Paseka strana 107 z 111

Nová kniha završující „pacifickou“ řadu se zabývá událostmi odehrávajícími se od ledna do září roku 1945 s důrazem na námořní operace. Kromě vylíčení rozhodujících vojensko-politických momentů určujících průběh války v Tichomoří postihne i nasazení sebevražedných pilotů kamikaze, potopení největší bitevní lodi na světě Jamata, potopení amerického křižníku Indianapolis, zničující nálety na Japonsko, účast ponorek v námořních bojích a řadu dalších událostí charakteristických pro válku v Tichomoří.

Divadelní hra Divadla Járy Cimrmana.

Přední světový astronom a expert na supernovy vypráví příběh odhalování jednoho z kosmických tajemství – tajemství zrychlování expanze vesmíru. Umožňuje čtenáři nahlédnout do „kuchyně“ týmu, jehož výzkum vedl k mimořádnému (i pro řadu vědců překvapivému) kosmologickému objevu – že rozpínání vesmíru urychluje temná energie. Jde o čtivě napsanou knihu o jednom z nejaktuálnějších kosmologických témat posledních let.

Nález Cimrmanovy hry České nebe potvrdil, že stopa geniálního autora nekončí rokem 1914. Drama zachycuje dobu, kdy na zemi propukla první světová válka. Sledujeme ji z nebe, kde se dávno mrtví velikání českých dějin strachují o osud svého lidu. Česká nebeská komise ve složení sv. Václav, praotec Čech a J. A. Komenský se v krizové situaci rozšiřuje o nové členy, aby vnukla národu myšlenku samostatného státu. Hra je vhodná k oslavám 28. října, ale lze ji uvádět i jindy.

Novodobá úprava a kvapná přestavba starých částí Prahy, zahájená v polovině 19. století a motivovaná hospodářskými a technickými, ale i uměleckými důvody, zničila největší část krásného stavebního dědictví města z 12. až 18. století. V letech 1916-1948 vyšel soubor pěti knih, jež pomocí dobových fotografií mapovaly neblahý zásah nové doby do staré Prahy. Tento cyklus doplňují nyní dva nové svazky, které se soustřeďují zejména na zásahy po roce 1945. První z nich je věnován změnám v historickém jádru města.

Příběhy, pověsti a pohádky z nejslavnějších oper i baletů – včetně stručných medailonků autorů hudby a přehledů nejznámějších písní, árií a sborů –, poutavě, podrobně a souvisle převyprávěných zkušenou popularizátorkou, jsou v posledních desetiletích s ve

Abecedně řazený obrázkový slovník pro labužníky, kteří se nechtějí omezit pouze na znalost domácí české kuchyně. Najdou zde téměř 5000 názvů gastronomických specialit a tradičních národních pokrmů ze zemí, které jsou nositeli kulinářské slávy už po celá staletí (Itálie, Francie, Španělsko, Německo, Řecko, Anglie), ale najdou zde i typické pokrmy z exotických částí světa. Některé názvy pokrmů jsou provázeny stručným popisem přípravy. Lexikon obsahuje také slova, názvy a výrazy, které labužníkovi pomáhají v cizině nakupovat či objednávat si jídlo v restauraci. Text doprovází cca 50 barevných fotografie hotových jídel, sýrů, uzenářských specialit a koření, a 30 instruktážních kreseb jednotlivých druhů mořských ryb, exotické zeleniny a ovoce.

Otázka konečnosti či nekonečnosti vzrušovala lidstvo odedávna. Nekonečno je nepochybně ta nejpodivnější idea, jež lidstvo znepokojuje neustále. Autor ve své knize seriózně a s jistou hravostí mu vlastní odpovídá na všechny otázky, i ty rozumem těžko uchopitelné, které v sobě myšlenka nekonečna, jež přitahovala pozornost velkých myslitelů všech dob – od Aristotela a Zenona po velké mozky dneška, skrývá. Odkud se myšlenka nekonečnosti vzala a co nám může říct o vesmíru? Skutečně existují nekonečna? Nebo je nekonečno jen jakási nálepka pro něco, co je nedosažitelné? Je vesmír nekonečný? Je nekonečně starý a bude existovat navěky? Lze v konečné době vykonat nekonečně věcí? Nekonečno je však také místo, kde se věci zároveň dějí i nedějí . Nekonečný vesmír charakterizují paradoxy a fantazie.

Druhý svazek obsáhlé práce je věnovaný dějinám českých zemí v období 1197-1250.

Románový příběh podivínského samotáře Jacquese Austerlitze patří k nejlepším dílům německého prozaika, jehož první česky vydaná kniha, čtveřice novel Vystěhovalci, se roku 2006 stala jedním z nejvýraznějších překladových titulů na české literární scéně. Muž, který upoutá vypravěčovu pozornost fotografováním zrcadel čekárny antverpského nádraží, je, jak se postupně ukáže, někdejším židovským uprchlíkem z předválečné Prahy, který byl z města odvezen jako dítě, adoptován rodinou velšského protestantského kazatele a teprve v dospělosti pracně odhaluje kořeny vlastní identity a dobírá se příčin svých celoživotních úzkostných stavů a existenciální tísně. Záplava vzpomínek, která se jako voda z protržené hráze v Austerlitzovi uvolní poté, co se vydá do Čech po stopách osudu svých rodičů i někdejší vlastní cesty za svobodou, mu umožní dobrat se alespoň částečné pravdy o vlastním já, zároveň však jako by jej spolu s vypravěčem zaváděla ještě hlouběji do „srdce temnoty“ nedávných evropských dějin.

