Petrklíč strana 7 z 34

Román Čtyřúhelník (Příběh Péti z babyboxu) je dramatickým příběhem plným milostných objetí i okouzlení, všeobjímající lásky, životního neštěstí i nezvratitelného osudu. Ludvík Hess, zakladatel babyboxů, sugestivně popisuje osudy tří žen, jejich nenarozen

Když se řekne "český zpívající film", vybaví se nám snímky, ve kterých bylo hodně muziky a které natočili takoví režiséři jako Ladislav Rychman, Zdeněk Podskalský nebo Vladimír Sís. Drtivá většina zasvěcených si pak okamžitě vzpomene na filmy Starci na ch

Když se řekne Rudolf Schönbach, černovický "Baťa", zakladatel kožedělné výroby v Černovicích, jen málo lidí ví, o jak významnou osobnost jde. Přitom tento človek je přirovnáván právě k našemu nejúspěšnějšímu podnikateli Baťovi. Oba měli některé rysy společné. Především podnikavého ducha a nezdolné pragmatické myšlení. Líčení černovického "Bati" se opírá především o vzpomínky Josefa Hrdličky, Schönbachova kamaráda z dětství, o dobové dokumenty, novinové články a další materiály. Tato kniha spisovatelky Jany Dohnalové je připomínkou jednoho obdivuhodného člověka, který dokázal velké věci i navzdory své nemoci. Podnik, který založil, tu stále stojí jako tichý svědek všech změn. Dnes je opět soukromým majetkem a můžeme jen litovat, že už ne rodiny Schönbachů.

Ve své další knize nazvané Pražské katastrofy se známí pragensisté Eva a Josef Hrubešovi zabývají smutnými událostmi, které stověžaté město nad Vltavou postihlo v průběhu několika staletí. V mnoha kapitolách připomínají kupříkladu požár Národního divadla, zničující povodně v letech 1890 a 2002, havárie leteckých balónů na Zemské jubilejní výstavě v roce 1891, výbuch parního kotle a následné potopení parníku Františka Josefa I. v roce 1898, zničující požár velké barokní zbrojnice na Vyšehradě, zřícení domu Na Poříčí, známější tramvajové nehody, nálety spojeneckých letadel na Prahu na sklonku II. světové války, požár plynojemu v Michelské plynárně, havárii lanové dráhy a sesuv zeminy na Petříně a další. Některé katastrofy byly způsobeny přírodními živly, válečnými událostmi, selháním lidského faktoru a bohužel i úmyslně. Jednotlivá témata autoři zpracovali podle historických odkladů, které shromažďovali několik let.

O tom, v čem je zpěvačka Lucie Bílá jedinečná a svá a proč ji mají lidé tak rádi, vypráví nová kniha Roberta Rohála. Nejde o memoáry, ale o autorův pohled na zářivou zpěvaččinu kariéru. Všímá si však nejen jejích úspěchů ať už v hudbě, na divadelní scéně nebo ve filmu, ale třeba i odvrácené strany slávy, přičemž slovo dostávají recenzenti anebo lidé, které svým umem tato mimořádně talentovaná osobnost okouzlila. Rohálova publikace tak vlastně nahlíží jak na její největší umělecké i soukromé triumfy, tak se vrací i k jejím složitým začátkům či některým situacím, jimiž své okolí během let tu a tam překvapila. Kniha je vybavená velmi pestrým obrazovým doprovodem s barevnými přílohami.

