Šulc-Švarc strana 12 z 31

Historická kronika o osudech mladých lucemburských králů Václava a Zikmunda a jejich bratra Jana. Třetí generace Lucemburků v Čechách měla po smrti císaře Karla před sebou skvělou budoucnost pánů světa, i když jejich křesťanská říše se stále častěji dostávala do vnitřního i vnějšího ohrožení. Každý z královských bratrů měl svůj významný úkol: Od Václava se očekávalo, že urovná poměry v říši a císařskou korunovací podpoří římského papeže, Zikmund měl zadržet osmanské Turky na Balkáně, ohrožující jeho Uherské království, a Jan Zhořelecký se snažil napravit nepřátelství mezi českými pány a králem. Dosáhnout cíle bylo pro všechny tři spojeno s ohrožením vlastního života a teprve další události prověří, kdo z nich je více hoden císařského otce, kdo je jeho dědic doopravdy.

Kousek od Závie leží Hokuteple a tam je ráj. Každý si ho představuje podle svého, stačí jen přivřít oči. V řekách teče limonáda, z nebe padá zmrzlina a čokoláda roste holkám a klukům přímo v kapsách. Tuhle nekonečnou pohádku o dětském ráji vyprávěla maminka Konrádovi před spaním a potom oba jeho rodiče zahynuli při autohavárii. Svůj dětský ráj ztratil, ale na Hokuteple nezapomněl. Vyrůstal u strýce a tety na malém městě a teprve v dospělosti si uvědomil, jak byl osamělý, že zatrpklá teta a bezradný strýc mu rodinu nenahradili. Jeho citovou výchovu obstaraly tři dívky. O pět let starší zdravotní sestřička Ema, stejně stará kamarádka ze sousedství Dora, s kterou vyrůstal, chodil do školy a studoval na univerzitě, a o několik let mladší Olivie, sestra Konrádova nejlepšího přítele z fakulty. Jen díky nim ho nepohltilo osamělé dětství, ale přesto i v dospělosti Konráda svazuje podivná nesmělost a nerozhodnost, jako by se chtěl schovat v maminčině Hokuteple. To však nejde, Konrád je muž a přiblížit se k ráji, který v dětství ztratil, pro něj znamená nebýt sám.

Pán světa (1362 - 1378) V třetí knize historické ságy předčasně zemře Karlova první císařovna Anna Svídnická. Ze ztráty milované ženy se nedokázal dlouho vzpamatovat a sňatkem se čtvrtou manželkou Eliškou Pomořanskou, vnučkou polského krále, se snažil jen vyřešit napjatou politickou situaci v Polsku a Uhersku, kde Kazimír i Ludvík zůstali bez mužských potomků. Přestože si Karel zpočátku Elišku ošklivil, Prozřetelnost mu otevřela oči a později ocenil její vlastnosti a schopnosti. Z jejich šťastného manželství se rodí dcery i synové, kterým bude patřit polsko-uherské dědictví. Druhá Karlova římská jízda poskytne Elišce zadostiučinění: ona jediná v Římě přijala korunu císařovny z rukou samotného papeže. Lucemburské dynastii se na českém trůnu otevírá skvělá budoucnost a Karel IV. je právem považován za pána světa, který může zasahovat do událostí v celé Evropě, ale jako moudrý panovník hledá spojence k řešení krize dosud jednotného křesťanství, kterým otřásá nespokojenost se zlořády v církvi. Kvůli tomu vedla jeho poslední velká cesta do Paříže k francouzskému králi. Karel se svými vladařskými činy dotkl nebe, aby křesťanstvu pomohl už zde na zemi. Děj ságy pokračuje až do dne Karlovy smrti, která ho v dvaašedesáti letech nepotkala sešlého věkem, ale nešťastnou náhodou na samém vrcholu úspěšného života.

Basta fidli je sbírka humorných a satirických výroků o světě, který není zdaleka tak srozumitelný, jak si myslíme. „Já také vím, že nic nevím,“říkával XY v dobrém rozmaru, „ale na rozdíl od Sokrata nejsem chlubivý.“XY se vyjadřuje ke všemu, co ho těší i rozčiluje, a tedy i k tomu, o čem nemá ani páru. Je proměnlivý jako chameleon: pravdomluvný lhář, smutný vtipálek, nesnesitelný sympaťák, poťouchlý patetik, nemravný moralista, láskyplný kazisvět. Přes všecky tajné sympatie, které k němu pociťujeme, autor upozorňuje, že s mnoha jeho výroky upřímně nesouhlasí a některé ho dokonce pobuřují. Ale když už máme svobodu slova, XY nepodléhá cenzuře.

Po pravdě řečeno malíř Born není můj, ani váš, ale svůj. I když se jeho výtvarný jazyk a styl v průběhu let měnily, umělecky byl vždycky svůj. Tím přivlastňovacím slůvkem můj jsem myslel naši spolupráci. Měl jsem štěstí, že ilustroval moji první knížku pro děti, Aprílovou školu, a to byl už dávno slavný po celém světě. V roce 1977 získal titul Karikaturista roku a jediný světadíl, kde nevystavoval, je Antarktida. Těch knížek, které mi ilustroval, je celkem sedmnáct: satiry a epigramy, básničky pro děti, divadelní hru a v posledních letech několik tlustých svazků pohádek. Vybral jsem z nich hromádku ukázek a složil z nich tuhle knížečku – jako poděkování excelentnímu malíři a svému dlouholetému učiteli humoru, který nás nedávno opustil, a přece s námi zůstává – svými obrazy, filmy, ilustracemi, svým originálním pohledem na svět lidí. Když o tom přemýšlím, Adolf Born je přece jen i svůj, i můj, i váš. JIŘÍ ŽÁČEK

Své známé bajky, skorobajky, vzdorobajky a minibajky ze světa zvířat i odjinud Jiří Žáček ještě zdvojnásobil, aby čtenářům názorně ukázal, že komické i hořké pravdy, poezie i přízemnost, moudrost i pýcha, láska i nenávist, humor i hloupost se nemění a lidský svět zůstává v dobrém i zlém stejný. Bajky jsou určeny všem čtenářům bez rozdílu věku, malým i velkým, a ke každé patří barevný obrázek Borise Pralovszkého.

