Portál strana 48 z 212

Dětský psychiatr Bruce Perry měl v terapii děti, které zažily nepředstavitelné hrůzy: přežily genocidu, byly svědky násilných činů, dospělí je zavírali do skříní či klecí, byly oběťmi násilí v rodině. Perry vypráví jejich příběhy a mluví o traumatech, která utrpěly, i o tom, jak se z nich dokázaly zotavit. V knize najdeme příběh dětí ze sekty Davidiánů nebo příběh satanské paniky, která zachvátila Spojené státy v 80. letech minulého století a která se řadí k moderním pověstem, do stejné skupiny fenoménů, kam patří například falešné vzpomínky na sexuální zneužívání. Bruce D. Perry je americký psychiatr, specializuje se na dětské duševní zdraví a neurovědu. Maia Szalavitz je americká reportérka, autorka specializující se na oblast vědy, politiky a léčby závislostí.

Lukas přichází do nové třídy, kde nikoho nezná. Cítí se cize a mimo, zkrátka a dobře ani trochu cool. Připadá mu, že nic nezvládá a nedokáže. Netuší, jak si najít kamarády nebo oslovit spolužačku, která se mu líbí. Existují na to vůbec nějaká pravidla? Jak má člověk poznat, co je zrovna in – a proč? Lukas je ze všech svých životně důležitých problémů dočista zmožený, když vtom se mu dostane naprosto nečekané a nechtěné pomoci. Pomoci, o kterou vlastně ani trochu nestojí… Zábavná knížka popisuje s vtipem, nadhledem, ale zároveň s porozuměním každodenní sny, problémy a citové zmatky obyčejného dvanáctiletého kluka. Elfriede Wimmer je úspěšná rakouská autorka dětských knih. Pracuje rovněž jako koučka.

Jste unavení z toho, že vám lidé pořád říkají, abyste nebrali život tak vážně? Pokud patříte mezi vysoce citlivé osoby, je vlastně v pořádku, že ho berete vážně. Kniha Přecitlivělost není slabost, kterou napsala dánská psychoterapeutka Ilse Sand, jež do této skupiny osob řadí i samu sebe, poskytuje řadu konkrétních tipů, co dělat, aby se o sebe přecitlivělí lidé dokázali lépe postarat. Autorka ujišťuje, že je v pořádku žít svůj život pomalu a hluboce – že člověk nemusí excelovat a dělat na druhé dojem siláka. Popisuje, jak přecitlivělost vnímat jako výhodu, jak čelit hněvu či vlastnímu studu, jak se vyrovnat s depresí a úzkostí. Připojuje také údaje o výzkumech přecitlivělosti, seznam aktivit, které by mohly vysoce citlivým lidem přinášet radost a zvyšovat jejich životní pohodu, nebo dotazník, s jehož pomocí může každý vlastní přecitlivělost otestovat. Jedná se o jednu z prvních českých knih na téma, jemuž se v posledních letech ve světě dostává hodně pozornosti. Ilse Sand je dánská terapeutka, supervizorka, trenérka a řečnice, která vydává knihy o přecitlivělosti a seberozvoji. Vystudovala teologii a je členkou Dánské asociace psychoterapeutů.

Pasivní agresivita je proti otevřené agresi mnohem hůře rozpoznatelná, a přitom se v mezilidské komunikaci vyskytuje možná častěji než otevřený útok. Kniha přibližuje čtenářům, co pasivní agrese znamená a o jaký styl komunikace se jedná. Každá kapitola je doplněna o příklady z praxe, které názorně ilustrují situace z každodenního života a doplňují teoretickou části knihy. Publikace je určena každému, koho zajímá téma pasivní agrese, chce zlepšit kvalitu svého života, zajímá se o komunikaci nebo zpracovávání emocí. Mgr. Radka Gottwaldová vystudovala jednooborovou psychologii, publikuje články z oblasti psychologie, působí v oblasti IT.

