Petrklíč strana 14 z 37

Zakladatel babyboxů Ludvík Hess všechno novinářům o jejich vzniku nevypovídal. To nejdůvěrnější si nechal pro sebe a svoji knížku. O mamince a o rodině odloženého děvčátka, o tom, kdo a jak dovezl miminko do babyboxu... O svém vztahu k exministryni a nyní hejtmance Miladě Emmerové a jejímu bílému koni Františku Schneibergovi... Ale taky o přátelství a pomoci a kdo jsou šedé eminence jeho úspěchů při prosazování babyboxů. Jak je to s podobnými zařízeními ve světě? Kolik dětí bylo v které zemi odloženo? Kolik vlastně pomohly české babyboxy zachránit dětí..? Jak probíhá proces jejich adopce? Je o odložené děti zájem? Kniha je identická a nikoho a nic neskrývá.

Tato kniha si neklade za cíl nic menšího, než populární a čtivou formou provést čtenáře tím, jak se v české kinematografii vyvíjelo zobrazování erotiky v průběhu doby. Kniha je rozdělena do pěti kapitol, ve kterých autor představí nejen známé filmy, které, ať už ve větší či menší míře, erotiku zobrazovaly, ale také jednotlivé tvůrce, kteří se stali průkopníky erotiky v české kinematografii (Hedy Lamarr, Jiří Menzel, Karel Kachyňa, Juraj Herz, Juraj Jakubisko, Vít Olmer, Markéta Hrubešová ad.). Opomenout nelze ani vývoj zobrazení erotiky v různých žánrech (např. Housata a Sněženky a Machři v. Snowboarďáci a Panic je nanic), nebo způsob zobrazení homosexuálů, kteří jsou v českých filmech dodnes pojímáni jako potrhlé komické figurky.

V třiceti básních zpočátku třetího tisíciletí se básnířka vyznává ze svých citových postojů k životu. Opěvuje krásu, radost, lásku, tvořivost, ale nezapomíná přitom také na pochybení, zklamání a bolest člověka. Přestože z některých veršů zaznívá lehce satirický až kritický tón, nevzdává se víry, že…zítřek zlá rozhodnutí změní, naděje umírá poslední.

Ve své další knize nazvané Pražské katastrofy se známí pragensisté Eva a Josef Hrubešovi zabývají smutnými událostmi, které stověžaté město nad Vltavou postihlo v průběhu několika staletí. V mnoha kapitolách připomínají kupříkladu požár Národního divadla, zničující povodně v letech 1890 a 2002, havárie leteckých balónů na Zemské jubilejní výstavě v roce 1891, výbuch parního kotle a následné potopení parníku Františka Josefa I. v roce 1898, zničující požár velké barokní zbrojnice na Vyšehradě, zřícení domu Na Poříčí, známější tramvajové nehody, nálety spojeneckých letadel na Prahu na sklonku II. světové války, požár plynojemu v Michelské plynárně, havárii lanové dráhy a sesuv zeminy na Petříně a další. Některé katastrofy byly způsobeny přírodními živly, válečnými událostmi, selháním lidského faktoru a bohužel i úmyslně. Jednotlivá témata autoři zpracovali podle historických odkladů, které shromažďovali několik let.

Pojem AntiKlaus vznikl v letošním roce v souvislosti s  marným hledáním důstojného protikandidáta Václavu Klausovi v boji o Hrad, jenž vyvrcholí prezidentskou volbou začátkem února 2008. Autor podává strhující svědectví o tom, jak od ledna do října 2007 byl v přímém kontaktu s dosud neznámým, supertajným kandidátem na prezidenta, který nakonec prozradil svoji totožnost. Je jím…, ale to se dozvíte jako senzační odhalení až v samém závěru knihy. Bude to nakonec on, AntiKlaus, kdo Klause porazí? Měsíc po měsíci tak máme možnost být spolu s autorem svědky zcela ojedinělé zpovědi (obdoby slavného „Dálkového výslechu“, ovšem že zblízka) kandidáta s maskou a krycím označením Bezejmenný. Zároveň jsme vtaženi do mediálního hledání AntiKlause, jež však stále vedlo jen do slepé uličky, ať už se v ní jako protikandidát objevil Sedláček, Dientsbier, Pačes nebo Švejnar. V knize čtenář najde i neotřelý pohled na největšího hráče a superfavorita prezidentské volby – samotného Václava Klause, jenž je tu představen v devíti rolích a podobách (obrazech), včetně 13 komnaty V.K. a autentických fotografií. Nakladatel spolu s autorem mají jedinou obavu, aby tento titul nezpůsobil větší rozruch, než jaký je náš knižní trh schopen unést! O politické scéně nemluvě.

