Paseka strana 78 z 111

První kniha, která chce českému čtenáři přiblížit svět dítěte v období novověku. Chce ukázat, v čem je toto období významné v otázce chápání osobnosti dítěte, co všechno předcházelo 20. století - století kultu dítěte, kde hledat onen zlom, kdy dítě přestalo být nehotovým dospělým a stalo se osobností a kdy začalo být chápáno jako specifická, první, základní a rozhodující fáze vývoje člověka.

Nádherné pohádky z Valašska, které před stopadesáti lety sesbíral B. M. Kulda (Moravské pohádky) a před dvaceti lety převyprávěl Jan Skácel. Druhé vydání knihy, která v době, kdy měl Jan Skácel zakázáno publikovat, vyšla pod jménem jeho přítelkyně Blanky Stárkové, ilustruje Galina Miklínová.

Soubor pěti esejů z druhé poloviny 60. let se zaměřuje především na problematiku osamělosti člověka v odcizeném světě, postavení a odpovědnosti jednotlivce v čase, vztahu k trvalým hodnotám a tradici. První esej Ornament, který dává název celé knize, pojednává o odcizení člověka následkem snížení dorozumění. Ornament bere Jedlička jako negativní hodnotu. Je pouhou ozdobou bez vnitřního významu. Následující esej Tradice hledá pozitivní východisko, jakousi střední cestu přístupu k minulosti. Pokud je lpění na tradici příliš důkladné, překáží samostatnému a jedinečnému tvořivému činu. Naopak odpor k tradici je v krajní podobě odmítnutím vzpomínky. Třetí esej Odvaha dává důraz na potřebu subjektivního, místy až absurdního činu jednotlivce, který je podmínkou lidské existence. Právě takovým jedincem je pro Jedličku Ivan Diviš, jemuž věnuje esej Riziko spolehlivosti. Soustředí se zde na jeho vzpomínkové dílo Teorie spolehlivosti, které je jakýmsi precedentním systémem hodnot platným pro život. Poslední esej Domov vyvzdorovaný pojednává o osobnosti českého krajináře Bohdana Kopeckého jako jednoho z umělců, kteří utvářejí představu domova.

Soubor pěti esejů z druhé poloviny 60. let se zaměřuje především na problematiku osamělosti člověka v odcizeném světě, postavení a odpovědnosti jednotlivce v čase, vztahu k trvalým hodnotám a tradici. První esej Ornament, který dává název celé knize, pojednává o odcizení člověka následkem snížení dorozumění. Ornament bere Jedlička jako negativní hodnotu. Je pouhou ozdobou bez vnitřního významu. Následující esej Tradice hledá pozitivní východisko, jakousi střední cestu přístupu k minulosti. Pokud je lpění na tradici příliš důkladné, překáží samostatnému a jedinečnému tvořivému činu. Naopak odpor k tradici je v krajní podobě odmítnutím vzpomínky. Třetí esej Odvaha dává důraz na potřebu subjektivního, místy až absurdního činu jednotlivce, který je podmínkou lidské existence. Právě takovým jedincem je pro Jedličku Ivan Diviš, jemuž věnuje esej Riziko spolehlivosti. Soustředí se zde na jeho vzpomínkové dílo Teorie spolehlivosti, které je jakýmsi precedentním systémem hodnot platným pro život. Poslední esej Domov vyvzdorovaný pojednává o osobnosti českého krajináře Bohdana Kopeckého jako jednoho z umělců, kteří utvářejí představu domova.

Autobiografická zpověď o profesních, milostných, uměleckých a erotických peripetiích autorova života před odchodem do pařížského exilu, zasazená do živě vykresleného prostředí New Yorku dvacátých let, navazuje na předchozí Obratník Raka radikálností své výpovědi i erotickou otevřeností, jež z knihy učinily jeden z bestsellerů počátku šedesátých let a významně ovlivnily poezii i prózu nastupující beatnické generace. Millerova zpráva o newyorských letech dospívání působí, jako by na ní spolupracovali Harpo Marx s Hieronymem Boschem, napsal o Obratníku Kozoroha po jeho oficiálním americkém vydání týdeník Time.

V edici Zmizelé Čechy předkládá autor obrazovou dokumentaci zaniklých stavebních památek a jiných nemovitostí města Litomyšle provázenou odborným historickým úvodem.

Bohatě ilustrovaný výbor lidových říkadel, písniček, hádanek a pohádek dětem nejbližších a nejmilejších. Kniha je určena rodičům a těm nejmenším, kteří ještě neumějí číst.

