Šulc-Švarc strana 19 z 40

Vítejte ve světě, kde fortel a vzpomínky na dětství se mísí s potřebami moderní doby – Remoska je tu s námi už 60 let a k tomuto jubileu se sluší pogratulovat! Ale také poděkovat, a to všem našim spokojeným zákazníkům. A tak se vám do rukou dostává kniha receptů, ve které naleznete vedle tradičních a osvědčených jídel i nové recepty paní Kariny Havlů, našich zaměstnanců a spokojených uživatelů Remosky, které odpovídají zdravé a moderní kuchyni. Recepty jsou určeny nejen pro ty, kteří se s naším vý- robkem setkávají poprvé. Inspiraci zde naleznou i zku- šené kuchařky a kuchaři. Přejeme vám dobrou chuť!

Kousek od Závie leží Hokuteple a tam je ráj. Každý si ho představuje podle svého, stačí jen přivřít oči. V řekách teče limonáda, z nebe padá zmrzlina a čokoláda roste holkám a klukům přímo v kapsách. Tuhle nekonečnou pohádku o dětském ráji vyprávěla maminka Konrádovi před spaním a potom oba jeho rodiče zahynuli při autohavárii. Svůj dětský ráj ztratil, ale na Hokuteple nezapomněl. Vyrůstal u strýce a tety na malém městě a teprve v dospělosti si uvědomil, jak byl osamělý, že zatrpklá teta a bezradný strýc mu rodinu nenahradili. Jeho citovou výchovu obstaraly tři dívky. O pět let starší zdravotní sestřička Ema, stejně stará kamarádka ze sousedství Dora, s kterou vyrůstal, chodil do školy a studoval na univerzitě, a o několik let mladší Olivie, sestra Konrádova nejlepšího přítele z fakulty. Jen díky nim ho nepohltilo osamělé dětství, ale přesto i v dospělosti Konráda svazuje podivná nesmělost a nerozhodnost, jako by se chtěl schovat v maminčině Hokuteple. To však nejde, Konrád je muž a přiblížit se k ráji, který v dětství ztratil, pro něj znamená nebýt sám.

Vtipná, humorná a zábavná kniha o příchodu prvního dítě na svět, který se v tom okamžiku pro matku zásadně změní. Autorka vypráví, jak se nejprve důkladně připravovala na mateřství, ale po porodu pochopila, že jedině šílená matka může jako kůň vydržet všechno a zvládnout rodinu i návrat ke své původní profesi.

Jiří Žáček k Českém satirikonu: Miluji poezii, ale spíš bych se v životě obešel bez ní než bez humoru. Nemyslím laciné vtipkování za každou cenu, jakým nás oblažuje televize, myslím humor jako způsob vnímání světa a způsob lidské komunikace. Humor je nejlepší světový názor, jenž straní pravdě, proto si dokonce troufám uvažovat o zásadním podílu humoru na polidštění opice. Český satirikon dělá průvan ve světě opatrných názorů a vysmívá se samolibým tvorům, kteří rádi poučují a myslí si, že mají patent na pravdu. Arbitři vkusu jsou za všech dob smrtelně vážní, mají rádi úpění a pláč, zato smích jim připadá podezřelý. Z toho důvodu se humor s poezií obtížně kříží, ale v případě Jiřího Žáčka je to spojení šťastné a plodné, posvěcené desítkami ilustrací Adolfa Borna. Jiří Žáček nemá valnou důvěru v příliš obšírné myšlenky a před kazateli věčných pravd dává přednost provokatérům a snílkům. Píše satiru, která nepoučuje, nýbrž inspiruje k vlastním názorům.

Jiří Žáček k Českém satirikonu: Miluji poezii, ale spíš bych se v životě obešel bez ní než bez humoru. Nemyslím laciné vtipkování za každou cenu, jakým nás oblažuje televize, myslím humor jako způsob vnímání světa a způsob lidské komunikace. Humor je nejlepší světový názor, jenž straní pravdě, proto si dokonce troufám uvažovat o zásadním podílu humoru na polidštění opice. Český satirikon dělá průvan ve světě opatrných názorů a vysmívá se samolibým tvorům, kteří rádi poučují a myslí si, že mají patent na pravdu. Arbitři vkusu jsou za všech dob smrtelně vážní, mají rádi úpění a pláč, zato smích jim připadá podezřelý. Z toho důvodu se humor s poezií obtížně kříží, ale v případě Jiřího Žáčka je to spojení šťastné a plodné, posvěcené desítkami ilustrací Adolfa Borna. Jiří Žáček nemá valnou důvěru v příliš obšírné myšlenky a před kazateli věčných pravd dává přednost provokatérům a snílkům. Píše satiru, která nepoučuje, nýbrž inspiruje k vlastním názorům.

