Petrklíč strana 7 z 37

Muže jako takové můžeme milovat a nebo i nenávidět. Ovšem je tu i kategorie lhostejnosti. Ano, mohou nám být ukradení a my spíše pak hladíme uši svého psa s láskou a důvěrou. Zkrátka s muži je to jako s projímadlem. Jak si nedáme pozor, pořádně nás proženou. Pokud nás budou ale prohánět v ložnicích a bude se nám to líbit, tak budeme veselé a naše tváře se budou lesknout jako vycíděná jablíčka a my okolo nich budeme poskakovat jako bujaré klisňičky. Presto žádná z nás nikdy nebude znát muže dokonale a oni nás můžou nemile překvapit i po diamantové svatbě. Takže obezřetnost je na místě. Proste, s muži zacházejme jako z prasklým prkýnkem na záchodě. Nikdy nevíme, kdy nás bolestivě štípne do zadečku.

Přátelé jsou jako hvězdy, nevidíš je pořád, ale přesto víš, že existují. Jedna z takových hvězd vysvitla panu Ulíkovi před několika desítkami let, když dostal za úkol udělat rozhovor s hercem Lubomírem Lipským pro týdeník Květy. Od té doby se potkávají a stále si mají co říct. Knih o známých osobnostech, zejména z oblasti kultury a umění, vyšlo už přebohatě. Pravdou ovšem je, že nemálo těchto pojednání je o hrdinech, kteří sotva odrostli krátkým kalhotám, aniž stačili v životě lidském dokázat něco, co by stálo za knižní zvěčnění. Oblíbený a vynikající herec Lubomír Lipský je však pravým opakem tohoto konstatování. Za více než osm desítek let toho prožil a dokázal tolik, že by to vydalo na pořádný tlustospis. Víme, že tato kniha není prvním povídáním o životě skvělého herce a báječného člověka. Jeho autor měl ovšem to libé potěšení se s Mirkem - jak mu přátelé říkají - kamarádit bezmála čtyři desítky let. Na základě častých setkání vznikl o Lubomíru Lipském a jeho bratrovi velmi zajímavý sestřih životních epizod, rozhovorů, bonmotů i oblíbených skečů. Součástí této knihy jsou i nezapomenutelné dialogy Hlustvisiháků. Tato kniha rozhodně potěší a zahřeje na srdíčku.

Bulvár slunce je volným pokračováním novely Planeta samých chlapců (2008). Jediný český autor věnující se homosexualitě zde rozvíjí osudy svých hrdinů Oproti předchozí knize je však jeho text filozofičtější, formálně méně souvislý, a ve své koláži se zabývá vnitřním svárem boha a ďábla v člověku, čímž se dotýká zásadních témat lidské existence. To podporuje i zveřejněná korespondence se slavnou spisovatelkou, v níž rozpoznáváme Evu Kantůrkovou. Kniha je opět maximálně otevřená, nezná tabu, a tím se může jevit šokující. Autor již má po obsahové i formální stránce svůj čitelný rukopis, ojedinělý v soudobé české literatuře.

Zajímají-li vás čeští filmoví herci a máte navíc knihu "Kdo je kdo v českém filmu /poprvé/", která vyšla v nakladatelství Petrklíč už na začátku roku 2006, pak vězte, že se váš obzor ještě rozšíří. Jistě i díky této knížce, kterou právě držíte v rukou, se dozvíte o známých hereckých osobnostech, na něž v prvním dílu této řady prostě nedošlo.

Na školách se o něm nikdy nikdo neučil a i dnes jen málo zasvěcených literárních badatelů zná jeho jméno. Ještě méně je těch, kteří vědí, jak se jeho tvorba prolínala s jeho životem, jak vystihovala jeho nálady, pocity a životní situace. Bývalý režim existenci Bělohrobského nevzal na vědomí vůbec. Měli jsme přece dost básníků dělnické třídy, a Bělohrobský byl synem soukromníka. Ani jeho ironické pamflety se mu moc nehodily do krámu, byť byly napsané v roce 1860, tedy v době, kdy nikdo neměl ani tušení o naší budoucí totalizaci. Mají však nadčasovou platnost a mnoho věcí z nich se dá vztáhnout na všechny režimy a všechny doby. Přerušené povědomí se těžko obnovuje, k čemuž ztížená dostupnost jeho díla jen přispívá. Proto vychází tato publikace s několika výňatky z rozsáhlé tvorby, která nikdy nebyla uceleně vydána. Spolu s částí básníkovy soukromé korespondence, chronologicky mapuje Bělohrobského krátký, finančně chudý, ale tvořivě bohatý život, plný nenaplněné lásky.

