Paseka strana 92 z 111

Kniha Střední Krušnohoří, která vychází v edici Zmizelé Čechy, vypráví o době, kdy v této horské oblasti žilo mnoho lidí, na každém vhodném místě se hledaly rudy, pálilo se zde dřevěné uhlí a těžilo dřevo pro sklárny, hutě a vápenky. "Ta krajina je tajůplná. A přes svůj chlad přirůstá k srdci, " říká o Krušnohoří Jaroslav Pachner, autor knihy. Text doprovází 176 unikátních fotografií zaniklých vesnic a zmizelých objektů, které podávají svědectví o geniu loci tohoto regionu.

Německý žid z Brna, který vyrůstal v dobře situované středostavovské rodině. Při hledání své identity urazil dlouhou a složitou cestu, přes sympatie k sionistickému hnutí a aktivní členství v komunistické straně vyspěl v přesvědčeného demokrata. Československou první republiku považoval za svoji vlast a až do smrti na její dávno zaniklý svět nostalgicky vzpomínal. Stal se uznávaným novinářem a publicistou, jenž ve svých dílech výtečným způsobem zachytil osud židovské intelektuální komunity v Evropě 20. století. Své zážitky přetavil v silné mravní poselství, které zanechal v řadě svých novinových článků a především knih.

Barvitá a se smyslem pro ironii, zkratku i výstižný detail psaná rodinná sága italské rodiny Falconeových je soustředěna kolem městečka Grottole v kraji Basilicata a pokrývá více než století od sjednocení Itálie až k pádu berlínské zdi. Košatě se rozvíjející příběh, počínající postavou zámožného statkáře dona Francesca, který nesvolí se svatbou se svou životní družkou ani poté, co mu porodí šestici dcer, a končící životními osudy jeho prapravnučky Gioi, rozhodnuté ze stojatých vod domova navždy odejít, aby se po řadě peripetií přece jen vrátila, vrší před čtenářem nespočet postav, naplněných i nenaplněných lásek, dřiny i věčných snů, jež jako by nacházely svůj protipól v místním bezčasí a postavě Gioiny babičky, která „je tady už tisíc let“. Živě vykreslený svět Grottole a jeho obyvatel vynesl autorce r. 2007 cenu Campiello, překládá se do více než deseti jazyků a práva na jeho zfilmování již zakoupila společnost Warner Brothers.

Proč lidé tolik odmítají vidět? Odpověď na tuto otázku hledá autor prostřednictvím Lynkea, Argonauta proslulého svým ostrozrakem. Autorův zástupce, jehož předobraz se plavil po vlnách, brázdí široká pole vědění a poznatků, z nichž se snaží dobýt porozumění, proč slepota světem vládne. Záznam jeho pouti za pochopením se čtenáři podává v podobě hutného knižního eseje.

Dva renomovaní vědci prezentují ve své knize odvážnou vizi kosmu, jež bere vítr z plachet tradiční teorii velkého třesku. Podle jejich smělé kosmologie je zrod vesmíru jen jednou fází z nekonečného cyklu kolizí mezi naším vesmírem a paralelním světem. Tuto svou teorii – teorii cyklického vesmíru – dokládají novými poznatky z astronomie, částicové fyziky a teorie superstrun. Podle nich nezačal ve velkém třesku čas, velký třesk je jen jakýmsi mostem v nekonečném opakování cyklů evoluce, jež doprovázel vznik nové hmoty a zrod nových galaxií, hvězd a planet. Teorie cyklického vesmíru může vyřešit záhady kosmu.

Dvanáctý sešit textů Divadla Járy Cimrmana nazvaný Dodatky by neměl ve Vašem kompletu chybět. Nejen proto, že by komplet nebyl kompletní a ostatní sešity by při naklonění pouzdra z tohoto vypadávaly, ale hlavně kvůli svému obsahu.

Ona je krásná, mladá, bohatá, vdaná a neuspokojená. On je krásný, bohatý, úspěšný, svobodný, záletný a manželův nadřízený. Svůj cizoložný vztah prožívají současně jako jedinečnou milostnou vášeň na hranici zbožnění a jako její neustálou estetizovanou inscenaci hraničící s rituálem. Avšak ve chvíli, kdy jsou vlivem okolností - jsme ve třicátých letech 20. století a on je Žid - odkázáni čistě jen na lásku v neředěném stavu, chytí se vzdor intenzitě svého citu do pasti, kterou si svými maximalistickými nároky sami připravili. Jeden z největších milostných románů světové literatury 20. století patří zároveň k úhelným dílům francouzsky psané prózy po druhé světové válce.

Soubor osmi povídek a jedné delší novely od známého českého spisovatele, který prožil léta v Paříži a procestoval podstatnou část světa. Všechny prózy mají dva společné jmenovatele: odehrávají se v jakémsi blíže neurčeném přístavu a jejich protagonisté se

Nejrozsáhlejší, dosud nepřekonané české encyklopedické dílo. Nezbytný pomocník pro bakaláře, profesory veškerých oborů vědních, náruživé milovníky umění, vzdělance a badatele, lid dělný i rentiéry, milovníky starých tisků a zlacených vazeb. Vychází jako fotoreprint původního vydání.

