Plus strana 49 z 52

Autorka popisuje různé způsoby, jak se domácí násilí může projevovat, a zároveň ukazuje možnosti, které má oběť k dispozici. Text je přizpůsoben českému právnímu prostředí a doplněn zákonem 135/2000 Sb. platným od 1.1.2007, bezpečnostním plánem a seznamem pomáhajících organizací.

Humoristický román Ve stínu kaktusu je sice zasazen do fiktivní jihoamerické země jménem Hodoquas, ale čtenáři okamžitě dojde, že autor svým příznačným, satirickým způsobem zobrazuje realitu poválečného Československa, konkrétně trojletí 1945–48, kdy se země sice navenek jevila demokraticky, ale všechno už neodvratně směřovalo ke komunistickému převratu v únoru 1948.

Humoristický román Ve stínu kaktusu je sice zasazen do fiktivní jihoamerické země jménem Hodoquas, ale čtenáři okamžitě dojde, že autor svým příznačným, satirickým způsobem zobrazuje realitu poválečného Československa, konkrétně trojletí 1945–48, kdy se země sice navenek jevila demokraticky, ale všechno už neodvratně směřovalo ke komunistickému převratu v únoru 1948.

Další bestseller francouzského autora se tentokrát odehrává v Londýně, kam se shodou různých okolností a životních zvratů sestěhují dva francouzští „single“ otcové kolem třicítky se svými dětmi. Mají dvě zásady: nikdy je nesvěří chůvám a nikdy si nepozvou domů žádnou přítelkyni. Jak to však bývá, životní realita bývá daleko pestřejší, navíc když se objeví tajuplný majitel starého antikvariátu… Román získal autorovi ocenění „nejprodávanější francouzský romanopisec roku 2006“

Romantická komedie založená na příběhu dvou mladých lidí dokazuje, že láska je opravdu nesmrtelná.

Příběhy dvou žen, osmnáctileté Jany a dvaačtyřicetileté Pavly spojuje jen jedno jediné - odlišná sexuální orientace. Osud a společnost ani jednu z nich nešetří, tak jako nikoho z nás.

Čtvrtý díl historického detektivního románu zavádí čtenáře do Moskvy v roce 1882. Po šestileté službě na ruském velvyslanectví v Japonsku se titulní rada Fandorin vrací zpátky do vlasti. Vzápětí je konfrontován se smrtí svého starého přítele generála Soboleva. První stopy vedou k dámě německého původu. Chtěli snad Němci odstranit slavného generála, a tak oslabit Rusko? Nebo i v Rusku existovaly síly, které se ho obávaly? Brilantní příběh z pera jednoho z nejuznávanějších ruských autorů současnosti.

Česká literatura o válčení na moři není příliš bohatá a pokud existuje, zaměřuje se hlavně na konflikty 20. století. Tato kniha si klade za cíl zaplnit mezeru a věnuje se námořním bitvám předchozích epoch. V první části popisuje námořní střety veslových loďstev ve starověku, v druhé pak vznik a soupeření námořních velmocí v éře plachet a střelného prachu. Jako první česká práce se také zabývá vývojem námořní taktiky a strategie a neopomíjí ani stavbu válečných plavidel, jejich konstrukci a výzbroj i s hodnocením zpětného dopadu na taktiku a strategii. Autorem díla s mnoha ilustracemi a medailonky význačných admirálů a námořních velitelů, které svou komplexností nemá v české námořní literatuře obdoby, je František Novotný, jemuž již v nakladatelství Albatros vyšla pod názvem „Veleobři oceánů“ úspěšná knížka o bitevních lodích.

