Šulc-Švarc strana 28 z 32

Román Mecenáš v obnošené vestě je o největším českém mecenáši Josefu Hlávkovi. Jeho umělecký a osobní život od raného dětství zachytila Valja Stýblová v díle Lužanská mše. V jejím novém románu vystupuje Hlávka jako mecenáš na odpočinku, v obnošené vestě, který už má za sebou mimořádně plodný život nejen v počtu staveb, které provedl ve Vídni, Černovcích, v Praze, v Itálii a jinde. Byl také jedním z posledních výrazných architektů církevních chrámů. Vydělal svou prací architekta a stavitele pohádkové bohatství, překonal zákeřnou chorobu, která ho upoutala na invalidní vozík, a zase se postavil na vlastní nohy. Dvakrát ovdověl a žil na svém zámku v Přešticích.Právě v této době začíná nový román Valji Stýblové. Hlávka vykoná čin, který nemá v české společnosti obdoby a vyžaduje i mnoho přemýšlení k jeho pochopení. Hlávkovi se podařilo založit a vybudovat Českou akademii věd. Získal podpis císaře Franze Josefa na zakládací listinu a činnost vědecké instituce hradil ze svých peněz. Vyvolalo to mnoho závisti, nedůvěru a podezření, že si Hlávka jen na něco hraje. Ale on opravdu všechno, co měl, dal do své nadace a žil tak skromně, že v tom jeho okolí vidělo podivínství. Svůj majetek pro sebe vůbec nevyužíval, jako by ho nepotřeboval. Na přelomu 19. a 20. století založil koleje pro vynikající studenty a svoji nadaci zajistil tak důmyslně, že funguje dodnes i 100 let po jeho smrti.V románu vystupuje Hlávka jako člověk, který konkrétními činy naplnil myšlenku, že duchovní a materiální zázemí pro svůj rozvoj, který český národ historicky ztratil po Bílé hoře, může dát národ jen sám sobě a získat ho zpět také prostřednictvím mecenášství. Proto v Hlavkově počínání nenajdeme nic marnotratného a okázalého, naopak musíme obdivovat, s jakou důmyslností, racionalitou a velkorysostí dokázal využít svého bohatství ku prospěchu českého národa.

Světoběžník Ota Ulč se v této knize vrátil do míst, která procestoval s manželkou a malým synem v minulém století. Tehdy navštívil hlavně Srí Lanku a Indii, v 21. století pobyl zase delší dobu na Kypru, v Izraeli a na Krymu. A co bylo výsledkem takového srovnání? Hranice náboženské a etnické nesnášenlivosti se posouvá blíž k Evropě, zatímco na východě se mor násilné nevraživosti částečně rozpouští v ekonomickém růstu.

Karel Sabina sám sebe považoval za dítě z konce napoleonských časů. Karel Sabina věřil, že jeho otcem byl polských šlechtic, který tajně přispíval na jeho výchovu a vzdělání rodině pražského zedníka. Vystudoval univerzitu, pronikl mezi elitu vlastenecké společnosti, stal se úspěšným novinářem a spisovatelem, ale v jeho rozervaném životě jako kdyby odjakživa chyběla aristokratická sebejistota. Bouřlivák, romantik, bojovník na barikádách a politický vězeň stále více upadal do existenčních starostí, které nemohlo vyvážit prestižní postavení mezi opatrnými a duchovně krotkými vlastenci. Nechci být jako oni, bránil se rozčarování nad sebou samým ve svých dlouhých nocích. Trápilo ho, jak ho okolnosti donutily stát se policejním konfidentem, ale vášnivě se obhajoval. Nikdo mi nepomohl a já nikomu neublížil. Sabina od mládí psal romány a literární fikci zaměňoval s vlastními skutky, nikdy se mu však nepodařilo být hrdinou své doby. Snad právě proto dal Jiří Kupka ve své knize Sabinovi prostor být románovým hrdinou, který v dlouhých nocích poznává sám sebe a prozrazuje, jaký ve skutečnosti byl.

