Slon

Kniha, která patří tematicky do oblasti sociologické teorie, se zabývá jedním ze základních dilemat soudobé sociologické teorie. Individualismus a holismus představují dva principiálně odlišné přístupy k rozvoji sociálněvědního myšlení. První vychází z předpokladu, že klíč k pochopení sociální reality poskytuje analýza jednání lidského individua; druhý naproti tomu vyzvedá nutnost uvažovat o společnosti jako celku. Proti současným pokusům, které se snaží tuto antinomii jedince a společnosti překonat, staví autor knihy své vlastní pojetí vyzvedající dualistický charakter základních sociologických kategorií. Při jeho formulaci se nechal inspirovat Durkheimovým konceptem „homo duplex“. Strategie tohoto přístupu je založena nikoli na převedení dualismu jednání a struktury na jejich dualitu – jako je tomu u Giddense –, nýbrž na uplatnění perspektivy, v níž jsou všechny základní pojmy – aktér, jednání a struktura – uchopeny způsobem naznačeným v pojetí „homo duplex, tj. mají ze své podstaty dualistickou povahu. Je v každém individuu přítomna společnost a v každé společnosti jedinci? Jakým způsobem mohou jedinci ovlivňovat makroúroveň celospolečenských struktur a procesů? Má na tuto otázku soudobá sociologická teorie odpověď? Je sociologie schopna uvažovat jinak než funkcionalisticky, pokud se zabývá jevy na makrosociální úrovni? Jaké místo přisuzuje soudobá sociologie aktérům coby tvůrcům sociální reality? Proč má sociologie při studiu mikrosociální úrovně zájem pouze o drobné anonymní aktéry a jejich aktivity běžného každodenního života?

Procesy kontroly zbrojení a odzbrojování a jejich výsledky vyvolávaly v rámci bezpečnostních a strategických studií v době studené války i po jejím završení četné diskuse o jejich významu, efektivitě a dlouhodobém přínosu pro vztahy mezi státy a napomáhání udržování stability a míru ve světě. Tato oblast vzbuzovala značnou pozornost vzhledem k přímé vazbě na praktickou bezpečnostní politiku a předpokládaný pozitivní dopad kontroly zbrojení a odzbrojování na úroveň a kvalitu vztahů antagonisticky orientovaných supervelmocí nebo na globální prostředí. Právě proto do ní byly mnohými autory vkládány téměř bezmezné naděje, zatímco u jiných vyvolávala značnou míru skepse, k níž dosavadní výsledky těchto procesů jednoznačně poskytovaly důvody. Kontrola zbrojení ani odzbrojování nejsou panaceou, účinným všelékem na většinu palčivých problémů současných mezinárodních vztahů. Neměly by být považovány ani za placebo, vyvolávající zákonitě bezproblémové zdání jejich účinnosti a bránící tak kritickému hodnocení jejich role, významu a přínosu. V této souvislosti je třeba si připomenout slova Raymonda Arona - zbraně vyvolávají permanentní riziko, ne permanentní válku. Jsou to lidé, ne zbraně, kdo začíná války.

Kniha se zabývá tématy z oboru srovnávací politologie a mezinárodních teritoriálních studií. V knize jsou sledovány problémy poltické změny a politické kontinuity na příkladě transformací stranických systémů v přechodech jak od autoritářských k demokratickým (ve Španělsku a v Československu / České republice), tak od demokracie k demokracii (v Belgii a v Itálii). Autor dochází k závěru, že tyto procesy jsou nejen srovnatelné, ale že také jakékoli představy o demokratizaci politických systémů bez politických stran zůstanou iluzí.

Průvodce po demokracii je svěží a neotřelá knížka, jež má sloužit jako východisko diskuse nad jednotlivými situacemi, které demokracie přináší, a nad problémy, které řeší. Autor se obrací především na mladé lidi, protože na poučování politiků, jak sám říká, je již pozdě. Demokracie v jeho pojetí je spoluvytvářena občanskými postoji v každodenním životě. Učebnice je rozdělena do dvanácti oddílů, z nichž každý se zabývá jedním základním pojmem demokracie.

Soubor rozhlasových rozhovorů s konzervativními a liberálními osobnostmi na téma utváření občanské společnosti.

Analýza role trhu, státu a občanského sektoru. Přednosti a selhání těchto regulátorů a pole jejich uplatnění. Události veřejného života ČR po roce 1989 zasazené do širších souvislostí.