Paseka strana 90 z 111

Když čtyři proslulí fyzici – Edward Teller, Herbert York, Emil Konopinski a Enrico Fermi – jednou při obědě v Los Alamos přetřásali různá témata, dospěli k závěru, že za daného stáří a velikosti vesmíru musí prostě pokročilé mimozemské civilizace někde existovat. Fermi, nositel Nobelovy ceny za fyziku, tehdy vpadl do diskuse otázkou: Je-li předpoklad existence mimozemšťanů správný, kde tedy všichni jsou? Anglický fyzik Stephen Webb ve své čtivé provokativní knize předkládá detailně 50 odpovědí na Fermiho otázku. Vystihuje uzlové body problému Fermiho paradoxu, který nepřestává vzrušovat vědce i laiky dodnes.

Román předního italského prozaika se v příběhu společensky angažované dvojice „osmašedesátníků“ Lea a Michely, toužících ve shodě s duchem doby změnit svět k lepšímu, a jejich absurdně tragického konce vrací k období, jež se už pomalu stává historií, pro generaci postav románu však zároveň zůstává živou součástí jejich individuálních osudů. Vassalliho pátrání po mýtech ovládajících Leovy, Micheliny i jeho vlastní vrstevníky brilantně zachycuje atmosféru doby a jejích marných snů, za nimiž se dokáže ohlížet se smutkem i ironickým nadhledem.

Romantická scenérie Benátek a ohňostroj zábavy a dobrodružství po staletí přitahovaly umělce všech oborů, milence i dobrodruhy všeho druhu. Největší malíři, sochaři, hudebníci, zpěváci, divadelníci, spisovatelé a filmaři zde hledali uplatnění i inspiraci. V divadelním světě Benátek zažívali úspěch, štěstí i tragédie. Těmto viditelným i neviditelným stopám historie se věnuje další z literárních průvodců Václava Fialy. Vedle slavných Benátčanů, jako byli Tizian, Tintoretto, Claudio Monteverdi, Antonio Vivaldi či Giacomo Casanova, se tu setkáme s neméně zajímavými návštěvníky, s lordem Byronem, George Sandovou, Alfredem de Musset, Richardem Wagnerem, Rainerem Mariou Rilkem, Ernestem Hemingwayem, ale i s Čechy Karlem Čapkem, Janem Zrzavým, Janem Werichem a dalšími. 220 doprovodných obrázků, nákresů a map

Český antisemitismus na konci 19. století Autor zaplňuje jednu z mezer v historiografii zabývající se českými dějinami a líčí vznik, vývoj a projevy moderního antisemitismu v české společnosti na konci 19. století a zasazuje je do kontextu vzestupu evropských antisemitských hnutí. Nepřeceňuje přitom národnostní konflikt mezi Čechy a Němci v českých zemích, věnuje se i vývoji katolického či křesťansko-sociálního antisemitismu a sleduje, jak vývoj českého antisemitismu souvisel s formulováním protiliberálních a později protisocialistických společenských a hospodářských teorií a jak byly tyto teorie integrovány do programu či propagandy českých politických stran.

Další svazek edice Smil - jazykem o jazyce obsahuje šedesát šest variací na téma Kde domov můj?, od romantických přes poetické až po zcela satirické, doplněných třemi studiemi Martina Svatoše, Pavla Spunara a Vladimíra Macury, které zazněly na symposiu o české hymně, konané v roce 1993.

Známý spisovatel Zdeněk Šmíd nás provází po dvou řekách – Mži a Berounce –, které jsou vlastně řekou jedinou. Po předchozích literárních putováních autora kolem jihočeských řek (v nakladatelství Paseka vyšly knihy Otava 2005 a Lužnice 2008) se autor tentokrát obrátil na západ od Prahy, aby nám představil svět kolem Mže i Berounky, historii krajiny a slavných měst, které na nich leží, příběhy a pověsti kolem říčních údolí, nevšední krásu jejich přírody i osudy významných lidí spojených s řekou a s jejím okolím. Zdeněk Šmíd vypráví hned vážně, hned s humorným nadhledem, poetickým i čtivým jazykem, který nezapře hlubokou znalost míst, o nichž se dozvídáme. Kniha je obohacena i mnoha fotografiemi ze současnosti i z bohaté minulosti řeky. Nechybí ani obrazové přílohy, jimiž nás autoři seznamují s barevnou krásou kolem řek, které se vyplatí navštívit, či na nich dokonce vyplout na kánoi.