Herecké umění Růženy Šlemové se vyznačovalo nápadně osobitým, charakteristickým projevem, který převyšovala už snad pouze její vrozená noblesa a elegance, s jakou ke všem filmovým postavám přistupovala. O umění, životních radostech i strastech generace herců první československé republiky, bylo již v minulosti vydáno mnoho knih. Od Adiny Mandlové, přes Vlastu Buriana až po přehledné soubory několika osobností. Titulem "Pikantní dáma Růžena Šlemrová" však dochází v moderní filmové historii k poměrně zásadnímu momentu, neboť autorka přichází s ucelenou filmografií této významné a nezapomenutelné osobnosti. Herecké umění Růženy Šlemové se vyznačovalo nápadně osobitým, charakteristickým projevem, který převyšovala už snad pouze její vrozená noblesa a elegance, s jakou ke všem filmovým postavám přistupovala. Až na drobné, poválečné výjimky se proto všechny její postavy staly právem vizuálním i uměleckým klenotem prvorepublikového filmu, neboť charismatickou, vždy vysoce elegantně oblečenou ženu, s darem pikantního konverzačního projevu a nezaměnitelně pronikavým hlasem, nešlo za žádných okolností přehlédnout. Vznikla tak nedostižitelná představitelka salonních úloh - "dam z vysoké společnosti", jež neměla ve své době konkurenci. Zatímco její osobní život byl šťastně urovnaný a naplněný, o to pikantnější a mnohdy byl její umělecký vzestup a dráha přinášející i nejedno překvapení. Autorka předkládá čtenářům knihu, která stojí rozhodně za přečtení.

Autor předkládá čtenářům knihu o humoru a o lidech, kteří mají s humorem mnoho společného, buď jako autoři, publicisté nebo herci. Dočteme se zde nejen o tom jak začínal, žil a tvořil autor slavného románu SATURNIN Zdeněk Jirotka, nebo karikaturista a malíř Jiří Winter-Neprakta. V knize nalezneme i svérázný pohled na osobnost Jiřiny Bohdalové, Bolka Polívky, Arnošta Goldflama či Libuše Šafránkové, dočteme se o Jiřím Krytinářovi či úskalích herecké práce Jeana Paula Belmonda a také o Louisi de Funesovi a dalších zajímavých lidech, kteří jsou nějakým způsobem spjatí se žánrem z nejtěžších - s humorem. V knize se také objevují názory slavných i méně slavných osobností, kterým se s chutí zasmějeme a najdeme i podnět k hlubšímu zamyšlení. Autor knihy se na mnoha místech vyjadřuje k závažnějším problémům doby, které jsou nějakým způsobem provázány se satirou, ironií a sarkasmem Čechů. Jeho vzpomínky a osobní zkušenosti s lidmi v knize prezentovanými, zaujmou snad každého čtenáře, protože humor a nadsázka jsou věčné a velmi účinné nástroje v boji s lidskou hloupostí a nepoučitelností.

Lidí umírají, jen co se narodí. Každým dnem se nám zkracuje život a nic s tím neuděláme. Je dobře, že si to v denním shonu vlastně ani neuvědomujeme , až do chvíle, kdy svou životní dráhu můžeme spočítat na prstech jedné ruky. Je to smutné, ale je to přirozené. Už ale méně přirozené je, když někdo skončí svou životní pouť nečekaně, dokonce za podivných okolností. O těchto úmrtí se pak vedou dlouhé dohady a spory, a to i mnoho desítek let, dokonce i staletí. O takovémto skonu pojednává i kniha Jana Bauera, známého autora historické literatury. Dozvíte se jak to bylo se smrtí Mozarta, Havlíčka Borovského, Jana Lucemburského, Giacoma Tasanovy, Jana Roháče z Dubé, ale i Aloise Rašína a mnoha dalších.

Příběh špionů je starý jako lidstvo samo. Jak šly dějiny, tak se odvíjely i příběhy spojené s výzvědnými akcemi. Zřejmě vůbec poprvé bylo zaznamenáno nasazení vojenských vyzvědačů asi v roce 1296 před n. l. Při pokusu o obnovení egyptské moci v Sýrii se s

