Paseka strana 83 z 111

Paměti dr. Huberta Masaříka (1896–1982), jednoho z nejpozoruhodnějších představitelů meziválečné československé diplomacie a posléze blízkého spolupracovníka generála Eliáše v protinacistickém odboji, patří k významným dílům české politické memoáristiky. Přinášejí historicky cenné kritické svědectví o československé zahraniční politice v meziválečném období a o počátcích domácího odboje za druhé světové války, poodhalují zákulisí různých diplomatických a politických tahů a představují jejich aktéry často z neznámé či málo známé stránky. Zvláště zajímavě zachycují autorovy programově pěstované styky s diplomaty států, jež nebyly ČSR přátelsky nakloněny (Německa, Itálie, Maďarska, Polska, Rakouska), a od nich získané informace, názory a pohledy. Obsahují i mnohé závažné postřehy, analýzy a závěry, z nichž některé jsou dosud navýsost aktuální. Hubert Masařík (1896-1982), český právník a diplomat. Od roku 1920 působil jako diplomatický pracovník doma i v cizině, spolu s vyslancem V. Mastným převzal roku 1938 v Mnichově text mnichovské dohody. Byl jedním z nejbližších spolupracovníků generála A. Eliáše v domácím odboji za druhé světové války. Po válce pracoval především jako právník.

Paměti dr. Huberta Masaříka (1896–1982), jednoho z nejpozoruhodnějších představitelů meziválečné československé diplomacie a posléze blízkého spolupracovníka generála Eliáše v protinacistickém odboji, patří k významným dílům české politické memoáristiky. Přinášejí historicky cenné kritické svědectví o československé zahraniční politice v meziválečném období a o počátcích domácího odboje za druhé světové války, poodhalují zákulisí různých diplomatických a politických tahů a představují jejich aktéry často z neznámé či málo známé stránky. Zvláště zajímavě zachycují autorovy programově pěstované styky s diplomaty států, jež nebyly ČSR přátelsky nakloněny (Německa, Itálie, Maďarska, Polska, Rakouska), a od nich získané informace, názory a pohledy. Obsahují i mnohé závažné postřehy, analýzy a závěry, z nichž některé jsou dosud navýsost aktuální. Hubert Masařík (1896-1982), český právník a diplomat. Od roku 1920 působil jako diplomatický pracovník doma i v cizině, spolu s vyslancem V. Mastným převzal roku 1938 v Mnichově text mnichovské dohody. Byl jedním z nejbližších spolupracovníků generála A. Eliáše v domácím odboji za druhé světové války. Po válce pracoval především jako právník.

Román předního německého spisovatele je zdařilou a čtenářsky vděčnou literární fikcí. Na první pohled vyhlíží jako vědecká monografie, vybavená hojnými citacemi, poznámkovým aparátem, rejstříkem a reprodukcemi uměleckých děl. Jejím hlavním protagonistou je smyšlená postava venkovského šlechtice a výtvarného kritika-amatéra sira Andrewa Marbota, žijícího v první třetině 19. století, jehož osudový zájem platí otázkám vnímání uměleckého díla, na které pohlíží psychologicky a psychoanalyticky. Ztělesňuje tak typ zapomenutého génia, který předstihl svou dobu. Jisté senzačnosti nepostrádá motiv Marbotovy sebevraždy, ani fakt, že se stal obětí i strůjcem incestu: teprve překročením tohoto společenského tabu se v něm projevila zázračná schopnost vcítění. Autor tak rafinovaným přeháněním zpochybňuje princip oidipovského komplexu a vlastně celou pečlivě vytvářenou fikci a jen ještě dál znejisťuje otázky vztahu literatury a skutečnosti.

Román předního německého spisovatele je zdařilou a čtenářsky vděčnou literární fikcí. Na první pohled vyhlíží jako vědecká monografie, vybavená hojnými citacemi, poznámkovým aparátem, rejstříkem a reprodukcemi uměleckých děl. Jejím hlavním protagonistou je smyšlená postava venkovského šlechtice a výtvarného kritika-amatéra sira Andrewa Marbota, žijícího v první třetině 19. století, jehož osudový zájem platí otázkám vnímání uměleckého díla, na které pohlíží psychologicky a psychoanalyticky. Ztělesňuje tak typ zapomenutého génia, který předstihl svou dobu. Jisté senzačnosti nepostrádá motiv Marbotovy sebevraždy, ani fakt, že se stal obětí i strůjcem incestu: teprve překročením tohoto společenského tabu se v něm projevila zázračná schopnost vcítění. Autor tak rafinovaným přeháněním zpochybňuje princip oidipovského komplexu a vlastně celou pečlivě vytvářenou fikci a jen ještě dál znejisťuje otázky vztahu literatury a skutečnosti.

