Šulc-Švarc strana 24 z 40

V druhé knize životopisného románu Lužanská mše II Ars longa o vynikajícím architektovi a největším českém mecenáši Josefu Hlávkovi se Valja Stýblová soustředila na období jeho neuvěřitelné stavitelské činnosti, kdy patřil k nejžádanějším architektům a stavitelům a k zvládnutí tak velkého počtu staveb by mu nemělo stačit ani sedm životů.Za projekt rezidence metropolity v Černovcích, s katedrálou, klášterem, synodní budovou a seminářem, s nádherným arménským chrámem obdržel v roce 1867 cenu na Světové výstavě v Paříži, právě když dokončoval vídeňskou Dvorní operu. Jeho stavební podnik přijal během deseti let sto čtyřicet zakázek, navrhoval a stavěl zejména ve Vídni kostely, obchodní i obytné domy, palác arciknížete Viléma, projektoval pražskou porodnici, která svému účelu slouží dodnes, a všechnu práci v tak krátkém čase zázračně zvládal. Byl zvláštní člověk - vnímavý umělec a současně schopný podnikatel. Oženil se s dávnou láskou Marinkou, žil ve Vídni, dostal se do nejvyšší společnosti, jeho jmění narostlo tak úžasně, že byl zajištěn do konce života a v Lužanech koupil pro matku panství se zámkem. Na vrcholu úspěchu se ale cítil unavený vším, co dokázal, jako by ztratil kořeny, ze kterých vyrostl, a tehdy v něm dozrálo rozhodnutí vrátit se do Čech. Měl být jmenován profesorem na vysokém učení v Praze. Při té příležitosti navštívil J. E. Purkyně, největšího tehdejšího českého vědce, který se stejně jako Hlávka zabýval myšlenkou založení České akademie věd. Nečekaná a záhadná nemoc mu to však nadlouho znemožnila.

Magda Váňová je v posledním desetiletí autorkou řady úspěšných románů, v které pokračuje i její nová kniha Ať myši nepláčou. Ať myši nepláčou je přání hlavní hrdinky románu, která udělala v mládí osudovou chybu a za svou nerozvážnost platí v dalším životě. Po svatbě a narození syna se domnívala, že její manželství je šťastné, ale brzy se rozpadne. Karla žije sama s dítětem a podvědomý strach, že mu nebude moci dopřát všechno, co mají ostatní děti, ji nutí zvolit si práci placené společnice. Původně byla novinářka a tlumočnice a navenek tak stále vystupuje, tučné výdělky jí ale přinášejí jen vztahy k cizím mužům. Ve strachu z existenčního ohrožení si schovává peníze a cenné dary a doufá, že za několik let svým pokladem zajistí sobě i synovi bezstarostnou budoucnost. Tu jí však zničí muži, s kterými se stýká. Žádný z nich jí nepomůže, když se dostane do velkých nesnází a zaskočí ji vážná choroba. Smíří se s tím, že svůj sen o životě, kde myši nepláčou, protože má člověk všeho dostatek, prohrála. Když se ocitne na úplném dně, najednou v sobě objeví silnou vůli a se svou chorobou začne úspěšně bojovat. Nezbytnou změnou života se osvobodí od dřívějších obav a úzkostí a tím se před ní otevřou možnosti, jak dát svému osudu nový smysl.

Magda Váňová je v posledním desetiletí autorkou řady úspěšných románů, v které pokračuje i její nová kniha Ať myši nepláčou. Ať myši nepláčou je přání hlavní hrdinky románu, která udělala v mládí osudovou chybu a za svou nerozvážnost platí v dalším životě. Po svatbě a narození syna se domnívala, že její manželství je šťastné, ale brzy se rozpadne. Karla žije sama s dítětem a podvědomý strach, že mu nebude moci dopřát všechno, co mají ostatní děti, ji nutí zvolit si práci placené společnice. Původně byla novinářka a tlumočnice a navenek tak stále vystupuje, tučné výdělky jí ale přinášejí jen vztahy k cizím mužům. Ve strachu z existenčního ohrožení si schovává peníze a cenné dary a doufá, že za několik let svým pokladem zajistí sobě i synovi bezstarostnou budoucnost. Tu jí však zničí muži, s kterými se stýká. Žádný z nich jí nepomůže, když se dostane do velkých nesnází a zaskočí ji vážná choroba. Smíří se s tím, že svůj sen o životě, kde myši nepláčou, protože má člověk všeho dostatek, prohrála. Když se ocitne na úplném dně, najednou v sobě objeví silnou vůli a se svou chorobou začne úspěšně bojovat. Nezbytnou změnou života se osvobodí od dřívějších obav a úzkostí a tím se před ní otevřou možnosti, jak dát svému osudu nový smysl.

