Paseka strana 74 z 111

Životopis Přemysla Pittera (1895-1976) je příběhem českého protestantského myslitele a charitativního a sociálního pracovníka, který většinu života prožil ve sporu s určujícími dějinnými proudy minulého věku. Traumatické zážitky na frontě 1. světové války z něj učinily radikálního pacifistu a nonkonformního náboženského praktika. Pracoval v YMCA, v abstinentním a vegetariánském hnutí. V roce 1933 otevřel v Praze na Žižkově Milíčův dům, útulek pro trpící a opuštěné děti. Za nacistické okupace pomáhal židovským dětem a v letech 1945-1947, během tzv. „akce zámky“, zorganizoval humanitární pomoc pro víc než osm set židovských, českých a německých dětí, které zachránil z koncentračních nebo sběrných (odsunových) táborů. Po roce 1951, kdy byl nucen odejít do exilu, působil deset let v uprchlickém táboře Valka u Norimberka. Spolupracoval s Rádiem Svobodná Evropa, vydával vlastní časopis Hovory s pisateli. Jeho život, naplněný podivuhodnými činy, si zaslouží pozornost i vzhledem k vnitřní opravdovosti, s níž Pitter v „bezbožném“ dvacátém století nepřestával hledat víru, která by člověku umožnila prožít život vnitřně opravdový i prospěšný zároveň.

Zájem o poznání různých podob prostředí našeho života, jak se v průběhu času měnily nebo zanikaly, je stále živý. A tak se v tradiční edici Zmizelá Praha ocitají témata, která byla doposud jen na okraji pozornosti. Jde především o industriální stavby a prvky města, jejichž překotný zánik během posledního desetiletí vyvolal spontánní společenskou potřebu zabývat se jejich hodnotou, dokumentací i možnostmi konverze. K jejímu naplňování by měla přispět i tato edice. První svazek z nové řady se věnuje všeobecně oblíbenému tématu železnice. Právě tato oblast v Praze prožívá v současnosti tak dynamickou proměnu, že jen během přípravy knihy bylo nutné některé stavby či prvky pomyslně přeřadit z kategorie existujících do kategorie zmizelých. Kniha však nemá být jen nostalgickým lkaním nad neúprosným osudem, ale pro každého vnímavého zájemce i pomůckou, jak najít k industriální architektuře prostřednictvím poznání historie a pochopení souvislostí vlastní cestu.

Mám doma poklad. Zdědila jsem ho po mém tátovi a zabere v šuplíku jen kousek místa. Je to 98 ilustrovaných stran Dopisů Josefa Váchala jistým nevážným do Brna mladíkům, KAbrňáky zvaným.Jedním z oněch KAbrňáků byl právě můj táta, Ladislav Libor Loubal . Počátkem roku 1947 začala pilná korespondence mezi tátou a grafikem Josefem Váchalem. Mezi dopisy, určenými mému otci, se ocitly i dopisy, původně psané jiným adresátům, jež Váchal opomněl odeslat. Stejně tak je docela dobře možné, že i některé dop isy, určené mému tátovi, se ocitly na jiné adrese. Váchal si tím hlavu příliš nelámal, papíru bylo málo, a tak často použil i starý, z jedné strany ještě nepopsaný list. Vznikl kouzelný dokument, Váchalovým břitkým až sarkastickým způsobem komentovan á doba poválečná a díky vloženým cizím dopisům i jedinečný pohled na těžké období válečné. Když jsem Váchalovy dopisy přepisovala, stále naléhavěji ve mně klíčila my ílenka poskytnout jedinečný zážitek při jejich četbě i jiným čtenářům. Cesta k uskutečnění tohoto nápadu byla jen jedna. Nakladatelství Paseka a jeho majitel pan Ladislav Horáček. Jedině tam se dostane důstojného a vlídného přijetí mému pokladu. Prot o, vážení a milí milovníci grafika Josefa Váchala, máte nyní možnost začíst se do jadrného a tak typicky váchalovského slohu a bavit se stejně jako já. Příjemné počtení. Zuzana Zajícová

Rozsáhlá vzpomínková próza světoznámého izraelského autora je knihou v mnoha ohledech výjimečnou a výjimečný je i ohlas, který jak na domácí scéně, tak v mezinárodním měřítku vzbudila. Oz v ní bezpochyby vytvořil své doposud nejlepší a také nejosobnější d

Karel VI. (vládl 1711–1740), poslední mužský Habsburk, byl panovníkem, za jehož vlády dosáhla říše domu rakouského největšího územního rozmachu a k vrcholnému rozkvětu dospěla také středoevropská barokní kultura. Česká korunovace tohoto císaře a jeho manželky Alžběty Kristýny roku 1723 v Praze byla největší světskou slavností své epochy. Kniha přináší vedle životopisů panovnického páru a podrobného vylíčení událostí korunovačního roku také analýzu politického podtextu jednotlivých slavností, v němž se kladl důraz na nedělitelnost habsburské říše a na naděje spojené s očekávaným narozením „českého prince“ – Karlova vytouženého mužského potomka. Součást publikace tvoří rozsáhlá obrazová a textová dokumentace.

