Paseka strana 75 z 111

Protagonisty Nabokovova druhého rusky psaného (a pro pozdější anglické vydání revidovaného) románu, zasazeného do prostředí Berlína dvacátých let minulého století, jsou úspěšný podnikatel Kurt Dreyer, jeho pohledná žena Marta a Franz, mladý syn Dreyerovy sestřenice, jehož se Dreyer uvolí zaměstnat ve svém obchodním domě. Marta, postrádající k manželovi vřelejší citový vztah, využije Franzova nepřehlédnutelného okouzlení jejím půvabem, začne se s mladíkem tajně scházet a po čase jej přiměje, aby spolu s ní přichystal plán, jak odstranit překážku jejich společného štěstí v podobě nenáviděného manžela. Franzova láska k Martě postupně ochabuje, mladík se však ženině vůli nedokáže vzepřít a oba pokračují v přípravě zamýšleného činu, aniž by tušili, jak překvapivě jejich troufalá hra skončí.

Zakládající schůze Divadla Járy Cimrmana se konala 29, října 1966 v kanceláři Armádní redakce Československého rozhlasu. Jiří Šebánek (1930-2007) na ni pozval Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. V Praze tak vznikla originální scéna, jejíž mystifikační humor zasáhl několik generací a která přitahuje diváky i po čtyřiceti letech své existence.Poprvé se nyní do rukou čtenářů dostává definitivní knižní komplet obsahující všech patnáct titulů. Kniha je opatřena dobovými i současnými fotografiemi.

Aurelio Zen, komisař kriminálního oddělení italského ministerstva vnitra, je pověřen vyšetřováním únosu Ruggiera Milettiho, hlavy významné podnikatelské rodiny v Perugii. Pátrání po pachatelích únosu a posléze i vraždy se postupně proměňuje v neúprosný a nervy drásající zápas, v němž jedinou Zenovou šancí na úspěch je rozkrýt temný svět pečlivě střežených osobních tajemství, zájmů a intrik hned několika podezřelých.

Po úspěšném vydání leporela Říkadla a písničky pro kluky a holčičky vychází další výběr z lidové poezie pro nejmenší s obrázky oblíbené ilustrátorky Marie Fischerové-Kvěchové

Životopis Přemysla Pittera (1895-1976) je příběhem českého protestantského myslitele a charitativního a sociálního pracovníka, který většinu života prožil ve sporu s určujícími dějinnými proudy minulého věku. Traumatické zážitky na frontě 1. světové války z něj učinily radikálního pacifistu a nonkonformního náboženského praktika. Pracoval v YMCA, v abstinentním a vegetariánském hnutí. V roce 1933 otevřel v Praze na Žižkově Milíčův dům, útulek pro trpící a opuštěné děti. Za nacistické okupace pomáhal židovským dětem a v letech 1945-1947, během tzv. „akce zámky“, zorganizoval humanitární pomoc pro víc než osm set židovských, českých a německých dětí, které zachránil z koncentračních nebo sběrných (odsunových) táborů. Po roce 1951, kdy byl nucen odejít do exilu, působil deset let v uprchlickém táboře Valka u Norimberka. Spolupracoval s Rádiem Svobodná Evropa, vydával vlastní časopis Hovory s pisateli. Jeho život, naplněný podivuhodnými činy, si zaslouží pozornost i vzhledem k vnitřní opravdovosti, s níž Pitter v „bezbožném“ dvacátém století nepřestával hledat víru, která by člověku umožnila prožít život vnitřně opravdový i prospěšný zároveň.

Zájem o poznání různých podob prostředí našeho života, jak se v průběhu času měnily nebo zanikaly, je stále živý. A tak se v tradiční edici Zmizelá Praha ocitají témata, která byla doposud jen na okraji pozornosti. Jde především o industriální stavby a prvky města, jejichž překotný zánik během posledního desetiletí vyvolal spontánní společenskou potřebu zabývat se jejich hodnotou, dokumentací i možnostmi konverze. K jejímu naplňování by měla přispět i tato edice. První svazek z nové řady se věnuje všeobecně oblíbenému tématu železnice. Právě tato oblast v Praze prožívá v současnosti tak dynamickou proměnu, že jen během přípravy knihy bylo nutné některé stavby či prvky pomyslně přeřadit z kategorie existujících do kategorie zmizelých. Kniha však nemá být jen nostalgickým lkaním nad neúprosným osudem, ale pro každého vnímavého zájemce i pomůckou, jak najít k industriální architektuře prostřednictvím poznání historie a pochopení souvislostí vlastní cestu.

Mám doma poklad. Zdědila jsem ho po mém tátovi a zabere v šuplíku jen kousek místa. Je to 98 ilustrovaných stran Dopisů Josefa Váchala jistým nevážným do Brna mladíkům, KAbrňáky zvaným.Jedním z oněch KAbrňáků byl právě můj táta, Ladislav Libor Loubal . Počátkem roku 1947 začala pilná korespondence mezi tátou a grafikem Josefem Váchalem. Mezi dopisy, určenými mému otci, se ocitly i dopisy, původně psané jiným adresátům, jež Váchal opomněl odeslat. Stejně tak je docela dobře možné, že i některé dop isy, určené mému tátovi, se ocitly na jiné adrese. Váchal si tím hlavu příliš nelámal, papíru bylo málo, a tak často použil i starý, z jedné strany ještě nepopsaný list. Vznikl kouzelný dokument, Váchalovým břitkým až sarkastickým způsobem komentovan á doba poválečná a díky vloženým cizím dopisům i jedinečný pohled na těžké období válečné. Když jsem Váchalovy dopisy přepisovala, stále naléhavěji ve mně klíčila my ílenka poskytnout jedinečný zážitek při jejich četbě i jiným čtenářům. Cesta k uskutečnění tohoto nápadu byla jen jedna. Nakladatelství Paseka a jeho majitel pan Ladislav Horáček. Jedině tam se dostane důstojného a vlídného přijetí mému pokladu. Prot o, vážení a milí milovníci grafika Josefa Váchala, máte nyní možnost začíst se do jadrného a tak typicky váchalovského slohu a bavit se stejně jako já. Příjemné počtení. Zuzana Zajícová

