Šulc-Švarc strana 16 z 40

Bibliofilsky koncipovaná kniha pevně vykrystalizovaných básní o bytostech, kterým říkáme EVY a které jsou podstatou našich lásek a našeho osudu. Jejich křehké duchovní i smyslné levitace dokonale vystihují litografie Vladimíra Suchánka.

Dokud nemá Iva Lecká potřebu sednout si k počítači a začít psát, je v jejím světě všechno v pořádku. Život jede v poklidných kolejích a není nutné se z toho vypisovat. Mít doma puberťáka však přináší řadu nečekaných a zapeklitých situací. Vyžaduje to jistou dávku odvahy a sebezapření, abyste to celé ustáli a časem se všemu mohli zasmát. A právě o životě s puberťákem si přečtete v Deníku odhodlané matky. Vše, co je v něm popsáno, se skutečně stalo. Možná ne tak docela, ale na tom nesejde… Knihu ilustrovala Bibi Hykl, sestra Ivy Lecké. Iva říká, že se naučila žít tady a teď. Řeší všechno v danou chvíli a snaží se nekoukat příliš dozadu, ale ani vpřed. Nemá to smysl. Stejně nakonec zjistíte, že je všechno jinak. Iva neplánuje, vyčkává, těší se. Co přijde? Jaké veselé historky ji čekají? Jaká překvapení přijdou? Bude to na další knížku?

Působivý román o třech manželkách uznávaného lékaře se odehrává převážně v poslední čtvrtině minulého století. V každé životní etapě byla pro doktora Prokopa důležitá právě ta, se kterou žil. Miloval ji a ona ho formovala tak, aby ta následující byla úplně jiná. Tyto tři ženy ho dokázaly ovlivnit silněji než události, které změnily celou společnost. Josef Prokop je uznávaný gynekolog, který chce prožít šťastný život naplněný užitečným posláním. To se mu v poslední čtvrtině minulého století, která byla společensky komplikovaná a přinesla převratné události, podařilo vrchovatě. Román je ale také zrcadlem životů jeho tří manželek, které postupně odhalují, jaký doopravdy je tento šarmantní a ženami obdivovaný muž.

V třetím dílu Lužanské mše III Musis amicus se Hlávka ocitne na obtížné životní křižovatce, kdy musí bojovat s ochrnutím. Přesto se snaží splnit své závazky z invalidního vozíku, léčí se nejdřív doma, pak v Itálii a ve francouzském Mentonu. Po devíti letech se mu podaří chorobu překonat, už se pohybuje jenom s holí. S manželkou založí nadaci na podporu české vědy a kultury. V tu dobu přijde další rána. Jeho milovaná žena Marinka zemře na tuberkulózu. Zdá se mu, že pro něj život skončil, ale znovu pozvedne hlavu. Nejprve uvažoval o tom, že prodá Lužany, zájem o ně měl sám císař jako o sídlo pro korunního prince. Hlávka se však rozhodne zámek přestavět, aby sem mohl zvát umělce a vědce a umožnit jim klidnou tvorbu a práci. Vybuduje na památku manželky zámeckou kapli, kde zazní poprvé Lužanská mše, kterou složil jeho přítel Antonín Dvořák. Valja Stýblová se znalostí neurologa odhaluje příčiny nejasné Hlávkovy choroby a proces jeho vyléčení a opět nám otevírá nitro výjimečného muže, jenž jednal na první pohled podivínsky, ale každý svůj projekt domyslel a uskutečnil, jak dokázal založením České akademie věd a nadace, která funguje z jeho peněz dodnes.

V druhé knize životopisného románu Lužanská mše II Ars longa o vynikajícím architektovi a největším českém mecenáši Josefu Hlávkovi se Valja Stýblová soustředila na období jeho neuvěřitelné stavitelské činnosti, kdy patřil k nejžádanějším architektům a stavitelům a k zvládnutí tak velkého počtu staveb by mu nemělo stačit ani sedm životů. Za projekt rezidence metropolity v Černovcích, s katedrálou, klášterem, synodní budovou a seminářem, s nádherným arménským chrámem obdržel v roce 1867 cenu na Světové výstavě v Paříži, právě když dokončoval vídeňskou Dvorní operu. Jeho stavební podnik přijal během deseti let sto čtyřicet zakázek, navrhoval a stavěl zejména ve Vídni kostely, obchodní i obytné domy, palác arciknížete Viléma, projektoval pražskou porodnici, která svému účelu slouží dodnes, a všechnu práci v tak krátkém čase zázračně zvládal. Byl zvláštní člověk - vnímavý umělec a současně schopný podnikatel. Oženil se s dávnou láskou Marinkou, žil ve Vídni, dostal se do nejvyšší společnosti, jeho jmění narostlo tak úžasně, že byl zajištěn do konce života a v Lužanech koupil pro matku panství se zámkem. Na vrcholu úspěchu se ale cítil unavený vším, co dokázal, jako by ztratil kořeny, ze kterých vyrostl, a tehdy v něm dozrálo rozhodnutí vrátit se do Čech. Měl být jmenován profesorem na vysokém učení v Praze. Při té příležitosti navštívil J. E. Purkyně, největšího tehdejšího českého vědce, který se stejně jako Hlávka zabýval myšlenkou založení České akademie věd. Nečekaná a záhadná nemoc mu to však nadlouho znemožnila.

Román Lužanská mše I Vita brevis o životě Josefa Hlávky, vynikajícího architekta, mecenáše, zakladatele a prvního prezidenta České akademie věd. V psychologicky citlivém vyprávění se Valja Stýblová soustředila na začátek Hlávkovy životní dráhy, kdy se velmi mladý prosadil mezi významné evropské architekty a podnikal dobrodružné cesty za poznáním i kvůli realizaci vlastních projektů do Itálie, západní Evropy a na západní Ukrajinu, kde postavil monumentální sídlo metropolity východní církve v Černovcích. Z toho důvodu také dlouho odkládal svatbu s Marinkou Čermákovou, jako by se obával, že velká láska ho odvede od velké architektury. Hlávka měl hluboký, až osudový vztah k matce. Ona nikdy nezapochybovala o jeho talentu a dodávala mu vždy odvahu ke smělým plánům, které by se mohly zdát až megalomanské, kdyby je Hlávka v neuvěřitelně krátkém čase neuskutečnil. Možná se mu to podařilo i proto, že vzdělaný a moudrý otec ho svou ironickou kritikou naučil pochybovat a hledat realističtější cestu k uměleckému rozletu. Právě otec mu připomínal ono latinské ars longa, ale vita brevis. Umění je věčné, ale život krátký.

Námětem románu Past je příběh lidí, kteří vedou dvojí život. Vít Kail je středně zámožný notář s dobrou klientelou. Se svou ženou lékařkou Milanou si postavili vkusně zařízenou vilu na okraji Prahy, jejich manželství ale zůstává i po více než deseti letech bezdětné. Nejednou se tomu jejich blízcí podivují a dávají vinu sebevědomé Milaně. Nečekaná Vítova smrt však odhalí, že nedaleko své kanceláře v centru si pronajal byt, v něm žil tajně se svou druhou rodinou a s výtvarnicí Gallou má devítiletého syna, který se jmenuje po něm a je jeho dědic. To přinutí obě Vítovy ženy jednat a do svých sporů vtáhnou příbuzné a přátele. Pro Víta se ženský svět stal pastí, a když se do ní lapil, vypustil džina z láhve, který leckomu poslouží, ale jen za cenu prozrazení dalších tajemství ostatních hrdinů románu.