Paseka strana 75 z 96

Špičkové historické krimi, jehož autorka, vybavená perfektní znalostí místa a doby, rekonstruuje fascinující obraz New Yorku poloviny 19. století a přivádí na scénu originálního detektiva, který se specializuje na řešení zdánlivě nevysvětlitelných případů.Když Timothymu Wildovi jeho nezdárný starší bratr, známá postava dobového New Yorku, dohodí místo u právě vznikajícího policejního sboru, mladý muž s nechutí, ale přesto úkol přijme. A zdá se, že v pravý čas. Nezletilá dívenka Bird, prchnuvší z bordelu, je nalezena ve špíně ulice celá pokrytá krví, která není její. Začínají se dít podivné věci, až nakonec Wilde s pomocníky objeví v odlehlém koutu Manhattanu hrozivý masový hrob znetvořených dětských těl.

Anotace: Píše se počátek roku 1846 a Timothy Wilde je posilou nově vzniklého newyorského policejního sboru, kde se specializuje na řešení zdánlivě nevysvětlitelných případů. Jednoho dne k němu vtrhne půvabná míšenka Lucy a prosí o pomoc. Lovci uprchlých otroků si podle ní přivydělávají únosem svobodných občanů, kteří jsou poté odvlečeni na Jih a tam znovu zotročeni. Lucy, jejíž hruď je z neznámých důvodů zjizvena biblickým nápisem,  se obává, že právě takový osud potkal i její nejbližší rodinu. Stejně jako v předcházejícím románu Bohové Gothamu vykresluje autorka i v této historické detektivce fascinující a autentický obraz americké metropole poloviny 19. století a dokazuje, že je vypravěčkou strhujících příběhů s tajemstvím.   O autorovi Americká prozaička Lyndsay Fayeová debutovala roku 2009 holmesovskou poctou Prach a stín. Zpráva dr. Watsona o vraždách Jacka Rozparovače. V roce 2012 vydala historickou detektivku Bohové Gothamu (č. Paseka 2014), na kterou o rok později navázala úspěšným pokračováním Lovci vran, nominovaným na prestižní cenu Edgar. Sérii s netradičním detektivem Timothym Wildem uzavřela svazkem Osudový plamen (2015). V současnosti připravuje k vydání román o viktoriánské vražednici Jane Steeleová.   Výkřiky „Brilantní detektivní série.“ – Gillian Flynnová    „I když se Bohové Gothamu odehrávají před více než 150 lety, jejich barvité vykreslení bídy, zločinu, sexu, drog a násilí se zdá nadčasové.“ – CNN   „Atmosférické a impozantní.“ - The Wall Street Journal    „Dnes čtěte Fayeovou, abyste se prvotřídně pobavili, ale ať vás nepřekvapí, že zítra se bude učit na školách.“ – Lee Child    „V roce 1846 musel být New York šílené město.“ – The New York Times Book Review  

Před více než sto dvaceti lety zalehla londýnský Whitechapel noční můra. Zvěrstva, která páchá tajemný zabiják na prostitutkách, jsou neslýchaná a bezradný Scotland Yard hledá pomoc u Sherlocka Holmese. Jedině výstřední detektiv z Baker Street, chladnokrevný podivín s geniálním mozkem, se může postavit Jacku Rozparovači a rozluštit jeho tajemství. Ani v nejčernějším snu by ho však nenapadlo, že při svém pátrání bude muset bojovat s podezřením, že Jack Rozparovač je – on sám. Mrazivý příběh zaznamenaný z pohledu dr. Watsona není jen mimořádnou a věrnou poctou holmesovskému kánonu, ale především živoucím vyprávěním a atmosférickou detektivkou, odehrávající se ve stínu londýnských ulic a přísvitu plynových lamp. Lyndsay Faeyová dokonale propojila mýtus Velkého detektiva se skutečnými krvavými událostmi, k nimž kriminalistika dodnes hledá klíč.