Rozsáhlá vzpomínková próza světoznámého izraelského autora je knihou v mnoha ohledech výjimečnou a výjimečný je i ohlas, který jak na domácí scéně, tak v mezinárodním měřítku vzbudila. Oz v ní bezpochyby vytvořil své doposud nejlepší a také nejosobnější d

Karel VI. (vládl 1711–1740), poslední mužský Habsburk, byl panovníkem, za jehož vlády dosáhla říše domu rakouského největšího územního rozmachu a k vrcholnému rozkvětu dospěla také středoevropská barokní kultura. Česká korunovace tohoto císaře a jeho manželky Alžběty Kristýny roku 1723 v Praze byla největší světskou slavností své epochy. Kniha přináší vedle životopisů panovnického páru a podrobného vylíčení událostí korunovačního roku také analýzu politického podtextu jednotlivých slavností, v němž se kladl důraz na nedělitelnost habsburské říše a na naděje spojené s očekávaným narozením „českého prince“ – Karlova vytouženého mužského potomka. Součást publikace tvoří rozsáhlá obrazová a textová dokumentace.

Aurelio Zen, komisař kriminálního oddělení italského ministerstva vnitra, je pověřen vyšetřováním únosu Ruggiera Milettiho, hlavy významné podnikatelské rodiny v Perugii. Pátrání po pachatelích únosu a posléze i vraždy se postupně proměňuje v neúprosný a nervy drásající zápas, v němž jedinou Zenovou šancí na úspěch je rozkrýt temný svět pečlivě střežených osobních tajemství, zájmů a intrik hned několika podezřelých.

V letech 1942–44 se poměr sil na světových mořích a oceánech zvrátil ve prospěch Spojenců a Královské námořnictvo překonalo největší krizi ve svých dosavadních dějinách. Autor podrobně popisuje hrdinský boj námořníků při zásobování těžce zkoušené Malty a líčí spor o dálkové bombardéry, kdy odmítnutí nasadit je k hlídkování nad mořem málem způsobilo porážku spojeneckých eskort v bitvě o Atlantik.

V letech 1942–44 se poměr sil na světových mořích a oceánech zvrátil ve prospěch Spojenců a Královské námořnictvo překonalo největší krizi ve svých dosavadních dějinách. Autor podrobně popisuje hrdinský boj námořníků při zásobování těžce zkoušené Malty a líčí spor o dálkové bombardéry, kdy odmítnutí nasadit je k hlídkování nad mořem málem způsobilo porážku spojeneckých eskort v bitvě o Atlantik.

V letech 1999 a 2000 vydalo nakladatelství Paseka nejrozsáhlejší sbírku českého erotického folklóru, kterou ve třicátých letech minulého století rozesílal subskribientům napůl tajně sběratel Karel Jaroslav Obrátil. Po letech se ke Kryptadiím vrátil básník Ivan Wernisch a připravil zcela orignální autorský výbor básnických textů, popěvků a říkanek. "Sbírka Kdo to čte, je prase je quodlibet, z něhož si každý může vybrat co je libo. S velkou péčí jsem všemožné sprosťačinky rovnal podle barev a nálad, snažil se seřadit je tak, aby se navzájem doplňovaly; chtěl jsem, aby vzniklo souvislé pásmo uvolněného, uvolňujícího veselého tlachání." (Ivan Wernisch)

Reprint významné kuchařské knihy z roku 1935. Karel Šroubek (nar. 1880 v Nučicích) otevřel vlastní restauraci na Václavském náměstí v Praze, tamtéž zakoupil v roce 1924 hotel U arcivévody Štěpána a pod názvem Grandhotel Šroubek zde vybudoval restauraci s nejvyhlášenější kuchyní. Sbírka více než jednoho tisíce receptů patří k nejvýznamnějším dílům české gastronomické literatury.

Kniha navazuje na brožuru Židovské cesty v Čechách a na Moravě. Obsahuje návrhy turistických tras v návaznosti na 9 okruhů z významných center republiky. Neaspiruje na vyčerpávající soupis židovských památek. Jedná se o výběr zajímavých míst s ohledem na ostatní památkové bohatství dané lokality. Jsou v ní připomenuty i některé historické osobnosti a zajímavé události.

Kniha navazuje na úspěšný autorův titul Otava z roku 2005. I tady putujeme po řece, tentokrát po kultovní vodácké Lužnici, od jejího pramene v Rakousku až po ústí v Týně nad Vltavou. Poznáváme přitom nejen řeku a přírodu kolem ní, ale i krajinu, města a vsi v okolí, jejich minulost i dnešek. Autor nás provází krajem rakouského Waldviertetlu, Čechům dosud málo známým, z neotřelých úhlů vypráví o dějinách českorakouského pomezí. Dozvíme se mnohé o třeboňských rybnících, o veselských Blatech, o Třeboni, Soběslavi, Veselí, Bechyni a zejména o Táboru a jeho kontroverzní husitské tradici. V knize nechybí ani medailony osobností, jejichž život či dílo je nějak spojeno s krajem kolem Lužnice, ať jde o Petra Voka, Oskara Nedbala či Emu Destinovou. Kniha je psána svěžím jazykem a nepostrádá humorný nadhled, což umocňuje čtenářský zážitek.