Sursum strana 5 z 12

Dobrodružné a poutavé cestopisné vyprávění o vodáckém putování po mohutných kanadských řekách a jezerech. Boj s peřejemi. Setkávání s medvědy a ostatní nespoutanou přírodou. Vnímání krajiny a nelehkého života v divočině. Seznámení a zážitky s indiány, trapery i krajany. Překonávání nástrah divoké vody veletoků. Autoři Dina (známá horolezkyně, první Češka, která překonala hranici 8.000 m. n. m.) a Otakar Štěrbovi (významný zoolog a hydrobiolog, horolezec i vodák) zprostředkovávají nevšední zážitky a zkušenosti ze svých výprav a vtáhnou čtenáře do atmosféry, ze které je cítit adrenalin, ale i radost z vítězství sama nad sebou a hlavně neopakovatelné kouzlo okamžiku a síla přírody.

Málokdo měl v době socializmu možnost poznat skutečný život na zámku. Paní Věra Juříčková Strmisková toto štěstí měla, i když nemá šlechtický původ. Zámek v obci Moravec na Českomoravské vrchovině tehdy sloužil jako dětská ozdravovna a její otec byl jejím ředitelem. Za dobu existence ozdravovny se v zámku vystřídalo bezmála 25 000 dětí. Autorka popisuje svoji rodinu, zámecké prostředí, život v ozdravovně, vztahy i své dospívání. Navléká korálky vzpomínek... „A ten vír vzpomínek mám teď před očima. Říká se, že krásné dětství je záruka šťastného života a krásného stáří – když má člověk na co vzpomínat. Čím začít nejdřív, co je pravda a co je jen moje představa o pravdě? Tak pojďte se mnou a věřím, že každému, kdo to bude číst, se v hlavě vynoří jeho vlastní vzpomínky, obrazy, barvy, zvuky, vůně a chutě vlastních specifických zážitků a korálků.“

Tato kniha má být do jisté míry opravníkem již dříve publikovaných prací. Popisuje chronologicky děj na stavbě trati Brno-Havlíčkův Brod od začátku až do konce výstavby. Věnuje se především válečné problematice na celé trati, ale pro lepší orientaci čtenáře zasahuje autor i do oblasti před válkou a po válce. Běžnému čtenáři a také badatelům a historikům kniha dokazuje, že informací není nikdy dost i přesto, že se jedná o historii poměrně mladou. Snahou autora bylo popsat originalitu a specifika uplatňovaná při výrobě v továrně Diana u Tišnova a dopad její existence na dění ve zdejším kraji. Pátrání po úzkokolejce a samotné továrně Diana bylo někdy jako hledání jehly v kupce sena. Zpočátku to vypadalo úplně beznadějně, ale kousek po kousku se začaly odhalovat různé souvislosti. Publikace by měla připomínat příštím generacím Dianu - nenápadnou úzkorozchodnou drážku, Dianu - podzemní továrnu a také tisíce lidí, kteří zde nedobrovolně pracovaly. Téměř na poslední chvíli se podařilo zmapovat bývalou trasu úzkorozchodné drážky, stavební drážky i některá zařízení ke stavbě trati. Chtělo to spoustu trpělivosti a zkušeností s vyhledáváním tras bývalých železničních tratí, ke kterým se nenašla žádná písemná dokumentace. O drážce a továrně Diana u Tišnova lze bez nadsázky hovořit jako o části téměř zapomenuté historie, a proto je třeba ocenit množství historických dokumentů, artefaktů, fotografií i svědectví pamětníků, které se autorovi podařilo shromáždit.