Široce rozvětvený román Chyť vlka za uši vypráví o prvním králi na území Čech, kterého známe jménem. Marobod byl markomansko-bójského původu a v mladém věku musel odejít do Říma, aby potvrdil mírovou smlouvu svého otce s císařem Augustem a získal nejvyšší vzdělání na Palatinské škole. V Římě našel mnoho přátel, prožil řadu dobrodružství a také milostný vztah s Augustovou dcerou Julií. Několikrát se ho pokusili zavraždit, jako by si někdo nepřál, aby se stal králem Bohemie. Po deseti letech opustil Řím s družinou zkušených bojovníků. Bohemie byla zpustošena kmenovými válkami a částečně osídlovaná vetřelci ze severu. Marobod musel o královskou moc nad Bohemií bojovat. Usídlil se na Stradoně, odkud druidové v době bezvládí spravovali částečně zemi. I s jejich pomocí se mu podařilo vytvořit za Alpami civilizovaný státní útvar po vzoru Říma, ale bez otroctví. Dodržoval zásady Augustova míru, obnovil zničený obchod a nebývalým rozkvětem své země obrátil k sobě pozornost světové veřejnosti. Bohužel i germánských sousedů, kteří dávali přednost kořisti a osobní moci a žili trvale ve válečných poměrech. Marobod musel Bohemii vojensky bránit, ale sám neútočil. Posmívali se mu, že je slaboch a nevyhledává boj, ale žádnou bitvu nikdy neprohrál. Jeho napínavý osobní příběh je o to zajímavější, že zachycuje pestrý život v Římě i v bójské zemi mezi Dunajem a Labem.

Široce rozvětvený román Chyť vlka za uši vypráví o prvním králi na území Čech, kterého známe jménem. Marobod byl markomansko-bójského původu a v mladém věku musel odejít do Říma, aby potvrdil mírovou smlouvu svého otce s císařem Augustem a získal nejvyšší vzdělání na Palatinské škole. V Římě našel mnoho přátel, prožil řadu dobrodružství a také milostný vztah s Augustovou dcerou Julií. Několikrát se ho pokusili zavraždit, jako by si někdo nepřál, aby se stal králem Bohemie. Po deseti letech opustil Řím s družinou zkušených bojovníků. Bohemie byla zpustošena kmenovými válkami a částečně osídlovaná vetřelci ze severu. Marobod musel o královskou moc nad Bohemií bojovat. Usídlil se na Stradoně, odkud druidové v době bezvládí spravovali částečně zemi. I s jejich pomocí se mu podařilo vytvořit za Alpami civilizovaný státní útvar po vzoru Říma, ale bez otroctví. Dodržoval zásady Augustova míru, obnovil zničený obchod a nebývalým rozkvětem své země obrátil k sobě pozornost světové veřejnosti. Bohužel i germánských sousedů, kteří dávali přednost kořisti a osobní moci a žili trvale ve válečných poměrech. Marobod musel Bohemii vojensky bránit, ale sám neútočil. Posmívali se mu, že je slaboch a nevyhledává boj, ale žádnou bitvu nikdy neprohrál. Jeho napínavý osobní příběh je o to zajímavější, že zachycuje pestrý život v Římě i v bójské zemi mezi Dunajem a Labem.

