Šulc-Švarc strana 26 z 32

V druhé knize životopisného románu Lužanská mše II Ars longa o vynikajícím architektovi a největším českém mecenáši Josefu Hlávkovi se Valja Stýblová soustředila na období jeho neuvěřitelné stavitelské činnosti, kdy patřil k nejžádanějším architektům a stavitelům a k zvládnutí tak velkého počtu staveb by mu nemělo stačit ani sedm životů.Za projekt rezidence metropolity v Černovcích, s katedrálou, klášterem, synodní budovou a seminářem, s nádherným arménským chrámem obdržel v roce 1867 cenu na Světové výstavě v Paříži, právě když dokončoval vídeňskou Dvorní operu. Jeho stavební podnik přijal během deseti let sto čtyřicet zakázek, navrhoval a stavěl zejména ve Vídni kostely, obchodní i obytné domy, palác arciknížete Viléma, projektoval pražskou porodnici, která svému účelu slouží dodnes, a všechnu práci v tak krátkém čase zázračně zvládal. Byl zvláštní člověk - vnímavý umělec a současně schopný podnikatel. Oženil se s dávnou láskou Marinkou, žil ve Vídni, dostal se do nejvyšší společnosti, jeho jmění narostlo tak úžasně, že byl zajištěn do konce života a v Lužanech koupil pro matku panství se zámkem. Na vrcholu úspěchu se ale cítil unavený vším, co dokázal, jako by ztratil kořeny, ze kterých vyrostl, a tehdy v něm dozrálo rozhodnutí vrátit se do Čech. Měl být jmenován profesorem na vysokém učení v Praze. Při té příležitosti navštívil J. E. Purkyně, největšího tehdejšího českého vědce, který se stejně jako Hlávka zabýval myšlenkou založení České akademie věd. Nečekaná a záhadná nemoc mu to však nadlouho znemožnila.

V třetím dílu Lužanské mše III Musis amicus se Hlávka ocitne na obtížné životní křižovatce, kdy musí bojovat s ochrnutím. Přesto se snaží splnit své závazky z invalidního vozíku, léčí se nejdřív doma, pak v Itálii a ve francouzském Mentonu. Po devíti letech se mu podaří chorobu překonat, už se pohybuje jenom s holí. S manželkou založí nadaci na podporu české vědy a kultury. V tu dobu přijde další rána. Jeho milovaná žena Marinka zemře na tuberkulózu. Zdá se mu, že pro něj život skončil, ale znovu pozvedne hlavu. Nejprve uvažoval o tom, že prodá Lužany, zájem o ně měl sám císař jako o sídlo pro korunního prince. Hlávka se však rozhodne zámek přestavět, aby sem mohl zvát umělce a vědce a umožnit jim klidnou tvorbu a práci. Vybuduje na památku manželky zámeckou kapli, kde zazní poprvé Lužanská mše, kterou složil jeho přítel Antonín Dvořák. Valja Stýblová se znalostí neurologa odhaluje příčiny nejasné Hlávkovy choroby a proces jeho vyléčení a opět nám otevírá nitro výjimečného muže, jenž jednal na první pohled podivínsky, ale každý svůj projekt domyslel a uskutečnil, jak dokázal založením České akademie věd a nadace, která funguje z jeho peněz dodnes.