Autorky se ve své nové knize zaměřují na interpretaci vizuálního umění. Děti zažívají radost, když zkoumají, jaký odkaz ukryl umělec do svého díla, a vzápětí, když si samy hrají na výtvarné umělce. Naučit děti číst obrazy je nevyhnutelným předpokladem k tomu, abychom mohli uskutečňovat aktivity založené na námětu nebo tématu, které dílo jasně nebo skrytě nabízí. Děti dokážou reagovat na dílo podle vlastních zkušeností, porovnávat ho s tím, co o dané situaci nebo ději vědí, stejně jako to dělají dospělí. Při vnímání uměleckých děl nevystačíme s běžným vizuálním jazykem, nestačí „to je pěkné, to se mi líbí“, ale je potřeba poznat, jak se umělec vyjadřoval, abychom mohli pochopit, co chtěl svým dílem sdělit. Doc. PaedDr. Ivana Rochovská, Ph.D., pracuje v Institutu Juraje Páleše v Levoči (pracoviště Pedagogické fakulty Katolické univerzity v Ružomberku). Vyučuje předměty zaměřené na přírodovědné vzdělávání, environmentální výchovu a regionální výchovu. PaedDr. Dagmar Krupová působí jako zástupkyně Základní školy s mateřskou školou Pohorelá. Patří mezi učitelky, které získaly vysokoškolské vzdělání až po 30 letech praxe. V současnosti se věnuje zejména inovaci preprimárního vzdělávání a rozvíjení přírodovědné gramotnosti dětí v MŠ. V Portále vyšla jejich kniha Vědci v mateřské škole (2015).

Radílka jistě dobře znáte. Je to školní strašidlo, ze kterého se stal školní detektiv. Stará se o to, aby bylo ve škole všechno v pořádku a nedělo se tam nic nekalého. V novém školním roce však žáci zjistí, že se jim ve třídě i v šatně ztrácejí věci a někdo jim dělá naschvály. Pátrání po tom, kdo má to všechno na svědomí, se ujímá Radílek. Když mu pachatel stále uniká, nastraží důmyslnou léčku. Jak se Radílkovi nakonec podaří pachatele dopadnout? Nebude to ale jen tak obyčejný zloděj nebo darebák. Kdo tedy? Jestli jste zvědaví, nezbývá než se s chutí pustit do čtení. Knížka je určena čtenářům nižšího školního věku i předškolákům. Rozčlenění textu do krátkých kapitol i autorský jazyk odpovídají požadavkům prvního čtení. Hodí se i k předčítání rodiči nebo učitelkami v mateřských školách. Zuzana Pospíšilová je dětská psycholožka, pracuje ve Speciálně pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením v Ostravě, je matka dvou dětí a autorka řady knih pohádek, hádanek a básniček pro děti. V Portále vyšly například její knihy Pohádky před spaním, Pohádky pod polštář, Školní strašidlo, Školní detektiv, Velký případ školního detektiva, Záhada školní půdy, Veršovaná encyklopedie a naposled Svět plný hádanek.

Knížka je určená ke společnému čtení dětí s rodiči či prarodiči, avšak sekundárně využitelná i v prostředí mateřských škol a dětských skupin pojednává o sedmiletém Péťovi, který dostane od babičky k narozeninám malého dinosaura. Zdánlivě obyčejná hračka však jako zázrakem ožije a stává se chlapcovým nejlepším kamarádem. Na konci každé kapitoly následují interaktivní úkoly, které vtahují malého čtenáře do děje a udržují jeho pozornost. Úkoly navíc rozvíjejí základní znalosti, logické myšlení a usuzování. Romana Suchá vystudovala psychologii v Olomouci, pracuje jako psycholožka, má zkušenosti z práce v mateřském centru. V Portále vyšla řada jejích knih, například Veršované rozcvičky pro kluky a holčičky, Rozpustilé básničky pro malé dětské ručičky, Šikovné básničky pro kluky a holčičky apod.