Jeden z nejlepších kriminálních románů Pavla Frýborta. Společenské a podnikatelské úspěchy ospravedlňují špatné osobní vztahy i bezcharakterní jednání hlavních hrdinů, a tak viníci i jejich oběti neodvratně spějí k dramatu posledního soudu. Hrdinové Posledního soudu se nechtějí vracet cestou, po které se vyšplhali nahoru k bohatství a společenskému postavení. Okolnosti jsou však proti nim a udržet se na vrcholu nedokážou. Z minulosti vystupují staré hříchy, které nyní vedou už jen ke zločinu. Jeho obětí je patnáctiletá Monika, která nic neví o bezohledném jednání a nekalých obchodech svých rodičů a jejich přátel. Narodila se do blahobytu a ještě neměla příležitost uvědomit si, na jakých základech stojí rodinné bohatství. Její zbytečná smrt strhne všechny do propasti životního rozvratu. Ústřední postavou napínavého kriminálního románu je soukromý detektiv Honza Jareš, vystupující i v několika dalších úspěšných Frýbortových knihách. V Posledním soudu pátrá po zmizelé patnáctileté Monice, dceři multimilionáře a obchodníka se zbraněmi. Jeho firma přitahuje zájem kriminálních kruhů a brzy se Jarešovi potvrdí i propojení mezi nimi. Není těžké uhodnout, že jde o špinavé obchody, vydírání, pašování drog i noční podniky ovládané podsvětím, ale hlavní hybnou silou rodinného rozvratu je k překvapení všech chladnokrevná přetvářka a tvrdá kalkulace dámy z lepší společnosti.

Při schůzkách s ďáblem člověk ztrácí svou tvář, začne směňovat duši za nedostupné věci, a když se konečně odhodlá vzepřít se ďáblovi, ztratí sám sebe. V komunitě českých emigrantů v Austrálii prošel nějakým ďábelským pokušením každý. Alkohol, nevěry, nesolidnost při vracení půjčených peněz, zlomyslnosti a podrazy, které se dají omlouvat těžkým životem. S tím se hrdinové knihy vyrovnali každý po svém a jinak. Například když jeden z kamarádů uvěřil, že do půl roku přijde konec světa, a pořídil na úvěr auto, karavan i přepychové zařízení domu. A jak se konec světa zvolna přibližoval, další z nich se s ďáblem opravdu scházel. Jako občan Austrálie zažádal o vízum do Československa, kde chce navštívit umírajícího otce. Kulturní atašé na ambasádě s nejasnými kompetencemi je ochotný mu pomoci, když bude spolupracovat. Našeptávač ani žadatel nemají v úmyslu své přísliby příliš dodržovat, ale přesto někdo musí v ďábelské partii prohrát, třeba i svůj život. Stanislav Moc ale píše také o tom, jak bludný úděl emigranta změnit. V druhé části knihy nazvané Český dvůr vylíčil v humorných i dobrodružných příbězích, jak vznikala převážně česká čtvrť v nové zástavbě, jaká se zde zrodila přátelství, jaké zkušenosti vedou k nalezení pozitivní filozofie, k poznání řádu přírody i lidského soužití.

Román o lidských vztazích, i když poněkud ostřejších a vyhrocenějších, o hledání sebe sama, o lásce a kariéře, která se může stát zlatou klecí. Mladí manželé Jordana a Vojtěch jsou pro své okolí ideální pár, ale teprve společný život prověří, jaký kdo je, po čem touží, jak se zachová, až přijdou kritické situace a bude nutné slevit ze svých požadavků a představ. Jejich partnerský vztah se ostře změní, jakmile se naplní přísloví Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Z Vojtěcha Lamberta se po svatbě stane úplně jiný člověk. Plní si své sny na úkor Jordany, a aniž by si to uvědomoval, sám je polapen jinou ženou, která ho podporuje v politické kariéře. Jordaně by ke štěstí stačilo víc lásky, Vojtěchovi zase víc peněz a úspěchů, jí chybí sebevědomí, jemu mravní zásady a dohromady se z toho vyvine nepodařené soužití. Lišák Lambert se projeví jako nebezpečný dobrodruh, který si nepřipouští vinu za své prohřešky. Již. 5. vydání knihy

