Paseka strana 70 z 111

V mrazivém ránu zimy roku 1917 je v severofrancouzském městečku, ležícím nedaleko frontových bojů první světové války, nalezeno tělo zavražděné desetileté dívky, dcery majitele místního hostince. Vyšetřování tragédie nikdy nedospěje k přesvědčivému závěru a případ dále komplikuje řada nejasností kolem jednotlivých aktérů včetně samotného vypravěče, bývalého policisty, jehož svědomí tíží vlastní nepřiznané provinění. Je pachatelem tajemný a do samoty uzavřený prokurátor Destinat, či mladý bretonský dezertér, na nějž se upře nelítostná pozornost vyšetřovatelů? A jaké tajemství skrývala mladá učitelka, nalezená nedlouho po vraždě v bytě oběšená? Rekapitulace celého příběhu, jehož melancholickou atmosféru výrazně dotváří všudypřítomný stín válečných hrůz, nedokáže ani po dvaceti letech odhalit pravdu, vypravěče však nakonec utvrdí v přesvědčení, že k odčinění vlastní viny vede jen jediná cesta.

V mrazivém ránu zimy roku 1917 je v severofrancouzském městečku, ležícím nedaleko frontových bojů první světové války, nalezeno tělo zavražděné desetileté dívky, dcery majitele místního hostince. Vyšetřování tragédie nikdy nedospěje k přesvědčivému závěru a případ dále komplikuje řada nejasností kolem jednotlivých aktérů včetně samotného vypravěče, bývalého policisty, jehož svědomí tíží vlastní nepřiznané provinění. Je pachatelem tajemný a do samoty uzavřený prokurátor Destinat, či mladý bretonský dezertér, na nějž se upře nelítostná pozornost vyšetřovatelů? A jaké tajemství skrývala mladá učitelka, nalezená nedlouho po vraždě v bytě oběšená? Rekapitulace celého příběhu, jehož melancholickou atmosféru výrazně dotváří všudypřítomný stín válečných hrůz, nedokáže ani po dvaceti letech odhalit pravdu, vypravěče však nakonec utvrdí v přesvědčení, že k odčinění vlastní viny vede jen jediná cesta.

Protagonisté jednoho z nejúspěšnějších románů známého izraelského prozaika, věhlasný sociolog Alexander Gideon a jeho bývalá žena Ilana, začínají s odstupem sedmi let luštit obsah "černé skříňky" svého rozpadlého manželství, aby se pokusili dobrat příčin ztroskotání někdejšího vášnivého, ale nevyrovnaného vzájemného vztahu. Několikaměsíční výměna dopisů, telegramů a dalších sdělení, do níž se postupně zapojuje i Ilanin druhý muž Michael, rebelantský syn Boaz, Gideonův advokát a další postavy, čtenáře krok za krokem vtahuje do stále ostřejší konfrontace mezi zúčastněnými, aby nakonec vyústila v plastický portrét hrdinů vázaných k sobě silným citovým poutem a současně neschopných překonat bariéru osobní zaujatosti a nesmiřitelnosti. Román, neskrývající autorovy ambice podat prostřednictvím konfrontace politických a náboženských postojů jeho hrdinů též obecnější výpověď o rozporuplné tváři moderní izraelské společnosti, vyvolal záhy po svém vydání značný ohlas, byl již přeložen do jedenácti světových jazyků a vyznamenán mj. francouzskou cenou Femina.

Přerov patří k těm městům, jejichž urbanismus prošel složitou cestou. Proměnám tohoto významného moravského města a jeho historii se věnuje kniha Jiřího Lapáčka, která vychází v edici Zmizelá Morava a Slezsko. Text doplňuje sto devadesát unikátních archivních fotografií.

Knihou "Dorothea vévodkyně Kuronská" doplňuje autorka své dvě předchozí knihy "Tajemství Barunky Panklové" a "Kateřina Zaháňská" a uzavírá tím jakousi trilogii věnovanou třem ženám evropského formátu, Boženě Němcové, Kateřině Zaháňské a Dorothee Kuronské, ženám, propojeným vzájemným vztahem k sobě a vztahem k naší zemi. Božena Němcová vyrůstala v Ratibořicích na panství vévodkyně Zaháňské, která byla dcerou vévodkyně Kuronské. Všechny tři, i když náležely ke třem generacím, byly opěvovány pro svou krásu, šarm, duchaplnost a inteligenci a obdivovány pro schopnost umět hovořit a psát a zaujímat vyhraněné postoje, což bylo u žen jejich doby jevem ojedinělým. Dorotheu Kuronskou obdivoval J. W. Goethe, Ch. M. Talleyrand, Immanuel Kant, Moses Mendelssohn, ale i pruský král Friedrich Veliký, polský král Stanislav Poniatowski a ruský car Alexandr I. Portrétovali ji přední malíři a zůstala dodnes, především v Lotyšsku, ideálem ženy na vévodském křesle, mající schopnost, podle slov Güntera Elbina, držet moc v křehkých rukou.

