Paseka strana 73 z 111

Čtyři kamarádi, playboy Claudio, tlouštík Blas, sexuální štvanec Raúl a intelektruál Sólo se vydávají na velkou prázdninovou cestu po Španělsku. Jejich představy o roztoužených dívčích klínech, litrech vína a liduprázdných plážích se jim ale rozplynou před očima, kdykoliv se k nim jen trochu přiblíží. Všichni utíkají tak trochu sami před sebou, smůlou, která je provází v běžném životě, a tlakem okolí, aby se z nich konečně stali spořádaní občané. Komické situace, do kterých se kamarádi celou dobu nechtěně dostávají, se v příběhu prolínají s jakousi generační zpovědí španělského „dítěte svého věku“.

Publikace, pojednávající v jednotlivých kapitolách o českých králích od středověku do moderní doby, vznikla na základě přednáškového cyklu, pořádaného Sdružením historiků ČR v Národním muzeu v Praze v letech 2003–2006. Autory jednotlivých příspěvků jsou renomovaní čeští historikové, jejichž texty, přestože nejsou psány jako odborné, mají i jako populárně-naučné vzhledem ke zkušenostem autorů vysokou hodnotu. Kniha má celkem 39 kapitol, z nich každá je věnována jednomu českému králi.

Kniha Disident. Václav Havel (1936–1989) novináře Daniela Kaisera je pokusem o co nejkomplexnější politický životopis českého prezidenta, dramatika a disidenta, ohraničený výše uvedenými letopočty. Václav Havel se v tomto období postupně proměňuje z chlapce z komunisty pronásledované, ale celkem konformní podnikatelské rodiny v neústupného odpůrce Husákovy totality. Mezitím dosahuje světového úspěchu jako dramatik šedesátá léta prožívá nejen jako permanentní večírek, ale i uprostřed intelektuálních diskusí a práce pro divadlo. Následuje sovětská okupace, léta strávená v ústraní, deprese, otevřený konflikt s komunistickou mocí, vězení, život v disidentském ghettu, listopadová revoluce a nástup do prezidentského úřadu. Když píší zahraniční autoři o roce 1989 ve východní Evropě, zmiňují většinou tři jména: Michaila Gorbačova, Lecha Wałęsu a Václava Havla. Z těch tří Gorbačov vládl obrovskému mocenskému aparátu, Wałęsa zastupoval rozsáhlé podzemní hnutí, jen Havel žádnou takovou dějinnou sílu k dispozici neměl. Daniel Kaiser vycházel při psaní knihy z rozhovorů s Václavem Havlem, ze vzpomínek mnoha disidentových přátel a spolupracovníků a z teprve nedávno zpřístupněných archivních materiálů. Soustřeďuje se ponejvíc na konflikt Václava Havla s komunistickou mocí a to, jak postupem času získal výsadní postavení v českém disentu a obrovské zahraniční renomé. Líčí jeho život včetně některých zaškobrtnutí a (z pohledu autora) ideových omylů.

Kniha Disident. Václav Havel (1936–1989) novináře Daniela Kaisera je pokusem o co nejkomplexnější politický životopis českého prezidenta, dramatika a disidenta, ohraničený výše uvedenými letopočty. Václav Havel se v tomto období postupně proměňuje z chlapce z komunisty pronásledované, ale celkem konformní podnikatelské rodiny v neústupného odpůrce Husákovy totality. Mezitím dosahuje světového úspěchu jako dramatik šedesátá léta prožívá nejen jako permanentní večírek, ale i uprostřed intelektuálních diskusí a práce pro divadlo. Následuje sovětská okupace, léta strávená v ústraní, deprese, otevřený konflikt s komunistickou mocí, vězení, život v disidentském ghettu, listopadová revoluce a nástup do prezidentského úřadu. Když píší zahraniční autoři o roce 1989 ve východní Evropě, zmiňují většinou tři jména: Michaila Gorbačova, Lecha Wałęsu a Václava Havla. Z těch tří Gorbačov vládl obrovskému mocenskému aparátu, Wałęsa zastupoval rozsáhlé podzemní hnutí, jen Havel žádnou takovou dějinnou sílu k dispozici neměl. Daniel Kaiser vycházel při psaní knihy z rozhovorů s Václavem Havlem, ze vzpomínek mnoha disidentových přátel a spolupracovníků a z teprve nedávno zpřístupněných archivních materiálů. Soustřeďuje se ponejvíc na konflikt Václava Havla s komunistickou mocí a to, jak postupem času získal výsadní postavení v českém disentu a obrovské zahraniční renomé. Líčí jeho život včetně některých zaškobrtnutí a (z pohledu autora) ideových omylů.