Kniha Tak pravil XY je sbírkou výroků o našem světě, který není zdaleka tak srozumitelný, jak si namlouváme. XY se nejednou vysmívá sám sobě, aby tento nedostatek překonal vtipem a ironií. Milovníkům inteligentního humoru adresuje Jiří Žáček skeptické, pošetilé, ironické i skandální výroky pana XY, který přijal provokativní roli hledače zdravého rozumu. "Jste-li šťastní, je nejvyšší čas připravit se na nejhorší," říká v kroužku svých přátel. "Mnohem výhodnější je být nešťastný, protože se můžete těšit na brzký obrat k lepšímu." Při debatě o běhu světa si XY povzdechl: "Inteligentní děti čeká těžký život. Dlouhá léta budou bojovat s přesilou idiotů, až se k nim nakonec také přidají." V neposlední řadě je XY výborný pozorovatel a všímá si toho, co nám většinou leží přímo před nosem. "Stromy jsou obdivuhodné bytosti," pravil při procházce ke své přítelkyni. "Celý život mlčí, a přece ze svého stanoviska neustoupí ani o píď!"

Abeceda Domácí slabikář provede malé čtenáře celou abecedou. S každým písmenem si děti spojí věci kolem sebe, které k němu patří. Vše ze světa přírody a lidí, co kdo dělá a co kdo umí a také každé slovo začíná nějakým písmenem abecedy. Tak se dá každé písmeno dobře poznat a zapamatovat v básničkách, říkankách, hádankách i podle barevných obrázků Olgy Ptáčkové. Básničky, říkanky a hádanky s barevnými obrázky přidávají ke každému písmenu jeho slova a ta slova se spojují v řeč, která se dá číst a psát. Až si zahrajete s domácím slabikářem hru na abecedu, která z písmen skládá různá slova, budete znát i tuto básničku: A B E C E D A Volám tátu, mámu, dědu: Já už umím abecedu. Mami, tati, to jsem rád - já už umím číst a psát!

Abeceda Domácí slabikář provede malé čtenáře celou abecedou. S každým písmenem si děti spojí věci kolem sebe, které k němu patří. Vše ze světa přírody a lidí, co kdo dělá a co kdo umí a také každé slovo začíná nějakým písmenem abecedy. Tak se dá každé písmeno dobře poznat a zapamatovat v básničkách, říkankách, hádankách i podle barevných obrázků Olgy Ptáčkové. Básničky, říkanky a hádanky s barevnými obrázky přidávají ke každému písmenu jeho slova a ta slova se spojují v řeč, která se dá číst a psát. Až si zahrajete s domácím slabikářem hru na abecedu, která z písmen skládá různá slova, budete znát i tuto básničku: A B E C E D A Volám tátu, mámu, dědu: Já už umím abecedu. Mami, tati, to jsem rád - já už umím číst a psát!

Román Mecenáš v obnošené vestě je o největším českém mecenáši Josefu Hlávkovi. Jeho umělecký a osobní život od raného dětství zachytila Valja Stýblová v díle Lužanská mše. V jejím novém románu vystupuje Hlávka jako mecenáš na odpočinku, v obnošené vestě, který už má za sebou mimořádně plodný život nejen v počtu staveb, které provedl ve Vídni, Černovcích, v Praze, v Itálii a jinde. Byl také jedním z posledních výrazných architektů církevních chrámů. Vydělal svou prací architekta a stavitele pohádkové bohatství, překonal zákeřnou chorobu, která ho upoutala na invalidní vozík, a zase se postavil na vlastní nohy. Dvakrát ovdověl a žil na svém zámku v Přešticích.Právě v této době začíná nový román Valji Stýblové. Hlávka vykoná čin, který nemá v české společnosti obdoby a vyžaduje i mnoho přemýšlení k jeho pochopení. Hlávkovi se podařilo založit a vybudovat Českou akademii věd. Získal podpis císaře Franze Josefa na zakládací listinu a činnost vědecké instituce hradil ze svých peněz. Vyvolalo to mnoho závisti, nedůvěru a podezření, že si Hlávka jen na něco hraje. Ale on opravdu všechno, co měl, dal do své nadace a žil tak skromně, že v tom jeho okolí vidělo podivínství. Svůj majetek pro sebe vůbec nevyužíval, jako by ho nepotřeboval. Na přelomu 19. a 20. století založil koleje pro vynikající studenty a svoji nadaci zajistil tak důmyslně, že funguje dodnes i 100 let po jeho smrti.V románu vystupuje Hlávka jako člověk, který konkrétními činy naplnil myšlenku, že duchovní a materiální zázemí pro svůj rozvoj, který český národ historicky ztratil po Bílé hoře, může dát národ jen sám sobě a získat ho zpět také prostřednictvím mecenášství. Proto v Hlavkově počínání nenajdeme nic marnotratného a okázalého, naopak musíme obdivovat, s jakou důmyslností, racionalitou a velkorysostí dokázal využít svého bohatství ku prospěchu českého národa.

