Petrklíč strana 19 z 34

Kamarádi z Brodku to jsou školáci VENDULA, LUCKA, KUBA a LUĎA a k nim patří také kluk Hejkal Vilík, vodní panenka Jakubka, bludný panáček Máťa Mokřín a nádherný, ale záhadný kohout Keri. K těmhle školákům se občas přidávají malí kluci Vašulka a Bubáček z cukrárny na náměstí. Samozřejmě, že v Brodku žijí i dospělci a někteří jsou docela zajímaví, jako teta Aneta, děda Jakub nebo paní Šari, ale o nich si přečtěte sami.

Životní a uměleckou dráhu přináší tato kniha, kterou napsal herec a dabér Dalimil Klapka. Autor v piblikaci celkem podrobně a chronologicky mapuje svůj osobní a umělecký život jako člověk, který toho hodně zažil, viděl a potkal mnoho hereckých osobností, o kterých v této knize píše. Vzpomínky jsou autentické a proto Dalimil Klapka upřímně a věrně vypráví o tom, co všechno za osm desítek let prožil, jak a co hrál, s kým se potkával. Vzpomíná na svá studentská léta, na své oblíbené herecké role, na Realistické divadlo, kde pracoval neuvěřitelných 33 let, i na své pedagogické působení na Pražské konkonzervatoři. Hrál také v Hudebním divadle Karlín, v Divadle na Starém Městě, v Divadlé v Dlouhé, v Činoherním klubu a v Divadle na Fidlovačce. Ve filmu si zahrál v úspěšné komedii Příště budeme chytřejší staroušku, Jarní povětří nebo v Saturninu a v mnoha dalších. Dalimil Klapka svůj hlas mimo jiné propůjčil známému a nezapomenutelnému americkému herci Peterovi Falkovi v roli poručíka Columba.

Časy se mění a my s nimi, říká jedno přísloví, ale co když tomu tak není? Co když jsou lidé stále stejní, jen jsou zasazeni do jiných dob a poměrů? Proč tedy nezvolit jiný, veselejší a tím i lidštější úhel pohledu a opustit přísně vědecké i rétorské hodnocení světových, tedy i našich, biblických a antických dějin? Naše sonda do historie se snaží zábavnou formou přiblížit, či parafrázovat některé nejznámější osobnosti i události dávné i bližší minulosti širšímu okruhu dospělých čtenářů. Neměli bychom se příliš ohlížet dozadu, ale nějaké povědomí o tom, kdo my lidé vlastně jsme, odkud jsme přišli a kam spějeme, bychom měli mít.

Autor působí v lesnictví více jak 70 let. Lesnickou fakultu ČVUT absolvoval před 63 lety a od té doby na této fakultě působil do dnešních dnů. Mnoho let pracoval v lesnických expertizách v Africe a Asii převážně na projektech FAO OSN. Realizoval vítězný československý projekt FAO OSM v tehdejším Východním Pákistánu, dnešním Bangladéši (1970-1971). V letech 1980-1983 byl ředitelem dvou projektů FAO OSN ve Vietnamu (Hanoj a Ho Či Minovo Město) a svou lesnickou expertizní činnost zakončil v Laosu jako expert na agrotechnickém projektu FAO OSN (1986-1989). Své bohaté zkušenosti z lesnických expertiz a cest po pěti světadílech publikoval ve 33 knihách. Tato kniha se zabývá polyfunkční úlohou lesa na zdraví lidí. Přispěli do ní autorovi přátelé, mezi nimi i lékaři a další milovníci zeleného království, kteří věří, že les je nejlepší přírodní ozdravovnou a zároveň nejlepší lékařskou ordinací i lékárnou zároveň.

28. říjen 1918 byl významným předělem, ale záhy i novým problémem českých a slovenských dějin. Kniha Milana Macáka Sto let chatrné samostatnosti ukazuje, že v dějinách neexistuje žádná přímočarost a vítězství dneška v sobě může skrývat zítřejší porážku. Spojenci dneška se zítra mohou stát nepřáteli. Také 28. říjen neznamenal jen radost nad vznikem Československé republiky jako samostatného státu dvou národů, ale přinesl i řadu palčivých otázek, na něž měla přinést odpověď až budoucnost. Stane se nový stát skutečným domovem Čechů a Slováků? Nebylo chybou vzdát se výhod života v obrovské mnohonárodní habsburské říši? Přizpůsobí se novým poměrům velmi početná německá menšina? Hlavní neznámou však bylo, zda jsme schopni v případě ohrožení uhájit svou samostatnost. A máme ji hájit sami, nebo máme být součástí nějaké větší aliance států? Demokratická republika znamenala v mnohém krok do neznáma, protože její existenci ovlivňovaly síly, s nimiž jsme dosud neměli téměř žádnou historickou zkušenost. O výsledcích války se rozhodovalo nejen na bojištích a v pracovnách významných státníků, ale také ve světě vysokých financí, nebo v zednářských lóžích, které uplatňovaly svůj vliv zejména na politiky dohodových mocností. T. G. Masaryk se dokázal v složitostech doby orientovat zdánlivě bravurně, ale byl to přece jen muž v českém prostředí ojedinělý a ne vždy přijímaný s nadšením. Nebyl už také příliš starý na nové výzvy? „Velká válka“ byla totiž také prvním významným krokem k novodobé globalizaci, která však, jak ukázala velká hospodářská krize, přinášela vedle některých výhod i obrovské a mnohdy až neřešitelné hospodářské a sociální problémy. Nová válka byla na obzoru. Na jejím konci se sice znovu objevila československá státnost, ale ta dnes už také neexistuje. Dosáhli jsme tedy před sto lety skutečného vítězství, nebo se stále jen potácíme v bludném kruhu? I na tyto otázky hledá odpověď nová kniha Milana Macáka.

