Petrklíč strana 29 z 34

Na českém trůnu seděla hezká řádka surových vrahů. Začíná knížetem Boleslavem I., který se dostal k moci pomocí vraždy vlastního bratra svatého Václava, a končí prezidentem Gottwaldem, jenž neváhal posílat na popraviště i své nejbližší přátele. Temná stránka našich dějin je poznamenána jmény loupeživého rytíře Jana Zoula z Ostředku, Kateřiny Bechyňové z Lažan, české obdoby Čachtické paní, či zloducha, jehož jménem dodnes označujeme zvlášť povedeného lumpa, Jana Jiřího Grázla. Známý autor literatury faktu a historických románů Jan Bauer nás provede galerií těchto smutných výtečníků, kterou doplňuje méně známými zajímavostmi o zločinech, atentátech, obávaných vězeních a smutně slavných popravách. Nevynechává ani ty historické postavy, které se mezi zlosyny dostaly vlastně omylem.

Svatý Václav, Přemysl Otakar II., Karel IV., Jan Žižka z Trocnova, Petr Vok z Rožmberka, Jan Sladký Kozina, František Palacký, Božena Němcová, všechna ta jména známe z historie. Víme však o nich skutečně všechno? Neskrývají nějaké tajemství, o němž se v dějepise nic nepraví? Felix Krumlovský, autor několika pozoruhodných knížek o české historii, si vzal na paškál celkem 35 osobností, slavných Čechů a Moravanů, aby se podíval, na některé záhady, které jsou s nimi spojeny. Každá z těchto slavných osobností má svoji třináctou komnatu, do níž se nás pokusí zavést. Bude to vzrušující cesta do dávno minulých dějů, jež byly z nejrůznějších důvodů ututlány. Ukáže nám, že zdaleka ne všechno, co se o slavných Češích a Moravanech traduje, odpovídá skutečnosti. A historická pravda má v jejich případě někdy hodně podivnou podobu!

Když se vyšetřování vraždy známého novináře Davida Dostála ujme inspektor Mayer, zprvu to vypadá, že půjde o jednoduchý případ. Nikdo totiž nepochybuje o identitě pachatele. Věci ale nejsou přímočaré a černobílé, jak už to v životě bývá. A jak se osudy hlavních hrdinů protínají, vyvstávají nové otázky: kdo je vlastně viníkem a kdo obětí? A hlavně - kdo je David Dostál? Otazníky visí i nad knihou samotnou a záleží jen na ctěných čtenářích, zda první román autorky Natálie Nera budou číst jako zamotanou detektivku či satiru. Poutavé a napínavé vyprávění ze současnosti o lásce, nenávisti, obchodu, kariéře, přetvářce, hledání a nacházení při několika nervových zhrouceních se čte jedním dechem.

Zkušený spisovatel a historik Václav Junek přichází s poměrně novým pohledem na dějiny druhé světové války ve shodě s celosvětovým trendem, který se nese v duchu hesla ,,co by se stalo, kdyby...“ V této publikaci líčí v jedenácti kapitolách realitu Anschlussu Rakouska, hlavních Hitlerových tažení, největších bitev a bojů na evropských frontách i celé řady dalších zlomových situací, do nichž uvedl Adolf Hitler svět během druhé světové války. Čtenáři jsou nabízeny alternativy, podle nichž každá z nich mohla mít i docela jiné finále. Fakta, data, události a důsledky uvedené v knize souhlasí. Také všechny zúčastněné osoby žily a chovaly se tak, jak je tu vylíčeno. Rovněž ostatní užité reálie odpovídají známým skutečnostem. Každá z vytvořených historických konstrukcí je přitom zajímavou evokací konkrétní zlomové doby a současně pokusem o varující vylíčení Hitlerových alternativních možností a cesty třeba až do samotného pekla. Uvedené skutečnosti však podávají nezvratný důkaz o tom, že válka především Hitlerovým osobním zaviněním nikdy nemohla skončit vítězstvím nacionálně-socialistického Německa, ačkoli k němu obvykle scházelo jen velmi málo. Protože nakonec i nad zdánlivou materiální a statistickou převahou vždy zvítězí jen zdravý rozum, to lepší co je v lidech, pokrok, morálka a civilizace vůbec.

