Paseka strana 79 z 111

Mezi nejvýznamnější české slovesné památky patří bezpochyby rýmovaná kronika, která vznikla někdy na rozhraní prvního a druhého desetiletí 14. století. Nedorozuměním či omylem pozdější historiografie byla po několika staletích přiřčena Dalimilovi Mezeříčskému a je proto nazývána kronikou Dalimilovou. Je prvním česky psaným historickým dílem a jedním z prvních českých literárních děl vůbec. Tato cenná literární památka se nyní dostává do rukou nejširší čtenářské veřejnosti znovu po osmadvaceti letech ve srozumitelném novočeském překladu Marie Krčmové a Hany Vrbové. Přestože čeština počátku 14. století je stále češtinou, liší se od současného jazyka natolik, že by pravděpodobně nebyla dnešnímu čtenáři beze zbytku přístupná. Jisté jazykové obtíže byly ostatně překážkou při čtení tohoto díla již před staletími, takže již na začátku 17. století k ní musel její první vydavatel Pavel Ješín z Bezdězce připojit slovníček výrazů, které nebyly už tehdy v češtině běžné. Přílohou knihy jsou ilustrace ze zlomku latinského překladu kroniky pořízeného v první polovině 14. století v Horní Itálii, které na jaře 2005 získala Národní knihovna.

Soubor krátkých zamyšlení velkého polského básníka a esejisty je fascinující procházkou Miloszowým osobním místopisem uplynulých devadesáti let. Krátké úvahy, psané formou svérázných encyklopedických hesel, upoutají šíří autorova záběru i charakteristickým rukopisem, s nímž se Milosz vyjadřuje ke svým básnickým vzorům, kolegům i obecným problémům umění a společnosti.

Soubor krátkých zamyšlení velkého polského básníka a esejisty je fascinující procházkou Miloszowým osobním místopisem uplynulých devadesáti let. Krátké úvahy, psané formou svérázných encyklopedických hesel, upoutají šíří autorova záběru i charakteristickým rukopisem, s nímž se Milosz vyjadřuje ke svým básnickým vzorům, kolegům i obecným problémům umění a společnosti.

Mezi nejvýznamnější české slovesné památky patří bezpochyby rýmovaná kronika, která vznikla někdy na rozhraní prvního a druhého desetiletí 14. století. Nedorozuměním či omylem pozdější historiografie byla po několika staletích přiřčena Dalimilovi Mezeříčskému a je proto nazývána kronikou Dalimilovou. Je prvním česky psaným historickým dílem a jedním z prvních českých literárních děl vůbec. Tato cenná literární památka se nyní dostává do rukou nejširší čtenářské veřejnosti znovu po osmadvaceti letech ve srozumitelném novočeském překladu Marie Krčmové a Hany Vrbové. Přestože čeština počátku 14. století je stále češtinou, liší se od současného jazyka natolik, že by pravděpodobně nebyla dnešnímu čtenáři beze zbytku přístupná. Jisté jazykové obtíže byly ostatně překážkou při čtení tohoto díla již před staletími, takže již na začátku 17. století k ní musel její první vydavatel Pavel Ješín z Bezdězce připojit slovníček výrazů, které nebyly už tehdy v češtině běžné. Přílohou knihy jsou ilustrace ze zlomku latinského překladu kroniky pořízeného v první polovině 14. století v Horní Itálii, které na jaře 2005 získala Národní knihovna.

Monografie věnovaná Renátě Tyršové (1854–1937), dceři Jindřicha Fűgnera a manželky Miroslava Tyrše, zakladatelů Sokola, významné české intelektuálce, která vedle obecně kulturního působení, odborné umělecké kritiky, nemalého podílu na kultivaci dívčího školství v rámci bývalého Rakouska-Uherska a filantropických aktivit, vrcholících v době první světové války, byla důležitou osobností v dějinách etnografie a neúnavnou propagátorkou české kultury na řadě domácích i zahraničních výstav ve významných evropských metropolích.

Monografie věnovaná Renátě Tyršové (1854–1937), dceři Jindřicha Fűgnera a manželky Miroslava Tyrše, zakladatelů Sokola, významné české intelektuálce, která vedle obecně kulturního působení, odborné umělecké kritiky, nemalého podílu na kultivaci dívčího školství v rámci bývalého Rakouska-Uherska a filantropických aktivit, vrcholících v době první světové války, byla důležitou osobností v dějinách etnografie a neúnavnou propagátorkou české kultury na řadě domácích i zahraničních výstav ve významných evropských metropolích.