Kniha textařky, zpěvačky, ale i výtvarnice Dáši Ubrové soustřeďuje texty písní realizovaných i těch, které ještě čekají na zhudebnění. V jejích hudebních básních, či chcete-li - zpívaných básnivých textech - se objevuje jasný element ženství, touha po realitě, kráse, oživlých snech... Dáša Ubrová je citlivou pozorovatelkou života, dokáže opatrně pracovat s vlastními vibracemi s lehkým nádechem melancholie a její autorská linie má široké řečiště stavů poznání a hledání. Témata jsou neotřelá a ve spojení s hudebním doprovodem a vlastní interpretací nám zprostředkovává výlety do snových vizí a návraty do reality všedního dne.

Autorská kniha Stanislava Havlíka, kterému se daří mimořádným způsobem propojovat své obrazy se slovy a tak vlastně dovyprávět příběh výtvarného díla. Kniha je tvořena třemi částmi - Příběhy květin, Obrazy a haiku a Listy z domova. Tvorba Stanislava Havlíka má humanistický, filozofický, poetický a občas i náboženský myšlenkový podklad. Podstatné je to, že výtvarná stránka není nadřazena nad slovesnou a naopak. A to se často nevidí.

Sborník poezie a vyznání ke stému výročí vzniku republiky. V knize je zastoupeno jednadvacet českých a jednadvacet slovenských autorů. Editovaly Etela Farkašová a Milena Fucimanová. Sborník ilustrovala moravsko-slovenská výtvarnice Květoslava Fulierová a celkový vizuální dojem doplňují notové záznamy skladeb Ondřeje Fucimana, jež se vážou k některým veršům ve sborníku.

Darkovské básně vycházejí z konkrétních reálií lázní Darkov, jdou za konkrétními představami vyplouvajícími za určitými jmény, gesty a požitky. Mají své živé předobrazy v lavičkách, domech, stromech i budovách a výtvarných dílech, ale i v lázeňských hostech a personálu. Nespokojí se však jen s poetickým popisem, ale dotýkají se čehosi přesahujícího, tématem jsou i věci transcendentní, které prosvětlují tvrdost severomoravského regionu a bolesti, která sem pacienty přivádí a v tím dodávají sbírce potřebnou naději.

Na pozadí vzrušených událostí českých a moravských dějin sleduje čtenář příběh jednoho domu a jeho obyvatel v průběhu několika staletí. Každý účastník v sobě nese dramatické konflikty, příběhy lásky i nenávisti, příběhy, kterými naplňuje dějinné zvraty. Od okamžiků pobělohorské etapy, po rozpad Rakouska a válku v roce 1866, přes revoluční rok 1848 a etapu industrializace až po vznik Československa a nakonec v době současné České republiky sledujeme stárnutí domu, mnohdy až detektivní zápletky z jeho zdí, smrt i zrození nových postav v kulisách dějin někdy ztřeštěně pádících, jindy zase jen malátně potácivých. Čtenář zajisté pozná mnohé známé události, ale může být překvapen také peripetiemi málo známými, ano i neznámými, které nanesla historie pestrými barvami na dějinné plátno naší vlasti. Mnohé ze starých křivd a nepravostí bude v závěru poněkud překvapivě odhaleno a dopovězeno - tak, jak se sluší na správně vyprávěný příběh.

Podle slov autorova syna spisovatele Milana Kundery není zajímavým ani tak text sám, ale okolnosti, za nichž se zrodil. Bylo to za první světové války někde na ruském východě blízko bojiště. Vznikla tam tehdy malá armáda, složená z českých zajatců, takzvané české legie, odhodlané bít se proti Rakousku za českou samostatnost. Z malé části zajatců byl složen orchestr, nečekaný orchestr, který měl tehdy v různých ruských městech své zvědavé publikum, které o nějakých Češích nemohlo nic vědět. Tento text to měl napravit. Nakreslit pro ně stručný portrét české hudby a spolu s ním i portrét jejího národa. "Jsem dnes dojat, že se tu nečekaně setkávám s tatínkovými slovy, ale i s kusem české historie zapomenuté jako je ostatně odsouzeno k zapomnění všechno - i my", dodává Milan Kundera. Doplněno o kopii původního ruského vydání.