Rybka Publishers strana 21 z 21

„Děti holocaustu“ – každé z nich je jiné, a přesto všechny sdílejí týž osud. Zatímco jejich rodiče poznali na vlastní kůži nacistickou zvůli a brutalitu, prožili léta v nelidských podmínkách koncentračních táborů a v mnoha případech jen zázrakem unikli smrti, ony samy mají to štěstí, že se narodily po válce a vyrůstaly v době míru. A přesto je holocaust, ačkoli jej přímo nezažily, od dětství proná¬sleduje jako svého druhu prokletí, jako přízrak, kterému nerozumí a který nedokážou pojmenovat, a tíží je jako přetěžké břemeno – břemeno o to tíživější, že mnozí rodiče o prožitých útrapách se svými dětmi nechtějí mluvit, ať už proto, že toho nejsou schopni, nebo své potomky chtějí vzpomínek na nevýslovnou bolest ušetřit, čímž ovšem jejich trauma nevědomky ještě prohlubují… Trauma se pak v životě potomků těch, kteří přežili šoa, projevuje různým způsobem: Někteří žijí tak, jako by byli sami obětí perzekucí, jiní mají pocit, že nežijí ani tak pro sebe jako pro své rodiče a že skrze ně žijí stovky lidí, jejichž životy zmařila válka. Další jsou posedlí představou, že si „musí své odtrpět“, aby se rodičům vyrovnali, a záměrně se vystavují nebezpečným situacím. A jsou i tací, kteří se pokouše¬jí od tíživé minulosti odstřihnout, vzepřít se a po¬přít v sobě židovství. Ať tak či onak „normálně“ žít se jim nedaří, dobře vnímají, že jsou odlišní a tato odlišnost jim mnohdy brání, aby se sžili se svým prostředím. Helena Epsteinová, americká spisovatelka a novinářka židovského původu narozená v Praze, procestovala svět, aby se osobně setkala s lidmi, s nimiž sdílí stejný úděl, a na základě vlastních zkušeností, ale i osobních příběhů a svědectví svých vrstevníků, jakož i systematického historického a psychologického bádání, zmapovala, jaké stopy zanechala otřesná životní zkušenost rodičů – lidí, kteří prošli peklem holocaustu – na jejich dětech narozených po válce. Její Děti holocaustu, které vyšly poprvé v roce 1979, jsou vůbec první knihou, která se transgeneračním přenosem traumatu z genocidy zabývá.

Jestliže ve svých předchozích knihách Tim Marshall dokázal objasnit světovou politiku a popsat lokální i globální krize současnosti pomocí geografie, ve své nové, neméně poutavé knize čtenáři umožňuje nahlédnout do historie, jakož i porozumět výzvám dnešního komplikovaného světa prostřednictvím zdánlivě okrajového fenoménu, jakým jsou vlajky. Vlajky nás po tisíce let provázejí jako mocné symboly naší hrdosti, našich nadějí a našich snů. Máváme jimi, pálíme je, pochodujeme pod jejich barvami a ještě v 21. století za ně umíráme, ale také v jejich jménu zabíjíme. Čtenář bude překvapen, co všechno lze z vlajek, jejich historie a především ze sporů a bojů o tyto národní symboly vyčíst a o čem všem tyto emocemi nabité barevné „kusy látky“ vypovídají. ***** Kniha, rozdělená do devíti kapitol, věnovaných Spojeným státům, Velké Británii, Evropě, Blízkému východu, Asii, Africe, Latinské Americe, mezinárodním vlajkám a „vlajkám teroru“, se ovšem nevěnuje pouze „velkým“ globálním tématům, jež hýbaly a hýbou světem, jakými jsou například etnická a náboženská identita, nacionalismus, islamismus, mezietnické rivality či civi-lizační střety a konflikty, jež lze pozorovat na mnoha místech světa. Autor seznamuje čtenáře také s množstvím málo známých skutečností spjatých s historií vlajek: Dozvíme se například, že pokud je americká vlajka příliš opotřebovaná, existují přesná pravidla a rituály pro uspořádání jejího řádného pohřbu; že počet hvězd na modrém pozadí vlajky Evropské unie je výsledkem náhody (a možná také špetky italské pověrčivosti); že zásadní roli ve vývoji indické vlajky sehrál sám Mahátma Gándhí, zatímco nigerijská vlajka vznikla na základě kresby dvacetiletého studenta, který odpověděl na inzerát v novinách vyzývající k účasti v soutěži o nejlepší návrh vlajky pro nový svrchovaný stát… ***** Tim Marshall tak ve své knize propojuje dávnou historii se současným děním, velká témata s „anekdotickými“ příběhy z dějin a ukazuje, co všechno může onen „kus látky“ upoutaný k žerdi znamenat a proč potřebujeme staré i nové vlajky znát, chceme-li lépe porozumět tomu, co se děje v dnešním světě.

