Torst strana 28 z 30

Po románu Pestré vrstvy vydává nakladatelství Torst druhý román Ivana Landsmanna, žijícího od 80. let v Holandsku. Román Fotr vypráví mnohdy neuvěřitelný, ale i lyrický životní příběh autorova otce. Čtivost se v něm spojuje s hloubkou pohledu na lidský osud.

Nový román známé prozaičky a literární teoretičky svébytným způsobem završuje, ale i dále rozvíjí celé její předchozí prozaické dílo, zejména románovou trilogii Trýznivé město (Podobojí, Kukly, Théta). Autorka v něm s nebývalou otevřeností líčí životní příběh svůj a svých blízkých, který organicky vpojuje do příběhů mnoha jiných lidí - neznámých i proslulých, živých i mrtvých, skutečných, smyšlených i literárních postav. Místem, v němž se osudy mnoha významných osob českého veřejného života 19. a 20. století setkávají, jsou pražské Olšanské hřbitovy. Román osobitě mísí realitu s fikcí a postupně přerůstá v monumentální obraz českého osudu v novodobých dějinách, nazřeného prostřednictvím těch nejosobnějších a nejintimnějších detailů z lidských životů. Celkovou myšlenkovou stavbou i stylistickým mistrovstvím jde o dílo v současné české literatuře zcela mimořádné.

Mladá básnířka Kateřina Rudčenková byla po vydání svých dvou básnických sbírek přijata čtenáři i kritikou jako jeden z největších talentů současné mladé české literatury. V knížce povídek Noci, noci toto své renomé plně potvrzuje i jako prozaička: v sevřených, vyzrále napsaných povídkách vypovídá s nebývalou otevřeností zejména o vztazích rodičů a dětí a o vztazích milostných. Svými odvážně nesmlouvavými, nesentimentálními, trpkými a krutě pravdivými prózami posouvá Rudčenková současnou českou literaturu do výrazové polohy dosud nebývalé.

Jako první svazek souborného knižního vydání díla básníka, prozaika, dramatika, teoretika surrealismu a teatrologa Vratislava Effenbergera (1923-1986) vychází první ze dvou dílů souboru jeho básnického díla. Svazek shrnuje básně z let 1940-1951, přičemž drtivá většina z nich zde vychází - více než padesát let po svém vzniku - tiskem vůbec poprvé. Kniha obsahuje básnické knihy Matka země (1940-1945), Svět na dosah ruky (1945-1947) a Srdce nebo mrak (1948-1951) a končí symbolicky rozsáhlou skladbou Otevřené dveře, napsanou těsně po smrti Karla Teiga. První vydání souboru Effenbergerových básní zásadním způsobem mění obraz české poezie čtyřicátých let. Teprve nyní je možno vidět českou poezii té doby v její plné šíři. Po vydání souborů básní Zbyňka Havlíčka a Karla Hynka tak čtenáři dostávají do rukou další básnické dílo základního významu, které vznikalo a desítky let žilo s vyloučením veřejnosti .

Obsáhlý svazek korespondence básníka Františka Hrubína a literárního historika a kritika Václava Černého vypovídá nejen o mimořádném přátelství obou spisovatelů, o době, v níž žili, a lidech, s kterými se stýkali, ale je i důležitou knihou o novodobé české poezii a českém básnickém překladu. Knihu edičně připravila Růžena Hamanová, která dopisy doprovodila obsáhlými poznámkami, komentáři a citacemi z dopisů jiným adresátům, čímž vytvořila jedinečnou mozaiku vypovídající o době a české literatuře před a po Únoru 1948. Knihu doprovodila též jmenným rejstříkem, obsáhlým doslovem a obrazovou přílohou, která vůbec poprvé zveřejňuje humorné kolážované časopisy z Hrubínova přátelského okruhu (K. Lhoták, J. Schwarz-Červinka, J. Rychlík ad.), vydávající svědectví o původním českém literárním pábitelství na přelomu 40. a 50. let.