Román Mecenáš v obnošené vestě je o největším českém mecenáši Josefu Hlávkovi. Jeho umělecký a osobní život od raného dětství zachytila Valja Stýblová v díle Lužanská mše. V jejím novém románu vystupuje Hlávka jako mecenáš na odpočinku, v obnošené vestě, který už má za sebou mimořádně plodný život nejen v počtu staveb, které provedl ve Vídni, Černovcích, v Praze, v Itálii a jinde. Byl také jedním z posledních výrazných architektů církevních chrámů. Vydělal svou prací architekta a stavitele pohádkové bohatství, překonal zákeřnou chorobu, která ho upoutala na invalidní vozík, a zase se postavil na vlastní nohy. Dvakrát ovdověl a žil na svém zámku v Přešticích.Právě v této době začíná nový román Valji Stýblové. Hlávka vykoná čin, který nemá v české společnosti obdoby a vyžaduje i mnoho přemýšlení k jeho pochopení. Hlávkovi se podařilo založit a vybudovat Českou akademii věd. Získal podpis císaře Franze Josefa na zakládací listinu a činnost vědecké instituce hradil ze svých peněz. Vyvolalo to mnoho závisti, nedůvěru a podezření, že si Hlávka jen na něco hraje. Ale on opravdu všechno, co měl, dal do své nadace a žil tak skromně, že v tom jeho okolí vidělo podivínství. Svůj majetek pro sebe vůbec nevyužíval, jako by ho nepotřeboval. Na přelomu 19. a 20. století založil koleje pro vynikající studenty a svoji nadaci zajistil tak důmyslně, že funguje dodnes i 100 let po jeho smrti.V románu vystupuje Hlávka jako člověk, který konkrétními činy naplnil myšlenku, že duchovní a materiální zázemí pro svůj rozvoj, který český národ historicky ztratil po Bílé hoře, může dát národ jen sám sobě a získat ho zpět také prostřednictvím mecenášství. Proto v Hlavkově počínání nenajdeme nic marnotratného a okázalého, naopak musíme obdivovat, s jakou důmyslností, racionalitou a velkorysostí dokázal využít svého bohatství ku prospěchu českého národa.

Román Lužanská mše I Vita brevis o životě Josefa Hlávky, vynikajícího architekta, mecenáše, zakladatele a prvního prezidenta České akademie věd. V psychologicky citlivém vyprávění se Valja Stýblová soustředila na začátek Hlávkovy životní dráhy, kdy se velmi mladý prosadil mezi významné evropské architekty a podnikal dobrodružné cesty za poznáním i kvůli realizaci vlastních projektů do Itálie, západní Evropy a na západní Ukrajinu, kde postavil monumentální sídlo metropolity východní církve v Černovcích. Z toho důvodu také dlouho odkládal svatbu s Marinkou Čermákovou, jako by se obával, že velká láska ho odvede od velké architektury. Hlávka měl hluboký, až osudový vztah k matce. Ona nikdy nezapochybovala o jeho talentu a dodávala mu vždy odvahu ke smělým plánům, které by se mohly zdát až megalomanské, kdyby je Hlávka v neuvěřitelně krátkém čase neuskutečnil. Možná se mu to podařilo i proto, že vzdělaný a moudrý otec ho svou ironickou kritikou naučil pochybovat a hledat realističtější cestu k uměleckému rozletu. Právě otec mu připomínal ono latinské ars longa, ale vita brevis. Umění je věčné, ale život krátký.

Autorka Helena Loginová vypráví v kniize S námi tančí někdo třetí s humorem a ironií, jak to chodí v obyčejném životě, že láska může být žebříkem k výšinám, ale vždycky to nakonec dopadne tak napůl, a to je dobře. I konec bude zpola šťastný a život p ůjde dál. Obě dívky jsou trochu ztřeštěné, nerozumí si, co vlastně chtějí, a přivedou na svět děti ještě dřív, než jsou zralé na manželství. Kadeřnice Petra je obletovaná mladými kluky i staršími pány. Vzala si medika z bohaté notářské rodiny, které patří honosný měšťanský dům na náměstí. Měla by počkat, až manžel v Praze dostuduje, a zatím se starat o jeho otce. Nemůže ale žárlivostí sama vydržet a provdá se za mladého podnikatele. Ten jí položil k nohám vilu, peníze, žijí si dobře a mají dvě děti, ovšem ani on netuší, že je jen jednookým králem mezi slepými. Petra někoho má, vyřkne podezření její tchyně, a je to až komické, jak se všichni snaží nachytat jejího milence. S Petrou opravdu tančí někdo třetí a je to tanec zkázy. Na troskách d alší bohaté rodiny se tiše povalují prázdné lahve alkoholu. Naopak lépe dopadne Aneta. Osud se jí vysmívá, že se nedostane do lepší společnosti, že o dovolené na Bahamách jen práší, sotva stačí na kluka, kterého sama vychovává, a ten její poslední ob jev Pepa je taky dáreček. I když se jí všechno vycházelo nějak nakřivo a pokrouceně, věděla, že jediná jistota na světě je láska, a něžně Pepu políbila. Jinak prostě lidstvo vyhyne, pomyslela si...

