnoho výhledů na Jizerské hory a Krkonoše, včetně nejvyšší české hory Sněžky (1602 m n. m.).

Na počátku října 1941 byl ve Velké Británii zahájen výcvik dvojice československých parašutistů, jejichž úkolem bylo pomstít stovky českých vlastenců, kteří skončili na popravištích poté, co se v Praze ujal moci SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich. Začal se tak odvíjet příběh vlastenectví, odhodlání a nezměrného hrdinství, který nemá v našich novodobých dějinách obdoby. Ve středu 27. května 1942 byl v okupované Praze proveden úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tím, kdo tohoto zlosyna navždy sprovodil ze světa, byl rotmistr československé armády Jan Kubiš. Kniha vojenského historika plk. gšt. PhDr. Eduarda Stehlíka, Ph.D., MBA s názvem Jan Kubiš Nezastaví mne ani to nejhorší vypravuje na základě neznámých archivních dokumentů a svědectví pamětníků životní příběh tohoto neobyčejného mladého muže. Celobarevná publikace na 300 stranách vedle autorova poutavého textu nabízí i stovky historických fotografií a dokumentů, z nichž mnohé jsou uveřejněny poprvé.

Oblast okolí Blanska je neodmyslitelně spojená s Moravským krasem. Původně ji lidé pro svou poetičnost nazývali Moravským Švýcarskem a zejména na přelomu 19. a 20. století se stala oblíbeným místem návštěvníků nejen z Brna, ale i ze vzdálenějších míst. Pojem Moravské Švýcarsko vymezuje pás území, táhnoucí se od Sloupu až po brněnskou Líšeň. Najdeme tady vše, co může příroda nabídnout. Ať již krasové útvary, přírodní památky, či různé druhy flóry a fauny, vyskytující se právě zde, na tomto nádherném místě jižní Moravy. Je to také místo mnoha bádání, ať již speleologů nebo historiků, které umožnilo nahlédnout do nitra krasových jeskyní a poznat život prvních předchůdců člověka na tomto teritoriu. Kniha blanenského sběratele pohlednic Milana Sýkory a fotografa Milana Šustra nazvaná „Moravské Švýcarsko na starých pohlednicích“ však nenabízí pouze přírodu, ale také díla vzniklá lidskou činností. Najdeme v ní vedle města Blanska, Adamova či Bílovic nad Svitavou i další lidská sídla Moravského Švýcarska. Na starých pohlednicích můžeme společně obdivovat Nový hrad či zámek v Rájci, poutní místa ve Vranově, Křtinách a Sloupu, železné hutě nebo železniční trať s původně desítkou tunelů vinoucí se údolím podél řeky Svitavy od brněnských Obřan až po Rájec nad Svitavou.

Kniha mapuje životní osudy dalších šestnácti bývalých legionářských velitelů (div. gen. Karel VOŽENÍLEK, brig. gen. Antonín Mikuláš ČÍLA, brig. gen. Ing. Jaroslav MATIČKA, div. gen. Bohuslav VŠETIČKA, div. gen. Oleg SVÁTEK, gen. Rudolf MEDEK, gen. JUDr. Robert VOBRÁTILEK, brig. gen. František KRYŠTOF, brig. gen. Karel HAŠEK, div. gen. František HORÁČEK, sbor. gen. Jan KRATOCHVÍL, arm. gen. Karel KLAPÁLEK, div. gen. Oldřich ŠPANIEL, brig. gen. Jaroslav LISÝ, brig. gen. Josef SVATOŇ, brig. gen. Rudolf SMETÁNKA). Najdete mezi nimi velitele bojových jednotek, techniky i vojenské pedagogy. Bojovali v srbských jednotkách, v československých legiích v Rusku, ve Francii i v Itálii a později dosáhli hodnosti československého generála. Dva z nich in memoriam. Většina z nich se významným způsobem zapojila i do protinacistického odboje, a to jak na domácí frontě, tak i v zahraničí. Vedle popisu jejich osudů v knize naleznete téměř 200 fotografií a seznámíte se i s klíčovými okamžiky vzniku našich legií v Rusku, Francii a Itálii, stejně jako s významnými boji, jimiž českoslovenští legionáři prošli.