Autorky objevily v pozůstalosti své matky Ing. Ludmily Štědré, roz. Marianiové, provd. Gabessamové (4. 1. 1901 v Praze - 6. 3. 2000 v Opavě), vzpomínky na její dětství a dospívání. Sestavily z nich tuto knihu. Oživují v ní mnoho malostranských postav a figurek, jímavě vykreslují život prvních dvaceti let 20. století na Malé Straně a sledují dramatické osudy široce rozvětvené rodiny. Poutavě zachycují tehdejší těžký život dítěte z rozvedeného manželství. Všechny postavy opravdu žily a můžete vystopovat i jejich skutečná jména. Hrdinka knihy vyrůstala na Malé Straně, celý život dychtila po vzdělání. Vystudovala Vysokou školu obchodní s titulem komerční inženýr. V r. 1925 se vdala za svého profesora Českoslovanské OA Eustacha Gabessama (v knize Smutný), o 24 let staršího, který si nepřál mít děti. Jako jeho žena nesměla učit, proto začala psát. Vydala romány Vlny života, Cesta, Pěst, Dítě, Dražba srdce a jedinou knihu pro děti Amilkovo mládí pod pseudonymem Liduše G. Mostecká. Po smrti manžela se už nevdala, přání mít děti si později splnila. Narodily se jí tři dcery. Nejstarší Jiřina a po čtyřech a půl letech dvojčata Libuše a Ludmila. Do svých osmdesáti let učila na pražských gymnáziích. Dožila se téměř 100 let.

Hlavní hrdina Alan Krainer, vedoucí bezpečnostního oddělení v právnické společnosti Cooper Corporation, spolupracuje na případu Jakuba Bayera, který je obviněn z vraždy muže, jenž ho připravil o velké peníze. Na první pohled jasný případ, ve kterém všechny důkazy ukazují na Jakubovu vinu, dostávají Alana do nepříjemné pozice. Alan věří v jeho nevinu, ale čím déle se věcí zabývá, tím marnější je jeho snaha najít pravého viníka. Podobnost s jeho vlastní minulostí se mu vtírá do případu na každém kroku a on ztrácí svou pověstnou nestrannost. Do už i tak vyhrocené situace nečekaně vstupuje nový klient, prominentní právník doktor Aldebach, jenž potřebuje od Cooper Corporation pouze výpomoc se svým vlastním případem, sporem mezi strojírenskou korporací a čínskými průmyslníky. Alan se netají svou nelibostí k Aldebachovi, a ten na oplátku zaměstnává Alana podřadnými úkoly, které ještě více prohlubují jejich vzájemné antipatie. Alan se cítí jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně si bezmocně uvědomuje, jak je neschopen pomoci Jakubovi, na druhé straně se nechce namočit do Aldebachových praktik, kde otázka jeho přežití není vůbec důležitá. Do toho se připlétají problémy s jeho přítelkyní Emou a neklid narůstající každým dnem si začíná vybírat svou daň. Alan tak ani nepostřehne, jak se věci kolem něj samy daly do pohybu a začínají se vymykat kontrole. Nezbývá mu nic jiného, než si ujasnit, jakou roli v tom všem chce vlastně hrát on sám. Bude skutečně bojovat až na doraz, aby zachránil Jakuba od vězení, a sám se tak stane živým terčem, nebo nadobro zůstane jen poskokem ve hře mocných?

Jako expatriát, tedy člověk, který pracuje tam, kde je potřeba, byl i v Římě autor cizinec. Realita pobytu v cizině je zachycena rozcestovaným římským usedlíkem, ne turistou. Pobyt ve věčném městě pro něho a manželku byl kulisou s bohatou historií, architekturou a běžným životem. Jejich byt v osmém patře řadové budovy byl vítaným místem pro kolegy, známé a známé známých. Řím je velké lákadlo a o návštěvy nebyla nikdy nouze. Volné chvilky sloužily k procházkám Římem, pro výlety do horských Apenin a Dolomit, do italských měst a po etruských pohřebištích. Oblíbená restaurace sardského majitele místem pro příjemná posezení s přáteli u výborné večeře. Zážitky z práce, včetně četných služebních cest pro organizaci pro výživu a zemědělství, doplňují vyprávění kolegů a návštěvníků, z nichž mnozí byli jako autor přírodovědci. Kniha má dějový spád, s poznámkami o tom, co se stalo v Itálii i jinde ve světě ve dvacátém století.

