Portál strana 100 z 212

V obrazové řeči snů získává naše vědomé já přístup k oblasti nevědomí. Sny jsou proto nejen fascinujícím objektem zkoumání hlubinné psychologie, ale mohou zároveň významným způsobem provázet a podporovat terapeutické a sebeterapeutické procesy. Hans Dickmann, klasik na poli hlubinné psychologie, ve své knize předkládá úvod do hlubinně psychologického výkladu snů, který je přístupný jak odborníkům, tak i čtenářům usilujícím o vlastní sebepoznání.

Publikace spojuje důraz na dynamiku psaní, zábavnost a motivační složku včetně soutěžení a práce ve dvojicích. Děti mohou vyzkoušet a procvičit různou rychlost tahů, zdokonalit se v přesnosti vedení tužky a ve správném držení psacího náčiní. Při plnění úkolů rozvíjejí periferní vidění a osvojují si některé zeměpisné pojmy a logická spojení. Část úkolů je koncipována jako modifikované závody dopravních prostředků. Publikaci lze využít v domácí přípravě žáků, ve škole při výuce psaní a při vzdělávání dětí se specifickou poruchou učení dysgrafie. Titul navazuje obsahem i formou na předchozí autorovy publikace Zábavná cvičení pro rozvoj čtení (Portál, 2003) a Cvičení pro rozvoj čtení (Portál, 2008).

Schopnost vnímat život a jeho aspekty na symbolické úrovni otevírá široké možnosti kreativního přístupu k problémům vlastního bytí. Autorka vychází z klíčových témat jungovské hlubinné psychologie (komplex, archetyp, přenos, protipřenos, individuace) a ukazuje jejich použitelnost v rámci terapeutického procesu. Praktický ráz knihy umocňují četné kazuistiky z autorčiny vlastní praxe.

Zobcová flétna je jedním z nejsnáze zvládnutelných nástrojů. Mohou na ni hrát již děti v předškolním věku. Rozvíjejí přitom své hudební cítění a získávají základy pro další hudební vývoj. Přínos hry na flétnu z hlediska upevňování správného dýchání je všeobecně znám. Při výuce podle této metodiky děti nepotřebují znát noty (při výuce hraní podle not může být potřeba zvládnutí hudební nauky důvodem ztráty počáteční motivace). Později v návaznosti na hudební nauku ve škole děti snadno přejdou na hraní podle not.V průběhu krátkých 20 lekcí (při frekvenci 2 lekce za měsíc je výuka rozložena do jednoho školního roku) děti zvládnou všechny tóny ze stupnice C dur a naučí se zahrát přibližně 15 písní a 20 melodizovaných říkadel. Zafixují si správné držení nástroje, nasazení tónu, dýchání při hře a držení těla. Součástí každé lekce je dechové cvičení.

Podněty k tomu, jak ovlivnit jednání dětí změnou jejich myšlení, jak je podpořit v navazování nových vztahů, motivovat je k dobrým výkonům, podporovat jejich vytrvalost apod. V poslední době se ukazuje, že pro úspěšné zařazení do života je emoční inteligence (EQ) důležitější než inteligence kognitivní (IQ). Emoční inteligence se týká schopnosti ovládat vlastní emoce, ale také empatie a sociálních dovedností. Rozvoj emoční inteligence dítěte by proto měl být nedílnou součástí výchovy na každém vývojovém stupni.

Praktická příručka provází čtenáře výzkumem od prvního nápadu až k sepsání výzkumné zprávy. První část věnuje autor základním metodologickým otázkám kvalitativního výzkumu, v dalších kapitolách se zabývá vlastním průběhem výzkumu, který postupuje od návrhu projektu přes sběr dat k analýze a sepsání výzkumné zprávy. Kniha probírá použití základních metod, jako jsou zakotvená teorie, případová studie či biografie. Analýze, jako nejnáročnější části výzkumu, je věnován největší prostor. Další část se zabývá pěti kvalitativními pedagogickými výzkumy, které byly nedávno realizovány v ČR. Ty mají dát čtenáři představu, jak výzkum vypadá v praxi. Kniha je srozumitelným úvodem pro studenty pedagogiky a sociálních věd. Praktická příručka provází čtenáře výzkumem od prvního nápadu až k sepsání výzkumné zprávy. První část věnuje autor základním metodologickým otázkám kvalitativního výzkumu, v dalších kapitolách se zabývá vlastním průběhem výzkumu, který postupuje od návrhu projektu přes sběr dat k analýze a sepsání výzkumné zprávy. Kniha probírá použití základních metod, jako jsou zakotvená teorie, případová studie či biografie. Analýze, jako nejnáročnější části výzkumu, je věnován největší prostor. Další část se zabývá pěti kvalitativními pedagogickými výzkumy, které byly nedávno realizovány v ČR. Ty mají dát čtenáři představu, jak výzkum vypadá v praxi. Kniha je srozumitelným úvodem pro studenty pedagogiky a sociálních věd. Praktická příručka provází čtenáře výzkumem od prvního nápadu až k sepsání výzkumné zprávy. První část věnuje autor základním metodologickým otázkám kvalitativního výzkumu, v dalších kapitolách se zabývá vlastním průběhem výzkumu, který postupuje od návrhu projektu přes sběr dat k analýze a sepsání výzkumné zprávy. Kniha probírá použití základních metod, jako jsou zakotvená teorie, případová studie či biografie. Analýze, jako nejnáročnější části výzkumu, je věnován největší prostor. Další část se zabývá pěti kvalitativními pedagogickými výzkumy, které byly nedávno realizovány v ČR. Ty mají dát čtenáři představu, jak výzkum vypadá v praxi. Kniha je srozumitelným úvodem pro studenty pedagogiky a sociálních věd.