Nové vydání jednoho z nejvýznamnějších klasických děl evropské literatury, označovaného za první francouzský psychologický román, je doplněno několika sty půvabných černobílých ilustrací, jejichž autorem je u nás dosud neznámý francouzský malíř Jean-Paul Quint. Román Červený a černý, odehrávající se v době francouzské restaurace, vypráví příběh Juliána Sorela, nadaného a ctižádostivého mladíka, který se navzdory svému plebejskému původu rozhodne dobýt velký svět. Cílevědomě pracuje na tom, aby pronikl do vyšší společnosti, a využívá k tomu všechny své přirozené i získané přednosti: mládí, inteligenci, píli, houževnatost, odhodlanost a také půvab, kterým si snadno získává přízeň žen. Julián je mistrem přetvářky, který umně skrývá své city, pohnutky, vnitřní postoje i politické přesvědčení. Ve skrytu obdivuje Napoleona a sní o hrdinských gestech, ale protože revoluce a Napo¬leonova doba minuly a čas heroismu patří nenávratně minulosti, neváhá obléknout „stejnokroj svého století“ – kněžskou sutanu a vydá se na dráhu duchovního. Ctižádostivého Juliána, v němž se pere duše vypočítavého intrikána s duší romantického hrdiny, ovšem čeká záhuba, nakonec jej totiž zradí vlastní city…

Když v létě roku 2020 vyšel v New Yorku román V plamenech, jehož autorkou byla tehdy neznámá, sotva třicetiletá, anglicky píšící indická spisovatelka Megha Majumdar, kniha zapůsobila jako zjevení. Záhy po vydání se dočkala nadšeného přijetí čtenářů i kritiků, kteří autorčinu prvotinu vítali jako jedno z nejpozoruhodnějších literárních děl roku. Strhující drama ze současné Indie se rozehrává v okamžiku, kdy Džíban, sedmnáctiletá dívka z kalkatské chudinské čtvrti, v internetové diskusi o nedávném teroristickém útoku napíše neuvážený kritický komentář vůči vládě. Komentář na Facebooku mladé Džíban, která na sobě tvrdě pracuje, aby se vymanila ze své sociální předurčenosti, obrátí život naruby. Je obviněna z podněcování k útoku, který si vyžádal mnoho lidských životů, a hrozí jí trest smrti. ***** Příběh je vyprávěn ze tří různých úhlů pohledu, které autorka mistrně propojuje. Vedle Džíban zde vystupuje Lovely, mladá herečka, která sní o tom, že se stane bollywoodskou filmovou hvězdou, a také Džíbanin tělocvikář, v knize označovaný jako Pan učitel, který usiluje o politickou kariéru a horlivě spolupracuje s indickou justicí. Oba dva mají možnost obviněné Džíban pomoci, ale mají také dobré důvody pro to, aby ji obětovali… ***** Prostřednictvím těchto tří provázaných osudů autorka nastavuje nemilosrdné zrcadlo dnešní indické společnosti, kde je nespravedlnost a bez¬práví normou, kde je násilí v jeho nejrůznějších formách součástí běžné reality a kde vládnoucí systém drtí životy těch nejzranitenějších…