Polský spisovatel Stanislaw Lem je považován za jednoho z nejoriginálnějších autorů literatury science fiction a spekulativní prózy vůbec. Dodnes jsou vysoce ceněny jeho povídky z přelomu 50. a 60. let, mimo jiné „Lymphaterův vzorec“, „Přítel“, „Krysa v labyrintu“ či „Kladivo“, které v zárodečné podobě obsahují všechna základní témata jeho tvorby, jež autor dále rozpracovával ve svých románech Solaris, Nepřemožitelný či Planeta Eden. Znalec polské sci-fi Pavel Weigel shromáždil tyto nejlepší povídky (nezařazené do žádných cyklů) do jediného sborníku, a čtenáři si tak mohou vychutnat esenci opravdové originality á la Lem. K výboru je připojena Lemova stať „Můj život“, která vychází v češtině poprvé a osvětluje některá nečekaná východiska autorovy tvorby. Stanislav Lem (1906–1936) patří k významným představitelům evropské science fiction, německá literární věda ho považuje vedle Philipa K. Dicka za nejvlivnějšího autora tohoto žánru od dob H. G. Wellse. Pravdou je, že autorovy romány i „vědeckosatirické“ cykly Vzpomínky Ijona Tichého, Futurologický kongres či Kyberiáda jsou natolik svébytné, že dodnes představují neopomenutelné milníky science fiction, stejně tak jako autorovy spekulativní futurologické statě či fiktivní recenze knih a popisy budoucích vynálezů.

Kniha vykresluje celou řadu lidí a jejich reakce na nesnáze v životě, válce i ve službě v řadách námořní pěchoty USA. Autor celých šest měsíců strávil v písku pouště, užírala ho nuda a strach, přemýšlel o sebevraždě, dokonce vytáhl zbraň i proti svému spolubojovníkovi z pěchoty a mířila na něj palba nepřátel i spojenců. S tím, jak se střet s Iráčany blížil, byl nucen uvažovat o tom, co to znamená být Američan, voják, syn vojáka i člověk.

Slepota je dech beroucí román slavného portugalského spisovatele a nositele Nobelovy ceny, José Saramaga. Kniha se dočkala také filmového zpracování s Julianne Moore, Danny Gloverem či Gaelem Garcíou Bernalem. Na semaforu v jakémsi bezejmenném městě naskočí zelená. Jedno auto přesto zůstává na křižovatce stát, jeho řidič totiž znenadání oslepne. Ale namísto aby upadl do temnoty, vidí najednou vše bílé, jakoby byl v mlze nebo spadl do mléčného jezera. Slepota se šíří jako epidemie a stát bezcitně zareaguje ve snaze zabránit panice. Slepí jsou izolováni v prázdné psychiatrické léčebně, kde jsou odkázáni jen sami na sebe, pod dohledem vojáků, kteří mají rozkaz střílet po každém, kdo se pokusí o útěk. V této společnosti slepých lidí je přesto jeden pár vidoucích očí - doktorova žena, která slepotu jen předstírá, aby mohla zůstat se svým manželem. Počet slepých narůstá, jejich azyl praská ve švech, a o to víc je problémů se zásobováním, hygienou a pohřbíváním mrtvých, kteří také přibývají. Je neodvratné, že se společenské konvence začínají rozpadat - jedna skupina slepých převezme kontrolu nad dodávkami potravin a používá je k vykořisťování ostatních. Mezitím se lékařova žena snaží ochraňovat svou malou skupinku slepých a nakonec je vyvede z karantény do venkovního světa, který se strašlivě proměnil. Společnost, jak ji znali, se téměř zhroutila. Vládne násilí, nemoci a strach, lidé jsou zoufalí. Slepota však zmizí stejně nevysvětlitelně a náhle, jako se objevila. Lidský svět je ale v troskách a ti, kteří zůstali, jej musí začít budovat od začátku.

Slavoje Českého, jenž vstoupil před osmi lety na veřejnou scénu jako krajně skeptický glosátor křečí soudobé civilizace, znají zatím pouze čtenáři studentského měsíčníku Babylon. Ještě tajemnější postavou je jistý JUDr. Bedřich Břich publikující na internetu. Texty obou nyní zařadil do výboru ze své příležitostné publicistiky filosof Zdeněk Vašíček.

