Paseka strana 108 z 111

Nejrozsáhlejší, dosud nepřekonané české encyklopedické dílo. Nezbytný pomocník pro bakaláře, profesory veškerých oborů vědních, náruživé milovníky umění, vzdělance a badatele, lid dělný i rentiéry, milovníky starých tisků a zlacených vazeb. Vychází jako fotoreprint původního vydání.

Samizdatový almanach, sestavený v roce 1956 Josefem Hiršalem a Jiřím Kolářem, v němž poprvé vedle sebe vystoupila významná generace mladých básníků a spisovatelů, odrážející se zásadně od tehdy vládnoucího socialistického realismu. V tomto sborníku, který je v podstatě dosud neznámým literárním dokumentem prvořadého významu, jsou zastoupeni J.Kolář, J.Hiršal, J.Zábrana, E.Juliš, J.Škvorecký, B.Hrabal, V.Havel, M.Hendrych a J.Kuběna.

Jsou básníci, kteří žijí jednak svými nestárnoucími verši, jednak jako mýtus. To je bezpochyby případ francouzského básníka Françoise Villona, jehož si zásluhou brilantních překladů Otokara Fischera také česká literatura takřka přisvojila s láskou nemenší, než s jakou ho kdysi osvojil jeho vzácný pěstoun Guillaume Villon, vzdělaný kaplan kostela Saint-Bénoît-le-Bétourné, a přijali všichni prokletí 19. století. Villonovy verše navíc ožily ještě v Baladě z hadrů V+W a vryly se do českého povědomí už definitivně. Pařížský rodák, jehož verši vrcholí francouzský literární středověk, jako by se v Čechách znovu narodil v první polovině 20. století a dodnes promlouvá k novým generacím čtenářů vzácně blízkou řečí, v níž se mísí úsměv, úsměšek, posměch, výsměch a bolestný škleb. Čí humor bychom už měli nazývat šibeničním, ne-li žerty toho, kdo skutečně o vlásek unikl šibenici, toho, kdo s titulem univerzitního magistra svobodných umění sklouzl mezi tuláky a zločinecké podsvětí, toho, kdo dokáže mísit bravurní básnickou formu vysoké dvorské poezie s obhroublým obsahem a zločineckou hantýrkou a metafyzickou úzkost s takřka romantickou vzpourou? Úvodní studii, životopis a ediční poznámky napsal Jozef Felix.

Vzpomínky politického vězně na téměř patnáctiletý (1949–1964) pobyt v komunistických vězeních. Autor je napsal s vírou, že zvěrstva páchaná tam na lidech se stanou mementem pro další generace, a že jeho vyprávění bude připomínkou oněch statečných, kteří se nedali zlomit. Zároveň chtěl ukázat, v co on i jemu podobní doufali a věřili.

Samizdatový almanach, sestavený v roce 1956 Josefem Hiršalem a Jiřím Kolářem, v němž poprvé vedle sebe vystoupila významná generace mladých básníků a spisovatelů, odrážející se zásadně od tehdy vládnoucího socialistického realismu. V tomto sborníku, který je v podstatě dosud neznámým literárním dokumentem prvořadého významu, jsou zastoupeni J.Kolář, J.Hiršal, J.Zábrana, E.Juliš, J.Škvorecký, B.Hrabal, V.Havel, M.Hendrych a J.Kuběna.

Tuto knížku lze považovat za satirické, křivé a zvětšující zrcadlo pražské ironie a černého humoru. Je ji však možné považovat i za dokument o tom, nakolik se podařilo stavitelům a dělnickýcm rukám obnovit půvab velkoměsta v prapůvodní kráse.

Nazí je román Ivany Procházkové o dospívání. Horké léto, Berlín, ochočená evropská příroda na českosaském pomezí - to jsou kulisy příběhu, který není vyprávěn zrovna lineárním způsobem. Pět mladých lidí se - každý jinak - ocitlo na rozcestí. Ať chtějí nebo ne, musejí se rozhodnout, kudy dál. Jejich cesty se někdy protínají, někdy běží paralelně, jindy se míjejí. Aniž by o tom věděli, kladou si identické otázky, řeší podobné problémy. Vlastně jde o příběhů pět, které ale teprve dohromady dávají smysl a vypovídají o jedné jediné veličině, známé i neznámé: dnešní dozrávající generaci. Román je nominován na Německou cenu za literaturu pro mládež (Deutscher Jugendliteraturpreis).

Třetí vydání knihy úspěšného autora.

Třetí z autorových autobiografických románů se ohlíží za 77 lety autorova života. Na rozdíl od předchozích memoárománů tato kniha neponechává žádný prostor fabulaci. Kohout se v ní znovu vrací k 50. a 60. letům, k pražskému jaru, Chartě 77 a letům disentu nově pak k letům nechtěné emigrace, hektické době listopadu a prosince 1989 i k letům následujícím. Nový pohled na jeho osudy v letech 1968-1989 mu přitom poskytlo studium rozsáhlého svazku, který na něj vedla StB.

Dějiny druhé světové války jsou i dnes, po více než šedesáti letech od jejího konce, stále žádaným a vyhledávaným tématem. Práce historiků z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR pod vedením Jaroslava Hrbka se snaží ozřejmit problematiku osvobozování Československa v širokém kontextu dějinných událostí. Autoři se soustředili především na rovinu mezinárodně-politickou, tedy na objasnění složitosti zápasu o obnovení a mezinárodní uznání republiky v původních hranicích, a dále na rovinu vojenskou, kdy popisují nejen průběh bojů na československém území, ale podávají i obecný nástin vojenských operací v daném období. Ve dvou dílech autoři shrnují politický a vojenský vývoj československé otázky od počátku války, popisují proměny vztahu velmocí k exilové reprezentaci a především politické okolnosti, které vedly k začlenění Československa do sovětské sféry vlivu.

