Torst strana 26 z 30

Rozsáhlý výbor z básnického díla Františka Vinanta (1934-1980) představuje autora poprvé knižně jako mimořádného básníka. Knihu vybral, uspořádal, k vydání připravil a zasvěceným doslovem doprovodil básník Rudolf Matys. František Vinant byl roce 1964 šéfr

V rozhovoru se svými vnuky vykresluje český prozaik (* 1929) celý svůj život. Kliment je mistrem krajinokresby, dokáže evokovat dávno zmizelé dětství na Turnovsku a Liberecku, svého ruského tatínka, maminku, sestru. A také svou životní cestu spisovatelskou i lidskou. Nejpůsobivějšími pasážemi knihy jsou vedle nezaměnitelných popisů české krajiny a přírody též vhledy do lidské psychiky, které dokáže Kliment vykreslit s jemností zcela mimořádnou. Zvláště cenné je i autorovo sebezpytování, jež nemá v české memoárové literatuře obdobu.

Rozsáhlé paměti novináře Stanislava Budína (1903–1979). Narodil se v ukrajinském Kamenci Podolském a po připojení Ukrajiny k sovětskému Rusku odešel do Polska. V roce 1923 přesídlil do Československa, kde se zapojil do komunistického hnutí. Na jaře 1929 v

Kniha je autentickou výpovědí autorky, signatářky a posléze mluvčí Charty 77.Marie Rút Křížková byla předvolána jako svědek v procesu s obžalovanými signatáři Charty 77 Jiřím Ledererem, Václavem Havlem a Františkem Pavlíčkem. Obžalovaným a posléze odsouzeným byl rovněž Ota Ornest, který Chartu nesignoval. V den procesu 18. října 1977 jí nejenže nevpustili do soudní síně, ale byla vykázána i z budovy Městského soudu v Praze. V roce 1979 si zapsala: Dlouho jsem váhala, nemám-li se tohoto svědectví pravdě pro klid svůj a svých dětí vzdát. Ale matoucí kampaň, která následovala v tisku, v rozhlase a v televizi, mě utvrdila v přesvědčení, že mlčet nesmím. Pravda žije a působí i bez nás, ale my bez pravdy ztratíme život. A tam, kde se láme člověk, jde o zločin, na němž se nemohu a nechci podílet. Jde o autorčin rukopis z let 1977-79, který posléze opsala na stroji pro přátele. Kniha je psána s nadhledem a osobitým humorem, s doplňujícími poznámkami v textu, který musel být tehdy z bezpečnostních důvodů místy neadresný. Obsahuje rovněž dobové fotografie, dopisy a dokumenty. Text knihy i doprovedné materiály jsou zde tiskem publikovány vůbec poprvé.

Sbírka básní.

Sbírka básní.

Další v řadě knižních vydání fotografických cyklů Josefa Sudka přináší unikátní svazek fotografií Svatovítské katedrály z dvacátých let, o jejichž knižní vydání autor neúspěšně usiloval po celý svůj život. Klíčové snímky vznikly v době přestavby katedrály, kdy měl fotograf možnost zachytit v jejím interiéru i hromady suti či lešení, vždy ve zcela ojedinělém osvětlení, na něž v budově čekal třeba celý den. Kniha je uvozena studií Josefa Mouchy a původním textem spisovatele Jaroslava Durycha z prvního Sudkova portfolia.

V Edgaru Dutkovi (* 1941) se v české literatuře objevil zcela mimořádný prozaik. Nezůstalo to nepovšimnuto: jeho prvotina U útulku 5 se setkala s příznivým kritickým ohlasem a za svůj román Slečno, ras přichází obdržel Státní cenu za literaturu. Ve své třetí knize Dutka představuje soubor deseti povídek vzniklých v nedávné době. Pokusil se v nich na půdorysu detailních mikroanalýz lidských osudů a zlomových situací pojmenovat celé poslední půlstoletí českých dějin, zejména padesátých let – odtud i název knihy. Jeho povídky jsou přísně realistické, jako bychom v nich vstupovali do skutečných a nám zcela známých bytů, místností a úřadů. Dutkovi jde o pravdivé zachycení situací, které se skutečně staly, které někdo skutečně zažil a protrpěl. Jde o jednu z nejvýznamnějších českých prozaických knih posledních dvaceti let.