Svazek reportáží světoznámého britského historika, politologa a publicisty představuje jedinečné zachycení převratných událostí roku 1989, tak jak postupně zasáhly čtyři středoevropské komunistické režimy včetně tehdejšího Československa. Autor se přitom soustřeďuje na klíčové události daného historického okamžiku v podobě červnových voleb v Polsku a pohřbu Imreho Nagye v Maďarsku a listopadového pádu berlínské zdi a sametové revoluce v Československu, jimž byl osobně přítomen, a se svou charakteristickou erudicí, osobní angažovaností i jemným humorem podává nezapomenutelné svědectví o revoluční proměně, jež definitivně změnila tvář střední a východní Evropy.

Kniha svým rozsahem i čtenářským určením navazuje na ediční řadu Velkých dějin zemí Koruny české, snaží se však v jednom svazku podat celkový vývoj jednoho oboru – architektury – od raně středověkých počátků po současnost. Postihne tak hlavní proudy vývoje architektury na domácím teritoriu, slohová období románské, gotické, renesanční, barokní a klasicistní architektury, období historismů i proměny moderní architektury, a připomene nejvýznamnější realizace a tvůrce, kteří zde působili. Vedle architektury budou zmíněny i důležité urbanistické koncepce a milníky v rozvoji sídel. Kniha bude kromě černobílých fotografií zahrnovat i dobová vyobrazení a kresby půdorysů, těžiště však bude spočívat v textové části.

Už jako malý Kdybýšek měl jediného přítele: plyšového Psa. Teď je z něho stárnoucí pan Kdybych, který si věčně stýská. Potřeboval by nějakého kamaráda, který nevypadá jako pes, umí hrát šachy nebo aspoň lízaný mariáš a hlavně: dá se s ním jít do hospůdky, do přírody nebo do divadla. A tak jeho chytrý Pes dá do novin inzerát: Pan Kdybych hledá kamaráda. Seznámení možné na lavičce u sochy básníka na Petříně. A hned nato se na lavičce u pana Kdybycha vystřídá podivná galerie postaviček: pan Abych, pan Jábych, pan Cobych, paní Květa Ledabych… Den co den tu sedá také ijáčkovsky ustýskaný pan Nebych, který už na žádné kamarádství nevěří. Jak asi tenhle příběh může skončit! Šťastně!

Kniha svým rozsahem i čtenářským určením navazuje na ediční řadu Velkých dějin zemí Koruny české, snaží se však v jednom svazku podat celkový vývoj jednoho oboru – architektury – od raně středověkých počátků po současnost. Postihne tak hlavní proudy vývoje architektury na domácím teritoriu, slohová období románské, gotické, renesanční, barokní a klasicistní architektury, období historismů i proměny moderní architektury, a připomene nejvýznamnější realizace a tvůrce, kteří zde působili. Vedle architektury budou zmíněny i důležité urbanistické koncepce a milníky v rozvoji sídel. Kniha bude kromě černobílých fotografií zahrnovat i dobová vyobrazení a kresby půdorysů, těžiště však bude spočívat v textové části.

Základ Kárnetovy eseje nazvané Posmrtný deník vznikl jako odpověď na dvě anketní otázky Václava Havla, které tazatel položil některým exulantům během své návštěvy v New Yorku v roce 1968: „Chtěl byste přijet do Prahy na návštěvu?“ a „Chtěl byste se tam vrátit natrvalo?“ Kárnetův text měl v roce 1968 vycházet na pokračování v Literárních listech, resp. být na doporučení Václava Havla vydán celý v Československém spisovateli. Vzhledem k posrpnovému vývoji k realizaci knižního vydání již nicméně nedošlo. Eyes Only představuje text, v němž se přirozeně mísí soukromé, velmi volně pojímané úvahy deníkového charakteru, spolu s úvahami politickými. Jedná se o otevřenou zpověď, pozorování sebe sama, v první části uvozenou strhující a obsahově hutnou, vpřed pádící „řízenou“ asociativní metodou. Útržkovitý charakter, těkání z jednoho tématu na druhé ústí v pocit, že se vše děje neuspořádaně, takříkajíc přes sebe, najednou – ovšem tak, jak se děje „najednou“, ve své celistvosti, i sám život.