Čtenář se v knize seznámí nejen s podrobným vylíčením uměleckých i osobních kariér čelných osobností populárního českého hereckého nebe od Emy Destinnové přes Ljubu Hermanovou, Miroslava Horníčka až k Miloši Kopeckému. Autor vypráví především o temných a vesměs dodnes diskutabilních, nejtajnějších stránkách jejich životů a duší, tak jak se mu je podařilo vystopovat, neboť právě tyto dodnes nezveřejněné skutečnosti je poznamenaly největší měrou. Autor u všech osobností, o nichž píše, uvádí zajímavé i dosud nepublikované podrobností, které jistě čtenáře zaujmou. Ke všem, o nichž vypráví, přistupuje citlivě a s osobním respektem, neboť nejednoho z umělců osobně znal. Tato publikace je ve svém celku autentickým pohledem do "zákulisí" českých umělců i do doby, ve které žili. Kniha je vybavená velkým množstvím obrazového materiálu.

Pět neobyčejných hereček, pět netuctových osudů a desítky rolí, které pobavily zdaleka nejen české publikum... To byly základní momenty pro autora Roberta Rohála k napsání knihy Klauni v sukních. Pozorně si zde všímá především profesních úspěchů herečky Stelly Zázvorkové, Heleny Růžičkové, Míly Myslíkové, Ivy Janžurové a Dagmar Veškrnové - Havlové. A co že tato pětice vynikajících hereček má společného? Podle autora mnohé: jednak schopnost stejně přesvědčivě zahrát i roli dramatickou. Jenomže od smíchu to zase k pláči není až tak daleko - naopak. Přitom nelze přehlédnout ještě jeden atribut, a to jejich šarm. Je patrný v drtivé většině hereckých kreací všech pěti protagonistek. Vůbec obdivuhodná je i jejich schopnost nebýt - ať už na plátně, televizní obrazovce nebo jevišti - vždy jen za krásnou, úspěšnou a svůdnou, ale klidně i za ošklivou, nenápadnou či dokonce směšnou. Je v tom nejen kus odvahy, ale především mimořádné herecké nadání všetně smyslu pro nadsázku a ironii. A právě tyto herecké proměny pokládá autor za jejich poznávací znak. To, že zahrají prakticky všechno, i toho smutně směšného či naopak humpolácky drzého klauna v sukních, je zařadilo mezi nejpopulárnější a nejlepší herečky své doby. Nepochybně plným právem.

Ve své další knize nazvané Pražské katastrofy se známí pragensisté Eva a Josef Hrubešovi zabývají smutnými událostmi, které stověžaté město nad Vltavou postihlo v průběhu několika staletí. V mnoha kapitolách připomínají kupříkladu požár Národního divadla, zničující povodně v letech 1890 a 2002, havárie leteckých balónů na Zemské jubilejní výstavě v roce 1891, výbuch parního kotle a následné potopení parníku Františka Josefa I. v roce 1898, zničující požár velké barokní zbrojnice na Vyšehradě, zřícení domu Na Poříčí, známější tramvajové nehody, nálety spojeneckých letadel na Prahu na sklonku II. světové války, požár plynojemu v Michelské plynárně, havárii lanové dráhy a sesuv zeminy na Petříně a další. Některé katastrofy byly způsobeny přírodními živly, válečnými událostmi, selháním lidského faktoru a bohužel i úmyslně. Jednotlivá témata autoři zpracovali podle historických odkladů, které shromažďovali několik let.

V této knize se čtenář seznámí s osudy slavných umělkyň, které zazářily v trysku minulého století a přesto se dočkaly trpkého konce, ať už z důvodu nemoci, osamocení, nezájmu okolí či zákazů někdejšího světového fenoménu, s osudy prvorepublikových hvězd typu Lídy Baarové, Adiny Mandlové či Nataši Golové? Autora k napsání této publikace inspirovala známá proklamace Lídy Baarové: " Žádná z mých rolí nebyla tak dramatická jako můj život." Autor si současně klade otázku, co všechno stojí úspěch, jak se žije na vrcholu a jak tragický může být pád?

Setkání s Dominikem Dukou a rozhovor s ním ve mne zanechal hluboký dojem, protože jsem v něm poznal velmi vzdělaného člověka, který má v sobě i velký lidský rozměr. Knihu o Dominiku Dukovi jsem se rozhodl napsat poté, co jsem měl možnost se s ním setkat osobně a poznat i jeho demokratické názory, které dokáží reflektovat dobu. Dominik Duka je tím, kdo dokáže naslouchat druyhým, a přesto má jasné vidění světa. Jeho život je velké dobrodružství plné zvratů. Setkání s Dominikem Dukou je vždy přínosem a něčím novým, co vás obohatí a zároveň donutí k zamyšlení . Tato kniha se rodila v nelehké osobní době a v mnohých chvílích byla pro mne záchranou. Věřím, že každý čtenář si v ní najde to své a bude mít podobný pocit názorově blízkosti jakou k Dominikovi Dukovi sdílím já.