Protagonisté jednoho z nejúspěšnějších románů známého izraelského prozaika, věhlasný sociolog Alexander Gideon a jeho bývalá žena Ilana, začínají s odstupem sedmi let luštit obsah "černé skříňky" svého rozpadlého manželství, aby se pokusili dobrat příčin ztroskotání někdejšího vášnivého, ale nevyrovnaného vzájemného vztahu. Několikaměsíční výměna dopisů, telegramů a dalších sdělení, do níž se postupně zapojuje i Ilanin druhý muž Michael, rebelantský syn Boaz, Gideonův advokát a další postavy, čtenáře krok za krokem vtahuje do stále ostřejší konfrontace mezi zúčastněnými, aby nakonec vyústila v plastický portrét hrdinů vázaných k sobě silným citovým poutem a současně neschopných překonat bariéru osobní zaujatosti a nesmiřitelnosti. Román, neskrývající autorovy ambice podat prostřednictvím konfrontace politických a náboženských postojů jeho hrdinů též obecnější výpověď o rozporuplné tváři moderní izraelské společnosti, vyvolal záhy po svém vydání značný ohlas, byl již přeložen do jedenácti světových jazyků a vyznamenán mj. francouzskou cenou Femina.

Osobní příběh, který Holanďanka Johanna van Haarlemová vypráví, začíná uprostřed druhé světové války. Velmi mladá přivede na svět nemanželské dítě a válečné peripetie a přísné rodinné prostředí ji donutí nechat je v roce 1945 v Čechách. Svého syna Erwina nalezne teprve v sedmdesátých letech v Londýně. Přes deset let se pak tvoří most mezi Nizozemím a Británii, mezi matkou a synem, avšak v roce 1988 přichází nečekaná rána. Erwin van Haarlem je odhalen jako špion komunistického Československa a Johanna si s nevyhnutelností uvědomuje, že se stala nejen obětí války zbraní, ale i války studené a že byla celá dlouhá léta pouhou hříčkou

Knihou "Dorothea vévodkyně Kuronská" doplňuje autorka své dvě předchozí knihy "Tajemství Barunky Panklové" a "Kateřina Zaháňská" a uzavírá tím jakousi trilogii věnovanou třem ženám evropského formátu, Boženě Němcové, Kateřině Zaháňské a Dorothee Kuronské, ženám, propojeným vzájemným vztahem k sobě a vztahem k naší zemi. Božena Němcová vyrůstala v Ratibořicích na panství vévodkyně Zaháňské, která byla dcerou vévodkyně Kuronské. Všechny tři, i když náležely ke třem generacím, byly opěvovány pro svou krásu, šarm, duchaplnost a inteligenci a obdivovány pro schopnost umět hovořit a psát a zaujímat vyhraněné postoje, což bylo u žen jejich doby jevem ojedinělým. Dorotheu Kuronskou obdivoval J. W. Goethe, Ch. M. Talleyrand, Immanuel Kant, Moses Mendelssohn, ale i pruský král Friedrich Veliký, polský král Stanislav Poniatowski a ruský car Alexandr I. Portrétovali ji přední malíři a zůstala dodnes, především v Lotyšsku, ideálem ženy na vévodském křesle, mající schopnost, podle slov Güntera Elbina, držet moc v křehkých rukou.

Je to nejobratnější lupič všech dob a dosud nikdy nebyl dopaden. Možná i vám se včera nebo právě v této chvíli ztratila ponožka. Kdo za to může? Lichožrout! Záhadný tvor, který žere ponožky a z párů dělá licháče. Do jejich tajemného světa pronikla autorská a ilustrátorská dvojice Pavel Šrut - Galina Miklínová a vynořila se s napínavým a vtipným příběhem jedné lichožroutí rodinky, starého mládence pana Vavřince a malého nešiky lichožrouta Hihlíka. Nahrávka vznikla podle knihy Pavla Šruta a Galiny Miklínové Lichožrouti. Čte Barbora Hrzánová. Délka nahrávky 5:53. MP3

