Petrklíč strana 9 z 37

Saisfríd žije na podivném ostrově, kde se učí věcem, jako je například magie, stejně jako každý jiný chlapec. Přestože nijak nevyniká svými schopnostmi, je nejzáhadnější osobou kmene. Jeho tvář není snědá jako všech ostatních, nýbrž půvabně světlá, jeho oči se zbarvily do nezvykle žluté a nakonec – ze strany matky zdědil něco, po čem sní každé dítě v jeho světě: je zasvěcený. Znamená to, že může kdykoli opustit svůj rodný ostrov a přejít do ostatních zemí, čehož jeho krajané nejsou schopni. Když jeho otec onemocní, Saisfríd se bez zaváhání vydá do veliké země Gynésie sehnat pro něho lék, který se prý nedá objevit nikde jinde. Na cestu kromě jídla dostává mocnou sošku bůžka, která svýma očima umí vyjádřit odpovědi na všechny možné otázky. Povede se Saisfrídovi obstát v zemi, která nezná magii, a jejíž kraj je tolik odlišný od toho jeho? Zjistí, co je tajemný lék adérú sidžú, který dovede vyléčit jeho otce, a získá jej pro něho? Dokáže se ubránit nepřátelům, kteří dychtí po starobylé sošce, jen za pomoci gynésské dívky Karalen?

Je poslední žijící prvorepublikovou filmovou hvězdou, a jak sama říká, vzpomínat může bez zábran, protože není nikdo, kdo by s ní polemizoval, nebo ji snad dokonce zažaloval. A tak vzpomíná na dobu svého mládí, na lidi, které potkávala, na kolegy, s nimiž hrála, ale také - a to především - na psí kamarády, kteří ji životem provázeli. A nejde jenom o psy, jde také o dobu, která měla ke zvířatům trochu jiný vztah, než máme dnes, a ten společný lidsko-zvířecí život probíhal podle dost přísných pravidel. Nicméně vhodných následování.

Muže jako takové můžeme milovat a nebo i nenávidět. Ovšem je tu i kategorie lhostejnosti. Ano, mohou nám být ukradení a my spíše pak hladíme uši svého psa s láskou a důvěrou. Zkrátka s muži je to jako s projímadlem. Jak si nedáme pozor, pořádně nás proženou. Pokud nás budou ale prohánět v ložnicích a bude se nám to líbit, tak budeme veselé a naše tváře se budou lesknout jako vycíděná jablíčka a my okolo nich budeme poskakovat jako bujaré klisňičky. Presto žádná z nás nikdy nebude znát muže dokonale a oni nás můžou nemile překvapit i po diamantové svatbě. Takže obezřetnost je na místě. Proste, s muži zacházejme jako z prasklým prkýnkem na záchodě. Nikdy nevíme, kdy nás bolestivě štípne do zadečku.

Přátelé jsou jako hvězdy, nevidíš je pořád, ale přesto víš, že existují. Jedna z takových hvězd vysvitla panu Ulíkovi před několika desítkami let, když dostal za úkol udělat rozhovor s hercem Lubomírem Lipským pro týdeník Květy. Od té doby se potkávají a stále si mají co říct. Knih o známých osobnostech, zejména z oblasti kultury a umění, vyšlo už přebohatě. Pravdou ovšem je, že nemálo těchto pojednání je o hrdinech, kteří sotva odrostli krátkým kalhotám, aniž stačili v životě lidském dokázat něco, co by stálo za knižní zvěčnění. Oblíbený a vynikající herec Lubomír Lipský je však pravým opakem tohoto konstatování. Za více než osm desítek let toho prožil a dokázal tolik, že by to vydalo na pořádný tlustospis. Víme, že tato kniha není prvním povídáním o životě skvělého herce a báječného člověka. Jeho autor měl ovšem to libé potěšení se s Mirkem - jak mu přátelé říkají - kamarádit bezmála čtyři desítky let. Na základě častých setkání vznikl o Lubomíru Lipském a jeho bratrovi velmi zajímavý sestřih životních epizod, rozhovorů, bonmotů i oblíbených skečů. Součástí této knihy jsou i nezapomenutelné dialogy Hlustvisiháků. Tato kniha rozhodně potěší a zahřeje na srdíčku.