Regimina sanitatis byla nejpopulárnějším žánrem středověké lékařské literatury. Tyto soubory naučení či doporučení jak zdravě žít jsou velice zajímavým zdrojem poznání obecných středověkých zvyklostí každodenního života: větrání místností, osvěžování vzduchu kadidly, skladba stravy, elementární lékařská péče – pouštění žilou, zvracení, projímadla, pročišťování těla –, sexualita, domácí cvičení, kosmetické úpravy vlasů i pleti, způsob spaní a opakovaně doporučovaný odpočinek. Autoři se na základě nově nalezených a dosud nepublikovaných pramenů zabývají naučeními o životosprávě z pera prominentních soudobých lékařů /Johannes de Gottingen, Havel ze Strahova, Reimboltus Eberhardi de Castro/ určenými nejvýše postaveným osobám jako byli císař Ludvík Bavor, král Jan Lucemburský, královna Anna Falcká a císař a král Karel IV.

Prvotina osmdesátileté autorky je mimořádným literárním objevem. Obsahuje ucelený cyklus devíti povídek navzájem propojených jednotlivými postavami, jehož tématem jsou osudy lidí ze zapadlé beskydské vesnice Želary v době první republiky. Autorčin popis těchto tvrdých, tragických osudů, pokřivených často velkou bídou a těsnými obzory malého světa, je krutě realistický a až mrazivě antisentimentální a současně poetický a plný pochopení a obdivu k lidské touze po svobodě, po nevědomém směřování k něčemu vyššímu, jež je jejím hrdinům vlastní.Květa Legátová je pseudonymem autorky (1919), která vystudovala fyziku a matematiku, po krátkém válečném působení na brněnské konzervatoři, kde učila němčinu, působila na jednotřídkách v zapadlých Beskydech. Jako politicky nespolehlivá byla často překládána z jedné školy na jinou. Z této oblasti valašských i slováckých kopanic také čerpá náměty svých baladických povídek. Kniha získala Státní cenu za literaturu 2002 a obsadila 2. místo v anketě Lidových novin KNIHA ROKU 2002.

Osm dialogů, jak své dramatické texty nazývá Květa Legátová, zařazených do svazku Posedlá a jiné hry vznikalo v dlouhém rozmezí zhruba čtyřiceti let počínajícím druhou světovou válkou. Jejich časové zařazení je obtížné, neboť nejsou datovány, doba jejich inscenace je často desetiletí vzdálena od jejich napsání a autorka sama si nikdy nevedla žádný archiv. Přesto však vytvářejí jednotný celek spojený moderní poetikou, situacemi s absurdními rysy a autorčiným kritickým dialogem s dogmatickým myšlením.

Nino Giaconia má pověst nelítostného a krutého zabíjáka, zcela oddaného zájmům corleonské mafie a jejímu šéfovi Garparu Occhiuzzovi. Ale i on má citlivé místo: manželku Rosu Martinezovou, patřící ke klanu "poražených" z Palerma. Krásná a nešťastná Rosa si ho vzala spíš proto, aby utekla z dusivého područí svého otce, než kvůli lásce. Tímto rozhodnutím si udělala ze života peklo a postupem času pochopila, že není cesty zpět. Po stopách Gaspara a Nina, kteří se ukrývají téměř dvě desetiletí před zákonem, pátrají neústupná soudkyně Elvira Salemiová a komisař Matteo Di Giannantonio, oba plní pochybností a rozporů, přesto rozhodnutí za žádných okolností neustoupit. Román Salva Sottileho dosahuje svým břitkým stylem, svižným tempem a řadou vzrušujících scén, jejichž napětí se postupně zvyšuje, téměř filmového rytmu. Příběh krvavé mafiánské odplaty, lásky a smrti se vyhýbá rozvleklosti a běžné schématičnosti žánru a vytváří živé vyprávění ojedinělé dramatické síly.

Známý spisovatel Zdeněk Šmíd nás provází po dvou řekách – Mži a Berounce –, které jsou vlastně řekou jedinou. Po předchozích literárních putováních autora kolem jihočeských řek (v nakladatelství Paseka vyšly knihy Otava 2005 a Lužnice 2008) se autor tentokrát obrátil na západ od Prahy, aby nám představil svět kolem Mže i Berounky, historii krajiny a slavných měst, které na nich leží, příběhy a pověsti kolem říčních údolí, nevšední krásu jejich přírody i osudy významných lidí spojených s řekou a s jejím okolím. Zdeněk Šmíd vypráví hned vážně, hned s humorným nadhledem, poetickým i čtivým jazykem, který nezapře hlubokou znalost míst, o nichž se dozvídáme. Kniha je obohacena i mnoha fotografiemi ze současnosti i z bohaté minulosti řeky. Nechybí ani obrazové přílohy, jimiž nás autoři seznamují s barevnou krásou kolem řek, které se vyplatí navštívit, či na nich dokonce vyplout na kánoi.

Mladého Žida Bereka Spiegelglase přivede roku 1873 náhoda z rodné slovenské vísky na předměstí císařské Vídně. Ačkoli je místo, zvané Turecký plácek, sotva víc než cikánský tábor, Berek věří, že je učiní domovem pro sebe i pro další generace svého rodu. Pomoci mu má úlomek kamene, který zde vyžení a který podle legendy pochází ze zdi zničeného jeruzalémského chrámu. Kámen je na Tureckém plácku nejen mýtem, ale i zákonem, jemuž se po šest desetiletí podřizují tři generace Spiegelglasů... Částečně autobiografický příběh románu, podaný s nevšední vypravěčskou bravurou, je živým svědectvím očitého svědka historie.