Petrklíč strana 14 z 34

Příběh Alžběty BÁTHORYOVÉ, který věrně popsal Jožo Nižnánsky v románu ČACHTICKÁ PANÍ, se odehrává na rozhraní 16. a 17. století a čerpá ze skutečných událostí. Děj je nabitý nejen zajímavýmí a dobovými fakty, ale je především napínavým, až detektivním čtením. Hnací silou děje je nekonečná, chorobná touha čachtické paní být za každou cenu mladá a krásná. Tato touha byla příčinou zmaření životů mnoha nevinných mladých dívek. Jde o znamenitý horor napsaný v době, kdy tento termín ještě zdaleka v literárním slovníku neexistoval. V románu jsou pravdivě zachyceny smutné doby, kdy život poddaného člověka neměl žádnou cenu. A jak už to tak bývá, kruté čachtické paní pomáhaly lidské kreatury typu Ficka, které jí byly ze strachu zavázány slepou poslušnosti. Čtenář na 512 stranách prožije vedle napínavého dobrodružství nezištnou lásku, nenávist, zradu, zklamání i závist.

Beneš nebyl hrdina, ale v jistém smyslu ustrašený diplomat. Kniha ze dna jeho pozitivní minulosti, rozvířila zbytky zapomenuté historie a vyplavila na břeh i ožehavé skutečnosti jeho života. Pokud nám Benešova minulost nabízí často jen pozitivní skutečností, nechceme je zlehčovat nebo dokonce umlčovat. Nikdo mu zajisté nemůže upřít jeho diplomatické zásluhy, ale řada historických faktů českého politika zcela ve své rádoby uznávané korektnosti zobrazuje i jako manipulátora, intrikána a dokonce hazardního hráče. Jaký byl vlastně Beneš člověk, který je dáván do souvislosti se špiclováním v období Rakouskouherské monarchie, předválečnou zradou doprovázenou jeho útěkem do Londýna a poválečným násilím? Veškeré dotyky negativních skutečností byly vždy přebyty návalem jeho údajných schopností, které se dnes do jisté míry až glorifikují. Ano, Beneš si dnes vede poměrně dobře a to díky tomu, že jeho příznivci obratně překrývají jeho kontroverze a neúspěchy. Na základě mnohých poznatků dnes lze hovořit o tomto státníkovi, jako o osobě, která se často přizpůsobovala politickým okolnostem a využívala příležitosti ke svému prospěchu.

Období protektorátu Čechy a Morava je dnes stálou připomínkou neblahých činů českých zrádců a konfidentů, kteří vehementně spolupracovali s gestapem - proslulou německou tajnou státní policií. O tom, jak se české udavačství ve společnosti rozmohlo, vypovídá i fakt, že gestapo prostřednictvím týdeníku Přítomnost vyzývalo obyvatele, aby k němu nechodili s každou drobností a využívali spíše protektorátní policii. Ovšem představa, že pouze tato dekadence byla odrazem té doby, je hluboký omyl a trestuhodná neznalost historie. Proto také tato kniha poukazuje i na heroické skutky odbojového hnutí, které se začalo formovat bezprostředně po začátku nacistické okupace. Hrdinské výkony některých českých odbojářů byly tak významné, že samotní nacisté neváhali přisoudit některým jedincům nadlidské schopnosti. Řeč je například o skupině tří odbojářů - Josefa Balabána, Josefa Mašína a Václava Morávka -, kteří svou důslednou zpravodajskou, diverzní a sabotážní činnosti přiváděli Němce k stavu nervovému zhroucení. Připomeňme, že právě tato trojice se neúspěšně pokusila o atentát na Himmlera. Kniha nejen připomíná mnohé příklady české odvahy, ale také uvádí na pravou míru některé po desetiletí let uznávané omyly, jež neprávem hanily jisté významné osobnosti té doby. Dozvíte se také, kdy a na čí příkaz se přestalo na silnici jezdit vlevo, jak se žilo v zemi, kde se již neplatilo českými penězi a jídlo se dalo sehnat většinou pouze na přidělené lístky. V pražském Petschkově paláci uvízlo několik set odbojářů a tisíce protektorátních obyvatel bylo kvůli německé zlovůli transportováno do koncentračních táborů. Kniha zkrátka vypráví, jak těžké bylo žít v čase a prostoru ovládaném nacisty, kdo byli hrdinové a kdo zrádci v této těžké době našeho národa.

"Muž, v jehož životě se tragédie i nesmrtelnost potkávaly… Osud ve jménu slz i věčnosti." Tak by se stručně dala charakterizovat životní cesta jednoho z nejvýznamnějších literátů a osobností vůbec našich dějin. Karel Čapek je uznávanou legendou, ale prožil i nesnadný, mnohdy až společensky ostrakizovaný život. Vše začalo již za dob studií, kdy musel po odhalení své spolupráce s tajným studentským spolkem přestoupit na jiné gymnázium. Jeho pověst, tehdy chápanou jako pošramocenou, vystřídalo zadostiučinění, když získal doktorát na Univerzitě Karlově a zanedlouho se stal úspěšným publicistou a spisovatelem. Pozitivní vyhlídky ovšem znovu vystřídaly vážné starosti. Jeho nemoc i osobité názory způsobily, že nakonec musel opustit redakci Národních listů. Také jeho osobní život a manželství s herečkou Olgou Scheinpflugovou byly charakteristické kolísavými stavy. Říká se, že jejich svazek byl voda a oheň… Čapek jako prozaik a dramatik byl excelentní, ale okolí ho v závěru života nešetřilo. Osudovou ránu mu přinesla abdikace prezidenta Edvarda Beneše. Tehdy se stal terčem nové, jinak myslící společnosti a nejen četné urážlivé anonymní dopisy, ale i vytloukání oken jeho domu a podobné incidenty byly útoky, které následovaly jako odporná "odplata" za jeho promasarykovské postoje. Celkem osmkrát byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu, ale nikdy ji nezískal… Jaké bylo soukromí legendárního spisovatele, který poznal velmi blízko nejen TGM, ale i celou jeho rodinu a přátele? Jak vypadal domov tzv. pátečníka Karla Čapka a jaké detaily z jeho soukromého života rozhodly o jeho osudu? Proč se nikdy nestal docentem na Univerzitě Karlově? Nejen nad těmito, ale i mnohými dalšími otázkami se zamýšlí kniha, která je podobně jako autorčino předchozí dílo Charlotta Masaryková - Ve stínu koncipováno na základě autentických vzpomínek pamětníků.