6. června 1944 v časných ranních hodinách byla zahájena největší námořní výsadková operace v dosavadní historii – invaze Spojenců na normandské pobřeží – a byla tak konečně otevřena dlouho odkládaná druhá fronta v Evropě. V úspěšné knize, jež vychází v novém vydání, předkládá autor napínavé vylíčení všeho, co předcházelo a následovalo hodinu H, kdy čluny s prvními britsko-americkými jednotkami přirazily k francouzskému pobřeží.

Příručka je určena nejen odborníkům a studentům historie, nýbrž všem zájemcům o soustavný průzkum minulosti vlastního rodu. Kromě základních informací o genealogii (rodopisu) a vysvětlení speciální terminologie poskytuje praktický návod ke studiu archivních pramenů a uspořádání údajů o předcích do genealogických systémů - tzv. stromečků . Druhé vydání příručky je revidováno podle nejnovějšího znění zákona o archivnictví.

V polovině roku 1944 ztrácely japonské armády v Tichomoří jednu pozici za druhou. Po dobytí strategicky významných ostrovů v Marianách bylo ve spojeneckých štábech rozhodnuto, že příští úder bude směřovat proti Filipínám. Pro Japonce se měla očekávaná pozemní a námořněletecké bitva změnit v rozhodující pokus zvrátit celkovou nepříznivou situaci. Přes masové nasazení sebevražedných pilotů kamikaze prohráli Japonci na souši a v největším námořním střetnutím všech dob i na moři. Za bojů o Leyte byl zničen výkvět japonských ozbrojených sil a po třech letech od Pearl Harboru již Japonci nedokázali materiální a lidské ztráty takového rozsahu nahradit.

V Kapitolách z české politiky se schází okruh českých i zahraničních autorů mladší a střední generace, kteří se pokoušejí o první nahlédnutí politického vývoje po roce 1989 z historické perspektivy, tj. především z hlediska dlouhodobějších trendů i diskontinuit moderního českého politického života. „Politika“ v jejich pojetí přitom nezahrnuje pouze studentské hnutí, vytvářející se politické strany, osobnosti politiků, instituce občanské společnosti či politické ideologie, nýbrž také společenskou reflexi transformace tak, jak ji můžeme sledovat z literárních a filmových zpracování nebo na fenoménu ostalgie. Kniha je určena širšímu okruhu čtenářů, kteří chtějí svou vlastní paměť doby transformace a postkomunismu konfrontovat s výsledky bádání odborníků z nejrůznějších oborů – historie, politologie, sociologie, ekonomie, práva i literární a filmové vědy.

Kazantzakisův nejslavnější román Řek Zorbas (Bios kai politeia tu Alexis Zorba, v doslovném překladu O životě a činech Alexise Zorbase) vznikl nejen z autorovy upřímné touhy zpodobnit svéráznou lidovou postavu dlouholetého přítele Georgiose, s nímž si r. 1919 najal pilu ve vesnici Pastrov v kraji Mani na Peloponésu, ale i z příčin daleko hlubších, jež souvisejí s podstatou Kazantzakisovy tvorby. Zorbas – prostý venkovan, žijící v souladu s přírodou a s jejími přirozenými zákony, člověk, který dovede vychutnat všechny krásy života a smířit se s jeho ranami, člověk s bezprostředním vztahem k lidem – to je tak trochu Kazantzakisův ideál, meta jeho filosofického i tvůrčího úsilí. A tak k nám Zorbasův příběh mluví dvojí řečí – zaujme nás nejen poutavostí a neuvěřitelnou pestrostí osudu svého hrdiny, ale také otázkami po smyslu života, tajemství smrti, podivuhodné složitosti lidských vztahů. Román (česky vyšel poprvé r. 1967 pod názvem Alexis Zorbas) byl přeložen do mnoha jazyků a vyšel ve čtyřiceti zemích. Mimořádně úspěšně byl zfilmován v řecko-americké koprodukci s Anthony Quinnem v titulní roli.