Jako první svazek souborného knižního vydání díla básníka, prozaika, dramatika, teoretika surrealismu a teatrologa Vratislava Effenbergera (1923-1986) vychází první ze dvou dílů souboru jeho básnického díla. Svazek shrnuje básně z let 1940-1951, přičemž drtivá většina z nich zde vychází - více než padesát let po svém vzniku - tiskem vůbec poprvé. Kniha obsahuje básnické knihy Matka země (1940-1945), Svět na dosah ruky (1945-1947) a Srdce nebo mrak (1948-1951) a končí symbolicky rozsáhlou skladbou Otevřené dveře, napsanou těsně po smrti Karla Teiga. První vydání souboru Effenbergerových básní zásadním způsobem mění obraz české poezie čtyřicátých let. Teprve nyní je možno vidět českou poezii té doby v její plné šíři. Po vydání souborů básní Zbyňka Havlíčka a Karla Hynka tak čtenáři dostávají do rukou další básnické dílo základního významu, které vznikalo a desítky let žilo s vyloučením veřejnosti .

Souborné vydání básní a básnických próz Tomáše Frýberta (* 1949), básníka žijícího od roku 1968 ve Francii. Osobité detailní vidění, originální výraz, vzdálený ozvuk surrealistické poetiky, smysl pro vtip, sarkasmus i tragický rozměr bytí - všechny tyto vlastnosti mají Frýbertovy básně (v oddílech Železné plíce, Ojedinělé básně, Létavice, Neustále aj.) a básnické prózy (Drcení žulových milenců) u nás dosud prakticky neznámého autora, které patří k tomu nejlepšímu v české poezii nejen básníkovy generace. Knihu doslovem doprovodil básník a esejista Petr Král.

Kniha vzpomínek významné osobnosti českého veřejného života, hudebního publicisty a organizátora, jednoho z prvních signatářů Charty 77, v 80. letech spolupracovníka vídeňské redakce Hlasu Ameriky, v 90. letech vedoucího Kanceláře prezidenta republiky. Ivan Medek (1925-2010) vzpomíná na své prarodiče, rodiče (jeho babička byla ženou malířů Antonína Slavíčka a Herberta Masaryka, tatínek, generál Rudolf Medek, byl významný legionář, básník a prozaik) a bratra Mikuláše, jednoho z nejvýznamnějších českých malířů 20. století. Poutavě líčí své dětství a mládí, zachycuje setkání s T. G. Masarykem, vyslovuje se k osobnosti Emila Háchy, líčí své zážitky z pražského květnového povstání 1945 a svá setkání s Edvardem Benešem a Zdeňkem Nejedlým. Podstatná část vzpomínek je věnována české hudbě, zejména osobnosti dirigenta Václava Talicha. Poté Medek líčí svůj vztah k okruhu katolických kněží, vězněných v 50. letech (Antonín Mandl, Anastáz Opasek), zrod Charty 77, práci sanitáře v nemocnici Na Františku, exil v Rakousku a svou tamní intenzivní novinářskou práci. Vzpomínky se uzavírají shrnutím zkušeností z 90. let až do současnosti, kde autor načrtává drobné portréty řady významných osobností (Pavel Tigrid, Václav Havel). Knihu, doplněnou unikátní fotografickou přílohou a jmenným rejstříkem, předmluvou uvedl spisovatel Ivan Binar.

Dva spisovatelé, kteří významně ovlivnili českou literaturu od šedesátých do devadesátých let 20. století, básník Ivan Diviš a prozaik a esejista Josef Jedlička, se v roce 1969 ocitli v exilu v Mnichově. Byla to pro ně pro oba situace velmi tíživá. Byli přesvědčení, že svou vlast již nikdy nespatří. Jako záchranný pás si zvolili tvorbu společné knihy, již nazvali Poslední průvodce Prahou. Psali ji pro nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v kanadském Torontu. Šlo o jakýsi slovník, do nějž se pokusili v jednotlivých heslech zachytit vše, co si zapamatovali ze života v Praze svého dětství a mládí. Šlo o sebemenší detaily: názvy ulic, firem, obchodů, sportovců, restaurací, parků, zvyků, reklam, prostě všeho, co jim z raných let života uvízlo v paměti. A protože oba byli velcí spisovatelé, vzniklo literární dílo jedinečné. Nakonec kniha v exilu nevyšla. Před svou smrtí její rukopis Ludmila Divišová svěřila nakladatelství Torst k vydání. Edičně ho připravila Klára Soukupová, která svazek opatřila i cenným komentářem a doslovem. Kniha vychází doplněna souborem kreseb Jindřicha Janíčka vytvořených podle dobových fotografií. Jde o poutavé, čtivé a historicky i čtenářsky velmi cenné dílo, o jedinečnou pragensii velké literární ceny.