Plus strana 20 z 48

Keď Henry stretol Zoe... a Zoe Henryho, ani len netušili, že ich vzájomná príťažlivosť nie je celkom obyčajná. Spája ich totiž oveľa viac. Obaja stoja na prahu nového života a oboch ako ťažká stigma poznačila minulosť, na ktorú by najradšej zabudli. Henry opustil snúbenicu v deň svadby, stal sa najnenávidenejším občanom rodnej obce, a tak sa rozhodol začať odznova v Londýne. Zoe sa po fatálnej strate blízkeho človeka chystá odísť z Londýna, cestovať po svete a nájsť samu seba. Keby sa Henry a Zoe stretli pred rokom, všetko mohlo byť celkom inak. Lenže život má svoj vlastný plán, a tak sa stretnú sedem mesiacov po tom, ako sa ich svety obrátili hore nohami, a štyri mesiace pred tým, ako Zoe nastúpi do lietadla... Môže to byť ešte komplikovanejšie?

„Poprvé je smrt trápení. Podruhé už spíš jenom otrava.“ Stroje byly stvořeny k tomu, aby lidstvu pomáhaly a zamezily veškerým válkám. Neúprosnou logikou ovšem došly k jednoduchému závěru: bez lidí žádné konflikty nehrozí. Nastává nemilosrdné vyvražďování, které lidskou rasu přivede až na pokraj vyhynutí. Během jedné ze záchranných misí umírá i Rhona Longová, symbol a vůdkyně odboje, ale dostává druhou šanci – jako klon, který si neuchoval skoro žádné vzpomínky. Nyní ji čeká nelehký úkol: všechny kolem přesvědčit, že Rhonina kopie není o nic horší než Rhona sama, ať už se to týká jejích citů, nebo schopnosti velet. Mezitím se ale stroje chystají na nehostinných aljašských pláních k dalšímu velkému útoku, jehož cílem nemá být jen zničení jedné ze základen odboje, ale něco mnohem děsivějšího. Hayley Stoneová ve své prvotině předkládá tradiční dystopické téma, které ovšem zpracovává nově a s nadhledem. Ústřední roli v něm hraje svérázná hrdinka, jejíž sarkastické glosy a ironické poznámky dodávají jinak pochmurnému románu odlehčený tón.

Henry a Zoe toho mají společného víc, než by je samotné napadlo. Pro začátek třeba minulost, ona i on se s ní totiž rozhodli nečekaně rázně skoncovat. A to neobejde bez potíží. Henry dal v předvečer svatby kopačky své lásce z dětství a prchá do Londýna, aby našel sám sebe a začal znovu a lépe. Zoe si taky naplánovala „očistnou kúru“, chystá se zmizet z Londýna, procestovat světě a zjistit, co od života vlastně čeká. A i když neví, kam přesně se vydá, v jednom má jasno: vydá se tam sama! Kdyby se Henry a Zoe potkali o rok dřív, možná by všechno vypadalo jinak. Ale to by bylo příliš snadné, no ne? Osud je svedl dohromady až sedm měsíců poté, co se jim život obrátil naruby. A pouhé čtyři měsíce předtím, než má Zoe nastoupit do letadla a vyrazit do kdovíjaké dálky… Je nějaká naděje, že z rovnice HENRY + ZOE nakonec vyjde VELKÁ LÁSKA?

Temný příběh, kde nechybí syrovost, záhady ani pokřivená minulost - první kniha s vyšetřovatelem Thorkildem Askem Thorkild Aske býval elitní policejní důstojník, než v jediném okamžiku přišel o vše a skončil ve vězení. Teď je po třech letech zpátky na svobodě, sužován výčitkami a úpornými bolestmi, a zdá se, že na svůj minulý život může leda zapomenout. Jenže pak ho požádají o pomoc lidé, kteří by ho měli nenávidět, a Thorkild se vydá na opuštěný ostrov s majákem pátrat po jejich ztraceném synovi. Zprvu nepochybuje o tom, že mladík zahynul nešťastnou náhodou při potápění, ale dost záhy se začne ukazovat, že zmizel, protože se nejspíš připletl k něčemu mnohem zlověstnějšímu. Detektivní román s charismatickým vyšetřovatelem a vyváženou zápletkou zároveň s neuvěřitelnou bravurou vystihuje divokou krásu severního Norska. „Řekněte jí, že s ní musím mluvit. Řekněte jí, že jsem se rozhodl. Přijdu za ní, jestli si to přeje.“ Najednou slyším, jak Merethe zatne zuby. Tak pevně, až přitom zaskřípou. „Je jí zima,“ Merethe se rozdrkotají zuby. Okamžitě vnímám, jak se v místnosti ochladilo. Jako kdyby někdo otevřel dveře a vpustil dovnitř mráz zvenčí. „Tma! Chce mi ukázat něco ve tmě,“ chvěje se Merethe a otočí se k oknu. „Tam venku.“ „Kde? V majáku?“ Heine Bakkeid (* 1974) vyrůstal v drsném prostředí severního Norska, kde se u břehů moře pod příkrovem ledové mlhy tříští o rozeklaná skaliska. Svou první knihu, špionský příběh pro mládež, vydal v roce 2005 a následovala řádka dalších knih pro mladší čtenáře. Detektivka Až mi zítra budeš chybět z roku 2016 je jeho první výpravou do literatury pro dospělé a rázem mu vynesla uznání kritiky především díky mistrnému zachycení tajuplné atmosféry odlehlých ostrovů, kam se jeho hrdina Thorkild Aske vydá pátrat po pohřešovaném mladíkovi. Temné podtóny a uhrančivé popisy krajiny bičované ledovými vichřicemi prozrazují důvěrnou znalost země, kde autor strávil dětství.