První kniha, která se snaží poodhrnout roušku nad temnou dobou stěhování národů v českých zemích. Hluboké změny a zmatky této doby hluboce zasáhly do vývoje celého kontinentu a připravily půdu pro vznik nové Evropy. Přesuny Hunů, Gótů, Franků, Alamanů, Durynků, Vandalů, Langobardů a dalších měnily tvář všech zemí, jimiž tato etnika procházela. Noví příchozí plundrovali rozsáhlé kraje, vybíjeli původní obyvatelstvo, ale také přinášeli nové kulturní prvky a tradice, které nakonec přispěly k zániku antických a pravěkých struktur. Kniha, vycházející z bohatých archeologických i písemných pramenů, chce čtenáři poskytnout představu o tom, jak se vyvíjela společnost a kultura v Čechách a na Moravě, na pomezí římské říše, v 5. a 6. století, v době, kdy se tato nejvyspělejší starověká říše hroutila a kdy vznikaly rané barbarské říše jako zárodky středověkých států, chce ukázat, jak se kulturní a společenské změny promítly do našich zemí i co obyvatelé českých zemí dali okolnímu světu.

Monografie věnovaná Renátě Tyršové (1854–1937), dceři Jindřicha Fűgnera a manželky Miroslava Tyrše, zakladatelů Sokola, významné české intelektuálce, která vedle obecně kulturního působení, odborné umělecké kritiky, nemalého podílu na kultivaci dívčího školství v rámci bývalého Rakouska-Uherska a filantropických aktivit, vrcholících v době první světové války, byla důležitou osobností v dějinách etnografie a neúnavnou propagátorkou české kultury na řadě domácích i zahraničních výstav ve významných evropských metropolích.

Monumentální dvousvazkové dílo významného českého typografa zachycuje vývoj latinského krásného písma od samotného počátku až do současnosti. První díl zachycuje vývoj písma do vynálezu knihtisku, druhý díla pak vývoj písma tiskového.

Dnes již legendární kniha o putování po třinácti tisících mil modrých silnic Ameriky – venkovských cest značených na starých mapách modrou barvou – a stovkách měst a městeček upomene na Steinbeckovy Toulky s Charleym i Kerouacův román Na cestě. Její autor, po otci indiánské krve, v ní nezapomenutelným způsobem líčí cestu napříč USA, k níž ho přivedl mezní životní okamžik, pouť s cílem hledat místa, kde změna neznamená zkázu a kde není zpřetrháno pouto mezi časem, lidmi a skutky .

První kniha, která se snaží poodhrnout roušku nad temnou dobou stěhování národů v českých zemích. Hluboké změny a zmatky této doby hluboce zasáhly do vývoje celého kontinentu a připravily půdu pro vznik nové Evropy. Přesuny Hunů, Gótů, Franků, Alamanů, Durynků, Vandalů, Langobardů a dalších měnily tvář všech zemí, jimiž tato etnika procházela. Noví příchozí plundrovali rozsáhlé kraje, vybíjeli původní obyvatelstvo, ale také přinášeli nové kulturní prvky a tradice, které nakonec přispěly k zániku antických a pravěkých struktur. Kniha, vycházející z bohatých archeologických i písemných pramenů, chce čtenáři poskytnout představu o tom, jak se vyvíjela společnost a kultura v Čechách a na Moravě, na pomezí římské říše, v 5. a 6. století, v době, kdy se tato nejvyspělejší starověká říše hroutila a kdy vznikaly rané barbarské říše jako zárodky středověkých států, chce ukázat, jak se kulturní a společenské změny promítly do našich zemí i co obyvatelé českých zemí dali okolnímu světu.

Nové vydání Poláčkových Mužů v offsidu ilustrované Helenou Horálkovou je poctou nakladatele a malířky autorovi, kráse jeho jazyka a humoru. Hledáme-li v dnešním světě, plném agrese, úsměvné starosvětské zastavení nelze než sáhnout po knize, která patří k vrcholům Poláčkovy tvorby.

Nové vydání Poláčkových Mužů v offsidu ilustrované Helenou Horálkovou je poctou nakladatele a malířky autorovi, kráse jeho jazyka a humoru. Hledáme-li v dnešním světě, plném agrese, úsměvné starosvětské zastavení nelze než sáhnout po knize, která patří k vrcholům Poláčkovy tvorby.

Knihu tvoří soubor příběhů, jež od povídkové formy přecházejí k románovému tvaru. Spektrum jejich témat se rozbíhá od nepatetického líčení osudů členů pražského hospodského undergroundu, kteří jsou konfrontování se zkušeností emigrace, a postupně se rozšiřuje až k příběhům problematizujícím či dehonestujícím velká díla i spisovatele naší literární minulosti i současnosti. Moníkovy příběhy jsou vystavěny na tradici živého, barvitého vyprávění, které strhává jak celkovým dějovým spádem, tak i jemnými jazykovými či vypravěčskými hříčkami.

Knihu tvoří soubor příběhů, jež od povídkové formy přecházejí k románovému tvaru. Spektrum jejich témat se rozbíhá od nepatetického líčení osudů členů pražského hospodského undergroundu, kteří jsou konfrontování se zkušeností emigrace, a postupně se rozšiřuje až k příběhům problematizujícím či dehonestujícím velká díla i spisovatele naší literární minulosti i současnosti. Moníkovy příběhy jsou vystavěny na tradici živého, barvitého vyprávění, které strhává jak celkovým dějovým spádem, tak i jemnými jazykovými či vypravěčskými hříčkami.

Ottův slovník naučný XXI. R(Ř) - Rozkoš