Paseka strana 66 z 94

Nacistická likvidace homosexuálů ve vzpomínkách posledního pamětníka. Růžovým trojúhelníkem označovali nacisté v koncentračních táborech homosexuální vězně. Rudolf Brázda byl zřejmě posledním pamětníkem jejich deportací za druhé světové války. Paragraf 175, postihující homosexualitu, znal německý říšský trestní zákoník od roku 1872, přísné postihy však zavedli až nacisté. Rudolf Brazda byl poprvé zatčen a uvězněn v Lipsku roku 1937, po vyhoštění přesídlil do Karlových Varů a po vzniku Protektorátu byl deportován do koncentračního tábora v Buchenwaldu, kde se dočkal konce války. Po osvobození se usadil ve Francii, kde si vybudoval nový domov se svým celoživotním partnerem. Jean-Luc Schwab rekonstruuje nejen Brazdův osobní příběh, nýbrž na základě pečlivé práce s prameny z českých, německých a francouzských archivů seznamuje čtenáře s fakty o pronásledování homosexuální menšiny za druhé světové války.

Krátce před nástupem Adolfa Hitlera k moci najdou dva chlapci v lese za Berlínem nahou, zřejmě umírající dívku. Poté, co se probere z bezvědomí, mladá žena neví, kdo je, trpí ztrátou paměti. Jedinou stopou je vedle ní nalezená pozvánka na přednášku Alberta Einsteina. Psychiatr Martin Kirsch, kterého případ zaujme, odhalí dívčiny geniální matematické schopnosti a začne objevovat záhadné souvislosti jejího života. Má snad dívka s Einsteinem společného i něco víc, než je zájem o jeho práci? Kirsch se vydává do Curychu a začíná tušit, že tento psychiatrický případ je jeho poslední.

Sevřená novela klasické čistoty vypráví ústy jednoho z protagonistů, německého důstojníka Erica von Lhomond, komorní příběh mimoběžné lásky s tragickým vyústěním, který se odehrává v Pobaltí v letech 1919-1920 během občanské války. Neopětovaná a otevřeně deklarovaná milostná vášeň, kterou k němu chová sestra jeho nejlepšího přítele a bratra ve zbrani, stejně jako Ericovo hrdé odmítání má od samého počátku rozměry klasické tragédie, vázané jednotou místa, času a děje. Zámek Kratovice, odříznutý válečnými událostmi od světa, se tak stane dějištěm vypjatého bratrství, lásky a nenávisti, které všechny tři hrdiny příběhu bez ohledu na jejich pohlaví či politické přesvědčení spojí v jakémsi společenství intenzity citu tváří v tvář nebezpečí a strádání.

Novinář Miqel přijel do Andorry, malého knížectví sevřeného vrcholky Pyrenejí, aby napsal reportáž o vzácných knihách. Ale našel tu mnohem víc lásku ke knihovnici a vášnivé bibliofilce Maríi, s níž se pouští do pátrání po vzácném cestopisu anglické autorky. Vědí o něm jen to, že byl vydán roku 1865 v Londýně a před mnoha lety se objevil v katalogu jistého knihkupce. Co ale mladou cestovatelku vedlo k její dobrodružné výpravě? A navštívila skutečně andorrské knížectví, nebo si všechno jen vysnila? Román Joana Perugy v sobě spojuje tajemství, detektivní zápletku i poutavou reportáž o současném knížectví na hranicích Francie a Španělska, ve kterém kdysi dobrodruzi hledali exotické zážitky, romantické ideje a svobodu. Onu nikdy nedosažitelnou a neviditelnou republiku.

Jsou básníci, kteří žijí jednak svými nestárnoucími verši, jednak jako mýtus. To je bezpochyby případ francouzského básníka Françoise Villona, jehož si zásluhou brilantních překladů Otokara Fischera také česká literatura takřka přisvojila s láskou nemenší, než s jakou ho kdysi osvojil jeho vzácný pěstoun Guillaume Villon, vzdělaný kaplan kostela Saint-Bénoît-le-Bétourné, a přijali všichni prokletí 19. století. Villonovy verše navíc ožily ještě v Baladě z hadrů V+W a vryly se do českého povědomí už definitivně. Pařížský rodák, jehož verši vrcholí francouzský literární středověk, jako by se v Čechách znovu narodil v první polovině 20. století a dodnes promlouvá k novým generacím čtenářů vzácně blízkou řečí, v níž se mísí úsměv, úsměšek, posměch, výsměch a bolestný škleb. Čí humor bychom už měli nazývat šibeničním, ne-li žerty toho, kdo skutečně o vlásek unikl šibenici, toho, kdo s titulem univerzitního magistra svobodných umění sklouzl mezi tuláky a zločinecké podsvětí, toho, kdo dokáže mísit bravurní básnickou formu vysoké dvorské poezie s obhroublým obsahem a zločineckou hantýrkou a metafyzickou úzkost s takřka romantickou vzpourou? Úvodní studii, životopis a ediční poznámky napsal Jozef Felix.

První díl volné pentalogie s tematem bojů o středomoří během druhé světové války. Kniha sleduje dramatický zápas o ovládnutí středozemní oblasti sváděný Brity a Italy od vypuknutí druhé světové války až po rozhodující bitvu u mysu Matapan.

Autor neotřelým způsobem vykládá úlohu Británie jako ostrovní námořní velmoci a mateřské země světového impéria za druhé světové války. Ukazuje, jak bylo Královské námořnictvo na začátku války příliš malé na zvládnutí svých úkolů. Líčí debaty na vysoké úrovni o celkové strategii, napínavě popisuje jednotlivé operace, soupeření spojenecké a německé technologie ohledně zbraní a radaru i nanejvýš důležitou skrytou válku šifrantů. Poutavé vylíčení protkává často až nemilosrdnou kritikou hlavních účastníků včetně Churchillova zasahování do námořních operací. A v neposlední řadě vypráví i o odolnosti a statečnosti britských námořníků. První svazek končí evakuací britských expedičních sil z Dunkerku.

V letech 1942–44 se poměr sil na světových mořích a oceánech zvrátil ve prospěch Spojenců a Královské námořnictvo překonalo největší krizi ve svých dosavadních dějinách. Autor podrobně popisuje hrdinský boj námořníků při zásobování těžce zkoušené Malty a líčí spor o dálkové bombardéry, kdy odmítnutí nasadit je k hlídkování nad mořem málem způsobilo porážku spojeneckých eskort v bitvě o Atlantik.

Do odlehlé vlámské vesnice se v polovině šedesátých let vrací z vojenské služby v Kongu na smrt nemocný dezertér René Catrijsse. Dosud poklidný život obce naruší nejen jeho vzpomínky na zvěrstva páchaná armádou v Africe, ale i nakažlivá nemoc, která se po jeho příchodu začne vesnicí šířit. Neočekávaný návrat navíc oživí temnou kapitolu rodinné minulosti - René, oficiálně potomek bezvýznamného Vláma, je ve skutečnosti synem vlámského příslušníka SS a jeho matka působila jako ošetřovatelka v nacistické polní nemocnici. Pro své dílo typické tíživé téma vlámské válečné kolaborace a následků neuzavřené minulosti obecně podává Claus v sérii krátkých kapitol živým, trefným i poetickým stylem, potvrzujícím jeho renomé nejlepšího moderního vlámského prozaika.