Petrklíč strana 6 z 34

Jan Pivec (1907 - 1980) patřil do generace herců, ve které se urodilo tolik výrazných talentů, jako nikdy předtím a vlastně ani potom. Byl jedním z nejlepších a stál na samém vrcholu. Jeho herecký projev plný vřelosti, nadhledu a člověčiny dokázal (a díky filmu a televizi stále dokazuje) sstrhnout diváka nejprve v němý úžas a pak v halasné nadšení. Režiséři jej obsazovali do rolí dramatických (Jan Hus, Filosofská historie, Minulost Jany Kosinové) i komických (Muži nestárnou, Hotel modrá hvězda), protože v každé dokázal zazářit, ponořit se do ní naplno a odevzdat výkon, okterém se mluvilo jen v pozitivech a který pozdvihl úroveň celého filmu či televizních inscenaci.Říkalo se o něm, že je hercem intuitivním, že nad svými rolemi příliš nepřemýšlí. Jenomže opak byl pravdou. To jen ta jeho neobyčejná lehkost hraní způsobovala, že to vypadalo, jako by svou roli nehrál, ale žil. Říkalo se o něm, že je morous, škudlil a že své partnerky sužoval žárlivostí, hypochondrií a hysterickými scénami. Mezi grandy, kteří výplatu rozfofrují během jednoho večera sice skutečně nepatřil, ale k žárlivosti měl daleko, hypochondrii hrál k pobavení svého okolí, hysterické lidi z duše nesnášel a svou ženu Věru miloval celým srdcem. Od třicátých let až do konce šedesátých let tvořil jeden ze základních hereckých pilířů Národního divadla a bylo smutné sledovat, jak mu vedení Zlaté kapličky od počátku 50. let tak dlouho svěřovalo role nedůstojné jeho talentu, až ho tím donutilo k rozhodnutí odejít na odpočinek. O tom všem, a ještě o mnoha jiných stránkách jeho pestrého života, se dozvíte v této knize, která vám Jana Pivce představí tak, jak ho neznáte.

Publikace "Dějiny kráčely kolem Prašné brány" populárně líčí na dějinném vývoji širšího okolí Prašné brány, jak se tento okraj dávné Prahy v průběhu poloviny tisíciletí postupně měnil a vyvíjel. Od hradeb na obranu středověké Prahy až po přímou součást centra našeho hlavního města. Připomíná i vazby a souvislosti s širším historickým vývojem zejména (ale nejen) Prahy. Její aktuálnost je i v tom, že zvýrazňuje obsah a význam nedávných snad nejrozsáhlejších archeologických vykopávek v Česku před postavením obchodního komplexu Palladium na náměstí Republiky. Populárně napsaná a bohatě ilustrovaná historická monografie.

Nežli se vydáme na cestu do velkého světa poezie, kterou v této publikaci autor prezentuje jako klíčovou sílu obilných zrn, jež budou padat na úrodnou půdu lidských srdcí a myslí, nepřehlédněme slova, která na adresu poezie i jejích příznivců pan profesor Lukavský adresuje... v umění je "něco pro někoho, nic pro všechny", jek praví básník. Nicménně každý zde najde něco, co právě jemu se líbí a osloví ho. Autor se čtenáři svěřuje s vnitřními pocity a obdivem na poezií života.

Tuto knihu bych ráda věnovala všem lidem, kteří mají pocit, že nepatří do starého železa, a chtějí ještě v životě něco dokázat, prostě, nechtějí být sami. Není to návod na seznámení, není to vůbec žádný návod. Chci popsat své zážitky se seznamováním. Jsem úplně obyčejná žena, která si jednoho krásného dne řekla, že najde normálního muže. Jak se mi to povedlo, to ať posoudí laskavě čtenář.

Česká spisovatelka, básnířka a cestovatelka Marie Rivai vypráví ve třiceti příbězích o neobvyklém hrdinství, lásce, přátelství a moudrosti lidí a zvířat žijících na věčně zelených ostrovech.

Vlasta Matulová žila dlouhý herecký život. Ve svých pamětnických filmech přežívá do dnešních dnů. Nezapomenutelná je její účast v plejádě slavných postav Národního divadla z doby ne zcela dávné. Vlasta Matulová byla dámou mezi českými herečkani, neokázalá v gestech ani v chování, dosti uzavřená ve svém soukromí. Kniha slibuje být dalším ze svědectví vyplňujícím bílá místa na mapě historie českého divadla a filmu. Je příjemným zastavením s osobností, které dosud nebyla vydána kniha memoárů.

Biografická kniha vydává komplexní svědectví o jené z nejvýznamnějších hereckých osobností českého filmu a divadla. Sleduje Zdeňka Štěpánka od jeho narození v sedmi měsících, kdy jej matka musela dopékat v troubě, aby přežil, přes jeho zkušenosti z 1. světové války, až po jeho účinkování v Národním divadle, jemuž jeden čas šéfoval, a ze kterého byl na sklonku svého života doslova vyštípán.

U koní vždycky bylo víc holek než kluků, a tak když chtěl Ludvík Hess, autor knih Antologie Divokého vína, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech a Satyr a nymfičky, napsat knížku o koních a jejich osudech, nemohl se vyhnout ošetřovatelkám a jezdky

Ústředním motivem dobrodružně historického románu známého autora knihy Čachtická paní je mnohotvárný protiklad boje a lásky. Autor ve svém milostném románu Právo první noci využil možnosti, které mu poskytoval manželský čtyřúhelník postav dvou nerovných světů. V románu najdeme všechny znaky autorova prozaického umění - talent, fabulací, lehkost stylu a hlavně schopnost vnést do příběhu napětí.

Oba si získali přízeň publika nejen v tehdejším Československu, ale prakticky všude, kam zavítali - ponejvíce však v německém teritoriu, kde vystupovali v televizi i na koncertech. Nová kniha zkušeného hudebního publicisty, spisovatele a fotografa Roberta Rohála podrobně, chronologicky a fundovaně mapuje nejen jejich společné působení na pop scéně, ale nezapomíná ani na sólové kariéry obou umělců. I když byli především sólisté a během let vyprodukovali řadu samostatných projektů, jejich spojení - ať už v rámci jejich turné, společného alba nebo společné televizní show, kde oba zpívali, tancovali a stepovali - bylo vždy velkým zážitkem. Dvojice Helena Vondráčková a Jiří Korn byla naprosto skvělá, nejen v revuálních a "retro" písních, které vyžadovaly tanec či step, ale i v oblasti moderní písničky, což dokládají jejich hitparádové úspěchy. Postaraly se o to například velké hity Já půjdu tam a ty tam, Každá trampota má svou mez nebo Já na bráchu blues. Ale úspěšné byly i další písně, které mají příznivci této dvojice dodnes rádi - Slunce, Žárlivá žena, My milujem jazzband nebo Zatímco déšť si v listí hrál… Věhlas a význam populárního tandemu Helena Vondráčková - Jiří Korn připomíná i tato nová publikace.

Básnířka Marie Rivai ve své sbírce Pozdní vyznání prostřednictvím sama sebe hledá širší souvislosti bytí se světem, ve kterém žije. Její sbírka, ačkoliv je laskavá, zobrazuje kontrasty přetechnizované společnosti, ve které se mnohé hodnoty vytrácejí. Básn

Kniha Miroslava Polreicha je ojedinělým a unikátním svědectvím o mezinárodně politických událostech poslední doby. Rozkrývá pozadí a dává přehled o politické geografii rozhodujících diplomatických postupů při přípravě a průběhu transformačního procesu se