Paseka strana 82 z 96

Svědectví o tom, jak se dystopie, kterou známe z filmů a knih, stává realitou. Venezuela, kdysi nejbohatší stát Latinské Ameriky s obrovskými zásobami ropy, je dnes rozvrácenou zemí, kde vládne hlad, násilí a chaos. Civilizace se tu naprosto zhroutila. Nefunguje elektřina, nedostává se pitné vody ani benzinu, peníze ztratily hodnotu a platí se zlatem. Vláda splynula se zločinci, armáda s kartely, a kdo neutekl za hranice, stává se otrokem ve zlatých dolech, protože tam aspoň dostane pravidelně najíst. Slovenský novinář Tomáš Forró se opakovaně do Venezuely vracel, naposledy patrně jako jediný zahraniční novinář v době, kdy se už z této nebezpečné země stáhly neziskové organizace a navštěvovat ji přestali i dobrodruhové. Vznikla tak jedinečná reportáž o rozvratu společnosti a státu.

Péťa nemá moc kamarádů, zato hodně followerů. Na svém kanále se věnuje nejrůznějším záhadám i podfukům. Když narazí na průvodce po Prašině, na vlastní kůži pozná, kde končí smyšlenky a začíná pravda. A jak s tím souvisí odkaz vědmy Tamary Jemné… Svět knižního fenoménu Prašina se rozrůstá v komiksové sérii s novými příběhy, novými hrdiny a novými záhadami. Toto jsou kroniky Prašiny.

Starlingovi se rozutekli do různých koutů Spojených států. Rodiče Richard a Lisa se usadili v Ithace a oba učí na Cornellově univerzitě. Syn Michael, obchodník, a jeho žena Diane bydlí v Dallasu. Mladší Thad, začínající básník, žije v New Yorku společně se svým přítelem, úspěšným malířem Jakem. Celá rodina se tak pravidelně schází o každém volnu v domku u jezera v Severní Karolíně. Jenže s touhle tradicí je konec, Richard a Lisa se rozhodli dům prodat a strávit penzi na Floridě. Všechny tak čeká poslední víkend u jezera. Ovšem poklidné setkání se brzy promění v noční můru. Tragická událost, jíž se Starlingovi stanou svědky, vyplaví na povrch tajemství, která před sebou jednotliví členové dlouho skrývali. Román U jezera řadí Davida Jamese Poissanta mezi nejlepší jižanské autory současnosti. Je až s podivem, že dílo tak sebevědomé, důvtipné a hluboce procítěné napsal někdo tak mladý, přitom upomene spíše na klasiku z 60. či 70. let.

Kniha, jež volně navazuje na autorovu úspěšnou „šlechtickou trilogii“, vypráví osudy potomků šesti českých šlechtických rodů, kteří se od roku 1989 opět aktivně účastní života české společnosti nebo se sem pravidelně vracejí. Těžkosti spojené s návratem z nucené vnitřní nebo zahraniční emigrace líčí příběhy Franzisky Diany Sternbergové, Pavlíny Bořek-Dohalské, Mathildy Nosticové, potomků rodů Kolowratů-Krakowských, Podstatských-Lichtenštejnů z Velkého Meziříčí, Valdštejnů na Třebíči a příběh ing. Jaroslava Cuhry, disidenta a porevolučního poslance, který stál u počátku restitucí šlechtického majetku.

Pohádky známého amerického prozaika Jamese Thurbera si pro jejich originální příběhy, jazykovou vynalézavost a hravost i autorův svérázný humor oblíbilo již několik generací dětských i dospělých čtenářů a právem jsou dnes řazeny do zlatého fondu moderního pohádkového žánru. Titulní příběh souboru Thurberových próz Třináctery hodiny, O bílé lani a Báječné O začíná na osamělém hradě, který obývá zpupný vévoda ve společnosti své neteře princezny Saralindy a třináctera hodin, jež před lety zastavila vévodova ledová ruka. Když se o princezninu ruku přijde ucházet pod maskou potulného pěvce princ z daleké země, úskočný vévoda se mu chystá podobně jako jeho předchůdcům jeho úmysl překazit nesplnitelným úkolem. Léčka se však záhy začne obracet proti němu…

Jen zvířata nám dokážou vysvětlit, co vlastně znamená být člověkem. Kočka na západní frontě první světové války, šimpanz ve válečném Německu, sloní dvojčata v Mosambiku, medvěd v Sarajevu… Duše zvířat, která se během uplynulého století stala oběťmi lidských konfliktů, vypráví dojemné, tragické a nádherně podivné příběhy o svém životě a smrti. Zvířecí hrdinové a vypravěči současně nepřímo vzdávají poctu spisovatelům, kteří během téhož období o zvířatech psali. Během studené války se setkáme s ruskou želvou, která byla mazlíčkem Tolstého dcery, americký delfín v Iráku píše dopis Sylvii Plathové, příběh ústřice v Pearl Harboru je geniální variací na Kerouacův kultovní román Na cestě. Vzácně originální kniha elegantně splétá historii, mytologii, folklór i astrologii. Ukazuje, že dokud budou existovat zvířata, lidé o nich budou přemýšlet, psát a snít.

Na okraji vesnice v srdci zapomenutých Rychlebských hor už po generace stojí kamenný dům obklopený alejí vzácných jeřábů, podle kterých se mu přezdívá „Jeřabinový dům“. Právě do něj se vrací Lucie. Na léto, nebo napořád. Starý dům pro ni v dětství představoval bezpečné útočiště a teď, když se jí život drolí mezi prsty, tu hledá úkryt znovu. Svým návratem Lucie naruší křehkou rovnováhu života místních obyvatel. Z okna samoobsluhy ji žárlivě pozoruje Janina, která se ve vesnici narodila i vyrostla a nikdy se jí nepodařilo odejít. Teď čeká třetí dítě a doufá, že tentokrát zvládne mateřství i svůj vztah lépe. Jenže když se tu objeví emancipovaná Lucie zvyklá na městský ruch, začne Janina pochybovat o tom, jestli jí její životní situace vyhovuje. Obě přehodnocují své dosavadní životy, zatímco i mezi dalšími obyvateli vesnice se pomalu vyjevují dávné křivdy. Vztahový román Marie Hajdové o mateřství ve všech podobách, o návratech a nových začátcích. Vypráví o tom, že některé kořeny nelze tak lehce vyrvat a že je můžeme zapustit tam, kde bychom to nejméně čekali. Marie Hajdová (1986) pochází z Jeseníku, kde v současnosti opět žije. Studovala knihovnictví v Brně a v Praze. Poté pracovala jako redaktorka na volné noze i v různých nakladatelstvích. Kromě redakční práce se věnuje i dalším činnostem: můžete ji potkat například za barem v kavárně anebo na literárních čteních, která spolupořádá. Když se vrátila do rodného Jeseníku, slíbila si, že napíše knihu.

Knihu tvoří soubor příběhů, jež od povídkové formy přecházejí k románovému tvaru. Spektrum jejich témat se rozbíhá od nepatetického líčení osudů členů pražského hospodského undergroundu, kteří jsou konfrontování se zkušeností emigrace, a postupně se rozšiřuje až k příběhům problematizujícím či dehonestujícím velká díla i spisovatele naší literární minulosti i současnosti. Moníkovy příběhy jsou vystavěny na tradici živého, barvitého vyprávění, které strhává jak celkovým dějovým spádem, tak i jemnými jazykovými či vypravěčskými hříčkami.