V letech 1974–1976, kdy zestárlý Fromm pracoval na díle Mít, nebo být, napsal mnohem více kapitol, než kolik jich bylo skutečně užito v knize, jež poprvé vyšla v roce 1976. Některé z nich obsahuje právě tento svazek. Pojednávají o „cestě k bytí“, jež může člověka naučit „umění být“. K němu ho dovedou láska, rozum a tvůrčí aktivita, které – na rozdíl od majetkových předmětů, jež se užíváním spotřebovávají – sdílením a užíváním rostou a znásobují se. Fromm rovněž varuje před představou, že osvícení můžeme dosáhnout bez úsilí, a před vírou, že život lze žít bez bolesti. Jeho cesta k sebeuvědomění a blahu je založena na psychoanalýze a meditaci. V umění být – v umění fungovat jako plná osobnost – lze vidět nejvyšší cíl života. Ten se nám podaří, když se obrátíme od narcistické sebevztaženosti, egoismu a vlastnické orientace k psychologickému a duchovnímu štěstí – k orientaci na bytí. Erich Fromm (1900–1980) byl původem německý sociální psycholog, sociolog, humanistický filozof a demokratický socialista, spojený s tzv. frankfurtskou školou a s kulturní psychoanalýzou. Fromm v roce 1933 emigroval do Spojených států. Konec života strávil ve Švýcarsku. V Portále vyšly jeho knihy Strach ze svobody a Umění milovat.

Toto je knížka pro rodiče, kteří chtějí pro své děti něco víc. Víc než aby byly zdravé, úspěšné a šťastně si užívaly všeho, co nabízí naše doba. Pro rodiče, kteří nechtějí, aby děti byly pouhými konzumenty této hojnosti, ale chtějí, aby hledaly smysl svého života v opravdových, upřímných a citově bohatých lidských vztazích, kteří chtějí děti soucitné, připravené pomáhat druhým, hledače pravdy o světě, ve kterém budou žít, i pravdy o sobě, o vlastním nitru, o osobním poslání, které na ně čeká. Děti, které budou mít pro co žít. Toto a ještě o dost víc znamená spiritualita. Spirituální výchova nepředstavuje nějakou zvláštní rodičovskou aktivitu. Jde o celé rodinné soužití, sváteční, i to nejvšednější. Smyslem této knížky není poskytnout kompletní návod, tím méně nějaký „jedině správný a závazný“ návod. Jejím hlavním cílem je pomoct čtenáři vidět spirituální smysl toho, co se v rodině děje, a to v detailech a situacích, které jsou často v rukou vychovávajících. Prof. Pavel Říčan je známý profesor pedagogické psychologie, odborník v psychologii osobnosti, v klinické psychologii a v psychologii náboženství. Původním vzděláním je teolog. Je mj. autorem knih knihách Cesta životem (Portál 2004) a Psychologie náboženství a spirituality (Portál 2007). Doc. Pavlína Janošová je pedagogická psycholožka, absolventka Husitské teologické fakulty, kde v současné době také působí. Zároveň se jako badatelka Psychologického ústavu Akademie věd věnuje problematice školní výchovy.

Zahájení školní docházky je velmi důležitou a mimořádnou událostí v životě dítěte. Nástup do školy je završením dosavadního vývoje a vstupem do nové životní etapy. Je důležité si uvědomit, že děti stejného věku mohou být různě fyzicky, mentálně či sociálně vyspělé. Velké rozdíly mohou být také mezi dětmi, které jsou různě staré při vstupu do první třídy. Školní připravenost zahrnuje předpoklady rozumové, citově-sociální, pracovní a tělesné. Tyto kompetence dítě získává procesem učení a sociální zkušeností (v rodině, širším okolí, ve školce…). Jsou to např. tyto oblasti schopností: dostatečné sebevědomí, zvídavost, schopnost jednat s určitým cílem, schopnost sebeovládání, schopnost pracovat s ostatními, schopnost komunikovat a schopnost spolupracovat. Při posuzování školní zralosti sledujeme tělesný a zdravotní vývoj dítěte, poznávací funkce, pracovní předpoklady, návyky, sebeobsluhu a ú roveň zralosti osobnosti (emocionálně-sociální). Mgr. Hana Otevřelová se věnuje výchově a vzdělávání dětí, jejich prospívání v rodině, ve škole, mezi vrstevníky. Jako speciální pedagožka pomáhá převážně při prevenci a nápravách specifických poruch učení a chování (dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, porucha koncentrace pozornosti, hypoaktivita, hyperaktivita). Nabízí také pomoc a podporu dětem před zahájením školní docházky.

