Šulc-Švarc strana 14 z 32

Autorka detektivních románů Iveta Svobodová píše knihy, které jsou víc než detektivka. Její Konec hry má současně kriminální i historický námět, vypráví napínavý detektivní příběh s účastí policie v Praze i Bordeaux a také popisuje kus nesmyšlené historie z války Marie Terezie o dědictví rakouské, kdy vyšehradskou citadelu obsadili Francouzi a ukryli zde nalezený poklad. Opatřit si co nejvíc peněz je jednoduchá idea, kterou vyznává většina jednoduchých lidí, ale někteří, když toho chtějí opravdu dosáhnout, čerpají odhodlání a sílu ve zlu, přetvářce, bezcitnosti a lži, zatímco ti, kteří dávají přednost lásce a dobru, mohou být proti zlu v nevýhodě. Ale co když i láska se u někoho stane zlou?

Mosty přes propast času jsou pozoruhodná science fiction skládající se ze dvou knih (Země můj domov, Čas čarodějů) spojených do jednoho svazku. Historicko-fantastická sága předkládá čtenáři originální vizi světa a ve svém pojetí se diametrálně liší od obvyklých sci-fi příběhů stálou přítomností humanitního prvku. Autorka a její hrdinové si kladou otázky o minulosti, přítomnosti a budoucnosti lidstva. Potomci vyspělé lidské civilizace se vracejí z vesmíru na Zemi a setkávají se tu mimo jiné s nesmyslnými válkami, nelidským lovem na otroky a nepochopitelnou náboženskou nesnášenlivostí mezi katolíky a protestanty i mezi jinými náboženstvími.

Román vypráví o dobře situované rodině obchodníka z Prahy, která v první republice na léto jezdí do Jindřichova Hradce a válečné události ji pevně spojí s tímto městem, odkud vede do celého světa sedm silnic, ale na dlouhou dobu nikdo po nich nemohl svobodně odejít za svým štěstím. Na předměstí Jindřichova Hradce, blízko romantické Nežárky, byla starodávná kasárna, plná mladých mužů, zde se pořádaly tancovačky v hospodě za výčepem, trubka svolávala vojáky na kavalec, zatímco noblesní bály pro pány oficíry teprve nabíraly obrátky. Taková byla atmosféra v malebném jihočeském městě v létě 1938. Nevěsty v té době měly dávno přichystanou výbavu s vlastnoručně vyšitými monogramy a zmocňovala se jich závrať z horkých doteků lásky. Do starosvětské idyly však neodvratně zasáhla válka, čas národní statečnosti, zbabělé zrady i beznaděje zpřetrhal jemné předivo lidských osudů, které přestaly směřovat k původnímu cíli. Ve třech dílech románu hledá autorka odpověď, jak tyto události změnily životní pravdy, z kterých každý odvozuje své místo na světě. První díl Loučení s letními hosty zachycuje napětí před bouří v létě roku 1938, druhý díl Victoria tragické válečné události ve zdánlivě izolovaném jihočeském městě a ve třetím, nazvaném Konec burské pomazánky, se v poválečných letech hrdinové obtížně vracejí k tomu, čím byli nebo chtěli být, ale snad jedině v lásce to pro ně může dopadnout šťastně.

Při schůzkách s ďáblem člověk ztrácí svou tvář, začne směňovat duši za nedostupné věci, a když se konečně odhodlá vzepřít se ďáblovi, ztratí sám sebe. V komunitě českých emigrantů v Austrálii prošel nějakým ďábelským pokušením každý. Alkohol, nevěry, nesolidnost při vracení půjčených peněz, zlomyslnosti a podrazy, které se dají omlouvat těžkým životem. S tím se hrdinové knihy vyrovnali každý po svém a jinak. Například když jeden z kamarádů uvěřil, že do půl roku přijde konec světa, a pořídil na úvěr auto, karavan i přepychové zařízení domu. A jak se konec světa zvolna přibližoval, další z nich se s ďáblem opravdu scházel. Jako občan Austrálie zažádal o vízum do Československa, kde chce navštívit umírajícího otce. Kulturní atašé na ambasádě s nejasnými kompetencemi je ochotný mu pomoci, když bude spolupracovat. Našeptávač ani žadatel nemají v úmyslu své přísliby příliš dodržovat, ale přesto někdo musí v ďábelské partii prohrát, třeba i svůj život. Stanislav Moc ale píše také o tom, jak bludný úděl emigranta změnit. V druhé části knihy nazvané Český dvůr vylíčil v humorných i dobrodružných příbězích, jak vznikala převážně česká čtvrť v nové zástavbě, jaká se zde zrodila přátelství, jaké zkušenosti vedou k nalezení pozitivní filozofie, k poznání řádu přírody i lidského soužití.

357 let od založení Města Římané dobyli a vykradli etruské Veje, ale o několik let později jim hrozí nebezpečí v podobě keltských bojovníků, kteří přitáhli do severní Itálie z území dnešních Čech na pomoc Etruskům. Pontifex Maximus radí uzavřít mírovou smlouvu, ale Fabiovci ho umlčí, protože oni ve svých domech ukrývají největší část vejské kořisti a nechtějí ji vrátit. Mezitím se v bójských Čechách zaplétají osudy hlavních hrdinů. Král Brenos vytáhl na jih a bude to on, kdo dobude Řím. K jeho tažení se připojil i král Mogon, odsouzený tajemným prokletím k tomu, že nesmí mít přátele ani manželku. Na cestě zachrání dívku Chiomaru, která ho z vděčnosti doprovází, ale Mogon její lásku musí odmítat. Teprve setkání s etruským vládcem Velthurem Mogona osvobodí, ale i pak ho ohrožuje zrada třetího keltského krále Rubiose, který doufá, že by se mohl stát Římanem a žít v bohatém městě. Zchudlý královský syn Rubios pocházel ze severu Čech a vetřel se do přízně Diony, aby získal bohatství z Diorixova království v jižních Čechách, ale po uzavření sňatku se přestal o manželku zajímat. S pomocí Římanů unikl před Diorixovým hněvem a v Itálii zradí hlavního keltského krále Brenose právě proto, že se zamiloval do opuštěné Diony. Román je zaplněn velkým množstvím příběhů a postav, které spolu plynou nebo se sváří na cestě z pradávných Čech na zaslíbený římský jih. Byla to jejich velká sluneční cesta, při které nejvíc vynikli Bójové, obávaní válečníci. Jejich ozbrojené šiky, vzápětí následované částí obyvatel Bohemie, překonaly Alpy, usadily se v Pádské nížině, kde založily bójské centrum Bononii - dnešní Boloňu, pronikaly do dalších krajů Apeninského poloostrova a dostaly se až do Říma.