Petrklíč strana 10 z 37

Andrej Babiš se obrazně řečeno přes noc stal pojmem, jakýmsi fenoménem těchto dnů. Kupodivu nikoliv kvůli svému majetku odhadovanému na několik miliard, ale dík úspěšnosti hnutí ANO, které se v předčasných volbách v roce 2013 stalo druhou nejsilnější stranou v zemi a i nyní by podle všech průzkumů volby vyhrálo. Andreje Babiše charakterizuje přímost, jednoduché, až strohé vyjadřování, dalo by se říci, že je to bodrý Slovák, který se před ničím a nikým nezastaví. Jestli je to dobré, nebo ne, jistě ukáže čas, a zřejmě velmi brzy. To se mnoha vysloužilým politikům nelíbí, zejména ne těm, kteří mají na každou otázku odpověď, ale ve skutečnosti odpovídají na něco úplně jiného, než na co byli tázáni. Andrej Babiš ale má i své skryté třinácté komnaty a sotva kdo tuší, čím nás překvapí. Tato publikace si dává za cíl „trhnout oponou”, poodhalit jeho zákoutí a představit ho trochu jinak, z jiného úhlu, než jak ho prezentuje náš tisk a televize. Autor knihy, zkušený spisovatel a publicista, se v některých částech knihy do jisté míry snaží fabulovat a také si klade otázku, co by se stalo, kdyby... Babišovy třinácté komnaty mohou být diskutabilní, nicméně existují a čtenář se s nimi určitě rád seznámí.

Nakladatelství Petrklíč vydává jubilejní, dvacátou knihu profesora Ericha Václava, v níž popisuje svůj nevšední život na lesnických expertizách v Africe, Asii a na dalších kontinentech. Přežil cyklony, občanské války i evakuace. Pracoval v obtížných klimatických a zdravotních podmínkách mezi obyvateli různých kontinentů, kde se setkával s náčelníky kmenů, ministry a premiéry až po japonského císaře. Zúčastnil se i řady světových kongresů a konferencí. Životní pouť autora - od lesního dělníka po univerzitního profesora -, zachycenou s důrazem na tucet jeho významných a přelomových životních milníků doma i v zahraničí, lze označit jako pestrý biograf jeho života, který důvěrně promítá svým čtenářům. Kniha obsahuje 123 černobílých i barevných dobových fotografií.

Nová básnická sbírka Jiřího Olšovského Blíž nevýslovnému prozkoumává svěží prostory svobody ve vztahu ke hře dějin i přírody. Není nad volnost pohybu "s jahodami a borůvkami říkání", když srdce se chvěje radostí nad vodami fénixové lásky. Nic nemůže porazit klidnou odhodlanost slova, jež tu stojí proti zaběhaným rituálům a černým klakám dne, jež chtějí pro sebe uchvátit cestu k původnímu jasu. Pod javorem imaginace lze ve sbírce nalézt perly neporušené krásy.

Petr Cincibuch vstoupil do literatury v 60. letech minulého století, jako jeden z úspěšných autorů své generace. Přírodní a milostná lyrika osobité poetiky byla přijímána kritikou i čtenáři vstřícně. Připomeňme sbírky Panenství, Veteran rallye, Rybí oko, Medový kámen nebo až drásající milostné skladby Dlážděna zahrada a Nejkrásnější bývá šílená. Čtrnáctá sbírka autora je opět plná dojímajícího citu a stálého hledání lásky. Kniha potěší všechny milovníky kvalitní poezie.

V životě každého člověka hraje velkou roli láska, je to naše bytostná potřeba. Je motivem našeho jednání, pro umělce je inspirací k jejich dílům, pro hrdiny důvodem k velkým činům. Nastavuje nám zrcadlo, jací jsme a jací bychom mohli být. Tři přátelé, tři umělci, Vivien, Elvire a Louis, se celý život potýkali s problémy ohledně žen, ty jim byly inspirací, která je vedla k jejich životní náplni, k umění. Román začíná v době, kdy se jejich problémy stávají neúnosné. Společně složí přísahu, která má nadobro změnit jejich životy. S ní je spojeno i bádání nad otázkou múzy a nad životem, který každý jednotlivec vede uvnitř sebe. Malíř, dychtící po nespoutanosti a volnosti, je polapen láskou k nebeskému stvoření s pekelnou myslí. Spisovatel, ztracený muž, nalézá sám sebe až poznáním ženy, která sama strádá mnohem intenzivněji, než by kdo tušil. Skladatel, obsedantní hazardér se životem, je postaven před zkoušku, která má změnit jeho život plný chyb. Mezi trojici umělců se míchá v lesích žijící Samuel a jako filozof tká myšlenkovou rovinu celého příběhu, sám zapleten do vlastní nelehké situace. Příběh o hledání, o nalezení a o ztracení.