Příběh čtyřicetileté ženy, která se instinktivně vyhne nástrahám v začarovaném kruhu manželského rozchodu. Tereza poznala, že její manželství není lékem na samotu, a cítí, že rozvodem pro ni všechno nekončí, že může ještě začít znovu a jinak svůj život v době, kdy její dcera je již téměř dospělá. Uvědomuje si, že každý rozvod je životní prohra, ale rozchodem s Janem získává sebevědomí a dosáhne úspěchy ve své profesi, na které dříve nepomyslela. Naučí se ze sebe vykřesat úsměv a dobrou náladu, ať už jí život přináší vážné starosti nebo malicherné komplikace. Román patří k nejčtenějším knihám Magdy Váňové.

LIMITOVANÁ EDICE Šestidílná historická sága je nejznámější a také nejobsáhlejší román o Karlu IV. Vychází v jedné knize s bohatým barevným obrazovým doprovodem a v exkluzivní grafické úpravě. Výjimečná románová kronika Ludmily Vaňkové dala Otci vlasti podobu člověka, který je nám blízký i dnes, kdy je podle mínění národa Karel IV. největší Čech. Nejslavnější český panovník Karel IV. učinil Prahu navždy srdcem Evropy a už jeho současníci ho nazvali Otcem vlasti. Historická sága Ludmily Vaňkové poutavě vypráví o jeho životě od mládí a až do posledních dnů na císařském trůnu. Byla to doba velkého rozkvětu Čech, který se přenesl na celou římskou říši. Gotická Praha rostla přímo před očima. Katedrála na Pražském hradě, Pražská univerzita, Kamenný most, Nové Město s největším náměstím a nedaleko nové metropole vznikal velkolepý Karlštejn, osobní rezidence císaře. Na všechno, co se odehrávalo v Evropě, měl Karel IV. nemalý vliv. Byla to hlavně stoletá válka mezi Francií a Anglií a úsilí o navrácení papeže z Avignonu do Říma. Neméně zajímavý byl Karlův osobní život. Měl čtyři manželky, každá byla jiná a ke každé si vytvořil zvláštní vztah. Jeho životem procházejí stovky historických osobností, králové, papežové, vojevůdci, umělci, vzdělanci a jejich osudy nezůstaly u Karla bez odezvy. Díky vynikajícím vladařským schopnostem dokázal uskutečnit nejen sny svého otce Jana, ale i vlastní, vpravdě ušlechtilé královské záměry. Smrt ho v dvaašedesáti letech nepotkala sešlého věkem, ale nešťastnou náhodou na samém vrcholu úspěšného života.

Roky před úsvitem (1317 - 1325) Jan Lucemburský si už jako pětadvacetiletý vysloužil nevlídnou přezdívku „král cizinec“. České království bylo bez krále, který vyhledával dobrodružství ve vzdálených cizích zemích. V evropské politice se nestalo nic důležitého, pokud na tom neměl podíl český král, a ani v žádné bitvě se nic nerozhodlo, když se jí nezúčastnil král Jan a po jeho boku české rytířstvo. Divoké jízdy po celé Evropě, osobní vztahy ke všem evropským panovníkům i papeži v Avignonu, intriky a boje jsou neodmyslitelně spojené s Janovou krkolomnou vládou. Byl ovšem do jisté míry i líný a mnohé, co získal svými skvělými úspěchy, už nedokázal udržet. Byl také neuvěřitelně lehkovážný, hlavně v otázce peněz. Přesto měl svůj jasný cíl: získat znovu pro Lucemburky císařskou korunu.

Dvě ženy a jeden muž v tragikomickém románu o nevěře a zpackaném rozvodu. Inženýr Mojmír Kučera je navýsost spokojený podnikatel a jeho manželství s mírnou a laskavou Marianou je idylické až do chvíle, kdy je manželce poprvé nevěrný. Drahuška není o mnoho mladší než Mariana, ale je velmi atraktivní a Mojmírovi se zdá, že bez ní by už nikdy v životě nebyl šťastný. Výbuchy vášně a zjitřené city převažují nad rozumem i soudností, dokud ironický osud Mojmírovi neukáže, že všechno je docela jinak nejen s oběma ženami, ale i s jeho podnikem.

