Paseka strana 90 z 95

Soubor esejů známého historika, jenž uvažuje o myšlenkové situaci současného světa a o úloze nové historie v ní. Podle autora se musíme vzdát primitivní představy, že dějiny jsou totožné s minulostí, a jsou tedy někde uloženy jako v zásadě hotové a uzavřené.

Překlady dopisů, které Boris Pasternak psal v letech 1932-1959 gruzínským literárním přátelům a jejich rodinám, pořizoval Jan Zábrana svého času na základě ruského časopiseckého vydání, jejich české edice se však už nedožil. Ze Zábranovy pozůstalosti je nyní k vydání připravil a dalšími překlady teprve v posledních letech zpřístupněných textů doplnil Ladislav Zadražil.

Nové vydání Poláčkových Mužů v offsidu ilustrované Helenou Horálkovou je poctou nakladatele a malířky autorovi, kráse jeho jazyka a humoru. Hledáme-li v dnešním světě, plném agrese, úsměvné starosvětské zastavení nelze než sáhnout po knize, která patří k vrcholům Poláčkovy tvorby.

Mezi nejvýznamnější české slovesné památky patří bezpochyby rýmovaná kronika, která vznikla někdy na rozhraní prvního a druhého desetiletí 14. století. Nedorozuměním či omylem pozdější historiografie byla po několika staletích přiřčena Dalimilovi Mezeříčskému a je proto nazývána kronikou Dalimilovou. Je prvním česky psaným historickým dílem a jedním z prvních českých literárních děl vůbec. Tato cenná literární památka se nyní dostává do rukou nejširší čtenářské veřejnosti znovu po osmadvaceti letech ve srozumitelném novočeském překladu Marie Krčmové a Hany Vrbové. Přestože čeština počátku 14. století je stále češtinou, liší se od současného jazyka natolik, že by pravděpodobně nebyla dnešnímu čtenáři beze zbytku přístupná. Jisté jazykové obtíže byly ostatně překážkou při čtení tohoto díla již před staletími, takže již na začátku 17. století k ní musel její první vydavatel Pavel Ješín z Bezdězce připojit slovníček výrazů, které nebyly už tehdy v češtině běžné. Přílohou knihy jsou ilustrace ze zlomku latinského překladu kroniky pořízeného v první polovině 14. století v Horní Itálii, které na jaře 2005 získala Národní knihovna.

Dvéře jazyků odevřené vyšly tiskem poprvé počátkem 30. let 17. století. Jsou obdobou mnohem slavnější verze latinské, jež nesla název Janua lingvarum reserata ta vznikla v souvislosti s Komenského snahami o zpřístupnění výuky jazyků. Nabízí základní slovní zásobu shrnutou do tisícovky vět, tematicky roztříděných do skupin, které mají zprostředkovat obraz světa, jenž nás obklopuje. Pojmout svět do všepokrývajícího jazyka je vášeň vlastní 16. až 18. století, od počátků křesťanské kabaly k Leibnizovi, a Komenského práce tu naplno vstupuje do soudobého kulturního a intelektuálního kontextu. Dnešnímu čtenáři umožní četba Dveří poznat svět, jak jej prožívali naši předkové před čtyřmi sty lety, a zároveň mu poskytne příležitost – jak praví Komenský –, „aby jazyk svuj všecken pospolu viděl“.

Jedná se o 18 dvojic barevných obrázků lichožroutů z našich knih: Lichožrouti a Lichožrouti se vracejí.

V druhé polovině 60. let se na pódiích českých klubů, ale i při hraní pod širým nebem, začali objevovat zpěváci s kytarou, jejichž výpověď o světě byla obsažena zejména v jejich vlastních textech. Tito písničkáři se stali pro tisíce posluchačů nejen nositeli autentické generační výpovědi, ale i zprostředkovateli vztahu k živému básnickému slovu. Lidé si pořizovali nahrávky jejich písní a učili se je zpívat. Antologie Den bude dlouhý, obsahující texty dvaceti devíti autorů, ukazuje, že česká zpívaná poezie je ve svém celku neodmyslitelnou součástí české literatury. Zastoupeni jsou D. Andrtová-Voňková, Z. Benýšek, J. Burian, J. Dědeček, P. Dobeš, J. Hutka, O. Janota, S. Janoušek, P. Kalandra, S. Karásek, V. Koubek, K. Kryl, P. Lutka, V. Merta, Z. Michnová, B. Mikolášek, Z. Navarová, J. J. Neduha, J. Noha, J. Nohavica, J. Nos, O. Petr, K. Plíhal, Z. Růžová, M. Skalický, P. Skoumal, K. Soukup, V. Třešňák, V. Veit, K. Vepřek, J. Zych.

Jeden z nejznámějších textů Starého zákona, o jehož přetlumočení se vedle teologů odedávna pokoušeli nejlepší evropští básníci, se klene mezi úchvatným opěváním milostného citu a více či méně mystickými významy těchto slov. Nejkrásnější z písní Šalomounových v nejkrásnějších českých básnických překladech od Bible kralické po dva dosud nepublikované - v Izraeli nedávno zesnulého českého básníka Čana a významného českého hebraisty Milana Balabána - doprovodí zasvěcená stať tohoto předního vykladače právě této biblické pasáže a básníka v jedné osobě.

Soubor osmi povídek a jedné delší novely od známého českého spisovatele, který prožil léta v Paříži a procestoval podstatnou část světa. Všechny prózy mají dva společné jmenovatele: odehrávají se v jakémsi blíže neurčeném přístavu a jejich protagonisté se

Jedná se o 18 dvojic barevných obrázků lichožroutů z našich knih: Lichožrouti a Lichožrouti se vracejí.

Druhý ze čtyř svazků neotřelé historie britské námořní moci za druhé světové války líčí období, v němž Královské námořnictvo stálo samo proti námořním silám evropských mocností Osy a čelilo jednak náporu německých hladinových lodí zejména ve vodách Atlantiku, jednak snahám italského námořnictvo, později mohutně podporovaného německým letectvem, o ovládnutí Středozemního moře. Autor líčí epopej honu na německou bitevní loď Bismarck, detailně rozebírá boje ve Středomoří, podrobuje drtivé kritice britskou strategii v letech 1940 a 1941, především pak Churchillovy snahy o ofenzivní akce bez ohledu na stávající poměr sil na příslušných bojištích. V závěru pak líčí zhmotnění nočních můr britských náčelníků štábů v trojí hrozbě britskému impériu vstupem Japonska do války a zbytečnou ztrátu britských bitevních lodí Prince of Wales a Repulse při strategicky pochybené koncepci „pevnosti“ Singapur.