Paseka strana 63 z 94

Světem protřelý aristokrat, excentrik a obchodník s uměním Charlie Mortdecai, zaujatý právě kultivací nové ozdoby svého horního rtu, je povolán do Oxfordu, aby v roli neoficiálního vyšetřovatele přišel na kloub tragické nehodě tamní profesorky provázené řadou podezřelých okolností. Cesta k odhalení pravdy o celém případu se však ukáže být mimořádně spletitá a neohroženého pátrače čeká řada těžkých zkoušek v podobě brutálních násilníků, tajnůstkářských bankéřů, řecky psaných poznámek, záludností zákonů optiky či půvabných ruských agentek. Navzdory všem překážkám spěje Charlie neochvějně k cíli své mise – jak ale tuší, ani ten nejďábelštější z protivníků neprověří jeho schopnosti tak jako jeho neodolatelná žena Johanna, odhodlaná nevpustit jej do manželského lože, dokud se nezbaví svého tolik hýčkaného kníru...

Giacomo Casanova se během pobytu na italském panství ve svých sedmnácti letech - tehdy ještě jako student bohosloví - osudově zamiluje do prosté dívky Lucie a dvojice si před jeho dočasným odjezdem slíbí věrnost. Po návratu se však ukáže, že dívka odešla neznámo kam, údajně poté, co otěhotněla s jedním z ostatních sloužících. K novému setkání dojde až po dvaceti letech v Amsterdamu, kde Casanova na zestárlou Lucii narazí v nevěstinci. Teprve tehdy zjistí, že důvodem někdejšího odchodu, který osudově poznamenal jeho přístup k ženám, bylo znetvoření dívčiny tváře v důsledku neštovic a snaha ušetřit jejího milého zklamání a nevyhnutelných komplikací… Japin vychází ve svém románu ze skutečné epizody Casanovova života, jak ji zachycují jeho paměti, předkládá však vlastní svébytnou verzi, soustřeďující se především na Luciinu osobnost a naplňující tragický příběh někdejších milenců fascinujícím obsahem i řadou historických souvislostí.

Giacomo Casanova se během pobytu na italském panství ve svých sedmnácti letech - tehdy ještě jako student bohosloví - osudově zamiluje do prosté dívky Lucie a dvojice si před jeho dočasným odjezdem slíbí věrnost. Po návratu se však ukáže, že dívka odešla neznámo kam, údajně poté, co otěhotněla s jedním z ostatních sloužících. K novému setkání dojde až po dvaceti letech v Amsterdamu, kde Casanova na zestárlou Lucii narazí v nevěstinci. Teprve tehdy zjistí, že důvodem někdejšího odchodu, který osudově poznamenal jeho přístup k ženám, bylo znetvoření dívčiny tváře v důsledku neštovic a snaha ušetřit jejího milého zklamání a nevyhnutelných komplikací… Japin vychází ve svém románu ze skutečné epizody Casanovova života, jak ji zachycují jeho paměti, předkládá však vlastní svébytnou verzi, soustřeďující se především na Luciinu osobnost a naplňující tragický příběh někdejších milenců fascinujícím obsahem i řadou historických souvislostí.

Zatím poslední svazek próz Alice Munroové opětovně potvrzuje autorčinu schopnost nahlédnout hluboko do duší svých mladých i stárnoucích hrdinek, čelících tentokrát ve větší míře než v předchozích knihách zlomovým životním situacím. Hrůzná rodinná tragédie, sexuální pokoření, nemohoucnost tváří v tvář brutálnímu zločinci či vzpomínka na někdejší krutý čin namířený vůči nevinnému dítěti představují pro protagonistky jednotlivých příběhů bolestné zkoušky, jejich vyústění však ukazuje, že život dokáže přinést naději a vysvobození i v nejtíživější chvíli. Téměř románová bohatost a propracovanost próz spolu se živostí, konkrétností a nepředvídatelností jejich děje nabízejí již tradičně vrcholný čtenářský zážitek a nové vzrušující setkání se světem autorčiných příběhů, důvěrně známým a zároveň pokaždé jedinečným a překvapivým.