Druhý díl středomořské řady líčící nejvýznamnějšího střetnutí italského a britského loďstva za celou druhou světovou válku. Odehrávalo se u mysu Matapan, jižní výspy řeckého poloostrova Peloponésos, v posledních dnech března 1941. A protože k němu došlo v době, kdy se v tomto strategicky důležitém prostoru začala rovnováha sil nebezpečně vychylovat ve prospěch mocností Osy, byl jeho výsledek o to cennější a značně ovlivnil celkovou situaci i zbytek války ve Středomoří.

Třetí díl čtyřdílné publikace začíná britsko-francouzským konfliktem mezi dvěma nejsilnějšími evropskými mocnostmi o ovládnutí světových námořních tras a tím i o prvořadé postavení při budování koloniálních impérií. Hlavním vítězem sedmileté války se stává Velká Británie, avšak její kolonie v Severní Americe se vzbouří a vyhlašují nezávislost. Vznikem USA a později i celé řady nezávislých států se evropská západokřesťanská civilizace stává civilizací euroatlantickou. Ve vnitřním životě poražené Francie osvícenská duchovní revoluce vyústí v krvavou revoluci politickou a v důsledku napoleonských válek se principy právního státu, tržního hospodářství a občanské společnosti rozšíří po celém kontinentě. Procesem utváření moderních evropských národů jsou zasaženy také české země, kde za základ národnostní identity přestává být brána příslušnost k teritoriu a zdůrazňuje se příchylnost k mateřskému jazyku. Konkurence mezi Čechy a Němci, případně dalšími etniky, v rámci Čech, Moravy a Slezska, ale i v rámci habsburské monarchie vede k nebývalému ekonomickému a kulturnímu povznesení českých zemí. Na druhé straně tentýž proces má za následek zrod moderního šovinismu, který je jednou z příčin první světové války.

Autor seznamuje v knize, která se čte téměř jako detektivka, s nejnovějšími objevy vycházejícími ze studia lidské mitochondriální DNA. Čtenář se tak dočte o metodách studia DNA ve fosilním materiálu, o genetice ledovcového muže , o případu muže z Cheddaru , identifikaci ostatků carské rodiny, vyřešení záhady původu Polynésanů, problému jednoty a stáří lidstva a osídlení Evropy. Na základě svých výzkumů lidské mitochondriální DNA, předávané pouze na děti ženského pohlaví, dospívá autor k názoru, že všichni Evropané pocházejí ze sedmi žen, sedmi pramatek, které přišly do Evropy v různých dobách v průběhu uplynulých 45 000 let. Tento objev také významně podpořil teorii, podle níž je třeba kolébku dnešních lidí hledat v Africe. Genetický výzkum tak vnáší nové světlo do lidské historie.

Známý americký prozaik se ve svém posledním románu nechal inspirovat historickými prameny a legendami, nesrovnalostmi v Shakespearově dramatu i vlastní fantazií k příběhu, jehož obsah lze shrnout jako odpověď na otázku: co vlastně předcházelo tragickému ději Hamleta? Updikeovo pojetí, vracející se ke Gertrudině mládí a vnucenému sňatku s Hamletovým do sebe zahleděným otcem a podrobně popisující motivy jejího románku s královým mladším bratrem, je pozoruhodným doplněním tradičního obrazu Hamleta i svébytným citovým dramatem, jež nadchne každého příznivce historického žánru.

Mladá americká novinářka vyhledá v létě roku 1968 v ústraní žijícího bývalého francouzského premiéra Édouarda Daladiera, aby se po třiceti letech pokusila objasnit zákulisí mnichovské dohody, a navzdory počátečnímu odmítnutí nakonec získá svolení, aby pro svou práci využila politikův soukromý archiv i vzpomínky, s nimiž se jí rozhodne svěřit. Před čtenářovýma očima se tak začíná odvíjet strhující drama osudného zářijového dne roku 1938, doprovázené výstižnými psychologickými portréty jeho hlavních aktérů a popisy jejich konfrontací i společného úsilí dospět ke vzájemně přijatelné dohodě, jež má na úkor osamoceného a k jednání nepřipuštěného Československa „zachránit všeobecný mír“. Román současného francouzského prozaika a publicisty mistrně oživuje historickou událost, jež významně ovlivnila osud Československa i Evropy a stala se symbolem hanebné politiky ustupování agresi a porušování mezinárodního práva, a vedle fascinujícího čtenářského zážitku přináší i řadu podnětů k zamyšlení nad procesem utváření lidské paměti, nezřídka se snažící překrucováním skutečnosti uchránit člověka před tíhou vlastního svědomí. Filmovou verzi knihy připravuje ve spolupráci s Václavem Havlem režisér Miloš Forman.

Jak lidský druh v průběhu dějin ovlivnil klima? Jak ovlivňovaly výkyvy klimatu život našich předků? Autor nám fascinujícím způsobem osvětluje všechno, co bychom měli vědět o historických změnách klimatu a jejich kulturních důsledcích od holocenu po 21. století. Jeho vědecký záběr přitom sahá od věd přírodních k vědám společenským, opírá se o geologii, klimatologii, paleontologii, archeologii, o kulturní historii a mnoho dalších oborů. Kniha v roce svého prvního vydání (2007) úspěšně vstoupila na pole současných diskusí o globálním oteplování a do počátku roku 2008 byla vydána již třikrát.