Torst strana 21 z 29

Další svazek v řadě fotografických monografií Fototorst . Jan Lukas (* 1915) žije od roku 1966 v New Yorku. Patří k průkopníkům moderní české fotografie a filmu. Ve třicátých letech pracoval pro evropské magazíny, včetně legendárního Lilliputu. Jeho dnes již klasické dílo čítá celkem 25 knih. Živé, bezprostřední záběry a dynamika skladby Lukasových fotografických alb byly vzorem jeho současníkům i následovníkům. Významný je zejména jeho Pražský deník 1938-1965, obrazové svědectví o zkáze demokracie a nástupu dvou totalitních režimů v jeho vlasti. I v exilu zůstal Lukas věrný svému krédu Dívat se a zachovat to, co mě zajímá, doufaje, že existuje mnoho dalších, které to také zajímá. Přítomná monografie zachycuje jeho tvorbu vznikající po dobu celých šedesáti let minulého století.

32. svazek edice Fototorst. Jan Ságl (*1942 v Humpolci) patří k průkopníkům barevné fotografie v Čechách. Zabývá se jí od roku 1979 a už tehdy prokazoval legitimitu tohoto média navzdory většinovému přesvědčení o jedinečných výtvarných možnostech černobíl

Nový svazek edice Fototorst. Dílo Dušana Šimánka zaujímá v české fotografii ojedinělé místo svou osobitě propracovanou a vysoce sofistikovanou estetikou, ať už v pojetí barevném či černobílém. Kromě několika autorských výstav zůstává dosud nezařazeno a skryto. Snad je to způsobeno tím, že Šimánek proslul činností publicistickou, módní a portrétní, která na sebe svou kvalitou a profesionalitou výrazně upozornila a překryla tak zájem o jeho nezávislý projev. Přítomná kniha sleduje v několika tematických úsecích rozvíjení jeho osobního stylu v souladu s novými vizuálními objevy. Ač ve svém celku může Šimánkovo dílo působit jako abstraktní, je vždy, od začátku až po dnešek, zakotveno ve skutečnosti. Vypovídá o procesu postupujícím od zření k prozření, kdy se objekt proměňuje z původní představy v novou vizi. Autorkami textů jsou přední česká historička fotografie Anna Fárová a kritička umění Lenka Lindaurová.

Po knihách Panoráma paměti a Český jazz mezi tanky a klíči 1968-1989 vydává nakladatelství Torst již třetí knihu historika jazzové hudby, hudebního publicisty a překladatele Lubomíra Dorůžky. Autor se v ní v krátkých textech vrací ke svým dosud nezaznamenaným vzpomínkám a v čtenářsky přitažlivých, živých textech mísí záznamy snů, úvahy, historky a postřehy ze světa populární hudby, jazzu i celé české společnosti za dobu posledních šedesáti let.

Román vypráví o životě v exilu a o hledání spravedlnosti. Zatímco v rodné zemi komunisté budovali diktaturu, stavěl Jan Antonín Baťa v brazilské džungli nové Zlíny. Ideál nadšeného baťováka s pevně naplánovaným životem dostává na novém kontinentu úplně jiné rozměry a boj s chaosem nikdy nekončí. V románu se Jan Antonín snaží posmrtně vyprávět svůj příběh tak, jak ho prožil on, a ne jak ho líčila komunistická propaganda a její historikové. Vzpomíná na své nejbližší spolupracovníky a rádce, na vyhrané i prohrané bitvy, a nehodlá ze světa zmizet, dokud nenajde spravedlnost. Ale o starém i novém životě nevypráví sám. Hovoří o něm také ženy, které s ním žily exilový život v Brazílii — dcery Ludmila a Edita i vnučka Dolores, zeť Ljubodrag a další jeho souputníci. Suverénní vypravěčka Markéta Pilátová vystavěla na základě rodinných vzpomínek, deníků, dokumentů, Baťových prozaických i básnických pokusů neobyčejně čtivý román dvacátého století, v němž tolik jednoznačných činů lze interpretovat tolika protikladnými způsoby.

