Paseka strana 98 z 111

Kniha Radka Mikulky Zmizelá Morava Vyškov seznamuje čtenáře s proměnami a historií města Vyškova od ranných dob přes středověk až do sedmdesátých let 20. století. Kniha ukazuje, že Vyškov je sídlem s bohatou historií, která zanechala svůj otisk v architektuře i celkové atmosféře města. Úvodní text doprovází soubor unikátních archivních snímků starého Vyškova .

Kniha rozhovorů s bývalým ministrem zahraničních věcí vznikala v průběhu posledních tří let. J. Zieleniec odpovídá na řadu otázek týkajících se českého politického života, ale především odhaluje svůj pohled na svět a jeho problémy. V jednotlivých kapitolách hovoří o úloze národů na konci dvacátého století, o socialismu a kapitalismu, o náboženství, o rodině, o smrti, o přátelství a o dalších převážně nadčasových tématech.

Druhý díl čtyřdílné publikace začíná obdobím, kdy před evropskou civilizací vyvstávají dvě osudové hrozby. Vnější představuje osmansko-muslimská expanze a vnitřní náboženský rozkol mezi katolickou církví a církvemi reformovanými, který nikoli náhodou evokuje předchozí rozchod mezi východním a západním křesťanstvím. První z nich je těžce postiženo pádem Konstantinopole do rukou osmanských Turků a obnovuje se v ruském prostředí, avšak druhé se koncem 15. století energicky vydává na cestu poznávání a dobývání mimoevropského světa, v němž mu nezabrání ani dlouhotrvající náboženské války. Jejich vyústění se osudově dotýká i politického a duchovního vývoje českých zemí. Stavovská opozice je poražena po déletrvajícím soupeření se sílící panovnickou mocí rakouských Habsburků a v souvislosti s rekatolizací jsou položeny základy moderního státu. České země se zdánlivě rozplývají v rámci habsburské monarchie, nicméně i tak se podílejí na jejím velmocenském postavení v Evropě.

Historik Karel Kaplan a spisovatel Pavel Kosatík spojili síly při práci na publikaci, jež přináší biografické portréty významných komunistických pohlavárů, kteří řídili stát po únoru 1948. Jména Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého, Antonína Novotného, Václava Kopeckého, Alexeje Čepičky, Rudolfa Slánského, Viliama Širokého a dalších máme v povědomí všichni. Co o nich však víme skutečně – mimo toho mála, jež kdysi oni sami váhavě svěřili veřejnosti? Byli to zločinci svým založením, nebo naopak „géniové průměrnosti“, kteří zůstávali u moci, neboť se nechávali nést svým osudem? Kniha přinese množství dosud neznámých faktů o pozadí fungování komunistické moci v padesátých a šedesátých letech. Pokouší se zároveň odpovědět na otázku, jaký byl osobní podíl komunistických představitelů na konkrétní podobě režimu..

Kalistova pouť po hradech a zámcích předkládá nejen historické monografie jednotlivých šlechtických sídel, ale zároveň ucelený pokus o historii české šlechty od jejího vydělení se z knížecích družiníků na sklonku 12. století do druhé poloviny 16. století. Autor zároveň autor podniká i výlety do období barokního či do romantismu 19. století. Převzaté vydání v Odeonu z roku 1993.

Detektivní román o umění, starých tiscích a těch, pro něž jsou knihovny cennější než jejich vlastní život. Teatrální vražda ve zbrusu nové pražské ústřední knihovně na Letné je jako ruská matrjoška, ale je to neustále pachatel, kdo panenky jednu po druhé otevírá, aby před policisty nakonec vítězoslavně otevřel tu poslední, nejmenší. Samozřejmě že v ní nic není, protože policisté celou dobu viděli pouze to, co chtěli vidět. Nakonec se ukáže, že vrah byl ve skutečnosti obětí, ale možná bylo všechno úplně jinak. Dramatické události zasazené do temné atmosféry, v níž je smrt neustále na dosah ruky, nejsou cílem vyprávění, ale metaforou o smyslu práce historika a významu historie pro budoucnost.

Známý astrofyzik a autor knihy The Physics of Star Trek poodhaluje ve své nejnovější práci roušku tajemství nad historií atomu kyslíku od vzniku částic ve velkém třesku přes tvorbu prvků ve hvězdách až k úloze kyslíku pro život organismů. Přitažlivým způsobem seznamuje s málo známými fakty z teorie elementárních částic a podává základy termodynamiky a atomové fyziky. Čtenář tak v knize najde všechno to, co se nemohl dozvědět z knih Hawkingových, Weinbergových či Daviesových.

Polský básník a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z r. 1980, se ve své deváté knize vydané v českém překladu představuje poprvé původní básnickou sbírkou. Lapidárně pojmenovaný svazek veršů z roku 2000 lze považovat za vyvrcholení Miłoszovy ponobelovské tvůrčí etapy: devadesátiletý básník se v něm s fascinující ostrostí pohledu ohlíží za svou životní poutí, básnickými druhy a tragičností i krásou světa, do jejichž podstaty se s nepolevujícím zápalem opětovně pokouší proniknout.