Samizdatový almanach, sestavený v roce 1956 Josefem Hiršalem a Jiřím Kolářem, v němž poprvé vedle sebe vystoupila významná generace mladých básníků a spisovatelů, odrážející se zásadně od tehdy vládnoucího socialistického realismu. V tomto sborníku, který je v podstatě dosud neznámým literárním dokumentem prvořadého významu, jsou zastoupeni J.Kolář, J.Hiršal, J.Zábrana, E.Juliš, J.Škvorecký, B.Hrabal, V.Havel, M.Hendrych a J.Kuběna.

Jsou básníci, kteří žijí jednak svými nestárnoucími verši, jednak jako mýtus. To je bezpochyby případ francouzského básníka Françoise Villona, jehož si zásluhou brilantních překladů Otokara Fischera také česká literatura takřka přisvojila s láskou nemenší, než s jakou ho kdysi osvojil jeho vzácný pěstoun Guillaume Villon, vzdělaný kaplan kostela Saint-Bénoît-le-Bétourné, a přijali všichni prokletí 19. století. Villonovy verše navíc ožily ještě v Baladě z hadrů V+W a vryly se do českého povědomí už definitivně. Pařížský rodák, jehož verši vrcholí francouzský literární středověk, jako by se v Čechách znovu narodil v první polovině 20. století a dodnes promlouvá k novým generacím čtenářů vzácně blízkou řečí, v níž se mísí úsměv, úsměšek, posměch, výsměch a bolestný škleb. Čí humor bychom už měli nazývat šibeničním, ne-li žerty toho, kdo skutečně o vlásek unikl šibenici, toho, kdo s titulem univerzitního magistra svobodných umění sklouzl mezi tuláky a zločinecké podsvětí, toho, kdo dokáže mísit bravurní básnickou formu vysoké dvorské poezie s obhroublým obsahem a zločineckou hantýrkou a metafyzickou úzkost s takřka romantickou vzpourou? Úvodní studii, životopis a ediční poznámky napsal Jozef Felix.

Vzpomínky politického vězně na téměř patnáctiletý (1949–1964) pobyt v komunistických vězeních. Autor je napsal s vírou, že zvěrstva páchaná tam na lidech se stanou mementem pro další generace, a že jeho vyprávění bude připomínkou oněch statečných, kteří se nedali zlomit. Zároveň chtěl ukázat, v co on i jemu podobní doufali a věřili.

Samizdatový almanach, sestavený v roce 1956 Josefem Hiršalem a Jiřím Kolářem, v němž poprvé vedle sebe vystoupila významná generace mladých básníků a spisovatelů, odrážející se zásadně od tehdy vládnoucího socialistického realismu. V tomto sborníku, který je v podstatě dosud neznámým literárním dokumentem prvořadého významu, jsou zastoupeni J.Kolář, J.Hiršal, J.Zábrana, E.Juliš, J.Škvorecký, B.Hrabal, V.Havel, M.Hendrych a J.Kuběna.

Tuto knížku lze považovat za satirické, křivé a zvětšující zrcadlo pražské ironie a černého humoru. Je ji však možné považovat i za dokument o tom, nakolik se podařilo stavitelům a dělnickýcm rukám obnovit půvab velkoměsta v prapůvodní kráse.

Nazí je román Ivany Procházkové o dospívání. Horké léto, Berlín, ochočená evropská příroda na českosaském pomezí - to jsou kulisy příběhu, který není vyprávěn zrovna lineárním způsobem. Pět mladých lidí se - každý jinak - ocitlo na rozcestí. Ať chtějí nebo ne, musejí se rozhodnout, kudy dál. Jejich cesty se někdy protínají, někdy běží paralelně, jindy se míjejí. Aniž by o tom věděli, kladou si identické otázky, řeší podobné problémy. Vlastně jde o příběhů pět, které ale teprve dohromady dávají smysl a vypovídají o jedné jediné veličině, známé i neznámé: dnešní dozrávající generaci. Román je nominován na Německou cenu za literaturu pro mládež (Deutscher Jugendliteraturpreis).

Pod společným označením Zmizelé Čechy a Zmizelá Morava a Slezsko vychází edice, která má připomenout zaniklou tvář měst i celých regionů se zřetelem na jejich historický či umělecký význam a na sílu genia loci, na jehož vytváření se podíleli naši předkové. Jednotlivé tituly edice přinášejí zejména unikátní archivní snímky zaniklých objektů, doplněné stručnou historií města či regionu. Nejinak je tomu i v případě knihy Petra Hlaváčka a Jaroslava Pachnera věnované proměnám západočeského města Kadaně. Text knihy je doplněn téměř dvěma stovkami unikátních archivních fotografií.