Jako pendant ke knize Tomáše Mazala Spisovatel Bohumil Hrabal vychází ve stejné grafické úpravě a opět i s mnoha fotografiemi kniha o něžném barbarovi Vladimíru Boudníkovi. Boudníkův přítel Vladislav Merhaut je bezpochyby největším znalcem jeho života a díla a do této knihy vložil vše, co se mu za celý život podařilo o Vladimíru Boudníkovi zjistit. Kniha je tak současně bohatě dokumentovaným Boudníkovým životopisem i průvodcem po jeho jedinečném literárním a zejména grafickém díle.

Kniha přináší obsáhlý výbor z celoživotního díla Karla VI. Schwarzenberga, které bylo zčásti publikováno ve vlasti (do roku 1948) a z části v exilu. Texty byly vybrány z publikované i rukopisné části díla a byly sestaveny podle kombinace hlediska časového, žánrového, tematického i hlediska periodika, v němž byly otištěny: I. Democratiana, II. Religiosa, III. Bohemica, IV. Schwarzenbergiana, V. Magna narratio, cantica et ludibria aneb Torzo románu, písně a hříčky. Texty napsané původně v jiném než českém jazyce byly přeloženy do češtiny. Kniha je opatřena úvodní studií editora Martina C. Putny, vysvětlivkami, rodokmenem Schwarzenbergů, životopisným přehledem, obrazovou přílohou a jmenným a místním rejstříkem. Karel VI. Schwarzenberg (1911 Čimelice – 1986 Vídeň) byl historik, heraldik, náboženský a politický esejista a příležitostný beletrista. Psal rovněž pod pseudonymy Jindřich Středa a Bojna. Studoval historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, byl žákem Josefa Pekaře. V květnu 1945 organizoval protinacistické povstání na Čimelicku, v jeho průběhu byl zraněn, po válce vyznamenán. Roku 1948 se svou rodinou opustil republiku. V exilu se věnoval převážně historické práci.

Kniha přináší obsáhlý výbor z celoživotního díla Karla VI. Schwarzenberga, které bylo zčásti publikováno ve vlasti (do roku 1948) a z části v exilu. Texty byly vybrány z publikované i rukopisné části díla a byly sestaveny podle kombinace hlediska časového, žánrového, tematického i hlediska periodika, v němž byly otištěny: I. Democratiana, II. Religiosa, III. Bohemica, IV. Schwarzenbergiana, V. Magna narratio, cantica et ludibria aneb Torzo románu, písně a hříčky. Texty napsané původně v jiném než českém jazyce byly přeloženy do češtiny. Kniha je opatřena úvodní studií editora Martina C. Putny, vysvětlivkami, rodokmenem Schwarzenbergů, životopisným přehledem, obrazovou přílohou a jmenným a místním rejstříkem. Karel VI. Schwarzenberg (1911 Čimelice – 1986 Vídeň) byl historik, heraldik, náboženský a politický esejista a příležitostný beletrista. Psal rovněž pod pseudonymy Jindřich Středa a Bojna. Studoval historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, byl žákem Josefa Pekaře. V květnu 1945 organizoval protinacistické povstání na Čimelicku, v jeho průběhu byl zraněn, po válce vyznamenán. Roku 1948 se svou rodinou opustil republiku. V exilu se věnoval převážně historické práci.