Barvitě vylíčený osud jedné z legendárních a nejtragičtějších postav španělských dějin. U přecitlivělé a žárlivé Jany Šílené, dcery Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské, se po sňatku s Filipem Sličným začaly projevovat deprese, které nakonec vedly k tomu, že ji její manžel prohlásil za neschopnou vykonávat královský úřad. Když v témže roce zemřel, po celé měsíce putovala s tělem zemřelého po Španělsku a odmítala ho dát pohřbít. Po zbytek svého života – po půl století – pak byla izolována na zámku v městečku Tordesillas. Oficiálně královna, ve skutečnosti tvář bez hlasu, ztracená v zajetí.

Barvitě vylíčený osud jedné z legendárních a nejtragičtějších postav španělských dějin. U přecitlivělé a žárlivé Jany Šílené, dcery Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské, se po sňatku s Filipem Sličným začaly projevovat deprese, které nakonec vedly k tomu, že ji její manžel prohlásil za neschopnou vykonávat královský úřad. Když v témže roce zemřel, po celé měsíce putovala s tělem zemřelého po Španělsku a odmítala ho dát pohřbít. Po zbytek svého života – po půl století – pak byla izolována na zámku v městečku Tordesillas. Oficiálně královna, ve skutečnosti tvář bez hlasu, ztracená v zajetí.

Ojedinělá publikace věnovaná konzervování a restaurování papíru, pergamenu, historických listin, knih a jejich vazeb si kromě odborných postupů a technik všímá příčin poškozování písemných památek, a věnuje se i zásadám preventivní péče. Je určena odborné veřejnosti, knihovnám, školám i archivům. Je výsledkem úzké spolupráce archivářů, restaurátorů a přírodovědců - technologů. Jednotlivé kapitoly jsou doplněny o nezbytný výklad z oboru pomocných věd historických. Text doplňuje velké množství názorných obrázků a černobílých fotografií.

Ojedinělá publikace věnovaná konzervování a restaurování papíru, pergamenu, historických listin, knih a jejich vazeb si kromě odborných postupů a technik všímá příčin poškozování písemných památek, a věnuje se i zásadám preventivní péče. Je určena odborné veřejnosti, knihovnám, školám i archivům. Je výsledkem úzké spolupráce archivářů, restaurátorů a přírodovědců - technologů. Jednotlivé kapitoly jsou doplněny o nezbytný výklad z oboru pomocných věd historických. Text doplňuje velké množství názorných obrázků a černobílých fotografií.

Richard Wagner je považován za hlavního reformátora opery 19. století. Realizaci jeho nových ideí reformovaného operního díla předcházel vznik několika spisů, jejichž obsah shrnuje a domýšlí ve svém teoretickém chef d‘oeuvre Opera a drama (1850). Wagner v něm osvětluje své vlastní tvůrčí zásady, osobitě komentuje operní dílo svých předchůdců a současníků a dotýká se mnoha obecných estetických otázek hudby a operní dramaturgie. Spis Opera a drama je v mnohém směru stále aktuální a může i dnes zajímat zvláště teatrology a odborníky ze všech oborů divadelní teorie a praxe, hudební vědce a pedagogy, hudební a divadelní kritiky a publicisty, ale i zvídavé laiky.Richard Wagner (1813-1883) skládal ke svým dílům nejen hudbu, ale i jevištní básně (starší termín libreto nepoužíval). V trojici oper Bludný Holanďan (1841), Tannhäuser (1845) a Lohengrin (1848) převládá ještě romantická operní poetika. Tzv. hudební dramata, tetralogie Nibelungův prsten (obrovské dílo, na kterém pracoval plných 26 let, bylo dokončeno r. 1874), Tristan a Isolda (1857-1859), Mistři pěvci norimberští (1867) a Parsifal (1882), vznikla na principu „souborného uměleckého díla“ (Gesamtkunstwerku) v jednotě básnického slova, hudby, hereckého projevu a scény.

