Paseka strana 89 z 111

Českému čtenáři dosud neznámý francouzský prozaik předkládá ve své knize devětačtyřicet „narátů“, originálních literárních útvarů, jež postupně skládají fascinující obraz poslední fáze lidské civilizace po nespecifikované katastrofě, prosycený osobitým humorem, ironií i chmurnou poetičností. Volodinovo jedinečné zachycení „postexotického“ světa na nejasném pomezí reality a snu, plné fantastických výjevů a provokativních nesrovnalostí, právem vzbudilo pozornost čtenářů i kritiky a bylo odměněno dvěma francouzskými literárními cenami.

Kolekce filmových povídek Horem Pádem, Kráska v nesnázích a Medvídek zahrnuje tři původní autorské texty Petra Jarchovského. Na jejich námětech se spolupodílel i režisér Jan Hřebejk. Jedná se o příběhy pohybující se na pomezí hořké komedie a dramatu, ve kterých je příběh nesen paradoxem a střetáváním vícerozměrných, nečernobílých figur. Humorné a groteskní stránky jejich života se v nich překrývají s tragickými a pokoušejí se tak vytvořit nejednoznačný obraz naší současnosti. Jarchovského příběhy nechtějí vynášet snadné soudy, ale spíše prozkoumávat nejrůznější východiska jednání postav v jejich složitosti a přiblížit se tak pravdivému obrazu života. Filmy Horem Pádem a Kráska v nesnázích se těší zájmu filmové kritiky i diváků a získaly mnohá významná ocenění doma i v zahraničí. Filmová povídka Medvídek je předlohou k filmu, který by měl do kin přijít v roce 2007.

Tuto knížku lze považovat za satirické, křivé a zvětšující zrcadlo pražské ironie a černého humoru. Je ji však možné považovat i za dokument o tom, nakolik se podařilo stavitelům a dělnickýcm rukám obnovit půvab velkoměsta v prapůvodní kráse.

Třetí svazek osmnáctidílných Velkých dějin zemí Koruny české zachycuje dobu posledních Přemyslovců. Vratislav Vaníček, jeden z nejpřednějších odborníků na dané téma, bezprostředně navazuje na svůj předchozí díl.

V české odborné literatuře o náboženských systémech se dosud věnovala jen minimální pozornost "genderovému" hledisku (pojem "gender" znamená způsob, jak je konstruováno ženství či mužství nebo pojetí rodovosti obecně). Kniha se soustřeďuje na obrazy ženství v rovině božské i lidské, poněvadž dosud stály spíše ve stínu badatelské pozornosti, především pod vlivem nepřesného ztotožňování mužství s lidstvím obecně. Vybírá náboženské systémy, které svým významem přesáhly hranice i dobu svého vzniku a vytvořily modelové obrazy ženství a mužství. Ideové působení těchto modelů ilustrují příklady z literatury a výtvarného umění.

Třináct miniatur kanadského humoristy a satirika Stephena Leacocka představuje autora jako mistra slovního vtipu, laskavého šprýmu i břitké parodie, trefně postihujících nejrůznější podoby lidského sobectví, snobismu či zkostnatělosti, aniž by přitom ztratily svůj bytostně humanistický základ. Druhé vydání.

Starověký Egypt fascinoval Evropany odedávna, ať šlo o Řeky, Římany, středověké cestovatele, dobrodruhy, sběratele i zloděje starožitností, o vědce či o pseudovědce. Mnozí z turistů, jichž do země na Nilu dodnes proudí tisíce, však nikdy neslyšeli jméno Champollion, natožpak Žába nebo Černý, přestože naše egyptologie se může pochlubit mnoha úspěchy a význačnými objevy. I naši předkové jevili o Egypt zájem. Humanisty, šlechtice a kurážné měšťany z počátku novověku vystřídali "otcové zakladatelé", kteří stáli u kolébky české archeologie a poté Československého/Českého egyptologického ústavu. Ve šlépějích Františka Lexy a jeho žáků Jaroslava Černého a Zbyňka Žáby pokračuje Miroslav Verner a dnes řada dalších. O tom, jakých úspěchů dosáhl Český egyptologický ústav, který v roce 2008 oslaví 50. výročí svého založení, o nejvýznamnějších objevech a velkých vzkumných etapách, vypráví s osobním zaujetím osoba nejpovolanější, prof. Miroslav Verner, který se jako student zúčastnil první expedice do Núbie a v čele českého archeologického týmu jako držitel rozsáhlé abúsírské koncese stojí dodnes. Příběh české egyptologie, zasazený do celkového archeologického dění v Egyptě, je stejně dramatický jako celé objevování starého Egypta.

Setkávání a rozchody, nedorozumění a míjení, nálezy a ztráty – to jsou náměty "krátkých filmů" obsažených v téhle knížce. Vladimír Jiránek mluví o věcech života se znalostí jeho výšin, mělčin i propastí, s porozuměním a s melancholickou ironií.

