Petrklíč strana 30 z 34

Příběh hraběnky BÁTHORYOVÉ, který pravdivě a věrně popsal Jožo Nižnánsky v románu Čachtická paní se odehrává na rozhraní 16. a 17. století a čerpá ze skutečných událostí. Děj je nabitý nejen zajímavými historickými a dobovými fakty, ale je především napínavým až detektivním čtením. Vyvrcholením děje je nekonečná až chorobná touha čachtické paní být za každou cenu krásnou. Tato touha byla příčinou zmaření životů mnoha nevinných a mladých dívek. Bylo jen otázkou času, kdy se tento příběh stane námětem pro filmové zpracování. Této látky se chopil zkušený režisér Juraj Jakubisko ve filmu BÁTHORY. Čtenář na 512 stranách prožije vedle napínavého dobrodružství i nezištnou lásku, nenávist, zradu , zklamání a závist.

Kdo je kdo a kdo co znamená v českém filmu - i tak by se mohla jmenovat publikace Pavla Hory. Autor zde v malých portrétech připomíná nejen herecké osobnosti, které v současné době září ve filmech, v divadlech nebo na televizní obrazovce, ale i některé hvězdy prvorepublikového filmu stejně jako herce, kteří dříve zazářili, ale dnes už se třeba věnují něčemu jinému. Každý profil přitom obsahuje vedle černobílých fotografií i podstatná fakta o životě a umělecké kariéře.

Zajímají-li vás čeští filmoví herci a máte navíc knihu "Kdo je kdo v českém filmu /poprvé/", která vyšla v nakladatelství Petrklíč už na začátku roku 2006, pak vězte, že se váš obzor ještě rozšíří. Jistě i díky této knížce, kterou právě držíte v rukou, se dozvíte o známých hereckých osobnostech, na něž v prvním dílu této řady prostě nedošlo.

Vzpomínková kniha zachycuje životní dráhu Václava Havla od dětských let až po nejvyšší ústavní funkci prezidenta republiky krátkými výstižnými texty a velkým obrazovým doprovodem. Publikace obsahuje téměř všechny nejdůležitější etapy jeho vývoje na více než stu dobových fotografií. Jde o unikátní časosběrný materiál, který každému připomene velkou osobnost světového významu.

Na planetě Tantulia se odehrává děj, který tak trochu připomíná nadčasovou pohádku. Hemží se to tu nejrůznějšími stvořeními jako jsou zelení a modří tantulkové, mechušky, křoupové, vlkohadi, draci, čarodějové, šestinozí koně, černí a růžoví skřítkové a mnoho dalších. Není náhoda, že tito tvorové v mnoha ohledech připomínají lidi. Zejména tím, že mají typicky lidské vlastnosti jako je velkorysost, laskavost, odvaha, moudrost, ale i bezohlednost, ješitnost, hamižnost a blbost. Navíc tito tvorové často řeší problémy, které jsou nám blízké. Nešťastná láska, přátelství, výchova dětí, existenční starosti, ale také problémy týkající se životního prostředí. Setkáme se zde jak s problémy jednotlivce, tak i s problémy většího společenství lidí, kterým je například stát nebo mezinárodní společenství. Příběh je okořeněn jemným, místy ironickým humorem, narážejícím na některé negativní vlastnosti, především křoupů. Místy tak může čtenář nabýt dojmu, že se jedná o jemnou společenskou kritiku s lehký

Ve dvanácti humorně laděných sci-fi povídkách se autor odlehčenou formou pokouší řešit modelové situace, které by mohly nastat v případech, kdy by byl obyčejný český člověk konfrontován s návštěvou mimozemských civilizací. Kniha se nepokouší ohromit čtenáře popisem nejmodernější techniky, dramatickými a drastickými scénami, ani katastrofickými vizemi, nýbrž zůstává pevnýma nohama na zemi, v Česku, a když ve vesmíru, tedy s optimistickým nadhledem a v typické pohodové poloze.