Obraz fiktivního kibucu padesátých let je pro Amose Oze návratem do míst, kde se zrodilo jeho psaní. Žijí tu kromě jiných i osamělí lidé, kteří se s kolektivistickým duchem prostředí těžko vyrovnávají. V příběhu otce, který se rozhodne postavit milenci své dcery, svému příteli a vrstevníkovi, se skutečné sny střetávají s idealismem. Stejně jako v osudu starého zahradníka, jenž na svých bedrech nese celou tíži tohoto světa, nebo v líčení ženy, která své sokyni píše mučivě zvrácené dopisy. Autorovo literární mistrovství je empatické a zároveň kritické k dějinám i společnosti. Právě tyto spisovatelské kvality z něj dlouhodobě činily jednoho z nejžhavějších kandidátů na Nobelovu cenu.   Amos Oz (1939-2018), autor řady románů, povídkových sbírek a esejistických prací. V českém překladu je dosud znám svými romány Černá skříňka (1987, č. 1993, Paseka 2010), Fima (1991, č. 1998), Panter ve sklepě (1995, č. 1999), Můj Michael (1968, č. Paseka 2005), dvojicí novel Až do smrti (1971, č. Paseka 2002), autobiografickou prózou Příběh o lásce a tmě (2002, č. Paseka 2009, 2018) a románem Jidáš (2015, č. Paseka 2017), jako esejista byl představen soubory textů Mír, láska a kompromis (č. 1997) a Jak vyléčit fanatika (2004, č. Paseka 2006). Je mimo jiné nositelem Mírové ceny německých knihkupců (1992), Izraelské ceny za literaturu (1998), Ceny prince asturského (2007) a Ceny Franze Kafky (2013).

Osudy, které utváří touha, citová vzplanutí, náhlá hnutí mysli i náhodné události. To všechno ovlivňuje hrdiny, kteří zjišťují, že od určitého okamžiku se jejich život už nikdy nevrátí do původních kolejí. Nenápadná hloubka, nepředvídatelnost a průzračnost příběhů znovu dokládají sílu autorčina vypravěčského umění, schopného postihnout věčnou proměnlivost, bohatství a jedinečnost i toho nejobyčejnějšího života.

Osm povídek přední kanadské prozaičky se důvěrně známým, a přece pokaždé fascinujícím způsobem věnuje především tématu lásky a vášně a s nimi spojených radostných i tragických životních zvratů. Mladé protagonistce titulní prózy, toužící opustit panovačného manžela, ale nakonec neschopné učinit osudový životní krok, nezkušené venkovské dívce vstupující do světa dospělých a zasažené poznáním mezí milostného citu i dalším autorčiným hrdinkám je souzeno zakusit nejen sílu milenecké či rodičovské lásky, ale také bolest, jakou její důsledky dokážou způsobit jejich blízkým i jim samotným. Tak jako v předchozích knihách, i v nové sbírce nepřestává Munroová uchvacovat schopností citlivě vylíčit složitý vnitřní svět svých hrdinek a jejich příběhy, jež svou živostí tolik připomínají naše vlastní osudy. Alice Munroová (1931) pochází z kanadského Ontaria. Je autorkou třinácti povídkových sbírek a jednoho románu. Českým čtenářům byla představena výborem Už dávno ti chci něco říct a jiné povídky (Paseka 2003) a sbírkami Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel (Paseka 2009), Útěk (Paseka 2011) a Příliš mnoho štěstí (Paseka 2013). V roce 2009 byla za svou dosavadní literární tvorbu vyznamenána cenou Man Booker International Prize a roku 2013 Nobelovou cenou.

Hospodyně, jejíž staropanenský život od základu změní škodolibý žert, vážně nemocná žena, které náhodné setkání poskytne nečekanou psychickou vzpruhu, spisovatelka, jež odhalí utajovanou skutečnost v životě své nekonvenční příbuzné, manželka uchovávající si po léta vzpomínku na prožitek milostné vášně s cizím mužem a sledující její proměny… Kanadská prozaička Alice Munroová potvrzuje opětovně pověst skvělé vypravěčky, především však neobyčejně vnímavé a citlivé pozorovatelky všedních i přelomových životních situací. Příběhy svých mladších i zralejších hrdinek, ať už se točí kolem citových vztahů, hledání vlastní identity, mezigeneračních problémů či stárnutí a smrti, dokáže vylíčit s takřka hmatatelnou živostí a schopností vcítit se do svých postav, aniž by sklouzla k sentimentalitě nebo jen náznaku klišé. Alice Munroová (1931) pochází z kanadského Ontaria. Je autorkou třinácti povídkových sbírek a jednoho románu. Českým čtenářům byla představena výborem Už dávno ti chci něco říct a jiné povídky (Paseka 2003) a sbírkami Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel (Paseka 2009), Útěk (Paseka 2011) a Příliš mnoho štěstí (Paseka 2013). V roce 2009 byla za svou dosavadní literární tvorbu vyznamenána cenou Man Booker International Prize a roku 2013 Nobelovou cenou.