Kniha anekdoticky napsaných příběhů od okresního soudu ve Stříbře, kde autor na konci padesátých let jako předseda senátu pro právo civilní zažil absurdity udělování socialistické spravedlnosti v občanskoprávních sporech a po těchto peprných a někdy i mrazivých zkušenostech za tři roky emigroval.Knihu o svém působení v československé justici napsal Ota Ulč původně anglicky pod názvem The Judge in a Communist State. Vyprávěl v ní o civilních kauzách, které soudil na konci padesátých let u okresního soudu ve Stříbře. Přítel Josef Škvorecký ho vybídl, aby o tom napsal česky, se zaměřením na českého čtenáře, kterému nemusí vysvětlovat význam písmen JZD nebo pojmy jako výjezdní doložka, devizový příslib apod. Výsledkem nápadu Josefa Škvoreckého je kniha Malá doznání okresního soudce. U svého soudu Ota Ulč nezažil žádné hrdelní politické procesy, ale politická kritéria doby pronikala i do občanskoprávních sporů o vlastnictví slepic a králíků, do rozvodových řízení i dědických sporů. Soudcovská židle pro něj nebyla zvlášť pohodlná a vyvolávala spíš mrazivé pocity. Nicméně jiní majitelé talárů si nezoufali nad svým osudem. Vždyť v pětadvaceti letech se třeba mohli postarat o uvěznění vlastní tchyně a takový pocit může tolik potěšit, že nezbude na slzu soucitu pro třídního nepřítele. Ota Ulč není pokrytec, aby předstíral, že se mohl od absurdní justiční praxe izolovat, a tak ho každý další soudní případ, ve kterém vystupoval jako švejkovský antihrdina justičního systému, přibližoval k rozhodnutí emigrovat.

Román o lidských vztazích Když ptáčka lapají napsala úspěšná česká autorka Magda Váňová. Hrdinové románu řeší vyhrocené životní vztahy, hledají sami sebe, rozdílně prožívají lásku, usilují o kariéru a musí se potkat i se smrtí. Někdo spáchá sebevraždu, a tím poznamená životy svých blízkých, zatímco druhý z podobných pohnutek zabije, ale svému osudu stejně neunikne. Jordana Johnová je váhavý střelec a možná i proto je stále svobodná. Až Vojtěch Lambert se jí zdá ten pravý, ale po svatbě se z něj stane úplně jiný člověk. Plní si své sny na úkor Jordany, a aniž si to uvědomuje, sám je pomaloučku pohlcován jinou ženou, která ho v jeho touze po úspěchu a politické kariéře zpočátku podporovala a postupně se ho nenápadně zmocnila. Nakonec i on vlétne naivně do zlaté klece, kterou sám vystavěl, a přibouchne si za sebou dvířka. Jordaně by ke štěstí stačilo víc lásky, Vojtěchovi zase víc peněz a úspěchů, jí chybí sebevědomí, jemu mravní zásady a dohromady se z toho vyvine nepodařené soužití. Manželství Lambertových uzavře nešťastná smrt člověka, který lehkovážně nahlédl do Vojtěchových tajemství. Lišák Lambert se projeví jako nebezpečný dobrodruh, který ukrývá v rodinné skříni kostlivce a za své prohřešky nepociťuje žádnou vinu. Jordana se ale nechce smířit se zbabělým selháním manžela a odhodlá se začít znovu s čistým štítem.