Jan Pivec (1907 - 1980) patřil do generace herců, ve které se urodilo tolik výrazných talentů, jako nikdy předtím a vlastně ani potom. Byl jedním z nejlepších a stál na samém vrcholu. Jeho herecký projev plný vřelosti, nadhledu a člověčiny dokázal (a díky filmu a televizi stále dokazuje) sstrhnout diváka nejprve v němý úžas a pak v halasné nadšení. Režiséři jej obsazovali do rolí dramatických (Jan Hus, Filosofská historie, Minulost Jany Kosinové) i komických (Muži nestárnou, Hotel modrá hvězda), protože v každé dokázal zazářit, ponořit se do ní naplno a odevzdat výkon, okterém se mluvilo jen v pozitivech a který pozdvihl úroveň celého filmu či televizních inscenaci.Říkalo se o něm, že je hercem intuitivním, že nad svými rolemi příliš nepřemýšlí. Jenomže opak byl pravdou. To jen ta jeho neobyčejná lehkost hraní způsobovala, že to vypadalo, jako by svou roli nehrál, ale žil. Říkalo se o něm, že je morous, škudlil a že své partnerky sužoval žárlivostí, hypochondrií a hysterickými scénami. Mezi grandy, kteří výplatu rozfofrují během jednoho večera sice skutečně nepatřil, ale k žárlivosti měl daleko, hypochondrii hrál k pobavení svého okolí, hysterické lidi z duše nesnášel a svou ženu Věru miloval celým srdcem. Od třicátých let až do konce šedesátých let tvořil jeden ze základních hereckých pilířů Národního divadla a bylo smutné sledovat, jak mu vedení Zlaté kapličky od počátku 50. let tak dlouho svěřovalo role nedůstojné jeho talentu, až ho tím donutilo k rozhodnutí odejít na odpočinek. O tom všem, a ještě o mnoha jiných stránkách jeho pestrého života, se dozvíte v této knize, která vám Jana Pivce představí tak, jak ho neznáte.

Tento veselý příběh pojednává o jedné zdravé, ale ztřeštěné rodině nadměrné velikosti, o chlupatých nohách a jisté nevinné sázce, která však zásadně změní život hlavním protagonistům. Tato nevšední kniha rozhodně ctěné čtenáře svým humoristickým příběhem zaujme.

Každý si ve svém životě přeje štěstí a být šťastným. A přesně i to si přeje sedmadvacetiletá Alexandra, hlavní hrdinka nového románu Moniky Knápkové Štěstí není pro každého. Alexandra svým životem klidně proplouvá a v podstatě jí nechybí vůbec nic. Osudové setkání s její bývalou spolužačkou Táňou jí navždy změní život. Na jedné párty, kam ji vezme právě Táňa, se seznámí s pohledným Dominikem. Hned na první pohled si padnou do oka a Alexandra mu jen těžko odolává. Jenže nic netrvá věčně, a i když se Dominik zdá být tím pravým, všechno nabere jiný směr. Po tragické události, která Alexandru nečekaně potká, se její život začne hroutit jako domeček z karet. Do jejího života vstoupí Dominikův bratr Filip, který jí je velkou oporou. Ač Dominika miluje, začíná si uvědomovat, že ani Filip jí není lhostejný, a je postavena před rozhodnutí, které je víc než osudové.

Osudy rodin žijících v osoblažském výběžku, jejichž každodenní dojíždění za prací do měst a míst ležících na východě je typickým znakem obyvatel, kteří tu žijí. Přesto tvoří základ rodiny, které zde pracují a prožívají své osudy. Zamazalovi, Janderovi z Osoblahy, rodiny Řeháčků či Rannsdorfů z blízkého Krnova, ty všechny udávají někdy lahodný, někdy břeskný tón společného soužití. Území vábí romantické vandrovníky, technicky a ekonomicky založené. Vábí je neobjevenou schopností rozkvést do území s jabloňovými sady, produkcí býčků na vývoz, žírnými poli a zaměstnaností v odchovnách dobytka a drůbeže s bílými záclonkami. Přitom si vandrovník uvědomuje, že takováto oblast vždycky bude zdrojem pracovní síly v blízkých městech, kde existují střediska vědy a kultury, průmyslu a škol a kam se bude dojíždět za prací, věděním, zábavou a kulturou. Vždycky. Přitom nikdo nebude ohrnovat nos nad „vystrkovem“, protože tady bude dostatek příležitostí k životu, jaký si zvolíte. Do osoblažského výběžku navál osud obyvatele různého vzdělání, etnika, z různých důvodů, a oni tu žijí a tkají vzájemně svoje osudy, stejně jako v ostatních částech republiky. O tom je povídání této knížky.

Saša Rašilov byl haškovským typem,a to nejen proto, že si byli fyzicky podobní, ale především stejně jako Jaroslav Hašek byl i Saša Rašilov mystifikátorem, který dokázal oklamat kohokoli čímkoli. V jeho životě se hraní a skutečnost neustále prolínaly. Saša Rašilov simuloval třesavku a v noci jí ještě přibarvoval nervovými záchvaty tak dokonale, že byl z armády propuštěn. Historek podobného druhu je na tucty a v knize je připomínají nejen František Smolík, ale i další jeho bývali kolegové z Národního divadla jako Zdeněk Štěpánek, Jan Pivec, Ladislav Pešek, Rudolf Hrušínský, Vlasta Fabianová, Bohuš Záhorský, Bohumil Bezouška a další. Pokračovatelem tohoto významného herce a originálního člověka jsou jeho vnukové Saša a Václav. Především Saša Rašilov svojí seriálovou roli v Rodinných poutech, i když ani další filmové a divadelní role není možné opomenout.