Petrklíč strana 20 z 37

Podobně, jako slavný jmenovec, i RNDr. Matěj Brouček je cestovatelem. Autor jej vysílá do nepříliš exotických destinací, které jen trochu zcestovalý čtenář jistě zná a to ne proto, aby objevoval nové demografické, geologické, geografické, etnografické, pornografické či kulturní výdobytky, ale aby se porval s drogovými lapáliemi, které mohou číhat na služebních cestách vědeckých konferencích, na dovolené nebo třeba na vojenském cvičení či v lázních. A taky že číhaly. Zatímco příhody Matějova předskokana popisované panem Čechem jsou od A do z vyfabulované, procento pravdivosti příhod v této knížce je (100 – e ), kde e je číslo menší, než malé.

Tato kniha je klíčem k pochopení mnohých až neuvěřitelných záhad, se kterými se setkáváme a na které velmi často marně hledáme odpověď. Jako by mnohé bylo mezi nebem a zemí. Obsahuje velké množství nashromažděných poznatků světských i duchovních a v této souvislosti dává jakýsi návod a doporučení jak se chovat a žít v 21. století. Autor vesměs vychází ze společenských i exatních věd a také z vlastních zkušenosti z a vzpomínek ze svého okolí. Všem čtenářům přejeme nevšední zážitek.

Romantický příběh růžového altánu jako symbolu lidského štěstí se odehrává za první republiky a během druhé světové války, po únoru 1948 je na mnoho let přerušen emigrací hrdinky a pokračuje po jejím návratu do staré vlasti. V jejích vzpomínkách se prolíná minulý svět s přítomností, nostalgie s jemným humorem, dobrodružné hledání dávných stop se zklamáním i nadějí. Historická fakta a reálie odpovídají skutečnosti, fiktivní děj zčásti i autentickým prožitkům citlivé vypravěčky. Předností knihy je kultivovaný jazyk, laskavá ironie a nápaditý styl zkušené autorky psychologických a humoristických románů, fantaskních povídek a oblíbených pohádkových knížek pro děti.

V knížce „Švýcarské etudy“ se spisovatelka snaží čtenáři přiblížit atmosféru a duši švýcarských obyvatel. Mnoho let si kladla otázku, čím se liší taková společnost jako je Švýcarsko od života „za železnou oponou?“ Odpověď hledala nejprve v odlišné historické zkušenosti: Přetrvává tu působení dávno zemřelých velikých osobností? Působí tu estetický vliv krásné přírody, byť i byla bez užitku? Rezonuje tu tolerantní církev, která v moderní době sdílí evangelické i katolické vyznání pod jednou střechou a zároveň u ateistů se těší respektu? Také demokratický život ve Švýcarsku má nejdelší tradici přes 700 let! Země nezažila nikdy útisk, podrobení, ponížení a svoboda se jí zadřela hluboko pod kůži. Takové byly úvahy, které se staly inspirací k napsání této knihy. Zastavení v několika švýcarských městech dokládá péči o historické památky, o tradici a oblibě místních obyčejů, které sbližují obyvatelé země. Ale koneckonců lidé jsou všude stejní jako u nás! Ve Švýcarsku se však setkáte se sebevědomým, svobodomyslným národem dobrého srdce. Z těchto a mnoha dalších důvodů stojí zato si knihu přečíst.

Oba autoři přinášejí v této knize zajímavé rozhovory s významnými zástupci hudebního směru PUNK za období více jak 15 let. Čtenář se vrátí do vzrušujících let, kdy stojaté vody hudebního průmyslu rozčeřili naštvaní kluci, kteří změnili nejen zavedená pravidla, ale i životní postoje desítek tisíc lidí po celém světě. Členové kapel v knize nemluví o jednotlivých písničkách, ale o svých životních hodnotách, názorech a pohledech na tento svět. Ten, kdo v minulosti nebo i teď vnímá PUNK jako „vopruz“, binec, bude překvapen, neboť je to úplně o něčem jiném. Punk byl vždy svůj, chtěl být jiný, žít kreativní život podle svého. Z těchto důvodu nevyhovoval totalitnímu režimu, který jej plošně potíral. Být pankáčem chtělo kus osobní odvahy, byl to boj „my“ „oni“, heslo Fuck the system obsahovalo v sobě všechno. Zahraniční kapely, které samozřejmě do Československa nesměly přijet, byly vnímány jako nihilistické, k fašismu inklinující seskupení mládeže, vyrůstající bez špetky naděje na budoucnost v prohnilém kapitalismu.