Lékaři jedné pražské nemocnice řeší výjimečné medicínské případy, které ovlivňují jejich osobnost na celý život. Musejí se vracet i do minulosti a hledat odpovědi na palčivé otázky. Jak zachránit lidský život, když při tom zemře buď matka, nebo dítě? A právě o tom je příběh Kaye a Gity, která je ohrožena chorobou "zapomenutého dechu" - Ondininým prokletím.

Kniha pro čtenáře od 9 do 99 let, kteří mají smysl pro humor, věří na zázraky a chtějí zažít kouzelná dobrodružství. Každé dobrodružství kluků a holek by bez nich bylo poloviční. Dědeček Vlastíka a Jany je kouzelník, ale cítí se sám a opuštěný, a proto vždy v sobotu udělá nějaký zázrak. Tím k radosti dětí přinutí jejich rodiče, aby za týden přijeli znovu, protože každá dědečkova kouzelná věc se dá výhodně využít, ovšem s rizikem nebezpečných důsledků. Humorné vyprávění o víkendových návštěvách v začarované vesnici hasičů a zahrádkářů ilustrovala Alena Schulzová.

V poslední době nás zaplavuje nejen zboží z Číny, ale také informace, jak žije a s čím se potýká nová ekonomická velmoc. Ota Ulč byl za poslední tři desetiletí v Číně několikrát a také díky své čínské manželce má hluboké povědomí o všem, co se zde změnilo. Ve své nové knize píše o tom, jak se nedávno vypravil s ženou a synem do Hongkongu a odtud plul na zaoceánské lodi podél pobřeží Číny s četnými zastávkami na pevnině až do Vietnamu, kam nahlédl vůbec poprvé, a byl opravdu překvapen, jak se vietnamský národ rozrostl, jak se ani zde čas nezastavil a stejně jako Čína se Vietnam posunuje na výsluní. Týká se to i nás v Čechách, kde žije mnoho Vietnamců a počínají si ekonomicky zdatně. V Číně Otu Ulče nejvíce překvapila divoce bující Šanghaj a jihočínské ostrovy s čilou turistikou, navštívil také rodiště své manželky s nádhernými palácovými zahradami, které kdysi patřily jejímu dědečkovi. Z toho vyplynula i řada neobvyklých zážitků a poznatků, o kterých se nikde nedočtete, a jelikož o tom všem píše autor humorně, třídí s vtipem i nadsázkou úmorná fakta a s velkým přehledem uvažuje o celosvětových souvislostech, není se ani co divit, že jeho plavbu okořenil pořádný tajfun.

V románu zachytila Zdena Frýbová kořeny českého mafiánství, které sahají hluboko až do poválečné doby. Rodina Bohuslava Panenky snila odjakživa hokynářský sen o zázračném společenském vzestupu, o zbohatnutí a obklopení se přepychem, který to vše potvrdí. Předlistopadový král veksláků, zlodějů a šmelinářů "pan Barry" dovedl tento rodinný sen k směšné dokonalosti. Pochopil, že potřebuje peníze nejen k blahobytu, ale i k ovládání politicky a ekonomicky vlivných lidí, korumpování a využívání lidské bezcharakternosti a závisti pro své zájmy. Rád si kupuje nejen ženy, ale i luxus, který se jim líbí. Možná byl kdysi člověkem normálně citlivým, který své ego a sobectví udržuje v mezích, ale ve zhoubném víru šedé ekonomiky se v něm všechno patologicky změnilo. Jako bůh milostivě ochraňuje svou rodinu, pro některé lidi má infantilní slabost, a současně dokáže být bezohledný, krutý a zaslepený. Tato rozpolcenost, která se v románě ukazuje barvitým řetězem bizarních zápletek a psychologických zvratů, je motorem Barryho úspěchů. Jakmile mu však peníze a moc dovolí vystoupit ze svého polosvěta do normální společnosti, kterou by ve svém velikášství také rád ovládal jako své veksláky, šmelináře a zkorumpované úředníky, jeho rozpolcenost ho sráží do propasti, zůstane zoufale sám a zbude mu jen žíravá lítost nad troskami svého pokřiveného světa.