Aurelio Zen, komisař kriminálního oddělení italského ministerstva vnitra, je pověřen vyšetřováním únosu Ruggiera Milettiho, hlavy významné podnikatelské rodiny v Perugii. Pátrání po pachatelích únosu a posléze i vraždy se postupně proměňuje v neúprosný a nervy drásající zápas, v němž jedinou Zenovou šancí na úspěch je rozkrýt temný svět pečlivě střežených osobních tajemství, zájmů a intrik hned několika podezřelých.

Italský novinář a autor dnes již světoznámého svědectví o praktikách neapolské mafie Gomora rozvíjí a aktualizuje v textech své nové knihy témata spojená s působením camorry v mnoha oblastech italského i mezinárodního průmyslu, obchodu a veřejného života a šířeji se věnuje i vlastní životní situaci, kterou vydání Gomory zásadním způsobem změnilo, když autorovi přineslo bezprostřední ohrožení života ze strany camorristických kruhů. Další z textů věnuje Saviano mj. osobnostem, jež výrazně ovlivnily jeho životní postoje (novinář Enzo Biagi, boxer Clemente Russo či klavírista Michel Petrucciani), autorům, jejichž dílo vychází z osobní zkušenosti s válkou a násilím (Michael Herr, William T. Vollmann) nebo kteří prokázali výjimečnou odvahu a příkladné morální postoje (Anna Politkovská). Živě uspořádaný soubor potvrzuje Savianovy vypravěčské a stylistické kvality, jež prokázal už ve strhujícím textu Gomory, a ve svém celku je nepřehlédnutelným poselstvím o nutnosti boje se zlem a bezprávím a potřebě solidarity, mravní síly a odvahy v dnešním světě.

Z války zbraní do války intrikt, tak zní podtitul knihy Josefa Fučíka o životních osudech generála Aloise Podhajského. Byl jedním z mála Čechů (narozených na Moravě), kteří dosáhli v rakousko -- uherské armádě hodnosti polního podmaršála. Uznání jeho vojenských schopností na italské frontě za 1. světové války se mu dostalo i od jeho protivníků mimo jiné Francouzů a Britů. Tato skutečnost způsobila, že Podhajský byl jako jeden z mála "Rakušáků" přijat do svazků čs. branné moci a v hodnosti armádního generála zastával důležitou funkci jejího inspektora.

12. svazek Spisů Vladimíra Holana obsahuje překlady německých a francouzských básní R. M. Rilkeho) překlady francouzských básníků. Holan překládal z francouzštiny od poloviny 30. let, kdy se stal hlavním redaktorem uměleckého časopisu Život, z něhož vlastním přičiněním udělal nejprestižnější český umělecký časopis své doby. V Životě publikoval stovky překladů nejen z francouzštiny, ale i z angličtiny, němčiny, ruštiny i staré čínštiny. Tyto překlady nebyly zatím nikdy souborně publikovány, výbor z nich tvořil pouze svazek Holanových překladů s názvem Cestou, který vyšel v roce 1962. Z francouzských básníků dále autor za svého života sestavil šest samostatných knih: Ronsard (Básně), La Fontaine (Adónis), Baudelaire (Žena), Fargue (Vzpomínky fantomu), Chenneviere (Maličko hudby vzdálené) a Vildrac (Lásky). 2 z nich, kniha Farguova a Chennevierova, přestože byly v roce 1948 již vysázeny, nikdy nevyšly. Překladatelské dílo Holanovo se staví na roveň velkým překladatelským činům té doby, jakými byly např. překlady Čapkovy, Nezvalovy, Hořejšího aj. Vydání Holanových překladů z francouzštiny v rámci jeho Spisů tak vůbec poprvé představí možnost vnímat význam, jaký francouzská poezie představovala nejen pro Holana, ale i pro kontext vzniku moderní české poezie, který se právě ve 30. a 40. letech (kdy vznikla většina Holanových překladů) formoval... Součástí svazku bude i ediční komentář a literárněhistorická studie o způsobu Holanova překládání z francouzštiny. Editorem svazku je PhDr. Pavel Chalupa.