Autor v hrůze vzpomíná na léta, kdy se i cesta s odpadky do popelnice před dům, bez občanského průkazu mohla stát osudovou. Volně inspirován Stendhalem dělí policisty, kteří nám znepříjemňovali život, na švestkově modré, zelené, neviditelné a ty ostatní.

Bohatě ilustrovaný výbor lidových říkadel, písniček, hádanek a pohádek dětem nejbližších a nejmilejších. Kniha je určena rodičům a těm nejmenším, kteří ještě neumějí číst.

Svazek patnácti krátkých próz jedné z nejtalentovanějších současných britských prozaiček zaujme originalitou témat, rozmanitostí autorských hlasů v jednotlivých příbězích a vybroušeným úsporným stylem, jímž dokáže s ironickým odstupem i sympatiemi zachytit „nesmírný tichý křik“ svých bezvýznamných a osamělých současníků. V prestižní anketě časopisu Granta byla Kennedyová v r. 1993 a znovu v loňském roce vybrána jako jedna z dvacítky nejlepších mladých britských prozaiků.

Svazek patnácti krátkých próz jedné z nejtalentovanějších současných britských prozaiček zaujme originalitou témat, rozmanitostí autorských hlasů v jednotlivých příbězích a vybroušeným úsporným stylem, jímž dokáže s ironickým odstupem i sympatiemi zachytit „nesmírný tichý křik“ svých bezvýznamných a osamělých současníků. V prestižní anketě časopisu Granta byla Kennedyová v r. 1993 a znovu v loňském roce vybrána jako jedna z dvacítky nejlepších mladých britských prozaiků.

Sborník historických textů vydaný k pětaosmdesátinám prof. Františka Kavky. Mgr. Tomáš Baletka, Ph.D.

Sborník historických textů vydaný k pětaosmdesátinám prof. Františka Kavky. Mgr. Tomáš Baletka, Ph.D.

Sborník historických textů vydaný k pětaosmdesátinám prof. Františka Kavky. Mgr. Tomáš Baletka, Ph.D.

Kniha, která vznikala jako předloha scénáře stejnojmenného televizního seriálu, patří mezi nejlepší romány zabývající se fenoménem emigrace. Její děj se započíná v roce 1983, kdy v den jarní rovnodennosti uprchnou nejrůznějšími cestami ze své vlasti do Rakouska dvě rodiny a několik jednotlivců, Čechů i Slováků, aby hledali štěstí ve vysněném svobodném světě. Skoro na dosah domova je očekává jiná planeta, jim cizí, jako jsou oni cizí jí. Projdou táborem pro uprchlíky a čekají pak v jednom z venkovských penzionů, sloužících tomu účelu, na azyl a víza, představující klíče k nové existenci. Náhlé prázdniny v životě, jejichž délku ani výsledek nelze odhadnout, týdny, měsíce a někdy i roky vynucené nečinnosti, nutí k sebezpytnému bilancování, smýkají lidmi mezi nadějemi a zoufalstvím. Ze vzpomínek i představ, ze zážitků tragických i komických vyvstává kaleidoskop obrazů země, kterou opustili, i světa, jemuž se vydali.

Mezi nejvýznamnější české slovesné památky patří bezpochyby rýmovaná kronika, která vznikla někdy na rozhraní prvního a druhého desetiletí 14. století. Nedorozuměním či omylem pozdější historiografie byla po několika staletích přiřčena Dalimilovi Mezeříčskému a je proto nazývána kronikou Dalimilovou. Je prvním česky psaným historickým dílem a jedním z prvních českých literárních děl vůbec. Tato cenná literární památka se nyní dostává do rukou nejširší čtenářské veřejnosti znovu po osmadvaceti letech ve srozumitelném novočeském překladu Marie Krčmové a Hany Vrbové. Přestože čeština počátku 14. století je stále češtinou, liší se od současného jazyka natolik, že by pravděpodobně nebyla dnešnímu čtenáři beze zbytku přístupná. Jisté jazykové obtíže byly ostatně překážkou při čtení tohoto díla již před staletími, takže již na začátku 17. století k ní musel její první vydavatel Pavel Ješín z Bezdězce připojit slovníček výrazů, které nebyly už tehdy v češtině běžné. Přílohou knihy jsou ilustrace ze zlomku latinského překladu kroniky pořízeného v první polovině 14. století v Horní Itálii, které na jaře 2005 získala Národní knihovna.