Bezpečnostní věda vzniká jako průsečík vývoje dvou směrů vědeckého bádání, policejních věd a strategických studií. Čerpá poznatkovou bázi a metodologii z řady vědních disciplín a má proto multidisciplinární charakter. Její vývoj probíhá ve směru analýz vůči konkrétním entitám, nejčastěji státu, k obecné a abstraktní rovině zkoumající fenomén bezpečnost vůči abstraktní entitě. Tento teoretický model umožňuje aplikaci na konkrétní entity a formy ohrožení bezpečnosti. Konstituování bezpečnostní vědy se nachází ve vývojové fázi, kterou lze označit jako předparadigmatickou či multiparadigmatickou. Předkládaný teoretický model vychází z nosných kategorií entita a bezpečnost - statická a dynamická. Statická bezpečnost je stav entity, v němž není narušena či ohrožena její aktuální existence, struktura a funkce. Při dynamické bezpečnosti nejsou ohroženy nejen její existence, funkce a struktura, ale ani jejich vývoj a vývoj entity jako takové. Hrozby a rizika vůči bezpečnosti entit přicházejí zevnitř entit či z vnějšího prostředí, přičemž častější jsou hrozby vnitřního původu. Typologie entit obsahuje entity fyzické, biologická, sociální, mediální a virtuální. Ohrožení bezpečnosti probíhá v různých dimenzích, případně jejich kombinací. Jedná se o bezpečnost: systémovou, enviromentální, přírodní, energetickou, potravinovou, ekonomickou, finanční, informační-kyberbezpečnost, sociální, spirituální, vojenskou, jadernou. Publikace se přednostně věnuje analýze sociální bezpečnosti, protože tato dimenze bezpečnosti bývá zanedbávána a informační-kyberbezpečnosti, jejíž význam neustále roste a získává strategický význam ve všech subsystémech společnosti.

Položili jste si někdy otázku, proč se vám dějí věci v životě tak, jak se dějí? Během života na nás působí obrovské množství vjemů. Ovlivňuje nás celospolečenské dění, politická situace, setkávání s ostatními lidmi. Otázkou je, jak jsme schopni a ochotni tomu porozumět. Dokážeme si sami udržet svoji vnitřní svobodu tak, abychom vůči sobě nepáchali nějaký zločin? V rukou držíte detektivku života Jany Sedlmajerové, ženy, která ve své profesní dráze dokázala kombinovat činnosti, které jí dělaly radost a ve výsledku to bylo vždy znát. Byla to profese výtvarnice, modelky a herečky, které ji dovedly až k dnešnímu tvoření obrazů s pozitivní energií, seminářům a terápiím. Jako detektiv jde po stopách svého života a postupně vám logicky odkrývá jednotlivé indicie, které ji zavedly k pochopení celistvosti života jako takového, tedy jak najít sama sebe. Nenajdete zde podezřelé, jen osobnosti, které se v detektivce v danou chvíli měly vyskytovat, aby mohlo dojít k vzájemnému učení.

Období protektorátu Čechy a Morava je dnes stálou připomínkou neblahých činů českých zrádců a konfidentů, kteří vehementně spolupracovali s gestapem - proslulou německou tajnou státní policií. O tom, jak se české udavačství ve společnosti rozmohlo, vypovídá i fakt, že gestapo prostřednictvím týdeníku Přítomnost vyzývalo obyvatele, aby k němu nechodili s každou drobností a využívali spíše protektorátní policii. Ovšem představa, že pouze tato dekadence byla odrazem té doby, je hluboký omyl a trestuhodná neznalost historie. Proto také tato kniha poukazuje i na heroické skutky odbojového hnutí, které se začalo formovat bezprostředně po začátku nacistické okupace. Hrdinské výkony některých českých odbojářů byly tak významné, že samotní nacisté neváhali přisoudit některým jedincům nadlidské schopnosti. Řeč je například o skupině tří odbojářů - Josefa Balabána, Josefa Mašína a Václava Morávka -, kteří svou důslednou zpravodajskou, diverzní a sabotážní činnosti přiváděli Němce k stavu nervovému zhroucení. Připomeňme, že právě tato trojice se neúspěšně pokusila o atentát na Himmlera. Kniha nejen připomíná mnohé příklady české odvahy, ale také uvádí na pravou míru některé po desetiletí let uznávané omyly, jež neprávem hanily jisté významné osobnosti té doby. Dozvíte se také, kdy a na čí příkaz se přestalo na silnici jezdit vlevo, jak se žilo v zemi, kde se již neplatilo českými penězi a jídlo se dalo sehnat většinou pouze na přidělené lístky. V pražském Petschkově paláci uvízlo několik set odbojářů a tisíce protektorátních obyvatel bylo kvůli německé zlovůli transportováno do koncentračních táborů. Kniha zkrátka vypráví, jak těžké bylo žít v čase a prostoru ovládaném nacisty, kdo byli hrdinové a kdo zrádci v této těžké době našeho národa.