Autorka Iva Lecká s rafinovanou ženskou nadsázkou líčí ve své nové knize Všechno je jednou poprvé aneb Ještě jsem se nezbláznila co všechno ji v životě potkalo poprvé od chvíle, kdy se vdala a začala se starat o syna a manžela. Iva Lecká nejásá nadšením, že se jí v životě pořád něco děje, ale všechno, co se jí přihodilo poprvé, stálo za to. Největším štěstím Ivy Lecké je syn Tobiáš, jejím předurčeným osudem muž-manžel, spojencem i sokyní je její tchyně. Nejraději nic nedělá, aby nepřivolala katastrofu. Ta může nastat i při pouhém nakupování. Dobrodružství a lapálie ji nikdy neminou, když s rodinou cestuje k moři nebo si vyrazí na výlet do přírody. Aby tomu předcházela a vydržela v klidu, pořídila si chalupu. Ale i tam se na ni odevšad hrnou kamarádi, sousedi, řemeslníci a živelní pohromy. Jak se jí povedlo, že se z toho ještě nezbláznila? Šla na ně s nadhledem. Ten kdo nemá smysl pro humor, je z každé nadsázky v šoku a sám před vámi uteče, radí Iva Lecká ve své vtipné knize.

Dva podobně laděné příběhy Jana Šmída stojí na pomezí černého románu a crazy detektivky. Zatímco ve Smlouvě s ďáblem jde ještě o celkem "nevinný" příběh účetního v realitní kanceláři, který by zůstal uvázán u svého zaměstnání až do důchodu, kdyby mu nepomohla právě ona smlouva..., Upíři jsou daleko divočejší a mají v jádře i vědeckofantastický námět o zmrazování lidí, kteří se chtějí dočkat druhého života v lepší době, ale k vlastní škodě trpí nadbytkem peněz. A právě to je vůbec neochraňuje před hloupostí, stačí, když je někdo přesvědčí, že za peníze si lze koupit všechno, že peníze je možné užívat i po smrti.

Kosmologická mytologie Ludmily Vaňkové originálním způsobem evokuje biblické mýty a zároveň odpovídá na nejzáhadnější otázky bytí. Konfrontace lidské existence a nekonečna, lásky a povinnosti, sebeobětování i touhy po životě se opakuje v nekonečném prostoru a čase jako v těch nejdávnějších mýtech, jejichž smysl autorka ve své fantazii domyslela a rozluštila. Teď se však lidstvo ocitlo v nebezpečné blízkosti zanikajícího Slunce na odumírající Zemi uprostřed smršťujícího se vesmíru. Člověk už nehledá jen své osobní štěstí, ale i pravdu o smyslu svého poslání, aby nalezl záchranu z osudové smyčky. Cílevědomí hledači a charizmatičtí spasitelé ovládají hluboké emoce i metafyzickou sílu ducha. To jim umožňuje posunout existenci života na jinou Zemi a dokonce zasáhnout i za zdánlivé hranice nekonečného vesmíru.

V historickém románu z konce 16. století vypráví Karel Štorkán příběhy lidí z pražského Židovského Města a současně zobrazuje pestrý a nebezpečný život na dvoře Rudolfa II. Román líčí, proč byl Golem stvořen z živlů země, ohně, vzduchu a vody a jak zasáhl do různých událostí v Praze, než byl rabbim Löwem zase magicky uspán