Paseka strana 99 z 111

Šestadvacetiletý Harry Angstrom, někdejší hvězda středoškolského basketbalového týmu, pociťuje s ubíhajícími roky stále tísnivěji vlastní roli bezvýznamného jedince nemilosrdně pohlcovaného a manipulovaného okolím. Zoufalá snaha uprchnout před neuspokojivým stavem vlastního manželství, bezperspektivním zaměstnáním v provinčním městě i pochybami o sobě samém jej nakonec dovede až ke skutečnému útěku, který však místo řešení přináší jen další komplikace… První díl Updikeova románového cyklu, sledujícího na osudech oblíbeného hrdiny poválečné proměny života amerických středních vrstev, lze číst jako příběh o útěku před odpovědností, zároveň však i vnímat jako působivý obraz moderního člověka nuceného neustále bojovat s vědomím smrtelnosti a omezenosti vlastních možností.

Nový román Rekviem na Východ francouzského prozaika ruského původu Andreie Makine je jakýmsi pandánem k Francouzskému testamentu, jímž byl Makine před časem představen českým čtenářům. Jeho protagonista, vojenský lékař, který se nechal najmout do služeb sovětské rozvědky, se tváří v tvář rozpadu Sovětského svazu a změně režimu ocitá před rozhodnutím, zda pokračovat v dosavadní práci, a jeho vzpomínky a úvahy se v autorově podání stávají jakousi rekapitulaci sovětských dějin dvacátého století. Románem, sledujícím osudy tří generací vypravěčovy rodiny, přitom prolíná řada silných příběhů zasazených do širšího kontextu ruské občanské války, druhé války světové i současnosti, poznamenané rozpadem jistot spojených se zanikajícím sovětským režimem. Tak jako ve Francouzském testamentu, i v nové knize se Makine projevuje jako suverénní vypravěč schopný okouzlit čtenáře poetickým a přitom úsporným jazykem i emočně silnými výjevy, aniž by sklouzl k topornosti či patetičnosti. I pro tyto kvality patří Rekviem za Východ bezpochyby k tomu nejvýraznějšímu z jeho dnes již rozsáhlého díla.

Postavami této novely, situované do let druhé světové války, jsou opět vesničtí obyvatelé, které čtenáři znají z předchozí povídkové sbírky Želary. V centru vyprávění je však tentokrát osud mladé lékařky, ukrývající se v zapadlé horské vesnici před nacistickým pronásledováním, jež zde v prostředí zcela odlišném od intelektuálního klimatu velkoměsta nachází hluboký milostný vztah k prostému vesnickému muži. Na motivy novely Jozova Hanule natočil režisér Ondřej Trojan podle scénáře Petra Jarchovského film Želary (2003) a kniha již byla přeložena do deseti jazyků.

Útlý román předního švýcarského prozaika a dramatika je příběhem osudové lásky mezi Clarou, vypravěčovou matkou, a Edwinem, zpočátku bezvýznamným, později naopak bohatým a slavným dirigentem. Clara, šílená láskou, a Edwin, ve své egocentričnosti k jejímu citu nevšímavý, si v průběhu vyprávění vymění role: zatímco Clařin zámožný otec přijde vinou krachu na newyorské burze o veškerý majetek, Edwin si sňatkem s majetnou dědičkou zajistí společenské postavení a postupně se vypracuje v jednoho z nejbohatších mužů země. Také Clara se vdá a porodí syna, její život však už navždy zůstane pod vlivem osudové a neopětované lásky, která jej nakonec dovede až k tragickému konci. Widmer líčí svůj do značné míry autobiografický příběh s místy až nezávaznou lehkostí a ironií, smutkem i melancholií zároveň jeho pozoruhodná „velká malá kniha“ tak v neposlední řadě upoutá neobyčejným kontrastem mezi obsahem a tónem vyprávění.