Brilantní špionážní thriller z prostředí špiček mezinárodních tajných služeb. Na střelnici v džibutském hlavním městě je zastřelen švédský poručík. Přímo v Africe má jeho smrt vyšetřit agent švédské tajné služby Ernst Grip. Cítí, že mu o průběhu události všichni lžou. Mezitím o kus dál v Adenském zálivu somálští piráti přepadnou luxusní jachtu a unesou švédskou rodinu. Aby Grip oba případy objasnil, nezbývá mu než využít nestandardních prostředků a postupů. Jakou roli ale hraje zákon a morálka, když jde o lidské životy?

„Teze o dokonalosti člověka je vrcholem domýšlivosti: konečná podoba je svatokrádež.“ Před mnoha lety Zemi postihlo apokalyptické Utrpení. Ostrov Labrador zůstal jedním z mála obyvatelných míst a lidé z vesnice Waknuk, kteří Utrpení považují za boží trest, se od té doby snaží důsledným dodržováním božích zákonů a přikázání další podobné pohromě předejít. Ze svého života chtějí důsledně vymýtit vše, co nějakým způsobem neodpovídá „normě“, božímu obrazu – nezvykle vypadající plodiny, příliš velká zvířata, odlišné děti… Když chlapec David Storm a jeho přátelé zjistí, že mají telepatické schopnosti, začíná jejich boj o přežití, protože fanatičtí obyvatelé vesnice neváhají udělat cokoli, aby se zavděčili Stvořiteli, dokonce i zabíjet. Pro skupinku dospívajících dětí je tak jedinou nadějí útěk do nehostinné hraniční země, domova divokých lidí… Ačkoli Wyndhamův román obsahuje typické motivy science-fiction (apokalypsa, nadpřirozené schopnosti), významnější je jeho symbolická rovina. Kukly s naléhavou aktuálností ukazují nebezpečí fanaticky pojímaného náboženství – například zřetelným odkazem ke středověkému upalování čarodějnic – a relativitu toho, co znamená „být normální“. V obecné rovině Wyndham jako zastánce Darwinovy evoluční teorie zobrazuje snahu zaostalejšího druhu zajistit si přežití tím, že odstraňuje jakékoli zárodky druhu nového.

Šestadvacet volně spojených povídek líčí budoucí kolonizaci Marsu. Lidé přicházejí a svým vpádem ruší tiché kouzlo rudé planety, ale nakonec – po letech nesnadného vzestupu a následného pádu – ji stejně opouštějí a ponechávají znovu osamělou a ztichlou. Jen vítr se prohání opuštěnými městy pozemšťanů a dávno vymřelými letovisky Marťanů. Celou knihou prostupuje zvláštní touha po dálkách, nostalgie a smutek nad pádem martského ráje, který lidé ničí od svého prvního přistání na písečné planetě. Do tváře Marsu spisovatelé často projektovali své obavy a sny – zvláště od dob Války světů od H. G. Wellse. V době, kdy převládala burroughsovská vize barvotiskových dobrodružství, jež na Marsu králů a princezen zažívají odvážní hrdinové, přišel Bradbury s originální kronikou plnou poetických obrazů. A právě jeho vize přetrvala a udivuje čtenáře svou působivostí dodnes. Překlad knihy byl pro nové vydání zrevidován, doplněn úvodním slovem, jež pro jubilejní vydání v roce 1997 napsal sám autor. Závěrečný portrét Raye Bradburyho pochází z pera německého znalce science fiction Rainera Eisfelda. „Raye Bradburyho jsem četla během dospívání a ty příběhy se mi opravdu vryly do mysli, obzvlášť ,Marťan‘ a další povídky z Marťanské kroniky a román 451 stupňů Fahrenheita.“ Margaret Atwoodová „Jeden z největších vizionářů naší doby.“ Aldous Huxley