Vlastní životopis Ludmily Vaňkové začíná jako román o dětském ráji. Její otec byl ředitel několika finančních ústavů a později člen nejužšího vedení České národní banky. V jeho bohaté knihovně se záhy seznamovala s literaturou a historií a v jejích dětských snech nechybělo přání zachytit literárně celou českou historii. Rodina žila v harmonii, taťka pracovně vytížený si vždycky udělal čas na své dcery Blanku a Ludmilu. Mamka se starala o taťku, o rodinu, angažovala se v ženském hnutí, dobře se znala s Miladou Horákovou a její osobní zálibou byla hudba, hra na klavír. Obě dcery po ní zdědily hudební nadání, Blanka se profesionálně věnovala zpěvu a Ludmila, s matematickým talentem po otci, tíhla k divadlu a literatuře. Pak ale přišel pád do propasti, inferno, taťka byl za heydrichiády popraven, rodina zůstala bez živitele, matka s dcerami se musela vystěhovat z Prahy do Řevnic. Hodně jim tehdy pomáhal Oldřich Pecl, který byl v odboji stejně jako taťka a krutý osud na něj dopadl až v padesátých letech, kdy byl popraven v procesu s Miladou Horákovou. Po válce studovala Ludmila Vaňková na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, opět se setkala se zmizelou přítelkyní Hanou Proškovou, mezi studenty měla řadu zahraničních přátel, ale mohla se s nimi znovu vidět až po čtyřiceti letech. Rok 1948 pro ni znamenal vyloučení z vysoké školy a svůj doktorát dostala až po listopadu 89.

Dobrá zpráva: ve vesmíru nejsme sami, jsou tu s námi zvířata. Pes, který spí v křesle u televize - to už je vlastně poloviční člověk. Kapesní zvěřinec je dobré mít stále při sobě. Je to knížečka poslední záchrany, když je ti smutno nebo když chceš někomu udělat radost. Do humorného světa zvířat vstoupíš zaklínacím pronesením Žáčkových veršů a zhlédnutím barevných obrázků Borise Pralovszkého. Ilustrace jsou karikatury milovníka černého humoru, který je ke zvířatům upřímně laskavý. Jakmile se ocitneš v Kapesním zvěřinci, zjistíš, že s úsměvem jde všechno lépe. Smích je dobrý pro zdraví, pravil racek chechtavý.

Dějově bohatý a rozvětvený historický román o césaru Marku Aureliovi a jeho nástupci Commodovi. Římské legie na severní hranici impéria zdecimoval mor a kmeny žijící ve středu Evropy překročily Dunaj, aby se usadily na vylidněném území. Marcus Aurelius od začátku nerozhodné války usiloval o vytvoření nové římské provincie na území Čech a Moravy, která by byla zárukou míru a rozkvětu celého Podunají. Ve zdejším pohoří Luna poznal krásnou kněžku Lugionu z keltského královského rodu, která se stala jeho vytouženou láskou, ale také svědkem úkladů a závisti přímo v imperátorově rodině. Proto Marku Aureliovi zatajila, že v Bohemii vychovává jejich dceru Aurelianu. Krásný Commodus, který se považoval za vtělení Herkula, vystupoval jako gladiátor v arénách, vždy vítězil bez jediného zranění a proto žádal senát, aby uznal jeho božský původ, odvedl Auru do Říma jako svoji sestru poslanou bohy, stejně nesmrtelnou jako on. Aura se ocitla v zajetí Commodova šílenství a hrůzostrašný konec jeho vlády byl pro ni vysvobozením. Naštěstí jako nového imperátora provolaly legie dávného přítele její matky Septimia Severa.

Román o lidských vztazích, i když poněkud ostřejších a vyhrocenějších, o hledání sebe sama, o lásce a kariéře, která se může stát zlatou klecí. Mladí manželé Jordana a Vojtěch jsou pro své okolí ideální pár, ale teprve společný život prověří, jaký kdo je, po čem touží, jak se zachová, až přijdou kritické situace a bude nutné slevit ze svých požadavků a představ. Jejich partnerský vztah se ostře změní, jakmile se naplní přísloví Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Z Vojtěcha Lamberta se po svatbě stane úplně jiný člověk. Plní si své sny na úkor Jordany, a aniž by si to uvědomoval, sám je polapen jinou ženou, která ho podporuje v politické kariéře. Jordaně by ke štěstí stačilo víc lásky, Vojtěchovi zase víc peněz a úspěchů, jí chybí sebevědomí, jemu mravní zásady a dohromady se z toho vyvine nepodařené soužití. Lišák Lambert se projeví jako nebezpečný dobrodruh, který si nepřipouští vinu za své prohřešky. Již. 5. vydání knihy