"Muž, v jehož životě se tragédie i nesmrtelnost potkávaly… Osud ve jménu slz i věčnosti." Tak by se stručně dala charakterizovat životní cesta jednoho z nejvýznamnějších literátů a osobností vůbec našich dějin. Karel Čapek je uznávanou legendou, ale prožil i nesnadný, mnohdy až společensky ostrakizovaný život. Vše začalo již za dob studií, kdy musel po odhalení své spolupráce s tajným studentským spolkem přestoupit na jiné gymnázium. Jeho pověst, tehdy chápanou jako pošramocenou, vystřídalo zadostiučinění, když získal doktorát na Univerzitě Karlově a zanedlouho se stal úspěšným publicistou a spisovatelem. Pozitivní vyhlídky ovšem znovu vystřídaly vážné starosti. Jeho nemoc i osobité názory způsobily, že nakonec musel opustit redakci Národních listů. Také jeho osobní život a manželství s herečkou Olgou Scheinpflugovou byly charakteristické kolísavými stavy. Říká se, že jejich svazek byl voda a oheň… Čapek jako prozaik a dramatik byl excelentní, ale okolí ho v závěru života nešetřilo. Osudovou ránu mu přinesla abdikace prezidenta Edvarda Beneše. Tehdy se stal terčem nové, jinak myslící společnosti a nejen četné urážlivé anonymní dopisy, ale i vytloukání oken jeho domu a podobné incidenty byly útoky, které následovaly jako odporná "odplata" za jeho promasarykovské postoje. Celkem osmkrát byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu, ale nikdy ji nezískal… Jaké bylo soukromí legendárního spisovatele, který poznal velmi blízko nejen TGM, ale i celou jeho rodinu a přátele? Jak vypadal domov tzv. pátečníka Karla Čapka a jaké detaily z jeho soukromého života rozhodly o jeho osudu? Proč se nikdy nestal docentem na Univerzitě Karlově? Nejen nad těmito, ale i mnohými dalšími otázkami se zamýšlí kniha, která je podobně jako autorčino předchozí dílo Charlotta Masaryková - Ve stínu koncipováno na základě autentických vzpomínek pamětníků.

Beneš nebyl hrdina, ale v jistém smyslu ustrašený diplomat. Kniha ze dna jeho pozitivní minulosti, rozvířila zbytky zapomenuté historie a vyplavila na břeh i ožehavé skutečnosti jeho života. Pokud nám Benešova minulost nabízí často jen pozitivní skutečností, nechceme je zlehčovat nebo dokonce umlčovat. Nikdo mu zajisté nemůže upřít jeho diplomatické zásluhy, ale řada historických faktů českého politika zcela ve své rádoby uznávané korektnosti zobrazuje i jako manipulátora, intrikána a dokonce hazardního hráče. Jaký byl vlastně Beneš člověk, který je dáván do souvislosti se špiclováním v období Rakouskouherské monarchie, předválečnou zradou doprovázenou jeho útěkem do Londýna a poválečným násilím? Veškeré dotyky negativních skutečností byly vždy přebyty návalem jeho údajných schopností, které se dnes do jisté míry až glorifikují. Ano, Beneš si dnes vede poměrně dobře a to díky tomu, že jeho příznivci obratně překrývají jeho kontroverze a neúspěchy. Na základě mnohých poznatků dnes lze hovořit o tomto státníkovi, jako o osobě, která se často přizpůsobovala politickým okolnostem a využívala příležitosti ke svému prospěchu.