Kniha věnovaná samotným počátkům československé státnosti i dějinným okamžikům, které jí předcházely. Okamžikům, které sehrály zásadní roli v boji za samostatnost českého a slovenského národa pod vedením profesora Tomáše Garriqua Masaryka, dr. Edvarda Beneše a generála Milana Rastislava Štefánika. To, že má tato trojice výjimečných mužů nehynoucí zásluhy o vznik našeho státu, je obecně známo. V jejich stínu však neprávem zůstávají desetitisíce našich legionářů, kteří za naši svobodu bojovali se zbraní v ruce. A to, že se řada z nich později aktivně zapojila do politického života jako členové vlád, zákonodárci, diplomaté, či vysocí statní úředníci, ví dnes jen malá hrstka zasvěcených. Osudy tří desítek mužů zaznamenané v této knize se sice začínají odvíjet právě v legiích, avšak autor pozorně sleduje i jejich další zapojení do budování demokratického státu na půdě Národního shromáždění Republiky československé a nezapomíná ani na léta druhé světové války, během níž se řada z nich stala aktivními účastníky protinacistického odboje. Někteří z nich tehdy položili na oltář vlasti to nejcennější svůj život. I proto na ně nesmíme nikdy zapomenout a tato kniha je důkazem, že nezapomínáme.

Když 7. června 1967 obsadily jednotky Izraelských obranných sil východní Jeruzalém a jeho Staré Město, do té doby kontrolované Jordánskem, upravila Naomi Šemer svou jen pár týdnů starou píseň "Jeruzalém ze zlata". Skladba, oslavující krásu města v srdci Judských hor, se rázem stala druhou, neoficiální hymnou židovského státu a obletěla celý svět. Už tři dny po spojení rozděleného města ukončilo Československo s Izraelem diplomatické styky a píseň o městě ze zlata a mědi, kde vane horský vzduch s vůní borovic, mohli Češi a Slováci slýchat jen na zakázaných rozhlasových stanicích. Na dobré vztahy Masarykovy republiky se sionistickým hnutím a dobu, kdy poválečné Československo sehrálo klíčovou roli při vzniku Státu Izrael, navázala federální vláda až v únoru 1990, kdy její tehdejší ministr zahraničí Jiří Dienstbier přivítal v Praze šéfa izraelské diplomacie Moše Arense. Od té doby je pro české a slovenské cestovatele zase otevřeno nejen sedm bran jeruzalémského Starého Města, ale celý Stát Izrael ve své až neuvěřitelné pestrosti a kráse. Po úspěšné knize Arménie - země hor, klášterů a vína vydává Robin Böhnisch svou další velkorysou obrazovou publikaci. Při její přípravě zúročil nejen desítky svých cest do Svaté země, ale také celoživotní zájem o přírodu a její ochranu, nebo hlubokou znalost blízkovýchodního vinařství. I díky tomu jeho kniha vede čtenáře Izraelem po jiných cestách, než průvodci - ať už tištění, nebo ti živí. Publikace sama konečně nemá ambici být bedekrem, je ale lákavou pozvánkou tam, kde si podávají ruku biblické dějiny s moderním světem. Do vskutku fascinující země na křižovatce tří kontinentů.

Celobarevná publikace, plná historických fotografií, pohlednic, plánků drážních staveb a dalších dokumentů z konce 19. a první poloviny 20. století, je věnovaná nostalgické dráze vinoucí se podél řeky Sázavy. Ve skutečnosti jde o několik tratí, které jsou různé významem, dobou vzniku, majitelem, resp. provozovatelem a nakonec i vývojem. První díl, věnující se úseku mezi dnešními městy Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Světlá nad Sázavou a Kácovem, představuje nejstarší část (úsek mezi tehdejším Německým Brodem a Světlou z roku 1870) na páteřní dráze společnosti Rakouská severozápadní dráha Vídeň–Praha/Děčín, kterou na přelomu 19. a 20. století, v době vyvrcholení druhé lokálkové vlny výstavby místních svépomocných drah, doplnily Místní dráha Německý Brod–Žďár (1898) a Místní dráha Světlá–Ledeč–Kácov (1903). Nyní už stačí nasednout ve Žďáře do pomyslného vlaku a můžeme vyrazit proti toku času až do Kácova, malebné, dnes mezilehlé stanice, která pro svou autentičnost v minulých letech nejednou posloužila filmařům nabídkou moderními zásahy nedotčeného nádraží. Provázet nás bude – chvíli vpravo, chvíli vlevo – třpytící se hladina Sázavy. Co se nemění, je její krása a romantika, která odsud nezmizela a na níž se velkou měrou podílela i železnice.