Knihou "Dorothea vévodkyně Kuronská" doplňuje autorka své dvě předchozí knihy "Tajemství Barunky Panklové" a "Kateřina Zaháňská" a uzavírá tím jakousi trilogii věnovanou třem ženám evropského formátu, Boženě Němcové, Kateřině Zaháňské a Dorothee Kuronské, ženám, propojeným vzájemným vztahem k sobě a vztahem k naší zemi. Božena Němcová vyrůstala v Ratibořicích na panství vévodkyně Zaháňské, která byla dcerou vévodkyně Kuronské. Všechny tři, i když náležely ke třem generacím, byly opěvovány pro svou krásu, šarm, duchaplnost a inteligenci a obdivovány pro schopnost umět hovořit a psát a zaujímat vyhraněné postoje, což bylo u žen jejich doby jevem ojedinělým. Dorotheu Kuronskou obdivoval J. W. Goethe, Ch. M. Talleyrand, Immanuel Kant, Moses Mendelssohn, ale i pruský král Friedrich Veliký, polský král Stanislav Poniatowski a ruský car Alexandr I. Portrétovali ji přední malíři a zůstala dodnes, především v Lotyšsku, ideálem ženy na vévodském křesle, mající schopnost, podle slov Güntera Elbina, držet moc v křehkých rukou.

Sedm esejů známého příslušníka amerického transcendentalistického hnutí je významným doplněním Waldenu, autorovy legendární zprávy o dvouletém pobytu v lesích poblíž massachusettského Concordu, a dotváří obraz Thoreaua jako zakladatelské osobnosti žánru přírodní esejistiky, jejíž novátorský přístup k otázkám vztahu člověka a přírody poznamenal již několik generací čtenářů a aktuálnost neztrácí ani dnes. Všechny texty vycházejí v novém českém překladu, z toho čtyři česky vůbec poprvé.

Vzpomínky české herečky a literátky Růženy O. Brožové (1892–1976) na dětství a mládí prožité v herecké rodině putující s kočovnými divadelními společnostmi po českých a moravských městech. Vrcholem příběhu je vylíčení společenského triumfu, který autorka jako nejkrásnější česká dívka vybraná porotou za účasti Alfonse Muchy zažila v roce 1910 v Paříži. Vzpomínky jsou doplněny bohatou fotografickou dokumentací a dalšími přílohami.

Před necelými dvěma tisíci lety došlo k justiční vraždě židovského charismatika. Kolik toho však skutečně víme o Ježíšově umučení – o zatčení, soudním procesu a popravě místního svatého muže, jehož posmrtné působení lze srovnat snad jen s vlivem dvou či tří dalších postav lidských dějin? Na základě všech dostupných pramenů autor znovu zkoumá příběh skrytý pod nánosem úprav a nepochopení, aby se co nejvíce přiblížil skutečným událostem oněch osudných jeruzalémských dní.

Vzpomínky české herečky a literátky Růženy O. Brožové (1892–1976) na dětství a mládí prožité v herecké rodině putující s kočovnými divadelními společnostmi po českých a moravských městech. Vrcholem příběhu je vylíčení společenského triumfu, který autorka jako nejkrásnější česká dívka vybraná porotou za účasti Alfonse Muchy zažila v roce 1910 v Paříži. Vzpomínky jsou doplněny bohatou fotografickou dokumentací a dalšími přílohami.

Před necelými dvěma tisíci lety došlo k justiční vraždě židovského charismatika. Kolik toho však skutečně víme o Ježíšově umučení – o zatčení, soudním procesu a popravě místního svatého muže, jehož posmrtné působení lze srovnat snad jen s vlivem dvou či tří dalších postav lidských dějin? Na základě všech dostupných pramenů autor znovu zkoumá příběh skrytý pod nánosem úprav a nepochopení, aby se co nejvíce přiblížil skutečným událostem oněch osudných jeruzalémských dní.

Sedmnáctiletá Maria se těší na blížící se svatbu, ale poté, co její snoubenec Enzo tragicky zahyne jako armádní dobrovolník v Afghánistánu, oblékne se místo do svatebních šatů do smutečního a zařadí se do nekonečného zástupu truchlících žen italského Jihu. O pár let starší Giuseppe a Vincenzo se chtějí v baru na náměstí jen pobavit s kamarády, když se však před hloučkem náhle objeví zfetovaní příslušníci mafiánského klanu, jejich dny jsou sečteny... Roberto Saviano, jehož výpověď o zločinech a moci neapolské mafie v knize Gomora se v posledních letech dočkala celosvětového ohlasu, vypráví ve dvojici povídek Opaku smrti o údělu obyčejných obyvatel italského Jihu, a představuje se tak poprvé i jako citlivý prozaik, odhodlaný zbavit rodný kraj prokletí „neviditelnosti“ pro okolní svět a prolomit mlčení o jeho skutečné tváři.