28 historickými mniaturami nabízejícím netradiční pohled na oponu dějin 20. století. První z nich například obsahuje unikátní svědectví o pozadí atentátu na Aloise Rašína, jiné pak odpovědi na otázky, jak odešel „vůdce národů“ Stalin a Gottwald ho přežil jen o devět dnů, proč se Rosenbergrovi nikdy nepřiznali a v jiném procesu se neptřiznal Gustáv Husák, jak se dostala rudá vlajka nad Reichstag a proč na konci války kapitulovali Němci nadvakrát. Z jiného soudku jsou vzprávění o Leninově manželském trojúhelníku nebo o ženách v životech Mao Ce-tunga, Josipa Broze-Tita, Fidela Castra či Josefa Goebbelse.

Planeta samých chlapců není sci-fi. Je tady a teď, ve světě holé společnosti všeho a všech. Je v české beletrii prvním a nezvykle otevřeným pohledem do homosexuální společnosti. Výkřikem generace ústy opuštěnosti jejího člena.

Víno je na vzestupu a to nejen v grafech spotřeby. Víno stoupá především na společenském žebříčku, už se nejen pije, ale je zkoumáno, probíráno, hodnoceno v květnatých diskusích, které obohacují ducha jakož i jazyk český. Kdejaké město dnes pořádá akce na oslavu vína, ale jen Mělník může podat stoleté svědectví z roku 1911: „Na věžích vlály prapory, zelenaly se girlandy z révy, střílelo se z moždířů, hrála hudba, městem procházel alegorický průvod, ochutnávalo se víno, tančilo se v ulicích.“ Doba se mění, tradice zůstává. A o tom vypráví tato knížka.

Svatý Václav, Přemysl Otakar II., Karel IV., Jan Žižka z Trocnova, Petr Vok z Rožmberka, Jan Sladký Kozina, František Palacký, Božena Němcová, všechna ta jména známe z historie. Víme však o nich skutečně všechno? Neskrývají nějaké tajemství, o němž se v dějepise nic nepraví? Felix Krumlovský, autor několika pozoruhodných knížek o české historii, si vzal na paškál celkem 35 osobností, slavných Čechů a Moravanů, aby se podíval, na některé záhady, které jsou s nimi spojeny. Každá z těchto slavných osobností má svoji třináctou komnatu, do níž se nás pokusí zavést. Bude to vzrušující cesta do dávno minulých dějů, jež byly z nejrůznějších důvodů ututlány. Ukáže nám, že zdaleka ne všechno, co se o slavných Češích a Moravanech traduje, odpovídá skutečnosti. A historická pravda má v jejich případě někdy hodně podivnou podobu!

Na český knižní trh se po poměrně dlouhé době dostává ucelený text knihy o Osvobozeném divadle a jeho tvůrcích a aktérech Voskovcovi a Werichovi. Ne že by dosud o Voskovcovi a Werichovi knihy nevycházely, ale většinou to byly obrazové publikace , kde převládaly dobové faktografické dokumenty. Samozřejmě i tato publikace obsahuje velké množství fotografií, ale současně se zevrubně zabývá různými aspekty vzniku divadla, jeho protagonistech, omezování jejích činnosti, emigraci a opětovného návratu. Nakladatelství Petrklíč přichází tedy se zvláštní nabídkou. Čtenářům předkládá knihu od polské autorky Barbary Teresy Jankowské, která v Československu pobývala v rámci stipendia Kabinetu pro studium českého divadla a soudě podle zpracování tématu, velmi důkladně se seznámila se všemi skutečnostmi, které provázely Osvobozené divadlo a jeho hlavní herecké a tvůrčí postavy - Voskovce a Wericha. Prohlédla a prozkoumala téměř vše, co bylo v té době možné, dokonce se dostala i k policejním spisům. Proto jsme právem zařadili na titulní list podnázev Co jste ještě nečetli. Ano, skutečně je to tak. Kniha je napsána tak brilantně a s veškerou důkladností a pečlivostí, že nejen překvapuje precizností, ale otevírá v mnoha oblastech nový pohled na oba velikány. Barbara Teresa Jankowska dokázala shromáždit materiál a sepsat knihu, která podle našeho názoru dosud v takové šíři a hloubce nevyšla. Připravila tak pro českého čtenáře nevšední požitek a velmi vhodný dárek.

Obecně zrady nelze označit za specifický národní, v tomto případě český fenomén. Zrada jako taková prostupuje veškerými dějinami celého lidstva od jejich prvního úsvitu, až po naši současnost. Lidská historie zná dobře své Hérostraty, Ravaillacy, Richardy III., maršály Neye, Charloty Cordayové, Alfrédy Dreyfuse, Jagy, Hamletovy strýce, maršály Pétainy, i Maty Hari a s nimi stejně tak celé legie jim podobných. Zrada samozřejmě není základním hybatelem českých dějin, nicméně je až příliš často spoluvytvářela. Kniha je však určená českému čtenáři, a proto v tomto prvním díle představujeme zrádce jeho rodu. Zrádci nikdy nebyli nevinnými kvítky, ale zavrženíhodnými jedinci. Češi samozřejmě měli a mají své hrdiny, ale stejně tak své zrádce.