Torst strana 22 z 29

Profesor Milan Balabán je znám jako znalec Starého zákona, hebraista, teolog, esejista, překladatel starozákonní Písně písní. Málokdo přitom ví, že po celý svůj život též píše básně, které se dodnes nedočkaly knižního vydání, otištěno bylo pouze několik z nich časopisecky. Přítomná kniha představuje soubor Balabánových básní, zahrnující léta 1953–2003. Rozdělena je do tří oddílů: první (1953–1969) představuje Balabána zejména jako lyrika, osobitě ve svých básních spájejícího konkrétní vidění přírody s meditací o lidském údělu. Druhý oddíl (1970–1977) ukazuje Balabána jako velkého básnického experimentátora: v básních na biblická témata rozehrává všechny možnosti verše – zvukové, vizuální, rytmické. Nejde o formální experiment, básně zachovávají hloubku obsahu, jsou svědectvím o mimořádně těžké době (profesor Balabán, signatář Charty 77, byl zbaven možnosti působit jako evangelický farář a byl donucen živit se jako čistič kanálů). Závěrečný oddíl (1977–2003) představuje Balabána jako básníka-svědka, statečného občana, kronikáře doby. Ve vypjatě osobních, naléhavých básních, spojujících všechnu předešlou autorovu básnickou zkušenost, vytvořil jedinečné básnické svědectví o lidské statečnosti, nepoddajnosti, vůli nenechat se zlomit a stále žít s perspektivou naděje.

Čtyři hrdinky románu Markéty Pilátové jsou v situaci, kdy znovu začínají – v Praze a v Brazílii. Pokoušejí se dobrat toho, jak moc si historie zahrála s jejich životy a láskou. Ta může mít podobu dopisů tajně putujících přes oceán, stejně jako kovbojského dobrodružství v džungli. Kniha vypráví o pocitech emigrantů, kteří se vracejí na místa, odkud odešli, o zmatení jejich dětí a o hojivé síle nalezeného přátelství. Hrdinky románu žijí v divočině velkoměsta, chovají býky na pastvinách ohraničených džunglí a své kořeny se snaží najít v Čechách. Rekonstruují tak útěky svých předků i své vlastní. Kniha zkoumá, nakolik je v dnešním světě, kde se tak snadno těká ze země do země, důležité mít domov a někoho, kdo dokáže člověku naslouchat.

Prozaická prvotina Tomáše Zmeškala je velkým českým románem o druhé polovině dvacátého století. Románem napínavým, historickým i milostným. Nenápadně a zároveň neobyčejně sugestivně ukazuje - bez velkých dobových obrazů a jakékoli prvoplánové politické proklamace -, jak odporná může být doba, která dovoluje vyřizovat si osobní účty prostřednictvím státní perzekuce, jak hluboce dokázal stát vstupovat až do soukromých ložnic a rozvracet vše, čeho se dotkl, kolik síly si žádal i malý odpor proti němu. Román popisuje i míjení, vinu a trest, nesnadnost odpouštění a nenápadnou lidskost podloženou soucitem a neokázalou pomocí. Součástí románu je několik odboček, ucelených příběhů na morální témata, obrazů v obraze. Román nabízí čtivý, nepodbízivý a hluboký čtenářský zážitek, při němž nechybí ani humor. Tomáš Zmeškal se narodil roku 1966 v Praze a vystudoval anglický jazyk a literaturu. V současnosti pracuje jako středoškolský učitel.

Kniha Supermarket sovětských hrdinů shrnuje šest kratších beletristických textů Jáchyma Topola. Titulní próza popisuje cestu za polským spisovatelem Andrzejem Stasiukem. Zlatá hlava je úryvek z dosud nepublikovaného románu Mongolský vlk.Výlet k nádražní hale vyšel poprvé v časopisu Revolver Revue v roce 1993. Karty jsou rozdaný jsou scénář ke stejnojmenné filmové povídce Vladimíra Michálka z filmu Praha očima, tiskem zde vycházejí poprvé. Uvařeno je dramatický text pro jednoho herce, jevištně předvedený zatím jen samotným autorem. Cesta do Bugulmy je divadelní hra napsaná na objednávku düsseldorfského Schauspielhausu. Kniha je bohatě ilustrována (Michal Cihlář, Robert Portel, Juraj Horváth) a doplněna fotografiemi.

Román Ivana Binara (* 1942) Rekonstrukce vyšel poprvé a naposled v roce 1978 v pražské samizdatové Edici Expedice. Binar byl v roce 1972 odsouzen na 12 měsíců nepodmíněně za pobuřování, kterého se údajně dopustil tím, že jako amatérský herec divadelního klubu Waterloo v Ostravě vystupoval v muzikálu Syn pluku. Trest nastoupil v srpnu 1972 na Borech. Román je věrnou prozaickou rekonstrukcí autorova obvinění, zatčení, vyštřování, odsouzení a pobytu ve věznicích. Je tak prvním významným dílem normalizační vězeňské literatury, známé zejména Přítelkyněmi z domu smutku Evy Kantůrkové a Magorovými labutími písněmi Ivana M. Jirouse.