Když se sedmatřicetiletá Enid dozví od umírající pacientky, kterou ošetřuje, že někdejší smrt místního optika doktora Willense, obecně považovanou za důsledek tragické nehody, má na svědomí její žárlivý manžel Rupert, netuší ještě, že vyprávění, které právě vyslechla, povede k zásadnímu zlomu v jejím osamělém životě a její touha konat dobro službou druhým se ocitne ve zcela novém světle. Podobně jako v předchozích úspěšných knihách, i v mistrovské titulní povídce a dalších příbězích své nové sbírky vypráví Alice Munroová o sváru rozumu a citu v lidském nitru a osudných maličkostech, jež dokážou zvrátit běh našeho života. Náhlé podlehnutí rozmaru mysli, milostné vzplanutí, touha vzepřít se konvencím a tlaku okolí či přímo koketování s nebezpečím mohou otevřít cestu k nové životní zkušenosti, ale nezřídka mívají - jak zjišťuje nejedna z autorčiných hrdinek - i nepředvídané, ne-li přímo tragické důsledky. Alice Munroová (1931) pochází z kanadského Ontaria. Je autorkou třinácti povídkových sbírek a jednoho románu. Českým čtenářům byla představena výborem Už dávno ti chci něco říct a jiné povídky (Paseka 2003) a sbírkami Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel (Paseka 2009), Útěk (Paseka 2011) a Příliš mnoho štěstí (Paseka 2013). V roce 2009 byla za svou dosavadní literární tvorbu vyznamenána cenou Man Booker International Prize a roku 2013 Nobelovou cenou.

Čím se liší váš mozek od mozku psychopata? Kolik lidí sní o vraždě? Pokud byste se mohli vrátit v čase, zabili byste malého Hitlera? Jste zlí jen proto, že máte nějaké sexuální sklony? Otázky, které klade psycholožka Julia Shawová svému čtenáři, znepokojují víc než dávka bulvárních zpráv, které běžně tak rádi konzumujeme. Kniha Zlo není vyčerpávající monografií o zlu, i když je repertoár odborných, popkulturních i každodenních pramenů, o něž se opírá, bohatý. Je mnohem víc o vás samotných. V kapitolách věnovaných zdrojům a typům agrese, psychologii vraždy, našim předsudkům vůči odlišnosti, kyberkriminalitě a kyberšikaně, sexuálních deviacích, genocidách, teroru či terorismu autorka problematizuje sám pojem zla. Vrah, zloděj, násilník jsou nálepky, kterými hodnotíte druhé. A určitě existuje někdo, kdo si myslí, že jste zlí vy sami. Jíte maso? Děláte v bankovnictví? Máte nemanželské dítě? Najdou se věci, které vám mohou připadat normální, jiným ale nemusí, mohou se jim zdát naprosto odsouzeníhodné. Možná jsme zlí všichni. Nebo možná není zlý nikdo z nás. "Julia Shaw vytvořila brilantní panorama objasňující temnou stránku lidství." - Phillip Zimbardo"Úchvatná cesta do temných stránek lidské podstaty, která posouvá hranice čtenářových komfortních zón." - Kirkus Reviews "Podnětné a provokativní." - Library Journal

Sociolog Alexander Gideon a jeho bývalá žena Ilana začínají s odstupem sedmi let luštit obsah „černé skříňky“ svého rozpadlého manželství. Chtějí zjistit, proč ztroskotal jejich kdysi vášnivý, ale nevyrovnaný vztah. Několikaměsíční výměna dopisů, telegramůa dalších zpráv, do níž se postupně zapojujei Ilanin druhý muž, rebelantský syn nebo Alexandrův advokát, čtenáře krok za krokem vtahuje do jejich stále ostřejší konfrontace.Všechny z nich sice pojí silné citové pouto, ale přesto nejsou schopni překonat bariéru zaujatosti a nesmiřitelnosti. A týká se to i jejich politických a náboženských postojů, skrze něž Amos Oz přináší výpověď o rozporuplné tváři moderní izraelské společnosti. Jeho román vyvolal záhy po svém vydání značný ohlas, byl přeložen do jedenácti světových jazyků a vyznamenán mj. francouzskou cenou Femina.

V jihoamerickém městě San Cristóbal se náhle objeví skupina 32 dětí. Nejstarším je třináct let, mluví neznámým jazykem, oblečené jsou ale současně. Nemají vůdce, chovají se jako roj včel. Skupina se sice dopouští výtržností, ale zpočátku jde jen o drobné přestupky a nedorozumění. Každý večer navíc děti mizí v pralese, kde mají nejspíš svůj úkryt. Když se ovšem šéf místního sociálního úřadu pokusí jedno z dětí chytit, ostatní ho začnou zuřivě bránit a později dojde k prvnímu vážnému napadení. Policie pročesává okolní prales několik dní, ovšem bez úspěchu. Zdá se, že tlupa nadobro odešla. Pak ale začnou mizet i děti občanů městečka San Cristóbal. Román španělského autora spojuje sociální naléhavost s tajemnou atmosférou a díky tomu bývá přirovnáván jak ke slavné knize Pán much, tak i k tvorbě Javiera Maríase.