Protagonisté jednoho z nejúspěšnějších románů známého izraelského prozaika, věhlasný sociolog Alexander Gideon a jeho bývalá žena Ilana, začínají s odstupem sedmi let luštit obsah "černé skříňky" svého rozpadlého manželství, aby se pokusili dobrat příčin ztroskotání někdejšího vášnivého, ale nevyrovnaného vzájemného vztahu. Několikaměsíční výměna dopisů, telegramů a dalších sdělení, do níž se postupně zapojuje i Ilanin druhý muž Michael, rebelantský syn Boaz, Gideonův advokát a další postavy, čtenáře krok za krokem vtahuje do stále ostřejší konfrontace mezi zúčastněnými, aby nakonec vyústila v plastický portrét hrdinů vázaných k sobě silným citovým poutem a současně neschopných překonat bariéru osobní zaujatosti a nesmiřitelnosti. Román, neskrývající autorovy ambice podat prostřednictvím konfrontace politických a náboženských postojů jeho hrdinů též obecnější výpověď o rozporuplné tváři moderní izraelské společnosti, vyvolal záhy po svém vydání značný ohlas, byl již přeložen do jedenácti světových jazyků a vyznamenán mj. francouzskou cenou Femina.

Úspěšná kniha britského autora vykresluje prostřednictvím pestrého výběru konkrétních lokalit obraz poválečné Evropy, kde z vyčerpání a chaosu povstávají nové hrozby.

Útlý román Mileny Agusové zasazený do prostředí italské Sardinie v období od čtyřicátých let minulého století do současnosti získal doma i v zahraničí řadu literárních cen, vyvolal nesmírný čtenářský zájem a vyšel nebo se připravuje k vydání v dalších šestnácti jazycích. Jeho vypravěčka v něm líčí osudy černé ovce i obětního beránka rodiny, "bláznivé babičky", která odmalička touží po "té nejdůležitější věci na světě" - lásce. Živě a se smyslem pro humor podané líčení nezapomíná ani na další členy rodiny a tok historie poznamenávající jejich životy, jeho hlavní motiv však jako by tvořila babiččina víra, že naše životy mají smysl jen díky "té nejdůležitější věci na světě".

Společnost a kultura v českých zemích procházely na přelomu 19. století proměnami, jež navždy změnily podobu českého Židovstva. Následkem vyostřeného etnického nacionalismu, urbanismu, demografických tlaků a měnících se vyhlídek na integraci byla druhá židovská modernizace, jež vedla ke dvěma velkým experimentům - k "českožidovskému hnutí" a "pražskému sionismu". Tato dvě hnutí, ačkoliv podstatně protichůdná, si byla v některých ohledech pozoruhodně podobná a obě se považovala za nejlepšího prostředníka židovské integrace do národně vypjatého, značně hašteřivého evropského prostředí. Autor sleduje osudy těchto dvou hnutí, ukazuje, jak působily jako ukazatelé směrů, jakými se židovská kulturní adaptace bude ubírat v prvních letech nové československé republiky, a jaký rozhodující vliv měl národnostní konflikt na formulaci židovských postojů a na chování Židů ve dvacátém století. V těchto prvních moderních dějinách českého Židovstva zkoumá autor postemancipační, postindustriální svět české židovské společnosti a polemizuje s převládající představou o pražském a českém Židovstvu jako baště německé kultury a politického liberalismu v nepřátelském slovanském světě.

Kniha, která je bestsellerem už více než desetiletí, pojednává s greenovskou brilancí a průzračností o jedné z nejodvážnějších vědeckých teorií současnosti. Teorie strun je možná skutečně klíčem k jednotné teorii pole, jež Einsteinovi unikala více než třicet let. Teprve ona dává naději, že neprostupná zeď mezi obecnou teorií relativity – teorií velkého – a kvantovou mechanikou – teorií malého – bude konečně stržena. Ke sjednocení těchto dvou pilířů moderní fyziky dochází nyní v představě chvějících se mikroskopických smyček energie v samém srdci hmoty.

Grandiózní blasfemie či monumentální neznabožský apokryf francouzského drsného humoristy, jemuž ani to nejposvátnější není svaté, je při bližším ohledání prodchnuta hlubokou láskou ke všemu lidskému, a tedy i k Bohu, k jehož obrazu byl člověk stvořen, pokud tomu v Cavannově pojetí není spíše naopak. Jeho do nebe volající rouhání, bravurně převedené do češtiny Dušanem Havlíčkem, se řadí do dlouhé tradice počínající talmudským polemizováním s Nejvyšším a drsnými středověkými karnevalovými taškařicemi a jdoucí až kamsi k Monty Pythonovu Životu Briana, ale především je to peprná literární lahůdka, jíž nepohrdnou ani labužníci živící se tak vybranou krmí, jako je Henri Michaux.