Životní příběhy účastníků protestů proti okupaci Československa v roce 1968 ze zemí Varšavské smlouvy ožívají v obsáhlém souboru rozhovorů, který edičně sestavil Adam Hradilek. Cílem publikace je zdokumentovat motivace, účast na protestech a důsledky, které museli protestující nést, a prostřednictvím jejich osobní zkušenosti čtenáři přiblížit každodenní život v zemích sovětského bloku. Osudy demonstrantů z Rudého náměstí, disidentů z východního Německa, Polska, Bulharska a Maďarska doplňují historické studie popisující reakci na okupaci Československa v zemích, které se okupace zúčastnily, a dosud nepublikované dobové fotografie a dokumenty. "Tato kniha přináší pohled na události roku 1968 z velmi neobvyklého úhlu: jejími hlavními hrdiny jsou ,obyčejní lidé', kteří se odvážně postavili proudu ,velkých dějin'. ... Aby neupadli v zapomnění, předkládáme tuto knihu," píše v úvodu prof. Miloslav Petrusek. Kniha vychází ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů.

Po Hrabalových monografiích M. Jankoviče a J. Pelána přichází nakladatelství Torst s třetí knihou věnovanou tomuto spisovateli, jednomu z nejvýznamnějších českých umělců 20. století. Tomáš Mazal, dlouholetý Hrabalův přítel a pomocník, napsal mimořádně čtivý, fakty nabitý spisovatelův životopis, v němž krok za krokem konfrontuje Hrabalovo psaní a skutečný život. V tematicky zaměřených kapitolách sledujeme spisovatele v průběhu celého jeho života (1914-1996). Součástí knihy je více než 300 fotografií, z nichž většina pochází z Hrabalova soukromého archivu a je zde publikována vůbec poprvé. Je zde publikováno též mnoho faksimilí rukopisů, dokumentů a fotografií předmětů, které spisovatele provázely celým jeho životem. Kniha se svým významem řadí k základním pramenům poznání české literatury ve 20. století.

Nový svazek edice Fototorst. Miroslav Tichý (* 1926) se po studiích na pražské Akademii obrátil k životu v ústraní v rodném Kyjově. Koncem padesátých let opustil malbu a proměnil se v osobitou diogenovskou figuru. Od konce šedesátých letech začal vlastnor

Autorka románu Aaronův skok předkládá čtenářům novou knížku povídek, jejichž hlavním tématem jsou mezilidské vztahy a dějištěm celá Evropa. Vypravěči jsou muži nejrůznějšího věku i založení. Autorka citlivě popisuje detaily, které mnohdy určují velké životní posuny, obtížnost dorozumění ve věcech vztahů, drobná bolestivá tajemství i skryté rány, jež se nevysloveny pod povrchem nehojí a mohou zraňovat i ty, které zraňovat nechceme. Každá z povídek působí dojmem dokonale vyhlazeného oblázku: pevného, tvarově vybroušeného, s pevným jádrem.

Profesor Milan Balabán je znám jako znalec Starého zákona, hebraista, teolog, esejista, překladatel starozákonní Písně písní. Málokdo přitom ví, že po celý svůj život též píše básně, které se dodnes nedočkaly knižního vydání, otištěno bylo pouze několik z nich časopisecky. Přítomná kniha představuje soubor Balabánových básní, zahrnující léta 1953–2003. Rozdělena je do tří oddílů: první (1953–1969) představuje Balabána zejména jako lyrika, osobitě ve svých básních spájejícího konkrétní vidění přírody s meditací o lidském údělu. Druhý oddíl (1970–1977) ukazuje Balabána jako velkého básnického experimentátora: v básních na biblická témata rozehrává všechny možnosti verše – zvukové, vizuální, rytmické. Nejde o formální experiment, básně zachovávají hloubku obsahu, jsou svědectvím o mimořádně těžké době (profesor Balabán, signatář Charty 77, byl zbaven možnosti působit jako evangelický farář a byl donucen živit se jako čistič kanálů). Závěrečný oddíl (1977–2003) představuje Balabána jako básníka-svědka, statečného občana, kronikáře doby. Ve vypjatě osobních, naléhavých básních, spojujících všechnu předešlou autorovu básnickou zkušenost, vytvořil jedinečné básnické svědectví o lidské statečnosti, nepoddajnosti, vůli nenechat se zlomit a stále žít s perspektivou naděje.