Úspěšnému a šťastně ženatému mladému manažerovi Jasonovi komplikuje život jediný problém od dětství ho trýzní noční můry, v nichž ho ohrožuje děsivý požár. A nyní se k jeho pyrofobii připojily i záhadné fotografie a zlověstné vzkazy, které mu posílá někdoneznámý. Myslíš si, že jsi naživu, ale není to pravda. Nežiješ. Neexistuješ. Co začalo jako zdánlivě špatný vtip, postupně přerůstá v příšerný zlý sen, podrývající samotné základy jeho existence. Mistrně napsaný příběh, který čtenáře strhující atmosférouvtáhne do děje od prvních vět a udržuje si téměř nesnesitelné napětí až do posledních stran. Jack Lance (1967) je literárním pseudonymem nizozemského spisovatele a bývalého novináře Rona Puyna, který ve své vlasti vydal již několik románů i povídkových sbírek sneobyčejným čtenářským ohlasem. Díky hororově mysterióznímu zaměření jeho próz ho kritika často nazývá holandským Stephenem Kingem. Pyrofobie čtenáře přesvědčí, že je to označení naprosto zasloužené.

Polský spisovatel Stanislaw Lem je považován za jednoho z nejoriginálnějších autorů literatury science fiction a spekulativní prózy vůbec. Dodnes jsou vysoce ceněny jeho povídky z přelomu 50. a 60. let, mimo jiné „Lymphaterův vzorec“, „Přítel“, „Krysa v labyrintu“ či „Kladivo“, které v zárodečné podobě obsahují všechna základní témata jeho tvorby, jež autor dále rozpracovával ve svých románech Solaris, Nepřemožitelný či Planeta Eden. Znalec polské sci-fi Pavel Weigel shromáždil tyto nejlepší povídky (nezařazené do žádných cyklů) do jediného sborníku, a čtenáři si tak mohou vychutnat esenci opravdové originality á la Lem. K výboru je připojena Lemova stať „Můj život“, která vychází v češtině poprvé a osvětluje některá nečekaná východiska autorovy tvorby. Stanislav Lem (1906–1936) patří k významným představitelům evropské science fiction, německá literární věda ho považuje vedle Philipa K. Dicka za nejvlivnějšího autora tohoto žánru od dob H. G. Wellse. Pravdou je, že autorovy romány i „vědeckosatirické“ cykly Vzpomínky Ijona Tichého, Futurologický kongres či Kyberiáda jsou natolik svébytné, že dodnes představují neopomenutelné milníky science fiction, stejně tak jako autorovy spekulativní futurologické statě či fiktivní recenze knih a popisy budoucích vynálezů.

Román Hello, Ameriko! je napínavým záznamem dobrodružného putování výzkumné evropské výpravy napříč americkým kontinentem po globální klimatické změně, při níž se větší část Spojených států změnila v neobyvatelnou poušť. Nejedná se však „jen“ o futuristické sci-fi či utopickou vizi – jak upozorňuje v brilantním doslovu ke knize přední český filosof Miroslav Petříček, všechny Ballardovy romány lze označit za sňatek rozumu s noční můrou. Obdobně výstižnou charakteristiku své tvorby nabízí ovšem Ballard sám, když mluví o svém psaní jako o setkání vědy a pornografie na pitevním stole: způsob, jímž proniká pod povrch, je skutečně chirurgicky přesný a nemilosrdný, ale právě proto je často až nesnesitelně blízko traumatům současného světa. Román Hello, Ameriko! je toho – přes všechnu svou utopičnost – nejlepším důkazem. J. G. Ballard (1930–2009) patří k nejvýraznějším britským spisovatelům druhé poloviny 20. století. Na světové i české literární scéně se etabloval šokujícím románem Bouračka (1973), k jehož popularitě přispělo i zdařilé filmové zpracování z r. 1996.

Slavoje Českého, jenž vstoupil před osmi lety na veřejnou scénu jako krajně skeptický glosátor křečí soudobé civilizace, znají zatím pouze čtenáři studentského měsíčníku Babylon. Ještě tajemnější postavou je jistý JUDr. Bedřich Břich publikující na internetu. Texty obou nyní zařadil do výboru ze své příležitostné publicistiky filosof Zdeněk Vašíček.