Ženy jsou často svými partnery podezřívány z nevěry oprávněně, ale mnohokrát také neoprávněně. Snad je žárlivost jakousi geneticky zakódovanou vlastností mužů, ovšem ne všichni jsou takto narušení jedinci. Někteří, i když se jejich podezření ukáže jako opodstatněné, jsou ochotni přistoupit na ženinu obhajobu, podle které za to mohou stejně jen oni, jiní, i když zklamaní, jsou schopni ve jménu lásky učinit odpuštění a další prokazují necekanou míru tolerance pod podmínkou, že nebude narušen chod domácnosti nebo že to neovlivní majetkové poměry. A chytrá žena těchto mužských slabostí nezneužívá, ale využívá. Vždyť která by se nechtěla aspoň někdy vymanit ze stereotypu, prožít opět něco krásně vzrušujícího, zažít dávno zapomenutou odzbrojující romantiku nebo jen pragmatické vyčerpávající vybouření. Avšak je pravda, že podezření kolikrát padne i na ženy, které po ničem takovém netouží. Kniha svým obsahem zaujme snad všechny ženy, které žijí v nějakém vztahu, a také ty, které se na něj připravují.

Životní i umělecké peripetie Pavlíny Filipovské přináší nová kniha Vítka Chadimy. Jak známo, Pavlína Filipovská není "jenom" dcerou vynikajícího českého herce a dabéra Františka Filipovského, ale je to také výborná zpěvačka, televizní a filmová herečka, spisovatelka a moderátorka. Právem se stala jednou z prvních hvězd Semaforu, později zářila v divadle Apollo a Rokoko. Pro jednu generaci dětských televizních diváků byla i milou průvodkyní dětských televizních pořadů. Patnáct let v televizi uváděla oblíbený pořad Dostaveníčka, kde jejími partnery byli mimo jiné Miloš Kopecký nebo Jiří Sovák. Dnes hraje divadlo, pracuje v Českém rozhlase, pravidelně vystupuje se svým písničkovým pořadem. Při své práci se setkala s velkým množstvím legend českého divadla a filmu a v knize se tak setkáme s Janem Werichem, Stellou Zázvorkovou, Zdeňkem Podskalským, Natašou Gollovou, Milošem Kopeckým ale třeba i s Karlem Vlachem, Jiřím Štaidlem nebo Karlem Hálou. Jako na milou kolegyni vzpomínají na Pavlínu v knize Karel Gott, Helena Vondráčková, Eva Pilarová, Jiřina Jirásková, Zdeněk Svěrák, Jiří Suchý a mnoho dalších. V publikaci se poprvé objeví i dosud nikde nezveřejněné vzpomínky na Františka Filipovského. Krátké příběhy odhalí rodinnou pohodu a lásku, kterou si Pavlína Filipovská jako klenot v sobě uchovává celý život.

Tuto publikaci Co, jak a proč? Lékařství a léčitelství, jsme vydali na přání velkého množství čtenářů. Jsme rádi, vážení čtenáři, že vám můžeme vyhovět. Kniha obsahuje více jak tisíc otázek a odpovědí pro každého, kdo se alespoň trochu zajímá o své vlastní zdraví. Je nám líto, že autor Vladimír Hůna se druhého vydání této knihy nedožil.

Politická sféra přináší nejen běžnému občanovi, ale i samotným politikům povětšině nepříliš mnoho důvodů k radosti či úsměvu. Přesto i na tolik složité půdě lze vysledovat dílčí momenty jistého odlehčení, které jednak dodávají jednotlivým výrokům jakousi jiskru osobnosti, ale mnohdy dokážou svým charakterem skutečně pobavit či přímo rozesmát, a to nejen politiky samotné, ale skrze zprostředkovací média také široké spektrum lidí. Jsou to především momenty, kdy politici vyráží "do boje" prostřednictvím nejrůznějších bonmotů, osobitých hlášek a výroků. Přičemž spektrum podobných výroků je kupodivu neuvěřitelně široké.Od bonmotů plánovaných přes hlášky vzniklé náhodou až po výroky nejednou naplněné intelektuálním humorem - všechny jsou obvykle velice trefné a vtipné. V knize nechybí pestrý výběr toho nejlepšího z bonmotů a hlášek politiků, kteří jsou nebo byli ve svých projevech vždy svérázní. Mezi takové patří například pověstný Miloš Zeman, ale také Václav Havel, Václav Klaus, Karel Schwarzenberg, David Rath, Mirek Topolánek, Jiří Paroubek, Vlastimil Tlustý či Miroslav Kalousek a další, včetně politiků první republiky a mocných vládců velkých zemí, jako jsou USA, bývalý Sovětský svaz, Velká Británie a další země. Kniha Vás rozhodně pobaví a snad prostřednictvím ní lépe poznáte ty, o kterých jste si dosud dělali iluze, nebo naopak jste je v jistém smyslu podceňovali.