Na školách se o něm nikdy nikdo neučil a i dnes jen málo zasvěcených literárních badatelů zná jeho jméno. Ještě méně je těch, kteří vědí, jak se jeho tvorba prolínala s jeho životem, jak vystihovala jeho nálady, pocity a životní situace. Bývalý režim existenci Bělohrobského nevzal na vědomí vůbec. Měli jsme přece dost básníků dělnické třídy, a Bělohrobský byl synem soukromníka. Ani jeho ironické pamflety se mu moc nehodily do krámu, byť byly napsané v roce 1860, tedy v době, kdy nikdo neměl ani tušení o naší budoucí totalizaci. Mají však nadčasovou platnost a mnoho věcí z nich se dá vztáhnout na všechny režimy a všechny doby. Přerušené povědomí se těžko obnovuje, k čemuž ztížená dostupnost jeho díla jen přispívá. Proto vychází tato publikace s několika výňatky z rozsáhlé tvorby, která nikdy nebyla uceleně vydána. Spolu s částí básníkovy soukromé korespondence, chronologicky mapuje Bělohrobského krátký, finančně chudý, ale tvořivě bohatý život, plný nenaplněné lásky.

Bulvár slunce je volným pokračováním novely Planeta samých chlapců (2008). Jediný český autor věnující se homosexualitě zde rozvíjí osudy svých hrdinů Oproti předchozí knize je však jeho text filozofičtější, formálně méně souvislý, a ve své koláži se zabývá vnitřním svárem boha a ďábla v člověku, čímž se dotýká zásadních témat lidské existence. To podporuje i zveřejněná korespondence se slavnou spisovatelkou, v níž rozpoznáváme Evu Kantůrkovou. Kniha je opět maximálně otevřená, nezná tabu, a tím se může jevit šokující. Autor již má po obsahové i formální stránce svůj čitelný rukopis, ojedinělý v soudobé české literatuře.

Zajímají-li vás čeští filmoví herci a máte navíc knihu "Kdo je kdo v českém filmu /poprvé/", která vyšla v nakladatelství Petrklíč už na začátku roku 2006, pak vězte, že se váš obzor ještě rozšíří. Jistě i díky této knížce, kterou právě držíte v rukou, se dozvíte o známých hereckých osobnostech, na něž v prvním dílu této řady prostě nedošlo.

Pět neobyčejných hereček, pět netuctových osudů a desítky rolí, které pobavily zdaleka nejen české publikum... To byly základní momenty pro autora Roberta Rohála k napsání knihy Klauni v sukních. Pozorně si zde všímá především profesních úspěchů herečky Stelly Zázvorkové, Heleny Růžičkové, Míly Myslíkové, Ivy Janžurové a Dagmar Veškrnové - Havlové. A co že tato pětice vynikajících hereček má společného? Podle autora mnohé: jednak schopnost stejně přesvědčivě zahrát i roli dramatickou. Jenomže od smíchu to zase k pláči není až tak daleko - naopak. Přitom nelze přehlédnout ještě jeden atribut, a to jejich šarm. Je patrný v drtivé většině hereckých kreací všech pěti protagonistek. Vůbec obdivuhodná je i jejich schopnost nebýt - ať už na plátně, televizní obrazovce nebo jevišti - vždy jen za krásnou, úspěšnou a svůdnou, ale klidně i za ošklivou, nenápadnou či dokonce směšnou. Je v tom nejen kus odvahy, ale především mimořádné herecké nadání všetně smyslu pro nadsázku a ironii. A právě tyto herecké proměny pokládá autor za jejich poznávací znak. To, že zahrají prakticky všechno, i toho smutně směšného či naopak humpolácky drzého klauna v sukních, je zařadilo mezi nejpopulárnější a nejlepší herečky své doby. Nepochybně plným právem.

Čtenář se v knize seznámí nejen s podrobným vylíčením uměleckých i osobních kariér čelných osobností populárního českého hereckého nebe od Emy Destinnové přes Ljubu Hermanovou, Miroslava Horníčka až k Miloši Kopeckému. Autor vypráví především o temných a vesměs dodnes diskutabilních, nejtajnějších stránkách jejich životů a duší, tak jak se mu je podařilo vystopovat, neboť právě tyto dodnes nezveřejněné skutečnosti je poznamenaly největší měrou. Autor u všech osobností, o nichž píše, uvádí zajímavé i dosud nepublikované podrobností, které jistě čtenáře zaujmou. Ke všem, o nichž vypráví, přistupuje citlivě a s osobním respektem, neboť nejednoho z umělců osobně znal. Tato publikace je ve svém celku autentickým pohledem do "zákulisí" českých umělců i do doby, ve které žili. Kniha je vybavená velkým množstvím obrazového materiálu.