Obecně zrady nelze označit za specifický národní, v tomto případě český fenomén. Zrada jako taková prostupuje veškerými dějinami celého lidstva od jejich prvního úsvitu, až po naši současnost. Lidská historie zná dobře své Hérostraty, Ravaillacy, Richardy III., maršály Neye, Charloty Cordayové, Alfrédy Dreyfuse, Jagy, Hamletovy strýce, maršály Pétainy, i Maty Hari a s nimi stejně tak celé legie jim podobných. Zrada samozřejmě není základním hybatelem českých dějin, nicméně je až příliš často spoluvytvářela. Kniha je však určená českému čtenáři, a proto v tomto prvním díle představujeme zrádce jeho rodu. Zrádci nikdy nebyli nevinnými kvítky, ale zavrženíhodnými jedinci. Češi samozřejmě měli a mají své hrdiny, ale stejně tak své zrádce.

Osobnost dr. Emila Háchy není zapomenuta ani dnes, po celých šedesáti osmi letech, které uplynuly od jeho smrti. Háchův problém však je, že názor veřejnosti zejména na poslední roky jeho života je emotivní, a především výrazně osciluje mezi Háchovým zatracením na jedné straně a určitým obdivem na druhé. Už proto je pozoruhodné. jak zásadně se tento napohled drobný, nenápadný, zranitelný a fyzicky předčasně zestárlý muž zapsal do moderních českých dějin. Dokonce porovnatelně s jeho programově mnohem většími velikány. Do jisté míry už za svého života (ale především poté) skutečným strůjcům historie posloužil. Neboť se právě jim prakticky v každé době, počínaje už rokem 1939, velmi dobře hodil – jako příměr, jako příklad, jako symbol pro ten který myšlenkový směr, odkaz či aktuální politický záměr. Anebo jako alibi, to jistě jak komu. Posláním této knihy není jen tak jednoduše se přiklonit k jedné či druhé straně. Jejím hlavním záměrem je ukázat dr. Emila Háchu ve srozumitelné podobě. Proto veškeré informace o něm uvádíme bez emocí, s maximálně možnou měrou objektivity a co nejpřehledněji, aby si čtenář mohl utvořit vlastní úsudek.

Toto je skutečný příběh rudolfínské doby. Je to věrné vylíčení značně neveselých posledních dnů muže, který se přežil. Čtenář nahlédne do kontinuálního sledu fikcí a historických konstrukcí, které však mají společné to, že se samy o sobě reálně staly. Příběh se odehráva především v pitoreskní rudolfínské Praze se vším, co k tomuto tématu patří a tak, jak je stále všeobecně přijímáno. Vlastní story je nesena prostřednictvím historických postav, které však žijí, myslí a jednají tak, jako jednají jejich dnešní protějšky. Toto drama se odehrává v létech 1611 a 1612. Tedy v době mezi debaklem Pasovských v Čechách a smrtí Rudolfa II. Konečně právě tento císař, jeho reálný sebezáchovný plán, popis poslední fáze jeho prapodivného života a konečně i jeho neblahý osud jsou hlavními motivy knihy i jejího příběhu. Ačkoli nabízené vyprávění pracuje se známými a ověřenými fakty, je výjimečné tím, že tyto skutečnosti staví do nových souvislostí.

Natálie Nera přichází tentokrát s příběhem čistě detektivním, inspirovaným jejím dlouholetým pobytem na malebném anglickém venkově. „Smrt s vyhlídkou“ je tak zvanou „murder mystery“, neboli románem se zápletkou, jež se snaží zodpovědět na základní otázku: Kdo je pachatelem? A jak to tak ve správných detektivkách bývá, vrahem může být prakticky kdokoli z dobrých a počestných obyvatel vesnice. Každý má co skrývat a prakticky každý může mít motiv – manželé, manželky, duchovní, přistěhovalci, místní drbny a klepny, hospodští povaleči... Vyšetřování však nakonec přivede dva britské policejní detektivy na překvapivou a pěkně horkou českou stopu. Natálie Nera (1975) začínala kdysi novinářskou činností v již zaniklém časopisu Mladý svět. Žila téměř tři roky v litevském Vilniusu. Již léta bydlí se svou evropskou rodinou v Británii, kde překládá i píše původní tvorbu jak česky, tak anglicky. „Smrt s vyhlídkou“ je po satiře „Úspěšná smrt Davida Dostála“ jejím druhým románem.