Les od nepaměti inspiroval celou škálu umělců - hudebních skladatelů, spisovatelů - básníků i prozaiků, malířů a dalších tvůrců. O tom svědčí celá řada jejich děl, ve kterých se vyznávali z obdivu k lesu a jeho dřevinám - stromům a keřům.Autor, povoláním lesník, se ve své tematicky ojedinělé publikaci snaží přiblížit čtenářům na 150 našich i světových umělců, kteří měli rádi les a přírodu - své motivační a inspirační zdroje. Čtenář zde najde bohatou směs kapitol, jak básníci a prozaici velebili naše lesy, jak vznikaly hudební básně s lesní a vodní tematikou, kolik obrazů jim věnovali naši a světoví malíři.Kniha obsahuje pozvánku na nevšední koncert lesní hudby bez orchestru i dirigenta. Čtenář se dozví, jak různě hraje les v mládí, dospívání i stáří; jak dřeviny, které hrají, jsou artefakty a zároveň i uměleckými hudebními nástroji. Kniha obsahuje tzv. Komnatu hostů, do níž vstoupili vynikající a slavní umělci, autorovi vzácní přátelé. Do Komnaty hostů přispěli přímo i nepřímo Zdeněk Mahler, Václav Větvička, Jiří Grygar, Zdenka Lorencová, Martin Patřičný, Jiří Suchý, Ladislav Venyš, Vratislav Ebr, Miroslav Kučera a trio tvůrců překrásných televizních seriálů a knih o památných stromech Marie Hrušková, Jaroslav Turek a Bedřich Ludvík. Všichni hosté vzdali hold a úctu stromům, které se umějí dívat a s námi si povídat, dodávat energii - aniž něco od nás očekávají. Knihu doprovází přes 60 barevných obrázků předního fotografa lesa a dřevin ing. Václava Bažanta, Ph.D. Autoři dalších osmi fotografií jsou Erich Václav, Alexa Engelman a Pavel Machálek ml.Les je učebnicí estetiky pro každého. A hlavně: les hraje krásně, i když je v něm ticho...

Je zpěvák, skladatel, konferencier, jedna z prvních opravdu velkých hvězd naší populární hudby a pamětník. Proto může ve své nové knize vyprávět o pětasedmdesáti letech, které prožil v českém showbyznysu. Jako rovnocenný kolega celé řady známých osobností a často jako přímý účastník velkých událostí, které hýbaly dobou. Přitom mnoho viděl nejen zblízka, ale často i z druhé strany.Adamovy vzpomínky nejsou obvyklým memoárem. Jeho kniha je výjimečná a bude jistě nanejvýš zajímavá pro všechny, kteří se zajímají o českou kulturu a její moderní dějiny. Najdou v ní jak odpovědi na vlastní otázky, tak jim nabídne nový, často velmi osobní pohled na celou galerii solitérů českého popu i společnosti. Avšak proto, že si lidé Adamova typu už nemusí od určitého věku brát servítky, může být čtenář někdy dokonce velmi překvapen.Richard Adam není jen populární svými hity, které se líbí a stále se dobře poslouchají. Je pozoruhodný i jako člověk, jenž má na vrcholu své kariéry skutečně co říci, a je cenný i tím, že tak učinil.

O tom, kdo vystřídá euroskeptika Václava Klause v roli domácího pána Pražského hradu, je rozhodnuto. V nečekaně dramatickém finále se utkali s Karlem Schwarzenbergem. Jací vlastně doopravdy jsou, co nám na sebe ve volební kampani neprozradili? Co můžeme očekávat od budoucího prezidenta? Oč jsme přišli tím, že jsme nezvolili jeho soupeře? A jaké vysvědčení vystavíme odcházejícímu prezidentovi Václavu Klausovi? Budeme na něho vzpomínat v dobrém, či zlém? Na všechny tyto otázky se pokouší odpovědět nová kniha novináře a spisovatele Jana Bauera, který se jak se Zemanem, tak se Schwarzenbergem a s Klausem osobně poznal. Nenabízí nudné politologické úvahy, ale dramatické vypravování, které budete číst se stejným zaujetím jako ten nejnapínavější thriller.