Osm dialogů, jak své dramatické texty nazývá Květa Legátová, zařazených do svazku Posedlá a jiné hry vznikalo v dlouhém rozmezí zhruba čtyřiceti let počínajícím druhou světovou válkou. Jejich časové zařazení je obtížné, neboť nejsou datovány, doba jejich inscenace je často desetiletí vzdálena od jejich napsání a autorka sama si nikdy nevedla žádný archiv. Přesto však vytvářejí jednotný celek spojený moderní poetikou, situacemi s absurdními rysy a autorčiným kritickým dialogem s dogmatickým myšlením.

Zatím poslední román nizozemské prozaičky přináší v příběhu dvou sester odehrávajícím se na pozadí katastrofálních záplav, jež postihly jižní část země během zimy roku 1953, neobyčejně zdařilou variaci na autorčino oblíbené téma nicotné události či náhody, jež natrvalo poznamená zbytek života jejich hrdinů. Mimořádně působivý román de Moorové lze číst jako strhující drama katastrofy neodvrantě zasahující do lidského života, jako psychologickou sondu do složitého přediva sourozeneckého vztahu i jako podobenství o věčné křehkosti půdy pod našima nohama.

Kniha rozhovorů s bývalým ministrem zahraničních věcí vznikala v průběhu posledních tří let. J. Zieleniec odpovídá na řadu otázek týkajících se českého politického života, ale především odhaluje svůj pohled na svět a jeho problémy. V jednotlivých kapitolách hovoří o úloze národů na konci dvacátého století, o socialismu a kapitalismu, o náboženství, o rodině, o smrti, o přátelství a o dalších převážně nadčasových tématech.

Novodobá úprava a kvapná přestavba starých částí Prahy, zahájená v polovině 19. století a motivovaná hospodářskými a technickými, ale i uměleckými důvody, zničila největší část krásného stavebního dědictví města z 12. až 18. století. V letech 1916–1948 vyšel soubor pěti knih, jež pomocí dobových fotografií mapovaly neblahý zásah nové doby do staré Prahy. Tento cyklus doplňují tři nové svazky, které se soustřeďují zejména na zásahy po roce 1945. První z nich je věnován změnám v historickém jádru města, druhý a třetí historickým předměstím a okrajům města – pravému a levému břehu Vltavy.

Německým specifikem druhé světové války bylo masové, ideologicky motivované vyvražďování nevinných lidí za frontou a v německém zázemí. Na tomto masovém vraždění měli největší podíl nacističtí lékaři, kteří prováděli smrtící pokusy na vězních koncentračních táborů, vraždili injekcemi a rozhodovali o tom, kdo má být zahuben v plynových komorách. Lékařských pokusů, o nichž hovoří první část knihy, bylo provedeno daleko více, než se předpokládalo, a podílely se na nich německé armádní, státní a vědecké instituce. Vězeňská práce v německých koncentračních táborech - předmět druhé části knihy - sloužila jako nástroj teroru, brutálního vykořisťování a vraždění.

Příběh věčného exulanta Timofeje Pavloviče Pnina a jeho hořce komické konfrontace s americkým akademickým prostředím i se západním světem vůbec patří k Nabokovovým čtenářsky nejvděčnějším dílům. Postava nepřízní osudu stíhaného ruského profesora vyučujícího na provinční americké univerzitě v něm autorovi umožnila rozehrát řadu nezapomenutelných epizod, ale i nenápadnou a důvtipnou hru s literárními konvencemi. Román je prvním z volné řady, jež v příštích letech přinese základní Nabokovova díla v jednotné grafické úpravě.

Samizdatový almanach, sestavený v roce 1956 Josefem Hiršalem a Jiřím Kolářem, v němž poprvé vedle sebe vystoupila významná generace mladých básníků a spisovatelů, odrážející se zásadně od tehdy vládnoucího socialistického realismu. V tomto sborníku, který je v podstatě dosud neznámým literárním dokumentem prvořadého významu, jsou zastoupeni J.Kolář, J.Hiršal, J.Zábrana, E.Juliš, J.Škvorecký, B.Hrabal, V.Havel, M.Hendrych a J.Kuběna.