Největším omylem A. T. bylo, že všechny absurdity, které se mu v životě přihodily, považoval za něco nesrozumitelného a tajného. Teprve když začal brát svůj život s nadhledem a ironicky, zbavil se svého zděšení. Vypráví o tom s černým humorem, jako by žongloval s magickými bublinami. Hrdina příběhu hledá svoji identitu unikající v proměnách emocí a pod tlakem událostí, které zasahují do jeho života. Už od dětství ho občas straší, že vše se jakoby opakuje. Jaké šance mají dnes city mužů? A co o nich vědí ženy hrnoucí se kupředu? Vyměňují si role s muži a štěstí a lásku nepostrádají. Před cílem však ztrácejí půdu pod nohama a nemohou na něj dosáhnout. A podobně vnímá svůj život A. T. Když má na dosah vzorec svého štěstí, začne tápat, co do vzorce dosadit. Tímto způsobem se vyrovnával s dětstvím, láskou, rodičovstvím i společností, ve které žije, a s odstupem mu každá kapitola vlastního životopisu připadala jako komedie. V jeho vyprávění jsou samá překvapení. Za drsnými slovy se skrývá citlivá duše, za cynickým pohledem na ženy vězí touha po opravdové lásce, za intelektuálním odcizením je potřeba sounáležitosti s přáteli, partnerkou, potomky. Přes internet to ale trvale nefunguje. Kam jsme se jako lidé dostali, když se před námi konečně otevřela tolik očekávaná svoboda? Žijeme v digitálně splašeném světě a vůbec si nerozumíme. A. T. hledá důvěryhodné opěrné body komunikace i původní význam slov, a tím se čtenářům vryje do paměti a vstoupí jim svým příběhem do srdce.

Napínavý román o lidech, kteří emigrovali z Evropy do Austrálie a v tropických podmínkách Severního teritoria našli nový domov a smysl života.Román Stanislava Moce je založený na autobiografickém příběhu a zkušenostech z australského Severního teritoria. Je zajímavý pro každého zvídavého čtenáře i milovníka dobrodružné literatury. Autor sám na sobě poznal, že život dobrodruha nemá východisko, pokud své zkušenosti nepromění v lepší postoj ke světu a k životu.Stanislav Moc prožil v Austrálii vše, co může uspokojit touhu po dobrodružství a poznávání světa. Dostal se do Severního teritoria v době, kdy tu byla jen divočina s nekonečnou buší a deštnými pralesy na pobřeží. Pracoval na vládní farmě pro chov buvolů, dostal se do domorodých vesnic, vyměřoval silnici do přírodní rezervace Kakadu. Oblast Darwinu byla neznámá země a platila v ní i neznámá pravidla. Když se nedodržela, okamžitě šlo o život. Nebezpečná dobrodružství u protinožců tvoří napínavý a bohatý děj celé knihy, ale k překvapení čtenáře život dobrodruha nemá východisko: buď musí skončit, nebo se člověk musí změnit. Autor se včas rozhodl pro druhou možnost, na rozdíl od některých svých souputníků, kteří jako on emigrovali na druhý konec světa. Když se v Sydney oženil a založil rodinu, Austrálie se stala jeho šťastným osudem.