Dovedete si představit, že by v dnešní době některý z českých klubů získal nejslavnější evropskou fotbalovou trofej – pohár pro vítěze Ligy mistrů? Představa skoro na hranici žánru sci-fi, že? Tato publikace vás však do takového období zavede a rozhodně se nebude jednat o science fiction. Do období, kdy české kluby patřily ke špičce kontinentální Evropy a třikrát nejslavnější evropskou trofej zvedly nad hlavu. LIGA MISTRŮ PRVNÍ REPUBLIKY má za cíl představit působení českých fotbalových klubů v nejprestižnější soutěži z té doby – Středoevropském poháru. Jedná se o kroniku všech 136 zápasů, které české kluby odehrály ve zlaté éře Středoevropského poháru v letech 1927 až 1939. Vtáhne vás do atmosféry jednotlivých zápasů zachycených pohledem dobového tisku, poskytne úplnou zápasovou faktografii, přehled statistik a rekordů a v neposlední řadě také bohatou obrazovou dokumentaci. Připomeňme si slavná období nejen Sparty a Slavie, kterým se podařilo Středoevropský pohár vyhrát, ale také období dalších účastníků poháru, mezi které patřily Viktoria Žižkov, SK Kladno, SK Židenice, SK Prostějov, Viktoria Plzeň a Teplitzer FK.

Žádná osoba nevyvolává tolik mýtů a rozmanitých příběhů jako nechvalně známý Hitler. Soukromí německého vůdce bylo v průběhu jeho života přísně tajné, a proto i dlouho po válce neměla veřejnost šanci dozvědět se o jeho osobním životě více. Přesto se po letech v krátkých dávkách informace uvolňovaly, někdy úplné nebo částečné, jindy zcela nepravdivé či zavádějící. Proto dnes mnoho lidi zajímá, co byla v jeho životě pravda, a co naopak lež. Utajoval Hitler svého syna z období první světové války? Co je pravdy na tom, že Hitler užíval pervitin a další drogy? Byl homosexuál či trpěl nějakou malformaci? Co zapříčinilo jeho neutuchající antisemitismus? Co je pravdy na tom, že se po válce s manželkou Evou tajně odebrali do Jižní Ameriky, kam je dopravila pýcha německé technologie, ponorka U 977? Byla tak jeho sebevražda v dubnu 1945 zinscenovaná taktika s dvojníky v režii nejvyšších pater SS, jak odvrátit pozornost od jeho útěku? Pokud tomu bylo jinak, je pravda, že se Hitlerovy ostatky dostaly do Moskvy na Stalinův příkaz, nebo byly a jsou jak jeho, tak i Eviny ostatky uložené někde jinde? Kolem Hitlerova původu, sexuality, osobních vlastností, smrti a dalších tvrzení se neustále vynořují nové informace. Seznamte se aspoň s některými z nich.

Ukrajinská dívka Světlana se po mnoha rozchodech a opětovných scházeních s Igorem rozhodla definitivně tento vztah ukončit. Pod jeho krásnou tváří se skrýval despota, opilec a jí už přestala k lásce stačit pouze Igorova tělesná schránka. Jeho výhrůžky nebrala vážně a netušila, jak moc jí zasáhnou do dalšího života. Myslela si, že má jednu kapitolu života uzavřenou, ale ta další ji děsila. Nemocná matka a dluhy všude, kam se podívala. Když za ní přišla kamarádka Nataša, že česká agentura přijímá lidi na práci, nemohla se zpočátku rozhodnout, ale možnost odejít z nuzné vesničky a žít ve velkoměstě, vydělávat slušné peníze a dostat rodinu z dluhů nakonec zvítězila. Zodpovědná Světlana odjela do Prahy, aby pomohla své rodině, a hlavně aby se postarala o svou nemocnou matku, zatímco její kamarádka Nataša se chtěla stát modelkou a bohatou ženou - sázela na svou postavu a krásu. Podařilo se to děvčatům? Obě dvě si prošly krutou realitou. Světlana dosáhla lásky s vdovcem Markem, bohatým podnikatelem, kterého ho dlouho platonicky milovala. Netušila ovšem, že stín jeho mrtvé ženy bude stát mezi nimi a k problémům že také napomůže Igor, který vše zamotá, a její život se obrátí naruby. Osud si pohraje jak se Světlanou, tak s Markem. A i když oba dva měli jednu chvíli tendenci spáchat sebevraždu, dokoná ji jen jeden z nich. V románu nejen pro ženy nechybí láska, štěstí, slzy, smutek i erotika.