Román Mecenáš v obnošené vestě je o největším českém mecenáši Josefu Hlávkovi. Jeho umělecký a osobní život od raného dětství zachytila Valja Stýblová v díle Lužanská mše. V jejím novém románu vystupuje Hlávka jako mecenáš na odpočinku, v obnošené vestě, který už má za sebou mimořádně plodný život nejen v počtu staveb, které provedl ve Vídni, Černovcích, v Praze, v Itálii a jinde. Byl také jedním z posledních výrazných architektů církevních chrámů. Vydělal svou prací architekta a stavitele pohádkové bohatství, překonal zákeřnou chorobu, která ho upoutala na invalidní vozík, a zase se postavil na vlastní nohy. Dvakrát ovdověl a žil na svém zámku v Přešticích.Právě v této době začíná nový román Valji Stýblové. Hlávka vykoná čin, který nemá v české společnosti obdoby a vyžaduje i mnoho přemýšlení k jeho pochopení. Hlávkovi se podařilo založit a vybudovat Českou akademii věd. Získal podpis císaře Franze Josefa na zakládací listinu a činnost vědecké instituce hradil ze svých peněz. Vyvolalo to mnoho závisti, nedůvěru a podezření, že si Hlávka jen na něco hraje. Ale on opravdu všechno, co měl, dal do své nadace a žil tak skromně, že v tom jeho okolí vidělo podivínství. Svůj majetek pro sebe vůbec nevyužíval, jako by ho nepotřeboval. Na přelomu 19. a 20. století založil koleje pro vynikající studenty a svoji nadaci zajistil tak důmyslně, že funguje dodnes i 100 let po jeho smrti.V románu vystupuje Hlávka jako člověk, který konkrétními činy naplnil myšlenku, že duchovní a materiální zázemí pro svůj rozvoj, který český národ historicky ztratil po Bílé hoře, může dát národ jen sám sobě a získat ho zpět také prostřednictvím mecenášství. Proto v Hlavkově počínání nenajdeme nic marnotratného a okázalého, naopak musíme obdivovat, s jakou důmyslností, racionalitou a velkorysostí dokázal využít svého bohatství ku prospěchu českého národa.

V posledním desetiletí 13. století se Václav II. stal nejmocnějším evropským panovníkem. V Žebrákovi se stříbrnou holí autorka vylíčila jeho rozporuplnou osobnost, která se projevovala opatrností, úzkostlivostí, předvídavostí a zároveň chorobnou ctižádostivostí a obrovskou touhu vyrovnat se svému legendárnímu otci Přemyslu II., kterého na vrcholu své vlády překonal a dosáhl pro České království více než on. Panování Václava II. v letech 1291-1304 patří k nejúspěšnějším údobím českého království. Václav na rozdíl od svého otce Přemysla nebyl nikdy mužem meče, jeho zbraní byla síla ducha a diplomatická obratnost. Bez války a krveprolévání spojil svou zemi s Polskem v mohutnou říši a ke dvěma královským korunám připojil pro svého syna i třetí uherskou. Čas jeho vlády je dobou politických intrik a nesmírného růstu bohatství Čech po objevení ložisek stříbra v Kutné Hoře, které bývá srovnáváno se zlatou horečkou v Kalifornii. Postavu Václava II. vykreslila autorka jako výjimečnou a rozporuplnou osobnost, propadající erotické náruživosti, chorobné ctižádosti a touze vyrovnat se legendárnímu otci, ale také jako rozvážného a předvídavého panovníka, jenž svou nebojovnou taktikou uštědřil zdrcující porážku římskému králi Albrechtovi při obraně Kutné Hory. Historickou látku autorka čerpala i z první česky psané kroniky takřečeného Dalimila, jenž vystupuje mezi hlavními postavami románu a pro čtenáře je rozkryta jeho záhadná anonymita vzdělance a umělce blízkého trůnu.