Zmizelá – o málokterém místě to platí tak bezezbytku jako právě o Karviné. Zdá se téměř neuvěřitelné, že v místech, kde se dnes nachází mimo doly v podstatě již jen kostel a starý hřbitov, stávalo dvacetitisícové město. Město, jež se díky uhlí zrodilo a opět nenávratně zmizelo.

Základ Kárnetovy eseje nazvané Posmrtný deník vznikl jako odpověď na dvě anketní otázky Václava Havla, které tazatel položil některým exulantům během své návštěvy v New Yorku v roce 1968: „Chtěl byste přijet do Prahy na návštěvu?“ a „Chtěl byste se tam vrátit natrvalo?“ Kárnetův text měl v roce 1968 vycházet na pokračování v Literárních listech, resp. být na doporučení Václava Havla vydán celý v Československém spisovateli. Vzhledem k posrpnovému vývoji k realizaci knižního vydání již nicméně nedošlo. Eyes Only představuje text, v němž se přirozeně mísí soukromé, velmi volně pojímané úvahy deníkového charakteru, spolu s úvahami politickými. Jedná se o otevřenou zpověď, pozorování sebe sama, v první části uvozenou strhující a obsahově hutnou, vpřed pádící „řízenou“ asociativní metodou. Útržkovitý charakter, těkání z jednoho tématu na druhé ústí v pocit, že se vše děje neuspořádaně, takříkajíc přes sebe, najednou – ovšem tak, jak se děje „najednou“, ve své celistvosti, i sám život.

Výstřední románová zpověď čtyřicátníka Humberta Humberta o jeho zničující erotické posedlosti kouzlem „nymfičky“ Dolores Hazeové vzbudila krátce po svém vzniku bouři odporu i nemístná očekávání, aby pak zajistila svému autorovi celosvětový věhlas a postupně začala být chápána jako mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma smyslnosti, lásky a hříchu, prosycené pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, humorem i ironií.

Po předčasné smrti Ireny Gerové se v její pozůstalosti nalezl nejen „předrevoluční“ deník, ale také množství kazet s nahrávkami zlomových událostí a rozhovorů, které od roku 1988 soustavně vedla především s Václavem Havlem. Kniha přibližuje kombinací deníkových zápisků, přepisů rozhovorů a CD se záznamy úryvků interview s Václavem Havlem atmosféru měsíců, které předcházely změně režimu. Gerová podrobně popisuje fungování redakce Svobodného slova v nesvobodných poměrech, zachycuje důležité kulturní události, protirežimní demonstrace i happeningy a rovněž v občasných glosách privátního charakteru mimoděk připomene, jak vypadal běžný život v rozklíženém, vlastně už rozkládajícím se komunistickém Československu.

Nový případ komisaře kriminálního oddělení italského ministerstva vnitra Aurelia Zena se točí kolem záhadné brutální vraždy čtyř osob v přísně střežené sardinské vile výstředního majitele stavební firmy Oscara Burola. Vedle komplikovaného případu se komisař Zen bude muset vyrovnat také s nevraživostí místních obyvatel, tlakem politickým kruhů i s ohrožením vlastního života.

Po předčasné smrti Ireny Gerové se v její pozůstalosti nalezl nejen „předrevoluční“ deník, ale také množství kazet s nahrávkami zlomových událostí a rozhovorů, které od roku 1988 soustavně vedla především s Václavem Havlem. Kniha přibližuje kombinací deníkových zápisků, přepisů rozhovorů a CD se záznamy úryvků interview s Václavem Havlem atmosféru měsíců, které předcházely změně režimu. Gerová podrobně popisuje fungování redakce Svobodného slova v nesvobodných poměrech, zachycuje důležité kulturní události, protirežimní demonstrace i happeningy a rovněž v občasných glosách privátního charakteru mimoděk připomene, jak vypadal běžný život v rozklíženém, vlastně už rozkládajícím se komunistickém Československu.

Nový případ komisaře kriminálního oddělení italského ministerstva vnitra Aurelia Zena se točí kolem záhadné brutální vraždy čtyř osob v přísně střežené sardinské vile výstředního majitele stavební firmy Oscara Burola. Vedle komplikovaného případu se komisař Zen bude muset vyrovnat také s nevraživostí místních obyvatel, tlakem politickým kruhů i s ohrožením vlastního života.