Uvnitř, na vybraných listech, umístěny rady z knihy Jak přežít v kostce.

V kostce se dozvíte, jak přežít se zvířaty, v přírodě, s technikou, ve zvláštních situacích, s nadpřirozenými bytostmi, sám se sebou nebo v domácnosti, k tomu i slovníček pojmů, plakáty, kalendář. Děti a padagogové mateřské školky Malý strom v Brně vystavěli pod vedením Sylvy Vespalcové praktický soubor rad, které dospělé nemůžou ani napadnout. Svět dětí je plný fantazie bez předsudků. Kdo vychovává děti, může dosvědčit, jaká moudra z dětí pravidelně padají. A jak si rodiče říkají, že „jen to sepisovat“! Ilustrátorka Petruccya knize vdechla rozvernou atmosféru svými barevnými ilustracemi, které respektují onen svět nesvázané dětské fantazie. Smát se budou u knížky všichni — od dětí počínaje, přes jejich rodiče až po babičky a dědy. Protože smích je nakonec ta nejlepší rada, Jak přežít v kostce

V novém románu Petra Prouzy sledujeme bohatý děj, ve kterém je bez zřejmého rozlišení zachycena vedle běžné každodennosti i fantazie, sny a zamlčovaná tajemství. V barvitých událostech nedlouho po úkladné vraždě následuje oběť nejvyšší, vroucí láska je střídána bizarní erotikou a noc vyvolává magické postavy, jejichž existenci potvrzuje plynoucí čas. Podivuhodné dřevěné ženy zvláštním způsobem procházejí ságou rodiny Kubotů v průběhu několika generací. Zrodily se v Rýchorském pralese již v šestnáctém století přičiněním zakladatele rodu Karla Kubota, který přišel do Krkonoš z Korutan kolem roku 1560 na pozvání císařského správce jako zručný dřevorubec. Uměl to se dřevem, stavěl horské chalupy, byl šikovný truhlář, řezbář a ukrytý v chodícím stromu si v pralese uměl obstarat dostatek zvěřiny. Hlavně se pak prosadil jako úspěšný zlatokop. V čase dlouhé samoty si z bukového kmenu vydlabal necudně vyhlížející dřevěné nahé ženy, které občas i oživly, když rozžvýkal kousek houby od báby kořenářky. Dřevěné ženy však v součinnosti s chodícím stromem neblaze ovlivní osud svého stvořitele. Přestože je ukryl navěky hluboko ve sklepě horské chalupy, kde žije spokojeně s manželkou a dětmi, tajemství jejich existence se proti němu obrátí neslitovným závěrem. Po dlouhé odmlce se dřevěné ženy překvapivě opět zjeví v rušných letech na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Pokračovatel rodu, další Karl Kubot, proslulý pašerák a posléze nechtěný účastník první světové války, nepřestává hledat osvobozující východisko z drásavých vzpomínek na svou dávno minulou vinu. V nejobsáhlejší třetí části jedinečné románové fresky se ocitáme v posledních desetiletích 20. století a v současnosti. Třetí Karel Kubot je pražský advokát se zdárnou profesní kariérou a osobní spokojeností ve šťastném manželství. Nečekaná tragická příhoda však zcela zpřevrací jeho život. Od stále doléhajících výčitek hledá úniky v podivných vztahových dobrodružstvích i jiných obtížně pochopitelných činech. A teprve až se intuitivně sblíží s nalezenými dřevěnými ženami i chodícím stromem, dokáže se i on vymknout ze svého spletitého osudu.