Knížka prvního čtení pro děti je zároveň příběhem na pokračování a i krátkými pohádkami. Jedná se o příběh dvou dětí, jejichž tatínek je ředitelem zoologické zahrady. Děti ve volném čase chodí na návštěvu k jednotlivým zvířatům a ta jim vypravují zajímavé a veselé příhody ze svého života a ze života svých zvířecích příbuzných. Všechny zvířecí příběhy jsou propojeny s životem obou dětí a jejich rodičů. Pohádky jsou přiměřeně krátké, aby při čtení na pokračování bylo možné přečíst vždy celý příběh, případně aby děti stihly přečíst příběh během vyučovací hodiny nebo za domácí úkol. Stylisticky jsou jednoduché a jazyk je slovně i výběrem kratších vět přizpůsoben prvnímu čtení. Eva Horáková je učitelka s dlouholetou praxí, matka dvou dětí, učí na 1. stupni ZŠ, v nakladatelství Portál jí vyšly knížky prvního čtení (pro genetickou metodu) Zvířátka, Svět hraček a her, Pohádkový svět a Pohádky pro všední den.

Vnučka slavného spisovatele Ernesta Hemingwaye napsala působivou knihu o tom, jaké to je vyrůstat s vědomím, že vaši rodiče trpí depresemi a jsou závislí na lécích, sestra je duševně nemocná a dědeček několik měsíců před vaším narozením spáchal sebevraždu. Mariel Hemingwayová popisuje dětství a mládí prožité v rodině, jejíž členové byli sice obdařeni nadáním a slávou, avšak poznamenaly je deprese, alkoholismus, schizofrenie, rakovina a sebevraždy. Sama Mariel jako dívka trpěla obsesivně-kompulzivní poruchou a měla problémy s příjmem potravy. Autorka v knize mluví přímo k mladým čtenářům, teenagerům, a snaží se je přesvědčit, že navzdory bolesti má život smysl, že rodinné prokletí lze překonat a že na konci tunelu může každému zasvítit světlo. Mariel Hemingway je vnučka Ernsta Hemingwaye, herečka a autorka. Věnuje se rovněž józe a zdravému životnímu stylu.

Kniha známého salesiánského kněze a pedagoga, „pastýře undergroundu“, je putováním po stopách Božího milosrdenství na této zemi. V krátkých příbězích se setkávají dva světy: svět Heryánovy kněžské každodennosti vyplněný setkáními s lidmi z různých vrstev společnosti, vesměs ale z jejích okrajů, a svět biblických poselství a podobenství. Ty vnášejí do naší současnosti paprsky pochopení a smyslu, ale také nastavují zrcadlo naší pýše a sobectví. Heryán ukazuje, jak je svět naplněn Božím milosrdenstvím, které nás v každé chvíli vybízí k tomu, abychom změnily naše uvažování a nechali se jím prostoupit. Jednotlivé kapitoly-příběhy knihy zaujmou bezprostředností a upřímností, s jakou nahlížejí v Boží perspektivě aktuální dění kolem nás, a prohlubují touhu po obrácení srdcí. Ladislav Heryán je známý salesiánský kněz, biblista a pedagog.