Nová kniha mimořádně talentované dánské prozaičky zaujme podobně jako předchozí Představa o nekomplikovaném životě s mužem úsporným, ale efektivním stylem, jímž autorka dokáže vystihnout nevzrušivost všedního života svých hrdinek i skrytá dramata odehrávající se v jejich nitru. Protagonistky jejího třetího románu, sestry Jane a Tine, pracují jako prodavačky v obchodě s parfumerií na trajektu mezi Německem a Dánskem a nevybočují ze stereotypu životního stylu dánského venkova, obě však selhávají ve schopnosti soužití se svými partnery a zůstávají uzavřeny v „tiché existenci“ ženského světa, který dokáže své obyvatelky jedinečně obohacovat, ale i stále silněji tížit…

Pátý svazek obsáhlé práce mapuje dějiny českých zemí od roku 1402 do roku 1437.

Osm dialogů, jak své dramatické texty nazývá Květa Legátová, zařazených do svazku Posedlá a jiné hry vznikalo v dlouhém rozmezí zhruba čtyřiceti let počínajícím druhou světovou válkou. Jejich časové zařazení je obtížné, neboť nejsou datovány, doba jejich inscenace je často desetiletí vzdálena od jejich napsání a autorka sama si nikdy nevedla žádný archiv. Přesto však vytvářejí jednotný celek spojený moderní poetikou, situacemi s absurdními rysy a autorčiným kritickým dialogem s dogmatickým myšlením.

"Často se chvástám, že se smrti nijak zvlášť nebojím, ale na druhou stranu trpím těžkou závislostí na životě a slyšel jsem, že abstinenční příznaky člověka zaskočí," komentuje svůj úděl světem protřelý aristokrat, obchodník s uměním, zhýralec a hrdina proti své vůli Charlie Mortdecai, vracející se na scénu v novém dobrodružství, které má vystavit jeho důmysl i fyzickou odolnost ještě náročnější prověrce než předchozí konfrontace s nelítostnými protivníky z řad britské policie. Úkol, kterým je pověřen svou půvabnou a pohádkově bohatou manželkou Johannou a jímž není nic menšího než spáchání atentátu na britskou královnu, je jen první z řady zkoušek, v nichž je Charliemu posléze souzeno projít vražedným kursem v tajném ženském výcvikovém středisku, v přestrojení za jezuitského kněze převézt z Číny do USA zásilku heroinu nebo se utkat s obávanou Mezinárodní unií čínských číšníků, aniž by tušil skutečný smysl své komplikované mise. Navzdory těmto ranám osudu však neztrácí smysl pro humor a v průběhu líčení čtenáře potěší mimo jiné nezapomenutelnými postřehy na téma léčby kocoviny, užitečnosti rozličných typů střelných zbraní, blahodárného účinku ústřic na sexuální potenci či tajemství úklidu toalet mezinárodních hotelů.

Ve své knize profesor Jiří Krupička načrtává svou představu stavu dnešního světa a perspektivy, kterou má lidský rod před sebou. Lidstvo, směřující stále rychleji do pasti neomezeného růstu, by se mělo zamyslet nad další cestou. Mysl člověka je unášena vpřed, aniž by se zajímala o širší souvislosti. Ačkoli dnes žijeme v mnoha směrech „lidštěji“ a solidárněji než kdy v minulosti, je posledních sto let také dobou hromadného zabíjení lidí a nebývalého ničení prostředí, ve kterém žijeme. Jedinou možností je tvořivá inteligence, která ovládne rostoucí a potenciálně ničivou moc lidstva. Vesmír si neuvědomuje sám sebe, my jsme jeho jediný mozek, který by si měl uvědomit svou výjimečnost a odpovědnost za svou budoucnost.