Nový román známého básníka a prozaika, autora románů Sestra, Anděl a Noční práce. Topol v románu účtuje s traumatem osmašedesátého roku metodou brutální grotesky, která vyústí v rozpoutání třetí světové války v české kotlině. Jeho hrdinům chybí heroismus, o to víc oplývají malicherností, rasismem a nedostatkem vyšších ideálů. Prostřednictvím dětského vypravěče jsou zde zachyceny mezilidské vztahy bez jakéhokoli soucitu. Sledujeme pokřivené vlastenectví s mnoha neblahými vedlejšími dopady. Autora zajímá ponížené dětství, sourozenecká oddanost a válka v jakékoli podobě. Zobrazuje lidi jako hračky někoho jiného, aniž by přitom tušili, že jsou nástrojem k dosažení cizích cílů. K absurdnímu vyznění příběhu přispívá „socialistický cirkus“ jako zdroj nejneuvěřitelnějších příhod a vztahů, zčásti fantazijních. Román je karikaturou válečného hrdinství a hrdinů, převrácením vžité interpretace těchto hodnot, o nichž se nikde veřejně nepochybuje, ačkoli ve skutečnosti v sobě skrývají temné jádro. Kniha zvítězila v anketě Lidových noviny b Kniha roku 2005 /b .

Karel Fořt ve své prozaické prvotině se silně autobiografickými rysy zprostředkovává autentické zážitky z odvrácené tváře New Yorku, která je většině čtenářů neznámá. Z drogového ghetta, v němž si hlavní hrdina opatřuje živobytí a zejména drogy pomocí krádeží, vede jeho cesta přes peripetie amerického soudního systému do vazební věznice na newyorském ostrově Rikers. Poté se přes vězení ve státě New York hrdina vrací zpět na newyorský ostrov Hart, kde si odpyká většinu trestu jako hrobník v pohřební partě na obřím hřbitově pro nebožtíky bez rodin či neznámé oběti zločinu. Autor sugestivně popisuje složité mezilidské vztahy, vězeňské poziční boje, hledání adekvátního místa ve specifické společnosti vězňů, v němž mu pomáhá vzdělání a inteligence... Autor děj prokládá vzpomínkami na začátky v emigraci a volnými úvahami na nejrůznější témata spojená s Bohem, společenskou situací, filosofií a literaturou.

Druhý svazek fotografických cyklů obsahuje Sudkovu portrétní tvorbu. Potrtréty provázely Sudka dlouhou řadu let: zejména v předválečné době patřily k nejdůležitějším součástem jeho fotografické živnosti, v letech čtyřicátých a padesátých pak Sudek fotogra

Pátý román Petry Hůlové – autorky Paměti mojí babičce či Umělohmotného třípokoje – je román dobrodružný a až detektivně napínavý. Propojují se v něm různé doby, světadíly, kulturní prostředí, hodnotové žebříčky a povahy. Z Dánska přecházíme na sovětskou a posléze ruskou Sibiř a vracíme se zpět, tutéž skutečnost vidíme očima mužů i žen, vzdělanců i lidí vzděláním nedotčených. Stanice Tajga je román ukotvený ve skutečných reáliích a jako vždy u Petry Hůlové je jazykově mimořádný. Tentokrát podřídila jazyk vyprávění plynutí příběhu a nezavrhla spisovnou češtinu. Kniha přináší poutavou dobrodružnou četbu, vypráví strhující příběh, jakých je v současné české literatuře málo.

V Edgaru Dutkovi (* 1941) se v české literatuře objevil zcela mimořádný prozaik. Nezůstalo to nepovšimnuto: jeho prvotina U útulku 5 se setkala s příznivým kritickým ohlasem a za svůj román Slečno, ras přichází obdržel Státní cenu za literaturu. Ve své třetí knize Dutka představuje soubor deseti povídek vzniklých v nedávné době. Pokusil se v nich na půdorysu detailních mikroanalýz lidských osudů a zlomových situací pojmenovat celé poslední půlstoletí českých dějin, zejména padesátých let – odtud i název knihy. Jeho povídky jsou přísně realistické, jako bychom v nich vstupovali do skutečných a nám zcela známých bytů, místností a úřadů. Dutkovi jde o pravdivé zachycení situací, které se skutečně staly, které někdo skutečně zažil a protrpěl. Jde o jednu z nejvýznamnějších českých prozaických knih posledních dvaceti let.