V posledním desetiletí 13. století se Václav II. stal nejmocnějším evropským panovníkem. V Žebrákovi se stříbrnou holí autorka vylíčila jeho rozporuplnou osobnost, která se projevovala opatrností, úzkostlivostí, předvídavostí a zároveň chorobnou ctižádostivostí a obrovskou touhu vyrovnat se svému legendárnímu otci Přemyslu II., kterého na vrcholu své vlády překonal a dosáhl pro České království více než on. Panování Václava II. v letech 1291-1304 patří k nejúspěšnějším údobím českého království. Václav na rozdíl od svého otce Přemysla nebyl nikdy mužem meče, jeho zbraní byla síla ducha a diplomatická obratnost. Bez války a krveprolévání spojil svou zemi s Polskem v mohutnou říši a ke dvěma královským korunám připojil pro svého syna i třetí uherskou. Čas jeho vlády je dobou politických intrik a nesmírného růstu bohatství Čech po objevení ložisek stříbra v Kutné Hoře, které bývá srovnáváno se zlatou horečkou v Kalifornii. Postavu Václava II. vykreslila autorka jako výjimečnou a rozporuplnou osobnost, propadající erotické náruživosti, chorobné ctižádosti a touze vyrovnat se legendárnímu otci, ale také jako rozvážného a předvídavého panovníka, jenž svou nebojovnou taktikou uštědřil zdrcující porážku římskému králi Albrechtovi při obraně Kutné Hory. Historickou látku autorka čerpala i z první česky psané kroniky takřečeného Dalimila, jenž vystupuje mezi hlavními postavami románu a pro čtenáře je rozkryta jeho záhadná anonymita vzdělance a umělce blízkého trůnu.

V románu zachytila Zdena Frýbová kořeny českého mafiánství, které sahají hluboko až do poválečné doby. Rodina Bohuslava Panenky snila odjakživa hokynářský sen o zázračném společenském vzestupu, o zbohatnutí a obklopení se přepychem, který to vše potvrdí. Předlistopadový král veksláků, zlodějů a šmelinářů "pan Barry" dovedl tento rodinný sen k směšné dokonalosti. Pochopil, že potřebuje peníze nejen k blahobytu, ale i k ovládání politicky a ekonomicky vlivných lidí, korumpování a využívání lidské bezcharakternosti a závisti pro své zájmy. Rád si kupuje nejen ženy, ale i luxus, který se jim líbí. Možná byl kdysi člověkem normálně citlivým, který své ego a sobectví udržuje v mezích, ale ve zhoubném víru šedé ekonomiky se v něm všechno patologicky změnilo. Jako bůh milostivě ochraňuje svou rodinu, pro některé lidi má infantilní slabost, a současně dokáže být bezohledný, krutý a zaslepený. Tato rozpolcenost, která se v románě ukazuje barvitým řetězem bizarních zápletek a psychologických zvratů, je motorem Barryho úspěchů. Jakmile mu však peníze a moc dovolí vystoupit ze svého polosvěta do normální společnosti, kterou by ve svém velikášství také rád ovládal jako své veksláky, šmelináře a zkorumpované úředníky, jeho rozpolcenost ho sráží do propasti, zůstane zoufale sám a zbude mu jen žíravá lítost nad troskami svého pokřiveného světa.