Soukromí Milady Horákové je po díle Rodokmen a soukromí TGM druhou nejvýraznější knihou historičky Michaely Košťálové týkající se velkých osobností první Československé republiky. Spisovatelka se v knize zaměřuje výhradně na soukromí a civilní život výjimečné, přemýšlivé, charismatické a citlivé ženy. Čtenář se například dozví, jak a s jakým prospěchem Milada Horáková studovala, jaké byly její záliby, jaký měla vztah k literatuře či hudbě, jaká byla její první láska, jakou byla manželkou, jak se oblékala a jaký měla vztah k módě. Součástí knihy je objasnění některých zavádějících informací ze života Milady Horákové, mezi něž náleží například fáma o její spojitosti se zbořeným mariánským sloupem na Staroměstském náměstí v Praze či spekulace, že měla být sekretářkou našeho druhého prezidenta E. Beneše. Autorka ve své knize současně odhalila i dosud velice spoře publikovaný profil Milady Horákové jako svébytné studentky Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kde ji vyučoval například také prof. JUDr. Jan Krčmář, jehož životem a prací se autorka dlouhodobě zabývá. V knize nechybí emotivně silné momenty a úryvky z dopisů a dalších zdrojů, které statečná žena a pravá dáma, okouzlující svým nefalšovaným šarmem, učinila jen několik dní před svou smrtí.

"SNY, REALITA a NADĚJE. Těmito slovy se mladičká Helena snažila uchopit svůj život ve své maturitní slohové práci. Ale to už je dávno. Realitou dnešních dní je ona, dospělá žena po třicítce, provdaná za úspěšného muže, v domácnosti se dvěma malými dětmi, která si na životní úroveň nemůže stěžovat. Heleně ale zdánlivě růžová realita nestačí. O čem tajně sní když sedí ve svém ušatém křesle a její děti spí? Jsou to luxusní nákupy, vlastní podnikání nebo jiný muž? Podaří se jí překonat překážky, které osud nachystá a její sny naplnit? A má i tak naději být opravdu šťastná? Nabízím Vám poutavý příběh o tajných dívčích touhách, ženských ambicích, mateřských radostech, manželských starostech, pokušení, vášni, zradě, nečekaném překvapení a nakonec i splněných přáních, které ale mají svojí cenu, stejně jako každá mince má svůj rub i líc. Prosíme čtěte, pobavte se, darujte slzu, zamyslete se, nejen nad tenkou hranicí mezi láskou a nenávistí, životem a smrtí, nebem a zemí. A třeba zjistíte, že má kniha dodala Vašemu životu nový růžový odstín."

Literární minimalista a krutý poetik Adam Georgiev (1980) přichází po novelách Planeta samých chlapců a Bulvár slunce se závěrečným dílem volné homosexuální trilogie. V agonickém textu se prolínají obrazy, záblesky situací a útržky vět a dialogů, destruované a promíchané tak jako v předsmrtné mysli. Homoerotická poetika zde dosahuje extatického vrcholu a zároveň sílí a stávají se hlavními dva ženské motivy - postižená dívka Zorka a slavná spisovatelka. Žánrově lze text označit za epickou poému, útvar v české literatuře neobvyklý a autorsky náročný.

Kniha "Nejen o tom, aneb jak jsem našel Ričrda“ propojuje několik rovin do jednotného napínavého příběhu s překvapivým vyvrcholením. Příběh muže po padesátce, zkušeného, životem protřelého, je poháněn velmi silným erotickým a sexuálním nábojem, který však není samoúčelný. Situace, do kterých se s krásnými protějšky vcelku náhodně dostává, spolu s jasně vnitřně definovaným názorem a pocitem vnitřního poslání, tvoří velmi napínavý, ale i humorný a až kafkovsky pitoreskní rámec pro definici pohledu na svět, který je i přes naturalizaci přístupu k erotice a sexu jako takovému, oslavou ženy, její krásy, senzitivity, smysluplnosti, síly, vynalézavosti a nezastupitelnosti pro časy budoucí a možná i východiskem, řešením, nadějí. Kniha je psána velice čtivou formou se smysluplnou mírou vtipu a nepostrádá ani dávku drobných úvah k zamyšlení. Je doplněna autorovými ilustracemi, které dodávají celku velmi příjemný ráz.