Zakladatel babyboxů Ludvík Hess všechno novinářům o jejich vzniku nevypovídal. To nejdůvěrnější si nechal pro sebe a svoji knížku. O mamince a o rodině odloženého děvčátka, o tom, kdo a jak dovezl miminko do babyboxu... O svém vztahu k exministryni a nyní hejtmance Miladě Emmerové a jejímu bílému koni Františku Schneibergovi... Ale taky o přátelství a pomoci a kdo jsou šedé eminence jeho úspěchů při prosazování babyboxů. Jak je to s podobnými zařízeními ve světě? Kolik dětí bylo v které zemi odloženo? Kolik vlastně pomohly české babyboxy zachránit dětí..? Jak probíhá proces jejich adopce? Je o odložené děti zájem? Kniha je identická a nikoho a nic neskrývá.

Ota Pavel, autor, jenž se do myslí čtenářů zapsal nejen zajímavým přístupem ke sportovní žurnalistice, ale též svými malebnými povídkami z křivoklátských lesů a o řece Berounce, neměl jednoduchý život. Dětství poznamenané druhou světovou válkou, mládí a zrání zas komunistickým režimem. Autorem byl více než kvalitním, jakým byl ale člověkem? Z dobových fotografií na nás kouká milý člověk, který by nikdy nikomu neublížil, který má život rád a raduje se z něj, ale též člověk, jehož srnčí zrak je zakalen smutkem a bolestí, který se trápí a neví, co má dělat. Osobnost dvou tváří, dvou protikladů, dne a noci…? Právě za Den bychom mohli ve spisovatelově životě brát jeho vyrovnanost, laskavost a dobrosrdečnost, které byly Otově povaze dané a které z něho dělaly člověka vlídného až bezbranného, hodného syna, bratra, manžela a tátu. Nocí se zas může chápat ona melancholie, úzkost a deprese, které do autorova života však vtrhly nečekány, nezvány a které se neblaze podílely na deformaci jeho bytosti a vědomí. V této biografii jsou čtivou formou zachyceny radostné a stinné stránky Otova života, což výborně dokresluje i rodinná korespondence, kde sám čtenář může posoudit den i noc života Oty Pavla.

O předchozí autorově sbírce Básník Trýzeň Kat napsal ve svém nominačním hlase pro anketu Lidových novin Kniha roku přední polský novinář Mariusz Szczygiel: "Metafyzika a duchovnost, jež jsem po smrti Ladislava Klímy nečekal." V Hostiích pekla autor tuto polohu prohlubuje a svou metafyzickou cestu jako básník potvrzuje. Alexej Mikulášek ve svém doslovu napsal: "Svět tu vystupuje jako pole pro vládu Antikrista, který plně opanoval prostor a čas a čelí mu jen lyrický subjekt básní. Antitetičnost je vůdčí princip sbírky. Já a Ne-Já, Bůh a Svět, sváry v lidském nitru - rozpornější byl snad jen F. Villon..."

Vánoce od Mikuláše přes Štědrý den až po Silvestra zůstávají v naší paměti zvlášť a nejvíc v listopadu a prosinci. Lze však na ně vzpomínat, číst a povídat v průběhu celého roku. Proto vznikl tento almanach věnovaný tomuto krásnému, zvláštnímu a pohodovému období. Nejde zde o historii Vánoc, či dokonce o kuchařské recepty, jak již bylo sneseno do několika dřívějších knih. Tady jsou publikovány téměř neznámé úsměvné historky, fejetonky a výroky našich populárních a vážených osobností, jejich drobné trapasy, hravé veršíky i parafráze. Do takové literární a umělecké společnosti byli pro připamatování pozvaní Karel Čapek, Jan Zrzavý, Jaroslav Seifert, Ladislav Stehlík, Jiří Žáček, Rudolf Křesťan, Ilja Hurník, Tomáš Halík, Petr Hapka, Václav Vydra, Petr Novotný, Josef Zíma a další.