Děti v knize Heleny Longinové jsou jako kukačky, které teprve v dospělosti přicházejí na to, jak se dostaly na svět a v jakém hnízdě vyrůstaly. Tři příběhy dospělých očima dětí vypráví autorka tajuplně a napínavě, jako když hledáme rozluštění skrytého poselství. Spojit lásku a manželství je úplně přirozené, ale málokdo si připustí, že to může být i nebezpečné. Viktorie a Rudolf se vášnivě zamilovali, spálili za sebou mosty, aby spolu mohli žít bez stínů minulosti. Do manželství vložil každý úplně jinou lásku. Viktorie viděla její smysl v rodině, Rudolf si z manželství vytvořil ostrov, kam se vracel do bezpečí z bohémského prostředí muzikantů. Byl pyšný na své dva syny, na atraktivní manželku, která jako advokátka zajišťovala hlavní příjmy rodiny, žil si zcela svobodně a neměl jediný důvod tuto idylu ničit. A přesto jejich manželství skončilo katastrofou. Rudolf odešel za hlasem svého srdce a Viktorii odlákal syny k nové partnerce. Jak se v takové rozpolcenosti mají děti orientovat? Ještě složitější osud má Hana. Jméno svého otce nezná, její matka je svobodná a žije s bohatým vdovcem. Velkouzenáři patří domy a restaurace a jednoho mladého číšníka, který býval bezdomovcem, ožení se svou milenkou. Dal mu zaměstnání, našel mu manželku a s ní i dítě, které se brzy narodí. Řezník má čtyři dospělé syny a jednou jim bude patřit firma a jeho majetek. Bastard nic z toho nemůže dostat, i když řezníkovi jako by vypadl z oka, ale aspoň získá rodinu. Haně se takové řešení vztahů dospělých líbí, má konečně otce, dostala se na gymnázium, miluje ji syn místního podnikatele, ale i tato náhražka skutečné rodiny se rozdrolí sobectvím dospělých. Hana zůstane sama s kukaččím bratříčkem a přísahá si, že se nikdy nevdá. Třetí příběh se týká dívky stejně staré jako Hana. Přivede ji do jiného stavu falešný milenec, ženatý, s pestrou minulostí a několika nemanželskými potomky a její spořádaná rodina dítě hříchu nechce. Děti v knize Heleny Longinové jsou jako kukačky, které teprve v dospělosti přicházejí na to, jak se dostaly na svět a v jakém hnízdě vyrůstaly.

Děti v knize Heleny Longinové jsou jako kukačky, které teprve v dospělosti přicházejí na to, jak se dostaly na svět a v jakém hnízdě vyrůstaly. Tři příběhy dospělých očima dětí vypráví autorka tajuplně a napínavě, jako když hledáme rozluštění skrytého poselství. Spojit lásku a manželství je úplně přirozené, ale málokdo si připustí, že to může být i nebezpečné. Viktorie a Rudolf se vášnivě zamilovali, spálili za sebou mosty, aby spolu mohli žít bez stínů minulosti. Do manželství vložil každý úplně jinou lásku. Viktorie viděla její smysl v rodině, Rudolf si z manželství vytvořil ostrov, kam se vracel do bezpečí z bohémského prostředí muzikantů. Byl pyšný na své dva syny, na atraktivní manželku, která jako advokátka zajišťovala hlavní příjmy rodiny, žil si zcela svobodně a neměl jediný důvod tuto idylu ničit. A přesto jejich manželství skončilo katastrofou. Rudolf odešel za hlasem svého srdce a Viktorii odlákal syny k nové partnerce. Jak se v takové rozpolcenosti mají děti orientovat? Ještě složitější osud má Hana. Jméno svého otce nezná, její matka je svobodná a žije s bohatým vdovcem. Velkouzenáři patří domy a restaurace a jednoho mladého číšníka, který býval bezdomovcem, ožení se svou milenkou. Dal mu zaměstnání, našel mu manželku a s ní i dítě, které se brzy narodí. Řezník má čtyři dospělé syny a jednou jim bude patřit firma a jeho majetek. Bastard nic z toho nemůže dostat, i když řezníkovi jako by vypadl z oka, ale aspoň získá rodinu. Haně se takové řešení vztahů dospělých líbí, má konečně otce, dostala se na gymnázium, miluje ji syn místního podnikatele, ale i tato náhražka skutečné rodiny se rozdrolí sobectvím dospělých. Hana zůstane sama s kukaččím bratříčkem a přísahá si, že se nikdy nevdá. Třetí příběh se týká dívky stejně staré jako Hana. Přivede ji do jiného stavu falešný milenec, ženatý, s pestrou minulostí a několika nemanželskými potomky a její spořádaná rodina dítě hříchu nechce. Děti v knize Heleny Longinové jsou jako kukačky, které teprve v dospělosti přicházejí na to, jak se dostaly na svět a v jakém hnízdě vyrůstaly.