Richard Wagner je považován za hlavního reformátora opery 19. století. Realizaci jeho nových ideí reformovaného operního díla předcházel vznik několika spisů, jejichž obsah shrnuje a domýšlí ve svém teoretickém chef d‘oeuvre Opera a drama (1850). Wagner v něm osvětluje své vlastní tvůrčí zásady, osobitě komentuje operní dílo svých předchůdců a současníků a dotýká se mnoha obecných estetických otázek hudby a operní dramaturgie. Spis Opera a drama je v mnohém směru stále aktuální a může i dnes zajímat zvláště teatrology a odborníky ze všech oborů divadelní teorie a praxe, hudební vědce a pedagogy, hudební a divadelní kritiky a publicisty, ale i zvídavé laiky.Richard Wagner (1813-1883) skládal ke svým dílům nejen hudbu, ale i jevištní básně (starší termín libreto nepoužíval). V trojici oper Bludný Holanďan (1841), Tannhäuser (1845) a Lohengrin (1848) převládá ještě romantická operní poetika. Tzv. hudební dramata, tetralogie Nibelungův prsten (obrovské dílo, na kterém pracoval plných 26 let, bylo dokončeno r. 1874), Tristan a Isolda (1857-1859), Mistři pěvci norimberští (1867) a Parsifal (1882), vznikla na principu „souborného uměleckého díla“ (Gesamtkunstwerku) v jednotě básnického slova, hudby, hereckého projevu a scény.

Sevřená novela klasické čistoty vypráví ústy jednoho z protagonistů, německého důstojníka Erica von Lhomond, komorní příběh mimoběžné lásky s tragickým vyústěním, který se odehrává v Pobaltí v letech 1919-1920 během občanské války. Neopětovaná a otevřeně deklarovaná milostná vášeň, kterou k němu chová sestra jeho nejlepšího přítele a bratra ve zbrani, stejně jako Ericovo hrdé odmítání má od samého počátku rozměry klasické tragédie, vázané jednotou místa, času a děje. Zámek Kratovice, odříznutý válečnými událostmi od světa, se tak stane dějištěm vypjatého bratrství, lásky a nenávisti, které všechny tři hrdiny příběhu bez ohledu na jejich pohlaví či politické přesvědčení spojí v jakémsi společenství intenzity citu tváří v tvář nebezpečí a strádání.

Sevřená novela klasické čistoty vypráví ústy jednoho z protagonistů, německého důstojníka Erica von Lhomond, komorní příběh mimoběžné lásky s tragickým vyústěním, který se odehrává v Pobaltí v letech 1919-1920 během občanské války. Neopětovaná a otevřeně deklarovaná milostná vášeň, kterou k němu chová sestra jeho nejlepšího přítele a bratra ve zbrani, stejně jako Ericovo hrdé odmítání má od samého počátku rozměry klasické tragédie, vázané jednotou místa, času a děje. Zámek Kratovice, odříznutý válečnými událostmi od světa, se tak stane dějištěm vypjatého bratrství, lásky a nenávisti, které všechny tři hrdiny příběhu bez ohledu na jejich pohlaví či politické přesvědčení spojí v jakémsi společenství intenzity citu tváří v tvář nebezpečí a strádání.

Autobiografie ekonoma Jiřího Kosty, pocházejícího z pražské židovské rodiny, - svědka, jakých je dnes už málo, člověka, který na vlastní kůži prožil všechny peripetie české historie 20. století. Kosta, pocházející z pražské židovské rodiny, studoval na německém gymnáziu ve Štěpánské ulici, později prošel Terezínem a přežil Osvětim. Jeho rodina se po válce šťastně shledala, ale zanedlouho čelí novému pronásledování a ponižování v padesátých letech. V šedesátých letech se Kosta stává členem Šikova reformního týmu, po násilném konci pražského jara mu všal nezbývá než emigrovat. V letech 1971-87 působil jako profesor ekonomie na frankfurtské univerzitě. Kostova výpověď je svědectvím skromného člověka, jenž s otevřenou myslí a bez bolestínství vděčně přijímal dobré stránky života a ty zlé statečně překonával.

Ottův slovník naučný Dodatky II Dek - Gan 1

Ottův slovník naučný Dodatky II Dek - Gan 1

V této knize vzpomíná K. J. Schwarzenberg na své předky, kteří už od poloviny 17. století žili tvale v Čechách, pokouší se definovat roli šlechty na konci 20. století, hovoří o své rodině, přátelích a zajímavých lidech, s nimiž se v životě setkal. Věnuje se také svému působení v roli kancléře prezidenta Havla a restitucím rodinného majetku v Čechách. Kniha je rozšířena o Schwarzenbergovy názory od prvního vydání knihy do současnosti.