Hlavní hrdina Alan Krainer je bývalý policista, který pracuje jako vedoucí bezpečnostního oddělení v právnické společnosti Cooper Corporation. Běžné rutinní úkoly mu nečekaně naruší žádost Jednoho z firemních právníku doktora Lewiho, aby bez vědomí svých šéfu prošetřil nejisté finanční transakce společnosti. Alan váhá, ale než se stačí rozhodnout, dozvídá se o smrti doktora Lewiho, kterou úřady v Chorvatsku označily jako nešťastné utonutí. Alan odjíždí na místo nehody, avšak aniž by dostal šanci cokoliv prošetřit, bezvládně klesá s rozbitou hlavou na mořské dno. Jen úplnou náhodou se mu podaří přežít vlastní smrt, ovšem tím nejen končí jeho štěstí, ale hlavně začíná kolotoč událostí, jež se vymykají jakékoliv jeho kontrole. Po návratu domu se s úžasem dozvídá, že byl jednak prohlášen za pohřešovaného, jednak obviněn z pašování drog a vraždy doktora Lewiho. Najednou se ocitá nejen bez prostředku, ale i bez tolik nutné podpory svých spolupracovníku. K tomu všemu zjišťuje, že za smrtí doktora Lewiho a pokusem o jeho vlastní vraždu muže stát jeho dobrý přítel Viktor Cooper, a možná dokonce i jeho zaměstnavatel, společnost Cooper Corporation. A ještě je tu podezření na nelegální obchod se zbraněmi, ve kterém figuruje opět jméno jeho zaměstnavatele. Jedná se pouze o náhodu, nebo o dobře promyšlený plán? Alan musí hledat nestranné spojence, kteří mu pomohou najít odpovědi a odhalit pravdu. Nečekaně nachází nejen pomoc, ale i lásku. Čas se však krátí a smyčka kolem jeho krku se utahuje. Prvotní výhoda z jeho údajné smrti se totiž postupně obrací proti němu a následující události přinášejí necekaný zvrat v celé věci. Ne všechno je totiž černobílé a kompromisy jsou běžnou součástí všedního dne. Najde Alan nakonec cestu zpět mezi živé, nebo zůstane nadobro s mrtvými?

Příběh Alžběty BÁTHORYOVÉ, který věrně popsal Jožo Nižnánsky v románu ČACHTICKÁ PANÍ, se odehrává na rozhraní 16. a 17. století a čerpá ze skutečných událostí. Děj je nabitý nejen zajímavýmí a dobovými fakty, ale je především napínavým, až detektivním čtením. Hnací silou děje je nekonečná, chorobná touha čachtické paní být za každou cenu mladá a krásná. Tato touha byla příčinou zmaření životů mnoha nevinných mladých dívek. Jde o znamenitý horor napsaný v době, kdy tento termín ještě zdaleka v literárním slovníku neexistoval. V románu jsou pravdivě zachyceny smutné doby, kdy život poddaného člověka neměl žádnou cenu. A jak už to tak bývá, kruté čachtické paní pomáhaly lidské kreatury typu Ficka, které jí byly ze strachu zavázány slepou poslušnosti. Čtenář na 512 stranách prožije vedle napínavého dobrodružství nezištnou lásku, nenávist, zradu, zklamání i závist.

Erika Tomanová je mladá žena, která si frustraci z třetího nepovedeného manželství léčí alkoholem. Jednoho dne po vyostřené manželské hádce opouští manžela i děti. Jejím novým domovem se tak pro příští dny stává ulice. Co takový život na ulici obnáší, si zprvu vůbec neumí představit. Když ji hned první den zloději o všechno okradou, musí se postavit čelem k nastalému problému. Co dál? Má se kajícně vrátit domů ke svým povinnostem? Ale to by musela mít jinou povahu. Rozhodne se zůstat na ulici a protloukat se životem, jak se dá. Nestydí se živit prostitucí a drobnými krádežemi, zcela přehlížejíc všechna s tím spojená rizika. Čtenáři se tak nabízí možnost stát se na chvíli součástí Eričina nového způsobu života. Zažít s ní chvíle bláznivého vnitřního štěstí, kdy ve společnosti stejně lehkomyslných lidí jásá nad množstvím vypitého alkoholu. Nechybí ovšem ani pád na samotné dno společnosti, kdy jde Erice doslova o život…