Ve své další knize nazvané Pražské katastrofy se známí pragensisté Eva a Josef Hrubešovi zabývají smutnými událostmi, které stověžaté město nad Vltavou postihlo v průběhu několika staletí. V mnoha kapitolách připomínají kupříkladu požár Národního divadla, zničující povodně v letech 1890 a 2002, havárie leteckých balónů na Zemské jubilejní výstavě v roce 1891, výbuch parního kotle a následné potopení parníku Františka Josefa I. v roce 1898, zničující požár velké barokní zbrojnice na Vyšehradě, zřícení domu Na Poříčí, známější tramvajové nehody, nálety spojeneckých letadel na Prahu na sklonku II. světové války, požár plynojemu v Michelské plynárně, havárii lanové dráhy a sesuv zeminy na Petříně a další. Některé katastrofy byly způsobeny přírodními živly, válečnými událostmi, selháním lidského faktoru a bohužel i úmyslně. Jednotlivá témata autoři zpracovali podle historických odkladů, které shromažďovali několik let.

V této knize se čtenář seznámí s osudy slavných umělkyň, které zazářily v trysku minulého století a přesto se dočkaly trpkého konce, ať už z důvodu nemoci, osamocení, nezájmu okolí či zákazů někdejšího světového fenoménu, s osudy prvorepublikových hvězd typu Lídy Baarové, Adiny Mandlové či Nataši Golové? Autora k napsání této publikace inspirovala známá proklamace Lídy Baarové: " Žádná z mých rolí nebyla tak dramatická jako můj život." Autor si současně klade otázku, co všechno stojí úspěch, jak se žije na vrcholu a jak tragický může být pád?

Setkání s Dominikem Dukou a rozhovor s ním ve mne zanechal hluboký dojem, protože jsem v něm poznal velmi vzdělaného člověka, který má v sobě i velký lidský rozměr. Knihu o Dominiku Dukovi jsem se rozhodl napsat poté, co jsem měl možnost se s ním setkat osobně a poznat i jeho demokratické názory, které dokáží reflektovat dobu. Dominik Duka je tím, kdo dokáže naslouchat druyhým, a přesto má jasné vidění světa. Jeho život je velké dobrodružství plné zvratů. Setkání s Dominikem Dukou je vždy přínosem a něčím novým, co vás obohatí a zároveň donutí k zamyšlení . Tato kniha se rodila v nelehké osobní době a v mnohých chvílích byla pro mne záchranou. Věřím, že každý čtenář si v ní najde to své a bude mít podobný pocit názorově blízkosti jakou k Dominikovi Dukovi sdílím já.

28 historickými mniaturami nabízejícím netradiční pohled na oponu dějin 20. století. První z nich například obsahuje unikátní svědectví o pozadí atentátu na Aloise Rašína, jiné pak odpovědi na otázky, jak odešel „vůdce národů“ Stalin a Gottwald ho přežil jen o devět dnů, proč se Rosenbergrovi nikdy nepřiznali a v jiném procesu se neptřiznal Gustáv Husák, jak se dostala rudá vlajka nad Reichstag a proč na konci války kapitulovali Němci nadvakrát. Z jiného soudku jsou vzprávění o Leninově manželském trojúhelníku nebo o ženách v životech Mao Ce-tunga, Josipa Broze-Tita, Fidela Castra či Josefa Goebbelse.

Planeta samých chlapců není sci-fi. Je tady a teď, ve světě holé společnosti všeho a všech. Je v české beletrii prvním a nezvykle otevřeným pohledem do homosexuální společnosti. Výkřikem generace ústy opuštěnosti jejího člena.

Víno je na vzestupu a to nejen v grafech spotřeby. Víno stoupá především na společenském žebříčku, už se nejen pije, ale je zkoumáno, probíráno, hodnoceno v květnatých diskusích, které obohacují ducha jakož i jazyk český. Kdejaké město dnes pořádá akce na oslavu vína, ale jen Mělník může podat stoleté svědectví z roku 1911: „Na věžích vlály prapory, zelenaly se girlandy z révy, střílelo se z moždířů, hrála hudba, městem procházel alegorický průvod, ochutnávalo se víno, tančilo se v ulicích.“ Doba se mění, tradice zůstává. A o tom vypráví tato knížka.

Svatý Václav, Přemysl Otakar II., Karel IV., Jan Žižka z Trocnova, Petr Vok z Rožmberka, Jan Sladký Kozina, František Palacký, Božena Němcová, všechna ta jména známe z historie. Víme však o nich skutečně všechno? Neskrývají nějaké tajemství, o němž se v dějepise nic nepraví? Felix Krumlovský, autor několika pozoruhodných knížek o české historii, si vzal na paškál celkem 35 osobností, slavných Čechů a Moravanů, aby se podíval, na některé záhady, které jsou s nimi spojeny. Každá z těchto slavných osobností má svoji třináctou komnatu, do níž se nás pokusí zavést. Bude to vzrušující cesta do dávno minulých dějů, jež byly z nejrůznějších důvodů ututlány. Ukáže nám, že zdaleka ne všechno, co se o slavných Češích a Moravanech traduje, odpovídá skutečnosti. A historická pravda má v jejich případě někdy hodně podivnou podobu!