Pohromy v podobě bláznivých nápadů přátel a příbuzných, jež Bertieho Woostera zbavují klidu, není lehké odvrátit, ať už se však jedná o náhlá citová vzplanutí jeho přítele Tuppyho či strýce George, nezbednosti bratránka Thomase, myšlenku přítelkyně Bobbie Wickhamové darovat psíka tety Agáty synkovi amerického impresária nebo srdeční záležitosti Bertieho samého, na jednu životní jistotu se může Bertie bez výjimky spolehnout: důvtip a invence jeho nedostižného sluhy Jeevese si dříve či později poradí i s tím nejspletitějším problémem.

Druhý díl čtyřdílné publikace začíná obdobím, kdy před evropskou civilizací vyvstávají dvě osudové hrozby. Vnější představuje osmansko-muslimská expanze a vnitřní náboženský rozkol mezi katolickou církví a církvemi reformovanými, který nikoli náhodou evokuje předchozí rozchod mezi východním a západním křesťanstvím. První z nich je těžce postiženo pádem Konstantinopole do rukou osmanských Turků a obnovuje se v ruském prostředí, avšak druhé se koncem 15. století energicky vydává na cestu poznávání a dobývání mimoevropského světa, v němž mu nezabrání ani dlouhotrvající náboženské války. Jejich vyústění se osudově dotýká i politického a duchovního vývoje českých zemí. Stavovská opozice je poražena po déletrvajícím soupeření se sílící panovnickou mocí rakouských Habsburků a v souvislosti s rekatolizací jsou položeny základy moderního státu. České země se zdánlivě rozplývají v rámci habsburské monarchie, nicméně i tak se podílejí na jejím velmocenském postavení v Evropě.

Petr Šabach (*1951) absolvoval filosofickou fakultu University Karlovy v Praze. Byl zaměstnán jako technický redaktor, metodik, noční hlídač, inventurník, odborný referent. V současné době se věnuje pouze literární tvorbě a díky svému laskavému humoru patří mezi nejčtenější české autory. Ve svých povídkách a novelách navazuje na hrabalovskou tradici. Je autorem knih Jak potopit Austrálii (1986), Šakalí léta (1993), Hovno hoří (1994), Zvláštní problém Františka S. (1996), Putování mořského koně (1998), Babičky (1998), Opilé banány (2001). Jeho knihy se staly náměty divácky úspěšných filmů Šakalí léta a Pelíšky.

Autor se sedmi životními příběhy evropských kolaborantů z let druhé světové války snaží odpovědět na často vznášenou otázku, zda právě Češi měli nějaký zvláštní talent na spolupráci s nepřítelem. V neposlední řadě jde však i sondu do psychologie těchto lidí: byli to většinou "vlastenečtí zrádci", muži, jejichž prvotní motivací rozhodně nebyly peníze. Prohlašovali, že zachraňují své národy v obtížné a dramatické době, a při tom byli pouhým nástrojem okupační moci. Knihu doplňuje obrazová příloha obsahující řadu u nás dosud nepublikovaných snímků.

Sedmý díl Velkých dějin zemí Koruny české popisuje období od nástupu Habsburků na český trůn do počátku druhého českého stavovského povstání (1526-1617), jež je označováno za první století novověku. Toto období charakterizuje hospodářský a kulturní rozkvět i překonávání jisté politické a konfesionální izolace, kterou způsobily husitské války. Zároveň se začíná projevovat určitá vývojová opožděnost střední Evropy za Evropou západní, jež začíná těžit ze zámořských objevných cest. V českých zemích spěje politický i společenský vývoj k osudovému konfliktu mezi tradičním stavovským a modernějším absolutistickým pojetím monarchického zřízení.