Publikace podává komplexní pohled na historii i současnost sociální pedagogiky u nás i v zahraničí. Seznamuje s jejími metodologickými východisky a charakterizuje ji jako vědní disciplínu i jako frekventovaný studijní obor. Dále se věnuje problematice sociálního prostředí, škole a výchovným institucím z pohledu sociální pedagogiky, sociálněpedagogické komunikaci, aktuálním možnostem oboru při pomoci v nejrůznějších životních situacích, otázkám multikulturního soužití a celé šíři sociálněvýchovného působení v terénu. Kniha zaujme studenty SPŠ i zájemce o studium sociálně zaměřených oborů na VŠ, sociální pracovníky a další zájemce z pomáhajících profesí. Prof. B. Kraus vyučuje na PF UHK a UTB Zlín a je garantem oboru sociální pedagogika na obou uvedených fakultách.

Autor, zkušený psycholog radí rodičům, jak postupovat, když je jejich děti neposlouchají: ignorují výzvy, odmlouvají, hádají se mezi sebou, provokují své rodiče k hněvivým výbuchům apod. Většina rodičů reaguje podobně: po marných pokusech přimět děti k odpovídající spolupráci se začínají zlobit, hrozit, křičet, trestat. Autor nabízí důkladný, a přitom čtivý a konkrétní návod, jak si v takových situacích poradit.

Autor, zkušený psycholog radí rodičům, jak postupovat, když je jejich děti neposlouchají: ignorují výzvy, odmlouvají, hádají se mezi sebou, provokují své rodiče k hněvivým výbuchům apod. Většina rodičů reaguje podobně: po marných pokusech přimět děti k odpovídající spolupráci se začínají zlobit, hrozit, křičet, trestat. Autor nabízí důkladný, a přitom čtivý a konkrétní návod, jak si v takových situacích poradit.

Výchova kluků má oproti výchově dívek svá specifika. Dívky bývají klidnější, citovější, více zaměřené na péči o mladší sourozence, zatímco kluci jsou živější, často agresivnější, rychle se specializují na koníčky, sport nebo práci s počítačem a je třeba k nim mít odlišný přístup než k dívkám. Australský výchovný poradce Steve Biddulph uplatňuje dlouholeté zkušenosti z vedení rodičů a praktické znalosti výchovných postupů. Provází rodiče vývojovým obdobím od narození po dospívání jejich dětí se smyslem pro přesnou výchovnou radu a také pro humor. Respektuje vývojové odlišnosti mezi chlapci a dívkami a snaží se vést rodiče k moudrému rozlišování vývojových specifik obou pohlaví.

Terapeutické působení se uskutečňuje především prostřednictvím psychoterapeutického rozhovoru. I když si tuto dovednost studenti a začínající tera-peuti osvojují především při praktickém výcviku, je užitečné, aby měli k dispozici knihu, která shrnuje hlavní zásady vedení psychoterapeutického rozhovoru. Autor vychází z integrativního modelu vedení psychoterapie a nejprve stručně představuje situaci v současné psychoterapii. Základem knihy je manuál vedení rozhovoru, který obsahuje mimo jiné způsob formulace případu, doporučení pro vytvoření kvalitního terapeutického vztahu, intervence podporující exploraci, porozumění a změnu. Dále se kniha zabývá etickými otázkami, supervizí a vedením zápisů. Poslední část je věnována práci se specifickými projevy v procesu psychoterapie, například práci s tichem, s pláčem, s depresivními nebo agresivními projevy. Celou knihu doprovázejí ukázky z rozhovorů.