Ilustrované vydání jednoho z nejoriginálnějších a nejzábavnějších románů 19. století, který nemá v dějinách literatury obdoby, v kongeniálním překladu Hanuše Karlacha a s ilustracemi Michaila Gavričkova. Hoffmannovy Životní názory kocoura Moura, považované za vrchol autorovy tvorby a stěžejní opus pozdní německé romantiky, spatřily světlo světa již před dvěma sty lety, ale plného uznání, ocenění, ba nadšeného přijetí se dočkaly až ve 20. století. E. T. A. Hoffmann totiž předběhl svou dobu a stvořil dílo, které je svou formou a důmyslnou kompozicí vskutku ojedinělé: sám Hoffmann v něm vystupuje jako vydavatel, jenž vyhověl přání svého přítele a rozhodl se knižně vydat memoáry jistého „mladého autora skvělého nadání“, jímž je ve skutečnosti kocour, který si říká Mour. Záhy se ovšem ukáže, že učený kocour do svého rukopisu omylem zamíchal stránky z jiného textu, který objevil u svého pána, a sice z knihy pojednávající o životě geniálního skladatele a kapelníka Johanna Kreislera. Tyto stránky, které kocour používal dílem jako podložku, dílem jako piják, byly nedopatřením rovněž vytištěny, a tak se ve výsledné podobě díla jakoby omylem prolínají dvě nezávislé dějové linie – satiricky vyznívající autobiografie poněkud samolibého kocoura-literáta a tajuplný příběh, přesněji řečeno fragmenty příběhu, výstředního romantického hrdi¬ny-umělce Johanna Kreislera vystaveného vše¬mož¬ným protivenstvím. Životní názory kocoura Moura jsou tedy polyfonním dílem, svou výstavbou připomínajícím princip hudebního kontrapunktu. Zdánlivě nesouvisející příběhy se totiž ve skutečnosti doplňují, prostupují, jeden v druhém se zrcadlí a vzájemně osvětlují. Právě prolínání obou příběhů činí z četby tohoto „dvojrománu“ nevšední čtenářský požitek. Řečeno slovy překladatele Hanuše Karlacha: „Tyto posuny, zrcadlení, přeskoky jsou zdrojem humoru, který má mnoho poloh, od laskavé úsměvnosti přes ironickou jízlivost až k satirické hořkosti; který však, a to je pro nás podstatné, se realizuje až ve čtenářově mysli, čtenářovou imaginací, která teprve do¬tváří dílo v komplementární celek a se kterou spisovatel zcela záměrně takto počítá. Tím vším je román nejen výsostným literárním dokladem doby, ale i rukavicí pravé modernosti hozenou přes průrvu času literárním tvůrcům soudobého světa, podnětem k zamyšlení, jaké že to dnes prvky činí literaturu vpravdě uměním.“

Kniha Jaroslava Spurného, věnujícího se investigativní žurnalistice, je jakousi osobní reflexí této práce a zároveň snad i relaxace od ní. V textu najdete řadu povědomě znějících jmen osob a firem, povědomých kauz, povědomých politických střetů i leckomu povědomý způsob života i uvažování.

Děj historického románu, zasazeného do konce 14. století, objevuje pro čtenáře nepříliš známé a dosud nezpracované období ze života krále Zikmunda – později nechvalně známé „Lišky ryšavé“ –, dobu jeho mládí, kdy usiloval o uherskou korunu a kdy z nezkušeného mladíka dospíval v zoceleného muže a zdatného panovníka, který sehraje významnou pozitivní úlohu v českých dějinách.

Elegantní a trefné pojednání o absurditě světa firem, zábavná a inteligentní kritika psaných i nepsaných pravidel, kterými se firma - a koneckonců dnešní svět vůbec - řídí, a kterým důvěřuje stále méně lidí. Ale pracovat a vydělávat peníze přece musíme všichni...co tedy dělat? Pokud možno co nejméně, jak si troufá hlásat rebelka Corinne Maierová. Tato kniha je nejprodávanější na českém trhu v kategorii nebeletrie již 10 týdnů!