Šulc-Švarc strana 22 z 32

Autentické vyprávění mnichů z kláštera v New Skete ve státě New York, USA o hledání a nalézání štěstí cestou prožívání křesťanských hodnot v každém okamžiku našeho života. Doplněno exkurzy do východní i západní klášterní tradice. Cenný zdroj pro zasvěceně a veliká inspirace pro každého, kdo chce prožívat to, co je mu vlastní - vnitřní naplnění a štěstí.

Autorka Iva Lecká s rafinovanou ženskou nadsázkou líčí ve své nové knize Všechno je jednou poprvé aneb Ještě jsem se nezbláznila co všechno ji v životě potkalo poprvé od chvíle, kdy se vdala a začala se starat o syna a manžela. Iva Lecká nejásá nadšením, že se jí v životě pořád něco děje, ale všechno, co se jí přihodilo poprvé, stálo za to. Největším štěstím Ivy Lecké je syn Tobiáš, jejím předurčeným osudem muž-manžel, spojencem i sokyní je její tchyně. Nejraději nic nedělá, aby nepřivolala katastrofu. Ta může nastat i při pouhém nakupování. Dobrodružství a lapálie ji nikdy neminou, když s rodinou cestuje k moři nebo si vyrazí na výlet do přírody. Aby tomu předcházela a vydržela v klidu, pořídila si chalupu. Ale i tam se na ni odevšad hrnou kamarádi, sousedi, řemeslníci a živelní pohromy. Jak se jí povedlo, že se z toho ještě nezbláznila? Šla na ně s nadhledem. Ten kdo nemá smysl pro humor, je z každé nadsázky v šoku a sám před vámi uteče, radí Iva Lecká ve své vtipné knize.

Pouť a Vekslák jsou první dva romány Pavla Frýborta. Obsahují všechny typické motivy jeho pozdějších bestselerů, srovnávají charaktery hrdinů s pokřivenou morálkou společnosti, jsou to napínavé příběhy o lidech, kteří při startu do života osudově klopýtnou a následky je poznamenávají navždy. V Pouti mladý novinář chce za každou cenu získat exkluzivní zaměstnání v pražském rozhlase a nechává se svými ambicemi strhnout k vydírání. Rozhněvaný mladý muž vzdoruje nevyhnutelné ztrátě iluzí o sobě i společnosti, vynáší příkré odsudky poměrů na malém městě, ale přitom se namočí do nezákonných obchodů s uměleckými díly, které chtěl odhalit, a dokonce je přinucen, aby podvodníkům pomohl uniknout před spravedlností. V románu Vekslák se poprvé objevil Michal Najman, hlavní hrdina bestselerů Malý český bordel, Po nás potopa a Válka policajtů. Michal studuje na VŠE v Praze a má mnoho krásných snů, k jejichž uskutečnění potřebuje peníze, a dokáže využít šance. Stane se z něho vekslák a šéf malého lupičského gangu. Přesto jako úspěšný student a zločinec není schopen jednat úplně cynicky a stoprocentně kalkulovat, zvláště když jde o osobní záležitosti - na rozdíl od své partnerky Renaty, kterou za nešťastných okolností zabije a tím bude poznamenán i do budoucna.

Agentura se oficiálně věnuje public relations, ve skutečnosti však vyrábí skandály pro média i tajné služby a má nástroje, jak zasahovat do politiky a nakonec se do ní i dostat. Řadový pracovník Agentury Bebe je vyslán řídit volební kampaň do středně velkého českého města, kde je vysoká nezaměstnanost a neutěšené hospodářské poměry jsou živnou půdou pro sociální a rasové nepokoje. Že při nich jde o obyčejný předvolební trik populistického politika, nikoho nenapadne. Nejvýše v městečku stojí miliardář, který jako pobělohorská šlechta bydlí v renovované středověké tvrzi. Populistický politik má nadstandardní styky s miliardářovou manželkou a sociální a rasové bouře využije gang narkomafie a pasáků, aby měl věrohodné krytí pro svou činnost. O vše se živě zajímají přední média a díky tomu Bebe pozná novinářku Květu Slukovou a také policisty z Národní protidrogové centrály Prófu a Kinga. Mezitím je unesena manželka miliardáře a ve městě začne řádit komando smrti, odstraňující nepohodlné svědky. A jako poslední na seznamu jsou Květa a Bebe.

Kniha o Češích v exilu. Ota Ulč je potkával na všech kontinentech, ale nejvíc v Americe, kam se vystěhoval. Za půl století důvěrně poznal řadu zajímavých osobností (Egon Hostovský, Ferdinand Peroutka, Karel Steinbach, Jaroslav Vašata, Rudolf Firkušný, Josef Škvorecký, Ivan Sviták, Evžen Balon a mnoho dalších). A protože měl boty z toulavého telete, našel krajany na tichomořských ostrovech i mezi kanibaly, v kanadské divočině, v Austrálii, Jižní Africe či Jižní Americe. Emigrací v roce 1959 se dostal do svobodného světa, kde má člověk odpovědnost za vlastní rozhodování. A to je někdy břemeno k neunesení pro malikány i velikány.