Děti v knize Heleny Longinové jsou jako kukačky, které teprve v dospělosti přicházejí na to, jak se dostaly na svět a v jakém hnízdě vyrůstaly. Tři příběhy dospělých očima dětí vypráví autorka tajuplně a napínavě, jako když hledáme rozluštění skrytého poselství. Spojit lásku a manželství je úplně přirozené, ale málokdo si připustí, že to může být i nebezpečné. Viktorie a Rudolf se vášnivě zamilovali, spálili za sebou mosty, aby spolu mohli žít bez stínů minulosti. Do manželství vložil každý úplně jinou lásku. Viktorie viděla její smysl v rodině, Rudolf si z manželství vytvořil ostrov, kam se vracel do bezpečí z bohémského prostředí muzikantů. Byl pyšný na své dva syny, na atraktivní manželku, která jako advokátka zajišťovala hlavní příjmy rodiny, žil si zcela svobodně a neměl jediný důvod tuto idylu ničit. A přesto jejich manželství skončilo katastrofou. Rudolf odešel za hlasem svého srdce a Viktorii odlákal syny k nové partnerce. Jak se v takové rozpolcenosti mají děti orientovat? Ještě složitější osud má Hana. Jméno svého otce nezná, její matka je svobodná a žije s bohatým vdovcem. Velkouzenáři patří domy a restaurace a jednoho mladého číšníka, který býval bezdomovcem, ožení se svou milenkou. Dal mu zaměstnání, našel mu manželku a s ní i dítě, které se brzy narodí. Řezník má čtyři dospělé syny a jednou jim bude patřit firma a jeho majetek. Bastard nic z toho nemůže dostat, i když řezníkovi jako by vypadl z oka, ale aspoň získá rodinu. Haně se takové řešení vztahů dospělých líbí, má konečně otce, dostala se na gymnázium, miluje ji syn místního podnikatele, ale i tato náhražka skutečné rodiny se rozdrolí sobectvím dospělých. Hana zůstane sama s kukaččím bratříčkem a přísahá si, že se nikdy nevdá. Třetí příběh se týká dívky stejně staré jako Hana. Přivede ji do jiného stavu falešný milenec, ženatý, s pestrou minulostí a několika nemanželskými potomky a její spořádaná rodina dítě hříchu nechce. Děti v knize Heleny Longinové jsou jako kukačky, které teprve v dospělosti přicházejí na to, jak se dostaly na svět a v jakém hnízdě vyrůstaly.

Román o lidských vztazích Když ptáčka lapají napsala úspěšná česká autorka Magda Váňová. Hrdinové románu řeší vyhrocené životní vztahy, hledají sami sebe, rozdílně prožívají lásku, usilují o kariéru a musí se potkat i se smrtí. Někdo spáchá sebevraždu, a tím poznamená životy svých blízkých, zatímco druhý z podobných pohnutek zabije, ale svému osudu stejně neunikne. Jordana Johnová je váhavý střelec a možná i proto je stále svobodná. Až Vojtěch Lambert se jí zdá ten pravý, ale po svatbě se z něj stane úplně jiný člověk. Plní si své sny na úkor Jordany, a aniž si to uvědomuje, sám je pomaloučku pohlcován jinou ženou, která ho v jeho touze po úspěchu a politické kariéře zpočátku podporovala a postupně se ho nenápadně zmocnila. Nakonec i on vlétne naivně do zlaté klece, kterou sám vystavěl, a přibouchne si za sebou dvířka. Jordaně by ke štěstí stačilo víc lásky, Vojtěchovi zase víc peněz a úspěchů, jí chybí sebevědomí, jemu mravní zásady a dohromady se z toho vyvine nepodařené soužití. Manželství Lambertových uzavře nešťastná smrt člověka, který lehkovážně nahlédl do Vojtěchových tajemství. Lišák Lambert se projeví jako nebezpečný dobrodruh, který ukrývá v rodinné skříni kostlivce a za své prohřešky nepociťuje žádnou vinu. Jordana se ale nechce smířit se zbabělým selháním manžela a odhodlá se začít znovu s čistým štítem.

Ludmila Vaňková je známá především jako spisovatelka historických románů. V tomto pro ni netradičním díle však zobrazila hlavní hrdinku Jarmilu, jejíž příběh v mnohém připomíná část jejího vlastního života. Vysokoškolačka Jarmila je z politických důvodů propuštěna ze zaměstnání, které odpovídá jejíkvalifikaci a najde si práci jako signalistka u dráhy. Ve venkovské stanici poznává svéráznéželezničářské prostředí, seznamuje se s lidmi, kteří železnicí žijí tělem i duší. Jarmila tady nachází přátelství i lásku.V novém zaměstnání je nucena rezignovat na své vzdělání, ale svou práci na železnici si brzy zamiluje. Touží však, vrátit ke své původní práci v reklamě. Osud hlavní hrdinky Jarmily i dalších obyvatel železničářské vesnice v celém příběhu ovlivňuje nejen láska a přátelství, ale i nevěra a žárlivost, která je hnacím motorem dalších událostí Jarmilina života.