V novém románu Petra Prouzy sledujeme bohatý děj, ve kterém je bez zřejmého rozlišení zachycena vedle běžné každodennosti i fantazie, sny a zamlčovaná tajemství. V barvitých událostech nedlouho po úkladné vraždě následuje oběť nejvyšší, vroucí láska je střídána bizarní erotikou a noc vyvolává magické postavy, jejichž existenci potvrzuje plynoucí čas. Podivuhodné dřevěné ženy zvláštním způsobem procházejí ságou rodiny Kubotů v průběhu několika generací. Zrodily se v Rýchorském pralese již v šestnáctém století přičiněním zakladatele rodu Karla Kubota, který přišel do Krkonoš z Korutan kolem roku 1560 na pozvání císařského správce jako zručný dřevorubec. Uměl to se dřevem, stavěl horské chalupy, byl šikovný truhlář, řezbář a ukrytý v chodícím stromu si v pralese uměl obstarat dostatek zvěřiny. Hlavně se pak prosadil jako úspěšný zlatokop. V čase dlouhé samoty si z bukového kmenu vydlabal necudně vyhlížející dřevěné nahé ženy, které občas i oživly, když rozžvýkal kousek houby od báby kořenářky. Dřevěné ženy však v součinnosti s chodícím stromem neblaze ovlivní osud svého stvořitele. Přestože je ukryl navěky hluboko ve sklepě horské chalupy, kde žije spokojeně s manželkou a dětmi, tajemství jejich existence se proti němu obrátí neslitovným závěrem. Po dlouhé odmlce se dřevěné ženy překvapivě opět zjeví v rušných letech na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Pokračovatel rodu, další Karl Kubot, proslulý pašerák a posléze nechtěný účastník první světové války, nepřestává hledat osvobozující východisko z drásavých vzpomínek na svou dávno minulou vinu. V nejobsáhlejší třetí části jedinečné románové fresky se ocitáme v posledních desetiletích 20. století a v současnosti. Třetí Karel Kubot je pražský advokát se zdárnou profesní kariérou a osobní spokojeností ve šťastném manželství. Nečekaná tragická příhoda však zcela zpřevrací jeho život. Od stále doléhajících výčitek hledá úniky v podivných vztahových dobrodružstvích i jiných obtížně pochopitelných činech. A teprve až se intuitivně sblíží s nalezenými dřevěnými ženami i chodícím stromem, dokáže se i on vymknout ze svého spletitého osudu.

O svých zkušenostech s osudovými okamžiky Jan Cimický napsal: „Mohlo by se zdát, že naše osudy jsou nějak dlouhodobě naprogramovány. Udivující je ta nekonečná a opakující se afinita ke zcela specifickým setkáním s motorovým vozidlem. Maminka, bratr, já. Jedna smrt a dvakrát těžká zranění. Že by se opakovala stejná chyba? Že by něčím přitahovala osobnost člověka určitý typ katastrofy? Kdo ví. Je to možná jen náhoda. Ale co je vlastně náhoda? Umí ji někdo přesně popsat a definovat?“

Po uzavření náboženského smíru mezi katolíky a utrakvisty v roce 1485 zažila Kutná Hora stříbrnou horečku. Měla dvacet tisíc obyvatel, byla druhým největším městem v Čechách, důl Osel dosáhl hloubky 600 metrů a byl nejhlubší na světě. Stříbrná řeka odtékala do mincovny Vlašského dvora a z ní pohádkově bohatli kutnohorští měšťané i královští úředníci, zatímco havíři se ocitali ve stále větší bídě a vedlo to i ke známým krvavým vzpourám. Kutnohorští patricijové půjčovali závratné sumy králům a knížatům, zvali do města umělce a chtěli mít větší kostel, než je v Praze nebo v Budíně, ale nechtěli na něj vynaložit tolik peněz. Chrám sv. Barbory zůstal po léta staveništěm. Michal z Vrchovišť, pán stříbrného jednorožce a královský hofmistr, měl od jinošských let sen o dostavěné Svaté Barboře a obětoval své jmění i úřad, aby ho naplnil. Pozval kamenického mistra Matěje Rejska a získal tím nejlepšího přítele. Chrám od těch dob je stavitelský skvost města.

Pravý aforismus je jako diamant. Přečtete ho naráz, ale můžete ho číst ještě mnohokrát a stále bude mít neotřelý lesk. Aforismy mají tu přednost, že jsou stručné. Autor je doplnil obrazovými gagy, které zase sdělí myšlenku na první pohled. A myšlenky s espritem a vtipem odpoví i na největší záhady.Nová kniha Žáčkových aforismů a obrazových gagů inspiruje čtenáře k nekonvenčnímu myšlení, neboť humor polidšťuje každou komunikaci. Ale ani humoru nemá být přespříliš. Permanentním vtipálkům, kteří chtějí být za každou cenu středem pozornosti, ukazuje autor dlouhý nos. Pokud má člověk na Zemi přebývat poeticky, bez tvořivého myšlení nemá šanci. Jak tedy rozesmát Monu Lisu? Nijak. Proč by měla mít pusu od ucha k uchu, když jí ten tajuplný úsměv sluší víc? Mají snad ženy hezčí ozdobu než tajemství?