Některá doporučení i konkrétní rady v této knize, jak například vyjít s mužem, se ženou, s rodiči, s tchyní, se sourozenci a rodinou vůbec, či rady, jak vyjít s úředníkem, nadřízeným, blbcem, soudem, lékařem, ale i jak vyjít s penězi a se životem vůbec, vám můžou pomoci v různých svízelných situacích i pochopit jednání lidí, s kterými nějak vyjít musíte. Při četbě této knihy si promítnete, že s takovým mužem či ženou jste se už někdy setkali, a třeba i vám připomene, že jste se třeba i vy chovali nepatřičně. Mottem této knížky by mohlo být ono staré známé „Neberte život vážně, stejně na něj umřete,“ protože rady a doporučení jsou zde podány s nadhledem, ironií a s jistou dávkou humoru. Máme dobrý pocit, že autorovi se to vrchovatou měrou povedlo a že to nebude jeho poslední kniha na toto téma.

Na český knižní trh se po poměrně dlouhé době dostává ucelený text knihy o Osvobozeném divadle a jeho tvůrcích a aktérech Voskovcovi a Werichovi. Kniha se jmenuje Divadelní dobrodružství Voskovce a Wericha.Ne že by dosud o Voskovcovi a Werichovi knihy nevycházely, ale většinou to byly obrazové publikace , kde převládaly dobové faktografické dokumenty. Samozřejmě i tato publikace obsahuje velké množství fotografií, ale současně se zevrubně zabývá různými aspekty vzniku divadla, jeho protagonistech, omezování jejích činnosti, emigraci a opětovného návratu.Nakladatelství Petrklíč přichází tedy se zvláštní nabídkou. Čtenářům předkládá knihu od polské autorky Barbary Teresy Jankowské, která v Československu pobývala v rámci stipendia Kabinetu pro studium českého divadla a soudě podle zpracování tématu, velmi důkladně se seznámila se všemi skutečnostmi, které provázely Osvobozené divadlo a jeho hlavní herecké a tvůrčí postavy - Voskovce a Wericha. Prohlédla a prozkoumala téměř vše, co bylo v té době možné, dokonce se dostala i k policejním spisům. Proto jsme právem zařadili na titulní list podnázev Co jste ještě nečetli. Ano, skutečně je to tak. Kniha je napsána tak brilantně a s veškerou důkladností a pečlivostí, že nejen překvapuje precizností, ale otevírá v mnoha oblastech nový pohled na oba velikány.Barbara Teresa Jankowska dokázala shromáždit materiál a sepsat knihu, která podle našeho názoru dosud v takové šíři a hloubce nevyšla. Připravila tak pro českého čtenáře nevšední požitek a velmi vhodný dárek.

Sociálně-kritická próza Adama Georgieva se odvíjí na pozadí vztahu dvou literátů, mladého spisovatele a zralé spisovatelky. Vztahu silného a metafyzického, který se však postupně začíná propadat do hlubin nejen osobního a profesního rozkolu, ale také generačního sporu. Ona je vězněnou disidentkou a významnou představitelkou roku 1989, on je autorem etablujícím se až dlouho po něm. Tam, kde ona je loajální k novému režimu, neboť stála u jeho zrodu, on říká v rozhovoru pro zahraniční deník "Dal bych přednost cenzuře před diktátem trhu". Z oboustranného citu se stane zápas, zápas o bytostnou historickou identitu, o cenu vlastního utrpení každého z nich. Relativitu svobody a vhodnosti uměleckého prostoru. V ostré konfrontaci předlistopadové a polistopadové zkušenosti si nasazují smyčku. To, co ona vytvořila, jeho zabíjí. Georgiev ukazuje, že pokud chce spisovatel sugestivně a palčivě zobrazit českou současnost a deziluzi z polistopadového vývoje, musí namísto laciné karikatury dnešních politiků a jejich mafiánských propletenců sáhnout po tématu a prožitku mnohem hlubším, osobnějším a drtivě upřímném.

Herectví lákalo Danielu Kolářovou od dětských let, i když zprvu uvažovala o sportovní kariéře. Lákala ji lehká atletika, gymnastika a dokonce i ženský fotbal. Nakonec zvítězilo herectví studium na DAMU. Po absolvování DAMU v roce 1968 následovalo první angažmá v libeňském Divadle S. K. Neumanna a dva roky poté (po hostování v Gorkého Měšťácích) dostala nabídku na angažmá v Divadle na Vinohradech. Nejprve prý měla strach nabídku přijmout, pak se ale rozhodla a od toho dne je dodnes stálou členkou tohoto pražského divadla, kde vytvořila celou paletu nádherných rolí. Ještě v době studií DAMU se poprvé objevila ve filmu režiséra Hynka Bočana Soukromá vichřice. Po tomto filmovém debutu následovala řada dalších filmových a televizních postav. Šla doslova z role do role, ale najednou jako by zájem televiznáích a filmových tvůrců opadl. Bylo to mateřstvím? Nezájmem o dříve oblíbený herecký typ? O hereckých proměnách, ale i o tom, proč pojednou opadl zájem ze strany filmových a televizních režisérů o dříve vyhledávanou herečku, to se dočtete v této knize.