Odeon strana 63 z 74

Román Virginie Woolfové K majáku vyšel poprvé roku 1927 v nákladu tří tisíc výtisků a stal se okamžitým úspěchem. Od té doby byl vydáván opakovaně a zařadil se mezi nejlepší anglicky psané romány 20. století. Jedná se o dílo obsahující nejvíc autobiografických prvků. Woolfová se v něm pokusila vyrovnat se vztahem k rodičům a nastínit i jejich vzájemný vztah, přičemž děj zasadila na ostrov Skye v souostroví Hebridy, který odráží podobné místo u moře (St Ives v Cornwallu), kam jako rodina kdysi jezdili na prázdniny. Je to také kniha zabývající se různými fázemi dětství a mládí, a hlavně problémy spojenými s tvůrčí prací a možností či nemožností poznání lidí i světa kolem nás. Po románech Jákobův pokoj (1922) a Paní Dallowayová (1925), v nichž postupně rozvíjela novátorskou metodu proudu vědomí, ji právě zde uplatnila naplno a zařadila se tak mezi přední modernisty. Děj románu se odehrává ve dvou dnech, mezi kterými je přeryv deseti let. První a třetí část tak převážně v myšlenkách postav – pana Ramsayho, paní Ramsayové, Lily Briscoové, Charlese Tansleyho, Williama Bankese, ale i dětí – Jamese, Cam a dalších – rozehrává rodinné drama plánované cesty k majáku, které nepřímo postihuje jejich charaktery, smýšlení, naděje i zklamání. Ve střední části autorka poněkud odlišným způsobem zachytí deset roků, které mezitím uplynuly, a nesmírně poetickým jazykem vylíčí nejen úpadek opuštěného domu a jeho okolí, ale i rodinné a společenské tragédie, k nimž mezitím došlo.

Svatý Nestřeva, Kníže Vandalů, Dohazovač, Hajzldáma… Pitomá jména pro skutečné lidi. Každý z nich našel stejný inzerát. Dům spisovatelů. Spisovatelská kolonie. Kde by mohli v klidu psát. Napsat svá mistrovská díla. Ve zchátralém bývalém divadle kdesi na okraji města je namísto tvůrčího zápalu čeká boj o prežití. Třiadvacet zajatců musí najít nejen cestu z tvůrčí krize, ale především způsob jak přežít. A nekonečné čekání si krátí vyprávěním příběhů…

Slavný příběh o spalovači mrtvol, podivínském Karlu Kopfrkinglovi, je podobenstvím o patologickém vývoji malého člověka k přijetí zla. Filmové zpracování z roku 1968 patří ke zlatému fondu české kinematografie.

Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra – hra na dospělé. Proslulý román Iana McEwana byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však neztratil nic ze své zvláštní, „nemorální“ naléhavosti.

Justýn Merkelbach je nejmladším šéfredaktorem v Nizozemí. Vede magazín Dobré ráno, časopis specializovaný na hotelnictví. Za obrovským nákladem a nemalými zisky stojí pouze dva lidé: zakladatel časopisu, Justýnův strýc Siem, a asistentka Mabel. A také strýčkovy fígle a triky, jimiž „přinutí“ k inzerci jakékoli hotelové zařízení. Jednoho dne spáchá Siem sebevraždu. V románu se Justýn retrospektivně vrací k událostem dětství a dospívání, rozpomíná se na různé situace, okolnosti a příběhy. Mimo jiné i za pomoci terapeuta se rozhodne dopátrat pravé příčiny jeho smrti. Postupně odhaluje skutečnou podstatu sice bezdětného, ale jinak napohled harmonického manželství strýce a tety - sex jako akt marnosti, sebetrýznivé návštěvy bordelů, destrukce… Joost Zwagerman je vynikající vypravěč, dokonalý analytik lidské psychiky. Dokáže suverénně navodit atmosféru a dávkovat napětí, zaobírá se tématy, která kontrastují s puritánstvím průměrného Holanďana. Jeho vypravěčské voyeurství dává čtenáři jako by

Román pro tři pornoherce a jednu asistentku. Termínem "snuff" se označují ilegální pornofilmy, v nichž je zachycena vražda či zabití. Nebo předstírání téhož, ale to už není ono. Jde o žádané zboží na trhu. V Palahniukově románu jde o smrt netradiční a přízračnou - jinak to ani u něj být nemůže: slavná pornoherečka Cassie Wrightová chce překonat stávající rekord v souložení s muži, který vytvořila annabel Chong. Ta za deset hodin absolvovala 251 milostných aktů se zhruba sedmdesáti muži. Cassie nechce podvádět, a tak hodlá obsloužit rovných 600 mužů. A smrt? Podle Palahniuka nedokáže lidské tělo zvládnout takovou zátěž, herečka předpokládá, že při tom zemře na embolii. Cassie chce utvořit rekord na věčné časy: doufá, že když při něm zemře, oficiální místa honbu za dalšími rekordy zakáží a její výkon zůstane navždy nejlepší. Každý z oněch 600 mužů má svůj specifiký důvod. Číslo 600 je bývalý slavný pornoherec Branch Bacardi, který s Cassie, které je skoro čtyřicet, natočil spoustu scén. Číslo 137 by si Cassie chtěl vzít a pořád se dopuje viagrou. A číslo 72 je její odložený syn, jenž touží po setkání s matkou. Všichni tři čekají v místnosti k prasknutí nacpané dalšími muži, kteří se udržují neustále připraveni k akci, v čemž je podporují i slavné filmové kousky z profesionální minulosti hlavní aktérky. Show může začít. o o Americký prozaik Chuck Palahniuk (1962) vystudoval žurnalistiku. Kultovní Klub rváčů byl zfilmován. Další, čtenářsky veleúspěšné romány: Program pro přeživší, Zalknutí, Ukolébavka, Deník, Strašidla.