Děj nového románu Petra Prouzy se odehrává v prostředí odlehlé psychiatrické léčebny Vernéřovice, která má být během půl roku v rámci úspor ministerstva zdravotnictví uzavřena a definitivně zrušena. Uzavřenému světu vládne primář Rokyta, který tu strávil celý svůj život a tváří v tvář neodvratnému konci svého ústavu se ohlíží zpět do minulosti. Zároveň jej však trápí budoucí osud dvanácti pacientů, k nimž si za dlouhá léta vytvořil silné pouto. Působivý příběh má dramatické vyvrcholení, v němž se ukáže, že lidé často míní, ale málokdy mohou něco změnit.  

Tato kniha Oty Ulče je věnována jeho nejbližšímu americkému příteli Josefu Škvoreckému. Ač jeden žil v Torontu a druhý v Binghamtonu a v polovině cesty mezi nimi byly Niagarské vodopády, stýkali se pravidelně čtyřicet let, vydávali české knihy a exilové časopisy, jejich rodiny se navštěvovaly. Sbližovaly je názory na svět, politiku a literaturu, ale také smysl pro humor a absurdno. Kniha je důkladný pramen o Škvoreckých, vychází z autorových živých vzpomínek a korespondence.Po úspěšné knize o českých exulantech 20. století Velikáni a malikáni napsal Ota Ulč knihu o svém přátelství s Josefem Škvoreckým na americkém kontinentu. Osobně se poznali teprve za mořem na Cornellově univerzitě v Ithace v roce 1969. Bylo to setkání náhodné, ale od začátku si náramně rozuměli, přestože mezi nimi byl podstatný rozdíl: „On byl mediální celebrita, kdežto já tehdy naprostá nula.“ Dalších čtyřicet let si byli nejbližšími přáteli a to platilo i o jejich rodinách. Josef Škvorecký žil v kanadském Torontu a Ota Ulč v americkém Binghamtonu, a tak nemohli být spolu denně v osobním styku. Vynahrazovali se to korespondencí, která je součástí této knihy. Sbližovaly je názory na svět, politiku a literaturu, ale také smysl pro humor a absurdno. Škvorecký pobídl Ulče, který se dostal do Ameriky o deset let dříve a publikoval anglicky, aby začal psát knihy zase česky, a to je přivedlo ke spolupráci na poli literatury. Pravidelně se navštěvovali a se svými rodinami se vydávali i na několikaměsíční cesty. Rádi si všímali podivuhodných zvláštností a možných nemožností, s kterými se dá šedivá skutečnost snadněji přežít, jak oba věřili. Sem patří i příběh, kdy Škvoreckému připisovali české feministky vytvoření slova harašení, ale jak v jednom svém článku Josef Škvorecký potvrdil, harašení vymyslel už dávno předtím Ota Ulč, který měl na své univerzitě s feministkami divoké zkušenosti. Vedle těchto zajímavých podrobností, o kterých autor s velkou chutí vypráví a zasazuje je do širších souvislostí, je jeho kniha nejlepším svědectvím o Škvoreckých, přináší nová fakta a přispívá k pochopení starých mýtů.Josef Škvorecký a Ota Ulč spolu prožili v Americe dvacet let v exilu a pak další dvě desetiletí po pádu železné opony, kdy se občas vraceli i do své domoviny. Sbližoval je český původ, univerzitní kariéra, vydávání českých knih, exilových časopisů, společné cesty, jejich manželky se celou dobu přátelily a Škvorecký byl kmotr Ulčova syna. O životě a díle Josefa Škvoreckého přináší autor zasvěcené a objevné informace, podložené společnými zážitky a korespondencí.

Poslední velký césar Marcus Aurelius a jeho syn Commodus, neporazitelný gladiátor, který se považuje za nesmrtelného Herkula. Jejich životy osudově ovlivní keltská kněžka z Bohemie a její dcera Aureliana. Poslední velký římský césar z rodu Antoninů byl Marcus Aurelius. Na území Čech a Moravy připravoval vznik nových provincií Bohemia a Moravia. Plody dvaceti let válek a mírového snažení převzal jeho syn Commodus, ale když nastoupil vládu po otcově smrti, cítil se víc gladiátorem. V aréně nikdy neprohrál a považoval se za nesmrtelného Herkula. V románu se spojují výjimečné a napínavé příběhy hrdinů z keltského i římského světa, především kněžky Lugiony, která byla velkou láskou Marka Aurelia, a její dcery Aury, kterou Commodus považoval za sestřičku poslanou bohy.