Osm dialogů, jak své dramatické texty nazývá Květa Legátová, zařazených do svazku Posedlá a jiné hry vznikalo v dlouhém rozmezí zhruba čtyřiceti let počínajícím druhou světovou válkou. Jejich časové zařazení je obtížné, neboť nejsou datovány, doba jejich inscenace je často desetiletí vzdálena od jejich napsání a autorka sama si nikdy nevedla žádný archiv. Přesto však vytvářejí jednotný celek spojený moderní poetikou, situacemi s absurdními rysy a autorčiným kritickým dialogem s dogmatickým myšlením.

Svazek přináší poemu (mozaiku příběhů a myslitelských sekvencí) Noc s Hamletem, v níž základní stylotvornou polohou je dialog básníka s Hamletem (a vložený rozhovor Orfea s Eurydikou, v němž je naruby obrácen antický mýtus). Z názorového a pocitového střetnutí se rodí básnické dílo obnažující odvěký a osudový úděl člověka na této zemi. Paralelou měla být Noc s Ofélií, zůstala však pouze fragmentem. Další poemou je tu Toskána, připomínka básníkovy dávné cesty do Itálie. Je to pouť za ženou, která ho volá z místa na místo, za ženou, která je při návratu obnažena do podoby smrti. Prologem k poemám je téměř stovka básní s tématem ZDI. Přetištěny v chronologickém sledu z téměř všech autorových sbírek vytvářejí svébytný, myšlenkově závažný celek.

Dánská prozaička známá svými vybroušenými minimalistickými texty pokračuje ve svém posledním románu v ohledávání možností tematizace banality každodenního života. Zatím nejnovější přírůstek jejího díla – jež si v autorčině vlasti získalo nebývalou popularitu a našlo si cestu do vědeckých studií i populárních masových periodik – se točí kolem epizod v životě uklízečky Susanne, jejího přítele, začínajícího spisovatele Kima a Susanniny známé Ester, která jednoho dne vstoupí do Kimova a Susannina vztahu. Tak jako v předchozích autorčiných prózách, i v Představě o nekomplikovaném životě s mužem „se neděje skoro nic, ale tohle banální nic se děje s obrovskou vytrvalostí a urputností“.

Když mladého anglického filosofa Martina Claye a jeho manželku, historičku umění Kate, pozvou na návštěvu jejich venkovští sousedé, aby je požádali o posudek několika starých obrazů, které zamýšlejí prodat, Martin pochopí, že stojí před příležitostí, jaká přichází jen jednou za život: jedním ze zaprášených děl je podle jeho názoru chybějící plátno z Bruegelova cyklu „Roční doby“, jehož objev by znamenal zásadní zlom v jeho kariéře i nepominutelný finanční zisk. Zmocnit se obrazu, aniž by jeho nevzdělaný a samolibý vlastník prohlédl Martinovy plány, však není jednoduché a vyžaduje nejen důmyslný plán, ale i značné finanční riziko, a jak Martin postupně zjišťuje, ve hře se ocitá víc, než původně očekával – včetně budoucnosti jeho rodinného života a citové investice, již se zdá vyžadovat záchrana drahocenného plátna a cesta ke slávě a bohatství... Michael Frayn (1933) patří k předním současným anglickým dramatikům a prozaikům. Román Po hlavě byl jedním z finalistů prestižní ceny Booker Prize za rok 1999 a zaznamenal výrazný čtenářský i kritický ohlas.

Osmý sešit souborného vydání Seminářů a her Divadla Járy Cimrmana.

Kniha Můj kocourek je veliký popleta vypráví o tom, jak do dopadne, když si mladý malíř koupí namísto malého kocourka sloní mládě. Jemný humor francouzského ilustrátora Gillese Bacheleta pobaví čtenáře bez rozdílu věku.

Celá staletí byli paraziti většinou jen součástí našich úděsných snů, hororových vyprávění a temných zákoutí vědy. Teprve Carl Zimmer, autor oceněný řadou cen, podnikl fantastickou cestu do tajemného světa parazitů a odhalil nám jejich podivuhodný svět. Jeho čtivě napsaná kniha, první svého druhu u nás, shrnuje nejnovější a nejzajímavější přínos moderní parazitologie. Ukazuje nám svět, v němž paraziti ovládají mysl svých hostitelů. Svět, v němž jsou mistry chemické války a kamufláže. Svět, v němž paraziti zásadně ovlivňují evoluci. Svět, v němž jsou vlastně převládajícími druhy.

Dnes již klasické dílo amerického literárního historika a komparatisty palestinského původu o přístupu Západu ke kulturní a politické realitě Orientu a způsobu, jímž byly východní kultury během staleté nadvlády Evropanů přijímány a vykládány v opozici proti normě dané civilizací západní. Takový, do značné míry z pozice moci vycházející přístup, argumentuje autor, dodnes dominuje západnímu pohledu na oblast Východu, zabraňuje pochopení jeho reálné podoby a napomáhá přetrvávání osudové propasti mezi oběma částmi světa. Saidovo živě napsané a vysoce hodnocené dílo je již léta jedním ze základních titulů v oblasti politických a kulturních studií.