Tato odborná příručka je užitečná pro všechny, kdo podstupují psychoterapeutický výcvik, psychoterapií se živí, uvažují o této profesi nebo v ní začínají, i pro zájemce o psychoterapii. Kniha slouží jako průvodce, který usnadní vstup do této pomáhající profese i orientaci v ní. Dobrý psychoterapeut má umět odložit stranou své předpojatosti, když se setká s novým klientem. Má mít vyzkoušeny terapeutické postupy, ale také být schopen přijmout jedinečnost každého terapeutického vztahu. Úkolem psychoterapeuta je dobře spolupracovat s klienty, umět vést rozhovor, uvědomovat si vlastní protipřenosy, které vůči nim má, trpělivě naslouchat, dodržovat etiku a nebát se improvizovat. Kniha je mimo jiné opřena o výpovědi řady zkušených psychoterapeutů, kteří si postupně vytvořili vlastní styl terapie. Přestože se jedná o text, jenž vychází z výsledků řady výzkumů, důraz je kladen na srozumitelnost a čtivost textu. Prof. PhDr. Zbyněk Vybíral, Ph.D., působí na Katedře psychologie FSS MU. Byl editorem a spoluautorem knihy Současná psychoterapie (2010). V minulosti pracoval jako psychoterapeut i jako lektor psychoterapeutického výcviku. Zastává pozici senior editora v časopisu Psychoterapie. Je členem mezinárodní Společnosti pro výzkum psychoterapie a autorem řady publikací (např. Psychologie komunikace, Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci, Psychologie jinak, Úskalí internetového poradenství).

Aktualizovaná a rozšířená verze bestselleru o výchově sourozenců v rodině. Autor s vhledem a humorem nabízí čtenářům fascinující a často úsměvný pohled na to, jak pořadí ve skupině sourozenců ovlivňuje osobnost, manželství a vztahy, výchovný styl, kariéru a děti. Pořadí mezi sourozenci výrazně formuje způsob interakce s ostatními, ať už doma, nebo na pracovišti. Autor naznačuje, jak lze tyto hluboce zakořeněné tendence překonat. Kromě dalších výrazných změn textu a jeho struktury přináší aktualizovaná verze knihy například výsledky posledních výzkumů, podrobněji se zabývá „superprvorozeným“, tedy jedináčkem, přináší dotazníky a kontrolní otázky pro každou skupinu, uvádí nové kazuistiky, výčty a shrnutí. Kevin Leman je americký psycholog a publicista, autor mnoha úspěšných populárně naučných knih, je otcem pěti dětí a dvou vnoučat a žije se svou rodinou v Tusconu v Arizoně.

Publikace se zabývá formativním hodnocením ve škole. Jedná se o kvalitativní hodnocení, jehož účelem je přinést žákům užitečnou informaci o jejich aktuálním stavu vědomostí a dovednostní s cílem zlepšit jejich výsledky a naučit žáky přijímat hodnocení jako přirozenou součást života. Kniha si klade za cíl zorientovat čtenáře v aktuálních trendech hodnocení žáků a tématech, jako je stanovování kritérií hodnocení, poskytování zpětné vazby, práce s chybou, rozvoj sebehodnocení a vrstevnického hodnocení. Ve srovnávacím kontextu poukazuje na hlavní cesty rozvoje formativního hodnocení a na možnosti jejich využití při zvyšování kvality výuky na českých školách. Teorie je doplněna ukázkami s konkrétními nástroji a technikami formativního hodnocení, příklady z praxe a autentickými výroky učitelů a žáků. To vše by mělo pomoci převést teoretické poznatky do každodenní praxe. Karel Starý působil jako učitel češtiny a dějepisu na základní škole a na gymnáziu. V současnosti pracuje na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání. Tématu školního hodnocení se dlouhodobě věnuje jak výzkumně, tak pedagogicky v kurzech pro studenty učitelství i učitele z praxe. Veronika Laufková vystudovala učitelství českého jazyka a literatury a základů společenských věd a doktorské studium v oboru pedagogika. Působí jako odborná asistentka na katedře české literatury a jako výzkumná pracovnice Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání na Univerzitě Karlově, Pedagogické fakultě.