Adam Georgiev, který byl za své předchozí sbírky Básník Trýzeň Kat a Hostie pekla připodobněn k Senecovi či Ladislavu Klímovi, přichází po třech letech s novou knihou poezie -básnickou skladbou Ve jménu. O jeho poezii napsal polský list Gazeta Wyborcza, že nabízí temnou a gotickou metafyziku. Oproti předchozím básnickým knihám se však tato gotická atmosféra jeho slov prolíná s životní zkušeností českého básníka na počátku 21. století, a tím se její děsivý rozměr násobí, získává patinu konečné zpovědi a výpovědi o době, v níž mu bylo určeno žít a tvořit. V rozsáhlém básnickém textu, jenž je rozhovorem se světem i se sebou samým, nalezneme odkazy ke kunderovské kauze, grassovskému loupání cibule či autorovým homosexuálním prózám. Opakující se motiv "ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY" napovídá, jak autor (ne)přijal tento úděl a jak mu celým tímto dílem vzdoruje. A také říká, že "ve jménu" se dá tvořit i vraždit.

Mladá spisovatelka, historička umění a obdivovatelka Simony Monyové Michaela Košťálová, napsala knihu Tragický osud spisovatelky Simony Monyové.Knihu se vyplatí přečíst od začátku až do konce. Z dostupných materiálů a svého vnitřního přesvědčení obna žuje svět Simony Monyové, ve kterém žila čtyřicet čtyři let. Jde o velmi zajímavé čtení, které přináší mnoho nevyřčených slov, tužeb a přání této mimořádné, vtipné, krásné, pilné a úspěšné spisovatelky, které by se chtěla podobat nejedna žena. Autork a ji ukazuje v plné šíři jako ženu, která do bláznivého světa chtěla prostřednictvím své tvorby vnést alespoň nějaký řád, který by byl smysluplný a přijatelný pro většinu lidí. Je velká škoda, že tento její záměr byl krutě a předčasně ukončen.

Brilantní zpěvačka - "první dáma šansonu" a typově ojedinělá herečka paní Hana Hegerová, která se všemi svými přáteli a příznivci oslaví letos své 80. výročí, patří již více jak čtyřicet let mezi čelní představitelky československé hudební scény, ve které, přestože přibývá pořád více a více tváří, je stále nevídaným solitérem Její neopakovatelný projev a výstižná hudba dovede stejně tak něžně pohladit po duši, jako s vážností přinutit k přemýšlení o skutečných lidských hodnotách života, jakými jsou láska, mládí, stáří či štěstí a svoboda. Hana Hegerová je umělkyní, jež za svůj život ušla velký kus cesty, která mnohdy nebyla jednoduchá. Zažila vrcholnou slávu i křivdu, luxus i bídu a přece po celý život zůstala skromnou ženou, jejímž hlavn ím cílem nebylo být "hvězdou" za každou cenu. Autorka, historička umění, předkládá čtenářům knihu netradičně pojatou, která se nespecializuje na významná kariérní data, nýbrž na osobnost Hany Hegerové, takové, jakou doopravdy je. Popisuje její koníč ky, neuvěřitelné zážitky, vášně a záliby, vyzdvihuje její cit pro umění, francouzskou kulturu či módu prvorepublikové elegance.

Na českém trůnu seděla hezká řádka surových vrahů. Začíná knížetem Boleslavem I., který se dostal k moci pomocí vraždy vlastního bratra svatého Václava, a končí prezidentem Gottwaldem, jenž neváhal posílat na popraviště i své nejbližší přátele. Temná stránka našich dějin je poznamenána jmény loupeživého rytíře Jana Zoula z Ostředku, Kateřiny Bechyňové z Lažan, české obdoby Čachtické paní, či zloducha, jehož jménem dodnes označujeme zvlášť povedeného lumpa, Jana Jiřího Grázla. Známý autor literat ury faktu a historických románů Jan Bauer nás provede galerií těchto smutných výtečníků, kterou doplňuje méně známými zajímavostmi o zločinech, atentátech, obávaných vězeních a smutně slavných popravách. Nevynechává ani ty historické postavy, které s e mezi zlosyny dostaly vlastně omylem.