Děti mívají málo příležitostí ke zpívání a často ani neumějí správně používat svůj hlas. Neúspěchy je pak mnohdy od zpěvu odradí na celý život. Autorka na základě hlubokých znalostí a zkušeností s dětmi připravila cvičení a hry, které vedou i tzv. nezpěváky k čistému zpěvu. Děti se učí být citlivější a vnímavější ke svým tělesným a sluchovým prožitkům, učí se být ohleduplní ke svému hlasu. Motivace blízké jejich světu povzbuzují zaujetí dětí hrát si se svým hlasem a objevovat jeho možnosti. Hrou procvičují dovednosti potřebné ke zpěvu, jako je správné dýchání, uvolnění, koordinace a posílení potřebných svalů, probuzení hlavového rejstříku, rezonance hlasu. V komunikačních hrách zlepšují sluchovou pozornost, hudební představivost a čistotu intonace. Hrají si společně s výškou tónu, s rytmem a při tom si upevňují správné hudební představy nutné k čistému zpěvu. Pozornost je věnována i náležité výslovnosti v mluvě i při zpěvu. Vybrané písně jsou uspořádány podle dovedností procvičených v hrách a zábavných činnostech.

Terapeutické působení se uskutečňuje především prostřednictvím psychoterapeutického rozhovoru. I když si tuto dovednost studenti a začínající tera-peuti osvojují především při praktickém výcviku, je užitečné, aby měli k dispozici knihu, která shrnuje hlavní zásady vedení psychoterapeutického rozhovoru. Autor vychází z integrativního modelu vedení psychoterapie a nejprve stručně představuje situaci v současné psychoterapii. Základem knihy je manuál vedení rozhovoru, který obsahuje mimo jiné způsob formulace případu, doporučení pro vytvoření kvalitního terapeutického vztahu, intervence podporující exploraci, porozumění a změnu. Dále se kniha zabývá etickými otázkami, supervizí a vedením zápisů. Poslední část je věnována práci se specifickými projevy v procesu psychoterapie, například práci s tichem, s pláčem, s depresivními nebo agresivními projevy. Celou knihu doprovázejí ukázky z rozhovorů.

Letadla, vlaky, metra, autobusy, dopravní zácpy, výtahy, fronty v samoobsluze, eskalátory a kina jsou místa, z nichž se špatně utíká do bezpečí. Podobně, bez možnosti dovolat se pomoci, se člověk cítí, když je doma sám, nebo když je na nějakém osamělém místě (například v lese). Ve srozumitelně psané příručce se čtenáři dozvědí, jak mohou rozpoznat, zda oni sami nebo jejich příbuzní trpí agorafobií či panickou poruchou a co je jejich příčinou. Část knihy je věnována popisu nejdůležitějších strategií léčby - práci s katastrofickými myšlenkami a představami, nácviku zklidnění dechu, relaxaci apod. Úspěšnost terapie dokládá řada příběhů osob postižených těmito poruchami, v nichž popisují způsoby, jak se jim tyto potíže podařilo odstranit. Publikace je určena lidem trpícím agorafobií či panickou poruchou, jejich rodinným příslušníkům a pracovníkům pomáhajících profesí.

Soubor s téměř 200 náměty na nejrůznější typy her představuje všestranný program pro pobyt v přírodě. Tradiční zásobu her učitelů a vedoucích obohatí kniha nejen o náměty na hry, ale především o nový způsob motivování hráčů a hodnocení her. Největším přínosem uvedených činností je důraz na spolupráci, vzájemný kontakt, důvěru a řešení problémů. Úvodní část pojednává o významu hry a dobrodružství ve výchově a při rozvoji osobnosti a vzájemných vztahů ve skupině. Seznamuje také s novými trendy, vysvětluje základní pravidla pro přípravu a vedení her i zásady bezpečnosti. Hlavní část knihy tvoří hry, které představují všestranný program pro pobyt v přírodě, mnohé z nich však lze hrát i v místnosti. Hry seznamovací, kontaktní, soutěživé, rozvíjející vzájemnou důvěru, orientované na řešení problémů, ekohry, dramatizace zážitků a závěrečné ceremoniály pomáhají z pobytu v přírodě vytěžit přínosné a nezapomenutelné zážitky.

Soubor s téměř 200 náměty na nejrůznější typy her představuje všestranný program pro pobyt v přírodě. Tradiční zásobu her učitelů a vedoucích obohatí kniha nejen o náměty na hry, ale především o nový způsob motivování hráčů a hodnocení her. Největším přínosem uvedených činností je důraz na spolupráci, vzájemný kontakt, důvěru a řešení problémů. Úvodní část pojednává o významu hry a dobrodružství ve výchově a při rozvoji osobnosti a vzájemných vztahů ve skupině. Seznamuje také s novými trendy, vysvětluje základní pravidla pro přípravu a vedení her i zásady bezpečnosti. Hlavní část knihy tvoří hry, které představují všestranný program pro pobyt v přírodě, mnohé z nich však lze hrát i v místnosti. Hry seznamovací, kontaktní, soutěživé, rozvíjející vzájemnou důvěru, orientované na řešení problémů, ekohry, dramatizace zážitků a závěrečné ceremoniály pomáhají z pobytu v přírodě vytěžit přínosné a nezapomenutelné zážitky.