Lovec a motýl je dějově poutavý, metaforický příběh o hledání stability v moderním světě. Hlavní hrdina Petr se potýká s krutou realitou, prochází svou vnitřní Pouští i velehorami kyrgyského Ťan-šanu, setkává se s krutým Lovcem a zamiluje se do takřka mýtické dívky Anny. Právě Lovec je pro jeho putování klíčový. S nebývalou krutostí Petra učí přijímat utrpení a vede ho k uvědomění si svého místa ve světě. Tento způsob se zdá nejprve nesmyslný, ale po čase Petr konečně pochopí smysl Lovcova konání, naučí se souznít s přírodou a nalézá vnitřní harmonii a klid. Příběhem se nese vedle pozitivního sdělení také několik syrových pasáží o boji člověka s přírodním řádem. Díky nim příběh získává na hloubce a nechává nás vzpomenout na díla, jako jsou například Alchymista Paola Coelha či Demian Hermanna Hesseho. Zvláště pak tím, že nás kniha čtivou formou nutí přemýšet nad sebou samými a povahou moderního světa.

Jubilejní třicátá kniha se týká obecně celého lesnictví jak našeho, tak tropického a je věnována základnímu pojednání o lesnictví pro mládež od deseti do devadesáti let. Podobně se zabývá historií českých lesů od dob českých králů, lesnictvím i myslivostí. Zachycuje lesy v tvorbě českých i světových umělců a všímá si i památných stromů. Podrobná je i pasáž o české myslivosti, jakož i o řadě věcí, které k lesnictví bytostně patří (mapy, mezníky, pamětní knihy). Kniha obsahuje i kapitoly o pytláctví a obou českých plavebních kanálech na Šumavě. Významná je i autorova pasáž o Národním parku Šumava a o boji s kůrovcem. Stručně je popsána i autorova expertizní činnost. Zvláštní kapitola je věnována nejvyšším, nejobjemnějším i nejstarším stromům světa. Kniha obsahuje i zevrubnou pozvánku na nevšední lesní koncert a vysvětluje, jak vznikal lesnický obor a stěhování dřevin po celém světě. Následuje i pár kapitol o dřevě, tuzemském i zahraničním, a to jak z Afriky, tak z ostatních světadílů. Podrobné jsou popisy četných tropických olejnatých rostlin, ovoce, nápojů - čaje, kakaa i kávy. Závěr knihy se zamýšlí nad úlohou tropických lesů ve světové okologii a nad tím, zda existují vyhlídky na zlepšení světového životního prostředí. V příloze jsou uvedeny detailnější popisy autorových zahraničních expertiz.

Aby nacisté upevnili svůj systém a minimalizovali vnitřní odpor, aplikovali násilné metody i proti ženám. Hitlerův věrný paladýn Heinrich Himmler do rozsáhlé strategie zakomponoval státem kontrolovanou prostituci jako součást mocenského a hospodářského zájmu. Prostitutky byly brány jako asociální zlořád, jenž představoval pro německý lid hrozbu, a ženy, které nesplňovaly představy nacistické ideologie, byly násilím sexuálně zotročeny a mnohé poslány nejen do nevěstinců pro vojáky Velkoněmecké říše, ale také do koncentračních táborů. Právě tam se běžně prováděly nucené sterilizace za pomocí vysokých dávek rentgenových paprsků. Experimentální potraty neznaly hranic a tisíce brutálních pokusů pod vedením Josefa Mengeleho vedly k bolestivé smrti. Své si prožili i homosexuálové a lesbicky orientované ženy. I když nacisté svému lidu kázali o mravnosti a hrdosti, ve skutečnosti sami činili úplný opak. V době jejich moci se tisíce žen a sotva dospělých dívek staly oběťmi různých forem sexuálního násilí, ponižování, znásilňování a mučení. Existovaly však tehdy i zvrácené formy rasového šílenství, kdy vybraní muži SS museli zplodit tisíce nových árijců v tzv. domech Lebensbornu s ochotně se nabízejícími ženami, které si vytyčily za povinnost porodit vůdci alespoň jedno dítě. Když však rozvoj nové populace nesplňoval požadovanou kvantitu, sáhli nacisté dokonce i k únosům blonďatých a modrookých dětí z celé okupované Evropy. Autor v této publikaci otevírá semknutou společenskou zvyklost, kterou dnes známe pod pojmem „tabu“.