Zřejmě nejúspěšnější historický román známé anglické autorky líčí na barvitém pozadí Anglie počátku 13. století umělecký růst i životní tragédii mladého sochaře a stavitele Harryho Talvace, obdařeného výjimečným nadáním i věrnou láskou milované Gilleis, opakovaně však stíhaného nemilosrdným osudem. Pargeterové se v dramatickém ději - rozvíjeném dále v románech Zelená ratolest a Šarlatové zrnko - zdařilo podat působivý příběh lásky a přátelství a zároveň vykreslit středověkou Anglii v široké škále jejích živých a přesvědčivých podob.

V polovině roku 1944 ztrácely japonské armády v Tichomoří jednu pozici za druhou. Po dobytí strategicky významných ostrovů v Marianách bylo ve spojeneckých štábech rozhodnuto, že příští úder bude směřovat proti Filipínám. Pro Japonce se měla očekávaná pozemní a námořněletecké bitva změnit v rozhodující pokus zvrátit celkovou nepříznivou situaci. Přes masové nasazení sebevražedných pilotů kamikaze prohráli Japonci na souši a v největším námořním střetnutím všech dob i na moři. Za bojů o Leyte byl zničen výkvět japonských ozbrojených sil a po třech letech od Pearl Harboru již Japonci nedokázali materiální a lidské ztráty takového rozsahu nahradit.

Světoznámá kanadská prozaička Alice Munroová potvrzuje ve své druhé česky vydané knize pověst skvělé vypravěčky, především však neobyčejně vnímavé a citlivé pozorovatelky: příběhy jejích mladších i zralejších hrdinek, točící se kolem citových vztahů, rodinných trampot, mezigeneračních problémů či jen obyčejného stárnutí, dokáže vylíčit s takřka hmatatelnou živostí a schopností vcítit se do duše svých postav, aniž by sklouzla k laciné sentimentalitě nebo jen náznaku klišé.

Nový román Rekviem na Východ francouzského prozaika ruského původu Andreie Makine je jakýmsi pandánem k Francouzskému testamentu, jímž byl Makine před časem představen českým čtenářům. Jeho protagonista, vojenský lékař, který se nechal najmout do služeb sovětské rozvědky, se tváří v tvář rozpadu Sovětského svazu a změně režimu ocitá před rozhodnutím, zda pokračovat v dosavadní práci, a jeho vzpomínky a úvahy se v autorově podání stávají jakousi rekapitulaci sovětských dějin dvacátého století. Románem, sledujícím osudy tří generací vypravěčovy rodiny, přitom prolíná řada silných příběhů zasazených do širšího kontextu ruské občanské války, druhé války světové i současnosti, poznamenané rozpadem jistot spojených se zanikajícím sovětským režimem. Tak jako ve Francouzském testamentu, i v nové knize se Makine projevuje jako suverénní vypravěč schopný okouzlit čtenáře poetickým a přitom úsporným jazykem i emočně silnými výjevy, aniž by sklouzl k topornosti či patetičnosti. I pro tyto kvality patří Rekviem za Východ bezpochyby k tomu nejvýraznějšímu z jeho dnes již rozsáhlého díla.

Postavami této novely, situované do let druhé světové války, jsou opět vesničtí obyvatelé, které čtenáři znají z předchozí povídkové sbírky Želary. V centru vyprávění je však tentokrát osud mladé lékařky, ukrývající se v zapadlé horské vesnici před nacistickým pronásledováním, jež zde v prostředí zcela odlišném od intelektuálního klimatu velkoměsta nachází hluboký milostný vztah k prostému vesnickému muži. Na motivy novely Jozova Hanule natočil režisér Ondřej Trojan podle scénáře Petra Jarchovského film Želary (2003) a kniha již byla přeložena do deseti jazyků.

Po autobiografickém románu a obsáhlém výboru z veršů přichází Jiří Rulf s další prací, kterou lze označit za bilanční. Komorní novela Jmenuji se Offenbach o milostném vztahu stárnoucího spisovatele k mladé ženě se odehrává na pozadí „velkých“ dějin 20. století a je současně analýzou nevalného stavu vědomí společnosti v dnešních časech. Autor si klade otázku, zda zesurovění doby je dáno stále se na povrch deroucí živočišnou podstatou člověka, kdy se z něj stává „nahá opice“, jednající jen podle svých instinktů, nebo kulturním úpadkem, který kolem sebe spatřuje. Toto hlavní téma knihy, jež se vydává ve stopách myšlení Canettiho a Lorenze, provází řada úvah o zvěcnění vztahů, odcizení, umění a poslání literatury, ale také třeba o kýči a zvonech. Novela napsaná nenápadným, strohým, ale zároveň poetickým stylem ovšem nerezignuje ani na příběh, jehož víc než překvapivé vyústění ponechává člověku naději.

Druhá československá republika (říjen 1938 - březen 1939) představuje krátké, ale historicky nesmírně důležité období, jež je možno charakterizovat hlubokou krizí čs. státnosti. Rozvinula se takřka celospolečenská diskuse o praktickém smyslu vytvoření čs. republiky v roce 1918, o možných politických, ekonomických a kulturních východiscích z dané situace, objevila se kritika privilegovaných osobností i společenských skupin, jež ztělesňovaly čs. státní ideu. Málokdo tušil, že dny druhé republiky jsou sečteny v důsledku strategických záměrů Třetí říše a separatistické činnosti slovenských národovců .

Soubor osmi povídek a jedné delší novely od známého českého spisovatele, který prožil léta v Paříži a procestoval podstatnou část světa. Všechny prózy mají dva společné jmenovatele: odehrávají se v jakémsi blíže neurčeném přístavu a jejich protagonisté se