V listopadu 2015 uplyne od události, které se říká Bitva na Bílé hoře, tři sta devadesát pět let. Mnoho o ní víme už ze školních lavic, ale pouze okrajově, i když přece. Tato kniha se daleko šířeji zabývá prakticky vším, co předcházelo této jinak z vojenského hlediska nepříliš významné šarvátce, co se seběhlo kolem ní a co ji následovalo. Líčí tedy celý zajímavý a napohled až snad romantický úsek českých a evropských dějin mezi první polovinou 16. a počátkem 17. století – v dobových konsekvencích a často s uvedením souvisejících podrobností, záhadných zvratů a významných informací, které zpravidla nejsou všechny běžnému čtenáři známy. Zabývá se tedy teorií, praxí a vývojem renesančního umění války, také ovšem celou galerií císařů a králů i jejich dvorů, kamarily a panstva obou stran a vysvětluje pravou podstatu jejich konfliktů. Tedy to, proč se navzájem znepřátelili a co všechno za tím doopravdy bylo, popisuje postupnou cestu jich všech až k první velké válce evropských dějin a zároveň osvětluje osudovou neodvratnost této katastrofy. Velká část lidí, ale i některých odborníků se nedovede oprostit od obvykle účelové oficiální prezentace této bitvy, jak je jim předkládána po celé generace. Čtenáři budou žasnout nad skutečnou hloubkou jistých omylů. Název knihy OPRAVDU TEMNÁ BÍLÁ HORA? je otázkou právem. Konkrétní odpověď na ni se však nabízí populární, čtivou, ale důvěryhodnou formou na jejích stránkách.

Příběh o naději, lásce, hledání, začínající kariéře a životním tápání. Daniel je mladý, ambiciózní a talentovaný zpěvák, studuje konzervatoř a zpívá v kapele. Jako každý umělec touží po úspěchu. Hledá své místo v životě a zároveň se poohlíží po tom pravém, s nímž by dokázal žít. Dan je totiž gay. Svou orientaci považuje za danou věc. Je sám na sebe zdravě hrdý a rozhodně o sobě nikdy nepochyboval. Leč lze podobný liberální přístup v dnešní době očekávat ode všech v okolí? Daniel chce v životě okusit co nejvíc a v písku času zanechat co možná nejvíce stop. Dokáže Daniel nakonec odolat svodům okolního světa? Vytrvá na své cestě za štěstím? To vše a ještě více se dozvíte v barevném příběhu doplněném o osobité ilustrace malířky Ivety Breburdové.

Civilizace se nachází na pokraji zániku, protože mužské sperma ztratilo svou schopnost oplodnit ženské vajíčko a bílá lidská rasa je na pokraji vyhynutí. To je svět, do kterého se Brad, doprovázený čápem Felixem prostřednictvím zákonů kvantové mechaniky paralelních Vesmírů nechtěně dostane. Nicméně osud s ním má své plány. Stane se jedním z hybatelů odvrácení konce této civilizace. Jedinou možností, jak svět zachránit je rozluštění staroegyptské moudrosti „Věty smíření“, ke které vede šifra žida Eicka. Musí být nalezena nová duchovní cesta, která civilizaci vyvede z krize. Podaří se to? Bude „Věta smíření“ rozluštěna? Bude civilizace zachráněna? A jakou roli v tom sehraje muž s čápem, Brad a jeho Felix, kteří se do tohoto světa dostali, neboť byli předurčeni pomoci? Na tyto a mnoho jiných otázek odpoví detektivně laděný příběh s mnoha zvraty a tajemnými zákoutími dobrého sci-fi románu na pokraji skutečnosti, kterou všichni žijeme.

Účastník balkánských bojů, zvyklý už na ledascos, se vrací do Prahy. Ke svému zděšení se dostává do prostředí, kde neplatí žádná mezilidská pravidla. Resp. platí „ber kde ber“, „ukradni, kde můžeš“, „podraz, koho podrazit lze“. Nejsou to pravidla lidská, ale prasečí. Hlavní hrdina se těmto pravidlům rychle přizpůsobuje a stává se jedním z pražské prasečí smetánky. To vše za pasivní účasti Normálů s igelitkami, kterých je většina a jejichž hlavní motivací je snaha přežít. Osudu ani minulosti však nelze utéci, ač se o to hlavní hrdina snaží – nesnaží. Chápe neudržitelnost takové vlastní existence, ale na životní luxus si zvykl. Na prasečí pravidla ostrých loktů také, ačkoliv je sám sobě odporným. Vždyť je to tak pohodlné. Chtěl být Psem, vázán slibem z Balkánu, rostou mu však prasečí uši. Napětí stoupá. Na rozdíl od předchozích Pfannerových knih ( Clicheaux, Loupež v P., To se může stát, Don Trip), hlavní postava necouvá, neztrácí se v nekonečném hledání sebe sama, nesnaží se uniknout, ale koná. Koná, protože konat musí. Není pro něj jiné cesty. Prasata Psům totiž náleží.