Publikace, jež je výsledkem mnohaleté práce obou autorů, je v rámci světové odborné literatury vůbec prvním představením dřevěných a hrázděných kostelů a zvonic ve všech evropských zemích, v nichž se tento fenomén vyskytuje: od Anglie a Francie po Finsko, Rusko a Ukrajinu a od Norska a Švédska po Českou republiku, Maďarsko, Rumunsko a Srbsko. Kniha souhrnně a co nejsrozumitelněji představuje vývoj dřevěné sakrální architektury v Evropě v nejširších souvislostech - zabývá se jak ideovým pozadím, tak konstrukcí a typologií. Všímá si odlišností v jednotlivých zemích a regionech, jejichž výsledkem je neobyčejná pestrost a rozmanitost dřevěných sakrálních staveb, ale současně poukazuje na mnoho společných rysů, které evropské dřevěné sakrální stavby spojují. Publikace obsahuje okolo dvou tisíc fotografií.

Nejrozsáhlejší, dosud nepřekonané české encyklopedické dílo. Nezbytný pomocník pro bakaláře, profesory veškerých oborů vědních, náruživé milovníky umění, vzdělance a badatele, lid dělný i rentiéry, milovníky starých tisků a zlacených vazeb. Vychází jako fotoreprint původního vydání.

Ottův slovník naučný (přezdívaný Oťas), také Ottova encyklopedie, je největší tištěná česká encyklopedie (konverzační lexikon) všech dob z let 1888-1909. V nedávné době ji v počtu hesel česky psaných encyklopedií překonala česká verze internetové encyklopedie Wikipedie. Ještě dnes je Ottův slovník naučný dobrým zdrojem informací, zejména o historických faktech. Derek Sayer ve své knize[1] říká: "Ottův slovník naučný zůstává skvělou příručkou, nepřekonanou ničím, co (v Čechách) od té doby vyšlo. Ve své době to byla jedna z nejlepších encyklopedií na světě, snad druhá co do počtu hesel a ilustrací za Encyclopadií Britannicou." (strana 96) Slovník je velmi podrobný, hesla delší než sto stran nejsou výjimkou a hesla o několika desítkách stran jsou běžná. Pod názvem Ottův slovník naučný vyšlo v letech 1888-1909 27 řádných svazků a jeden svazek doplňkový. Dle různých odhadů svazky obsahují 140 000 až 186 000 hesel na 27 789 stranách s 4 888 ilustracemi a 479 zvláštními přílohami.

Ottův slovník naučný (přezdívaný Oťas), také Ottova encyklopedie, je největší tištěná česká encyklopedie (konverzační lexikon) všech dob z let 1888-1909. V nedávné době ji v počtu hesel česky psaných encyklopedií překonala česká verze internetové encyklopedie Wikipedie. Ještě dnes je Ottův slovník naučný dobrým zdrojem informací, zejména o historických faktech. Derek Sayer ve své knize[1] říká: "Ottův slovník naučný zůstává skvělou příručkou, nepřekonanou ničím, co (v Čechách) od té doby vyšlo. Ve své době to byla jedna z nejlepších encyklopedií na světě, snad druhá co do počtu hesel a ilustrací za Encyclopadií Britannicou." (strana 96) Slovník je velmi podrobný, hesla delší než sto stran nejsou výjimkou a hesla o několika desítkách stran jsou běžná. Pod názvem Ottův slovník naučný vyšlo v letech 1888-1909 27 řádných svazků a jeden svazek doplňkový. Dle různých odhadů svazky obsahují 140 000 až 186 000 hesel na 27 789 stranách s 4 888 ilustracemi a 479 zvláštními přílohami.

Třetí svazek osmnáctidílných Velkých dějin zemí Koruny české zachycuje dobu posledních Přemyslovců. Vratislav Vaníček, jeden z nejpřednějších odborníků na dané téma, bezprostředně navazuje na svůj předchozí díl.

Pátý svazek obsáhlé práce mapuje dějiny českých zemí od roku 1402 do roku 1437.