Nejnovější svazek esejů význačného germanisty českého původu je důležitým příspěvkem k poznání někdejší česko-německo-židovské kultury a odrazem autorova nedávného návratu k „českým“ tématům jeho badatelského i osobního zájmu. V textech věnovaných židovské problematice se Demetz zabývá např. dějinami jidiš na území Čech či rilkovskou inspirací v díle Jiřího Ortena, nad různými aspekty české národní emancipace a jejími nacionalistickými projevy se zamýšlí v esejích o Bernardu Bolzanovi, Fibichově „Šárce“ nebo Benešových dekretech. Svazek doplňují portrét česko-německého spisovatele a přítele Demetzovy rodiny Johannese Urzidila a vzpomínka na autorovu válečnou knihkupeckou epizodu „Jedno pražské knihkupectví – 1943“. Jak je u Demetzových děl samozřejmostí, teoretické i osobně motivované úvahy jsou bez výjimky psány brilantním a duchaplným stylem, na mnoha místech oživeným exkursy k souvisejícím tématům, a nezaměnitelným způsobem dokážou čtenáři zprostředkovat bohatství historických faktů i řadu charakteristických detailů dokládajících autentičnost Demetzova svědectví o dnes již nenávratně zmizelé české kulturní minulosti.

Karel VI. (vládl 1711–1740), poslední mužský Habsburk, byl panovníkem, za jehož vlády dosáhla říše domu rakouského největšího územního rozmachu a k vrcholnému rozkvětu dospěla také středoevropská barokní kultura. Česká korunovace tohoto císaře a jeho manželky Alžběty Kristýny roku 1723 v Praze byla největší světskou slavností své epochy. Kniha přináší vedle životopisů panovnického páru a podrobného vylíčení událostí korunovačního roku také analýzu politického podtextu jednotlivých slavností, v němž se kladl důraz na nedělitelnost habsburské říše a na naděje spojené s očekávaným narozením „českého prince“ – Karlova vytouženého mužského potomka. Součást publikace tvoří rozsáhlá obrazová a textová dokumentace.

Karel VI. (vládl 1711–1740), poslední mužský Habsburk, byl panovníkem, za jehož vlády dosáhla říše domu rakouského největšího územního rozmachu a k vrcholnému rozkvětu dospěla také středoevropská barokní kultura. Česká korunovace tohoto císaře a jeho manželky Alžběty Kristýny roku 1723 v Praze byla největší světskou slavností své epochy. Kniha přináší vedle životopisů panovnického páru a podrobného vylíčení událostí korunovačního roku také analýzu politického podtextu jednotlivých slavností, v němž se kladl důraz na nedělitelnost habsburské říše a na naděje spojené s očekávaným narozením „českého prince“ – Karlova vytouženého mužského potomka. Součást publikace tvoří rozsáhlá obrazová a textová dokumentace.

Veterinář zformovaný v klasickém britském duchu Jamese Herriota a působící nyní v americkém prostředí, kde majitelé zvířecich miláčků vydávají na jejich léčení miliardy dolarů ročně, zábavně a poutavě vypráví o jednom pomyslném dni věhlasného "zvířecího chirurga", vrchovatě naplněného událostmi, jak mu utkvěly v paměti za čtvrtstoletou praxi . Jde však zároveň i o knihu o nesmírně hlubokém vztahu mezi lidmi a zvířaty jako jejich společníky, přáteli a v pravém slova smyslu životními druhy. Zvěrolékař totiž sice léčí zvířata, ale dělá to "pro" lidi.

Z války zbraní do války intrikt, tak zní podtitul knihy Josefa Fučíka o životních osudech generála Aloise Podhajského. Byl jedním z mála Čechů (narozených na Moravě), kteří dosáhli v rakousko -- uherské armádě hodnosti polního podmaršála. Uznání jeho vojenských schopností na italské frontě za 1. světové války se mu dostalo i od jeho protivníků mimo jiné Francouzů a Britů. Tato skutečnost způsobila, že Podhajský byl jako jeden z mála "Rakušáků" přijat do svazků čs. branné moci a v hodnosti armádního generála zastával důležitou funkci jejího inspektora.

Karel VI. (vládl 1711–1740), poslední mužský Habsburk, byl panovníkem, za jehož vlády dosáhla říše domu rakouského největšího územního rozmachu a k vrcholnému rozkvětu dospěla také středoevropská barokní kultura. Česká korunovace tohoto císaře a jeho manželky Alžběty Kristýny roku 1723 v Praze byla největší světskou slavností své epochy. Kniha přináší vedle životopisů panovnického páru a podrobného vylíčení událostí korunovačního roku také analýzu politického podtextu jednotlivých slavností, v němž se kladl důraz na nedělitelnost habsburské říše a na naděje spojené s očekávaným narozením „českého prince“ – Karlova vytouženého mužského potomka. Součást publikace tvoří rozsáhlá obrazová a textová dokumentace.

Rozsáhlý soubor židovských anekdot vytvořený na základě starých německých sbírek židovských anekdot, které vycházely v prvních třech desetiletích 20. století, německých výborů zveřejněných na internetu a vtipů, zejména těch, jež pocházejí z českého prostředí, posbíraných „ze vzduchu“.