Kniha malíře a spisovatele Martina Stejskala s názvem Rovnomoc (Sny a skutečnosti) konfrontuje zápisy snů se skutečností uplynulých třiceti pěti let. Soubor je složen jednak z volných textů, jednak z příspěvků do skupinových sborníků Surrealistické skupiny, které vznikaly v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let.

Román Ivana Binara (* 1942) Rekonstrukce vyšel poprvé a naposled v roce 1978 v pražské samizdatové Edici Expedice. Binar byl v roce 1972 odsouzen na 12 měsíců nepodmíněně za pobuřování, kterého se údajně dopustil tím, že jako amatérský herec divadelního klubu Waterloo v Ostravě vystupoval v muzikálu Syn pluku. Trest nastoupil v srpnu 1972 na Borech. Román je věrnou prozaickou rekonstrukcí autorova obvinění, zatčení, vyštřování, odsouzení a pobytu ve věznicích. Je tak prvním významným dílem normalizační vězeňské literatury, známé zejména Přítelkyněmi z domu smutku Evy Kantůrkové a Magorovými labutími písněmi Ivana M. Jirouse.

Malířky Květa a Jitka Válovy vyrostly a zemřely doma v Kladně. Když jim byly čtyři roky, zemřel jim tatínek a s maminkou a dvěma staršími sestrami se ocitly v opravdové nouzi, která trvala desítky let. K tomu přišla válka a byly totálně nasazeny v Poldi Kladno. Od útlého věku kreslily a snily o malování. Podařilo se jim vystudovat UMPRUM, ale jejich výtvarné pojetí a politický postoj režim nepřijal, zůstaly v ústraní. Zlom nastal až po výstavě v roce 1983, kdy se o jejich existenci a mimořádném talentu dozvěděla veřejnost. Hovory s Jitkou Válovou vedla novinářka Marcela Pecháčková v roce 2009. O Jitce si povídala také s její přítelkyní Adrienou Šimotovou a s několika dalšími osobnostmi včetně Majky Vydrové, Jitčiny asistentky po Květině smrti. Původním záměrem byla kniha rozhovorů. Když Jitka dala autorce k dispozici svůj neuspořádaný archiv s deníky, dopisy, skicami a básněmi, práce na textu na dlouhých dvanáct let zamrzla. Teprve letošní 100. výročí narození dvojčat Válových se stalo impulzem k dokončení knihy. Publikace nabízí velké množství dosud nezveřejněných fotografií a snaží se zachytit tuto jedinečnou umělkyni co nejautentičtěji včetně jejího syrového vyjadřování. Jitka vedla velmi prostý život, často na hraně zoufalství, ale i tak zůstala do posledního dechu veselá. Taková je i tato kniha.

Soubor vlastního básnického díla významného překladatele z francouzštiny (P. Verlaine, G. Apollinaire, V. Hugo...).

Soubor vlastního básnického díla významného překladatele z francouzštiny (P. Verlaine, G. Apollinaire, V. Hugo...).

Z různých představ které se v češtině vážou na slovo „stisk" si v nové knížce Jaromíra Typlta (1973) připomeneme asi hlavně ty zneklidňující: okamžik sevření násilného znehybnění který se někdy mění v dlouhodobý stav nepochopitelně bezvýchodnou situaci uvěznění nebo zajetí. Připomene se nám že zatím poslední autorova knížka „že ne zas až" (2003 spoluautorem byl grafik Jan Měřička) byla věnována výslovně tématu pastí a nastražených mechanismů. Texty ze Stisku vznikaly v průběhu patnácti let od roku 1993 a často prošly mnoha různými verzemi. Jsou psány veršem (Zajetí Víčka) i prózou (V tu ránu Michal přes noc) ale nejtypičtější je pro ně asi pomezí kde se mimo jiné zvýrazňuje i grafická kompozice (Omamneto Kabinou vzhůru). Část textů byla původně zveřejněna ve formě výtvarných bibliofilií. Stisk graficky upravil Jan Čumlivski.

Alexandre Herculano (1810–1877), portugalský básník, zakladatel moderního dějepisectví, politik a autor polemicky vyhrocených studií a esejů, se do prózy 19. století zapsal především jako tvůrce romantických historických próz v duchu Waltera Scotta. Kniha Černý biskup a jiné příběhy, v níž se Herculano českému čtenáři představuje poprvé, je výborem z kratších próz ze souboru Legendy a vyprávění. Herculano se tu obrací především k iberskému středověku a očima romantika sleduje raně středověký střet Maurů a Gótů, který stojí u zrodu mnohotvárné hispánské identity, ustavování portugalského národa, které je provázeno úsilím o udržení vlastní svébytné kultury, jako romantik evropského formátu se ale zdrží i u tajemného řádu templářů. Čtenář se v jeho prózách setká se zvláštním ztvárněním hlavních romantických témat: hrdinství a cti, lásky, nevyzpytatelného ženství, tajemných slojí lidské duše či otázky celibátu.